Devátý ročník Vehicle Cupu je úspěšně za námi

V sobotu 16.9.2006 se pod větrný mlýn v Rudici na Blanensku sjelo patnáct roztodivných strojů pocházejících z dílen domácích kutilů. K vidění bylo všecbno možné od elektrického minitraktůrku po těžko popsatelný vehikl určený k dopravě dřeva a jízdě po lesních cestách, nebo sportovně očesané skorovraky osobních aut. Dvanáct z těchto technických unikátů se vydalo na trať terénního závodu a rychlostní zkoušky za účasti a povzbuzování notného množství diváků. Počasí akci přálo a o tom, že bylo na co koukat, vypoví několik obrázků více, než mnoho slov.

Také se vám již stalo, že jste na cestě potkali blíže neidentifikované motorové vozidlo domácí výroby? Právě tato podomácku vyráběná přibližovadla nákladu, ale i traktory můžete vidět na akci Vehicle Cup, která se 16. 9. již podeváté koná v Rudici. Nad známým Rudickým propadáním se pojede závod těchto „úmaků“ postavených ze starých Oktávií, V3esek, nebo dokonce z trabantů…

Zahájení závodu proběhne v 9.00 h, poté bude probíhat preznetace závodníků, seznámení s tratí a tréning. V 11.00 odstartuje hlavní závod, který se pojede na 2 kola. Trať závodu je postavená tak aby prověřila stroj i umění řidiče. Zhruba ve 13.00 hodin bude následovat rychlostní zkouška a ve 14:30 proběhne vyhodnocení závodu. Závod bude probíhat na louce pod větrným mlýnem, který lze o přestávce navštívit a vyslechnout si svérázný výklad místního průvodce Edy šebely.

Na začátku tohoto závodu byla myšlenka uspořádat přehlídku místních výtvorů, kterých v roce 1996 jezdilo v Rudici 42. Na start prvního závodu se postavilo 19 strojů a vítěze tehdy zvolili sami diváci. Na druhý ročník přijelo 26 závodníků, z nich byla polovina přespolních. Během tohoto závodu musel po nehodě zasahovat i vrtulník, ale vše naštěstí dopadlo bez vážnějších následků. Od třetího ročníku byla přestavěna trať tak, že samotný závod se jede na menším prostoru s více zatáčkami a v těžším terénu, což je i divácky atraktivnější.

Pokud máte rádi technické rarity a chcete se pobavit a ocenit dobrou práci zručných rukou, tak neváhejte a vyražte.

Každý, kdo někdy seděl na kole déle než deset minut, určitě mi potvrdí, že cyklistika je úžasná věc. Je škoda, že ne všichni tuto krásnou činnost za krásnou považují.

Cyklistika nespočívá v tom sednout na kolo a vyrazit. Správně pojatá cyklistika obsahuje mystiku i techniku, klade nároky jak na fyzickou, tak psychickou stránku osobnosti. Pro zjednodušení vstupu mezi Opravdové cyklisty jsem se rozhodl sepsat malý cyklistický výkladový slovníček.

Začneme s obecnými termíny:

• Bicykl – vynález, který dovoluje zničit se mnohem rychleji, než při pěším pohybu. Na bicyklu se obvykle sedí obkročmo tak, že se kola dotýkají podložky. Bicykly rozlišujeme na horské a silniční.
• Horské kolo – vyznačuje se vysokou hmotností a je opravdu bytelné. Nenechte se nachytat tím, že Vám někdo bude tvrdit, že má lehké horské kolo. Opravdový horský cyklista má kolo co nejtěžší, aby po rozjetí mělo vysokou energii. Čím je kolo těžší, tím lepší má průchodnost terénem, dobře rozjeté horské kolo vyvrátí i menší pařez a láme klády.
• Silniční kolo – vyznačuje se většinou tím, že pro dosažení co nejmenšího odporu vzduchu jsou z něho odmontovány všechny nepotřebné součástky a proto by podle vyhlášky nemělo vyjet na silnici.
• Silnice – stavba, které umožňuje cyklistům pohybovat se z místa na místo a překážet motoristům. Z neznámého důvodu si motoristé myslí, že silnice tu jsou pro ně, ačkoliv se dá prokázat, že bicykly tu byly dříve než auta.
• Cesta – zařízení, které umožňuje cyklistům pohybovat se místa na místo a překážet turistům.
• Cyklistická stezka – bájný přírodní útvar, které umožňuje jízdu cyklistům bez toho, aby někomu překáželi. Zatím ji ještě nikdy nikdo neviděl, ale všichni cyklisté věří, že ji někde potkají. Výzkumy naznačují, že by se mohla vyskytovat v cyklistickém nebi, kde vládne velký Lepiduch.
• Dopravní značky – okrasné objekty stojící okolo silnic. Slouží především k tomu, aby si o ně cyklista mohl opřít kolo. Patník taky není špatný, ale většinou se vylomí 🙁
• Slalom – soutěžní disciplína, kterou provozuje více cyklistů jedoucích po cestě, kde chodí dost lidí. Po skončení bodovaného úseku si jednotliví cyklisté spočítají, kolik osob kdo srazili či vyděsili, a podle toho si rozdělí medaile.
• Kopec – plocha, která má nenulovou derivaci ve směru pohybu. Dělí se na dva druhy: skopce (1.pád skopec) a dokopce.
• Statistika – odvětví matematiky, které způsobuje, že na světě je více dokopců než skopců.
• Brašna – vtipně sešité kousky textilu, které narozdíl od Kleinovy láhve mají vnější a vnitřní stranu. Na vnitřní stranu se umisťují zavazadla, z vnější strany se připevňuje bycikl.
• Přízemní akrobacie – správný cyklista je podobný horákovi. (viz kniha Proč bychom se nepotili) Svoji výstroj neveze pasivně, ale každou chvíli se převléká. Přízemní akrobacie se přezdívá činnosti, při které se mění cyklista mění umístění svých oděvních součástek v prostoru a přitom nesleze z kola.
• Oprava – činnost, při které si cyklista myslí, že zlepšuje technický stav svého kola. Výsledkem je obvykle přemístění špíny z kola na cyklistu. Je dokázáno, že není možné na jednom kole najednou jezdit a opravovat ho, proto je záhodno se této činnosti vyhnout.

Pokud jste se prokousali předchozími jednoduchými poznatky, napijte se pořádně z cyklistické láhve. Další část jsou technické termíny:

• Brzda – zařízení kromě výroby různých zajímavých zvuků umožňuje za příznivých povětrnostních podmínek snížit rychlost. Opravdoví cyklisté se však řídí zásadou: „Kdo brzdí, prohrává“
• Rám – nejdražší součást kola. Byly zde sice snahy rám právě pro tuto nectnost z výroby vyloučit, ale zatím nebyly úspěšné.
• Řetěz – šikovná věc na zvyšování ztrát energie při přenosu mezi šlapátky a zadním kolem. <!–
• Sedlo – jedno z míst, kde je člověk v dotyku se svým strojem. Narozdíl od dalších čtyř kontaktních ploch si tohoto v 
–>
• Řidítka – součástka, která byla původně určena k ovládání směru pohybu. Dnes slouží především jako nosič na různé páčky a hejblátka, k zavěšování různých předmětů při přízemní akrobacii.
• Rukavice – při jízdě po nerovném povrchu (prakticky všechny) se přenáší vibrace z předního kola na řidítka. Rukavice tlumí nárazy. Při letu přes řidítka většina lidí natahuje ruce před sebe, kvalitní rukavice snesou i pád na asfalt. Mohu zodpovědně prohlásit, že totéž se o holé kůži na rukách říci nedá.
• Helma – oděvní součástka, která způsobuje, že cyklista nepadá na hlavu. Je proto hojně využívána. Lepší helmy mají odrazné barvy a způsobují, že se pod nimi hlava nepotí a nedostane úpal ani úžeh.

Vím, že tento slovníček nenahradí zkušenosti získané naježděním několika tisíců kilometrů. Pokud však někoho přesvědčím, že cyklistika je to pravé a ubude aut v ulicích, budu rád.