Rubrika: Fotografie

Za nádhernými fotografiemi kytek není nutné letět přes půl zeměkoule ani mít drahé vybavení. Snímek převzácné wolemie nebo thajské orchideje vyfotíte i v rámci projektu Fotofata 2012 aniž vytáhnete paty z ČR.

Co

Fata Morgana není jen pouštní přelud, ale i esovitě zahnutý skleník pražské botanické zahrady v Troji proslulý mimo jiné i každoročními „výstavou“ volně poletujících motýlů. Co je na botanických zahradách skvělé a na té trojské zvlášť, že skutečnost, že tam díky skleníkům vždycky něco kvete. V podstatě pak není možné nenarazit na nějakou kvetoucí zajímavost. Ale i nekvetoucí rostliny se mají čím pochlubit. Nevěříte? Tak se podívejte například po sbírce kapradin a uvidíte sami, že je co fotit i obdivovat. Třeba takovou šídlatku žijící normálně pod hladinou severských jezer nebo rod Lecanopteris s velmi bizarně tvarovanými „těly“? Ne nadarmo se výprava za kapradinami nazývala v nepříliš velké nadsázce „cesta do pravěku“. Ale „klasické kytky“ přece jen táhnou víc. Třeba druh Aristolochia arborea už v přírodě nevyfotíte. „Tato rostlina má velmi zajímavou historii: začátkem minulého století sebrali tento druh na jediné známé lokalitě v Mexiku vědci z botanické zahrady v Leidenu. Rostlinu poté množili a darovali do několika dalších sbírek, mimo jiné i do zahrady Kebun Raya na Jávě. Všechny rostliny pěstované v Evropě postupně uhynuly, přírodní lokalita v Mexiku byla zničena a druh se zachoval pouze v zahradě na Jávě, odkud v sedmdesátých letech dovezli botanici z Bonnu několik řízků zpět do Evropy. Odtud se opět pomalu šířila do dalších zahrad, tedy i do skleníku v Praze. V přírodě nebyla Aristolochia arborea již nikdy znovu nalezena,“ píše na stránkách botanické zahrady o této podivuhodné rostlině Eva Smržová.

Kdy

Pokud se za kytkami rozhodnete cestovat do Troji a nikoli do Mexika, tak můžete krom pondělků kdykoli. Ovšem pokud chcete mít větší záruku, že se fotky povedou a navíc, kdyby se prostě nedařilo (jsou takové dny) tak mít po ruce odborníka – pomocníka, jenž vám s focením poradí a pomůže, tak vezměte v úvahu druhou sobotu v měsíci. V tyto dny od ledna do června pořádá botanická zahrada kurs pro fotoamatéry, kteří chtějí navštívit její prostory, zkusit si něco vyfotit, dozvědět se tipy a triky jak na „kytičkovou“ fotku a ještě mít šanci dostat své fotky na výstavu. „Jsem přesvědčený, že fotka je o oku a i s malým foťákem se dá udělat velká fotka. Ostatně právě ty malé foťáky už jsou docela slušně natlačené softwarem, který běžný uživatel vlastně ani nevyužívá. Botanická zahrada v sobě skrývá takový potenciál, že fotku s výstavními parametry udělá v podstatě každý.

Čím

Ptáte-li se čím, tedy s jakým foťákem na kytky, dá se dá odpovědět, že v podstatě čímkoli. Samozřejmě majitelé drahých zrcadlovek a „vychytaných“ makroobjektivů jsou ve výhodě, ale v tak pestré záplavě rostlin si svou kompozici najde každý. I majitel „krabičky na mýdlo“, jak se někdy pro jejich velikost přezdívá malým kompaktům. Pokud vás výše napsané zaujalo, mrkněte na www.fotofata.cz

Za nádhernými fotografiemi kytek není nutné letět přes půl zeměkoule ani mít drahé vybavení. Snímek převzácné wolemie nebo thajské orchideje vyfotíte i v rámci projektu Fotofata 2012 aniž vytáhnete paty z ČR.

Co

Fata Morgana není jen pouštní přelud, ale i esovitě zahnutý skleník pražské botanické zahrady v Troji proslulý mimo jiné i každoročními „výstavou“ volně poletujících motýlů. Co je na botanických zahradách skvělé a na té trojské zvlášť, že skutečnost, že tam díky skleníkům vždycky něco kvete. V podstatě pak není možné nenarazit na nějakou kvetoucí zajímavost. Ale i nekvetoucí rostliny se mají čím pochlubit. Nevěříte? Tak se podívejte například po sbírce kapradin a uvidíte sami, že je co fotit i obdivovat. Třeba takovou šídlatku žijící normálně pod hladinou severských jezer nebo rod Lecanopteris s velmi bizarně tvarovanými „těly“? Ne nadarmo se výprava za kapradinami nazývala v nepříliš velké nadsázce „cesta do pravěku“. Ale „klasické kytky“ přece jen táhnou víc. Třeba druh Aristolochia arborea už v přírodě nevyfotíte. „Tato rostlina má velmi zajímavou historii: začátkem minulého století sebrali tento druh na jediné známé lokalitě v Mexiku vědci z botanické zahrady v Leidenu. Rostlinu poté množili a darovali do několika dalších sbírek, mimo jiné i do zahrady Kebun Raya na Jávě. Všechny rostliny pěstované v Evropě postupně uhynuly, přírodní lokalita v Mexiku byla zničena a druh se zachoval pouze v zahradě na Jávě, odkud v sedmdesátých letech dovezli botanici z Bonnu několik řízků zpět do Evropy. Odtud se opět pomalu šířila do dalších zahrad, tedy i do skleníku v Praze. V přírodě nebyla Aristolochia arborea již nikdy znovu nalezena,“ píše na stránkách botanické zahrady o této podivuhodné rostlině Eva Smržová.

Kdy

Pokud se za kytkami rozhodnete cestovat do Troji a nikoli do Mexika, tak můžete krom pondělků kdykoli. Ovšem pokud chcete mít větší záruku, že se fotky povedou a navíc, kdyby se prostě nedařilo (jsou takové dny) tak mít po ruce odborníka – pomocníka, jenž vám s focením poradí a pomůže, tak vezměte v úvahu druhou sobotu v měsíci. V tyto dny od ledna do června pořádá botanická zahrada kurs pro fotoamatéry, kteří chtějí navštívit její prostory, zkusit si něco vyfotit, dozvědět se tipy a triky jak na „kytičkovou“ fotku a ještě mít šanci dostat své fotky na výstavu. „Jsem přesvědčený, že fotka je o oku a i s malým foťákem se dá udělat velká fotka. Ostatně právě ty malé foťáky už jsou docela slušně natlačené softwarem, který běžný uživatel vlastně ani nevyužívá. Botanická zahrada v sobě skrývá takový potenciál, že fotku s výstavními parametry udělá v podstatě každý.

Čím

Ptáte-li se čím, tedy s jakým foťákem na kytky, dá se dá odpovědět, že v podstatě čímkoli. Samozřejmě majitelé drahých zrcadlovek a „vychytaných“ makroobjektivů jsou ve výhodě, ale v tak pestré záplavě rostlin si svou kompozici najde každý. I majitel „krabičky na mýdlo“, jak se někdy pro jejich velikost přezdívá malým kompaktům. Pokud vás výše napsané zaujalo, mrkněte na www.fotofata.cz

Divočina na konci světa.

Patagonie – „divočina na konci světa“ – je tématem letošního podzimního turné cestovatele a fotografa Martina Loewa. Svou nově zpracovanou digitální diashow naplnil obrázky velkolepých hor a divoké patagonské přírody, nabídne však také záběry odlehlých vesnic i jejich svérázných obyvatel. Dobrodružný příběh daleké cesty vypráví Loew v živém a poutavém komentáři a zážitky dokresluje ukázkami krásné patagonské hudby.

Patagonie – nejjižnější cíp jihoamerického kontinentu – je doslovným koncem světa. Dál na jih leží již jen zmrzlá Antarktida. Není divu, že při vyslovení jejího tajemně znějícího názvu se rozbuší srdce snad každému, kdo aspoň někdy snil o dobrodružství a dalekých výpravách do neznámých končin. Obtížně dostupná Patagonie jako šipka míří k jihu a na její špici se coby třešnička na dortu vyjímá Ohňová země. Kolem ní kdysi v průlivech dlouho bloudil kapitán Magalhães a jeho námořníci se už domnívali, že dopluli do samotného pekla.

Přitom Patagonie je vysloveným rájem. Rájem divoké přírody a úchvatných horských scenérií. V jejím srdci se jako poklady ukrývají neprostupné pralesy, hluboké fjordy, obrovské ledovce i blankytná jezera. Místní lidé ve svých srdcích také ukrývají svůj poklad: pohodu, srdečnost a životní rovnováhu. Snad pro tu zdejší odlehlost a obrovské vzdálenosti nebo možná proto, že divoké patagonské počasí často překazí lidské plány, všichni si tu udržují záviděníhodný vnitřní klid. Pozitivní energie zde z lidí vyzařuje na dálku. Jakoby nám, návštěvníkům z moderní doby, chtěli ukázat, že život beze spěchu, nervozity a stresu je mnohem krásnější. Je radost se s Patagonií setkat.

Věřím, že krásu i pohodu Patagonie se mi do diashow podařilo uložit tak, aby si ji diváci mohli během představení naplno užívat zve na své promítání cestovatel Martin Loew.

Program celého diashow turné „Patagonie“

• 2.11. St – Chrudim, Divadlo K.Pippicha – 18:00
• 3.11. Čt – Heřmanův Městec, Městské kino – 18:00
• 14.11. Po – Teplice, Dům kultury – 19:00
• 15.11. Út – Ústí nad Labem, Aula PF UJEP – 19:30
• 17.11. Čt – České Budějovice, Kino Kotva – 17:00 a 20:00
• 18.11. Pá – České Budějovice, Kino Kotva – 17:00
• 21.11. Po – Pardubice, KD Hronovická – 18:00
• 23.11. St – Praha, KC Novodvorská – 19:00
• 24.11. Čt – Mladá Boleslav, Škoda Auto Muzeum – 19:00
• 25.11. Pá – Mladá Boleslav, Škoda Auto Muzeum – 19:00
• 28.11. Po – Jihlava, Divadlo Na Kopečku – 19:00
• 29.11. Út – Třebíč, Kino Pasáž – 19:00
• 30.11. St – Brno, Sál B. Bakaly – 19:00
• 1.12. Čt – Olomouc, U-klub – 19:00
• 2.12. Pá – Ostrava, Kino Vesmír – 18:00
• 6.12. Út – Klatovy, Kino Šumava – 19:00
• 7.12. St – Domažlice, Kino Čakan – 19:00
• 19.1.2012 Čt – Plzeň, Západočeské muzeum – 18:00
• 23.1.2012 Po – Hradec Králové, Adalbertinum – 18:00

Divočina na konci světa.

Patagonie – „divočina na konci světa“ – je tématem letošního podzimního turné cestovatele a fotografa Martina Loewa. Svou nově zpracovanou digitální diashow naplnil obrázky velkolepých hor a divoké patagonské přírody, nabídne však také záběry odlehlých vesnic i jejich svérázných obyvatel. Dobrodružný příběh daleké cesty vypráví Loew v živém a poutavém komentáři a zážitky dokresluje ukázkami krásné patagonské hudby.

Patagonie – nejjižnější cíp jihoamerického kontinentu – je doslovným koncem světa. Dál na jih leží již jen zmrzlá Antarktida. Není divu, že při vyslovení jejího tajemně znějícího názvu se rozbuší srdce snad každému, kdo aspoň někdy snil o dobrodružství a dalekých výpravách do neznámých končin. Obtížně dostupná Patagonie jako šipka míří k jihu a na její špici se coby třešnička na dortu vyjímá Ohňová země. Kolem ní kdysi v průlivech dlouho bloudil kapitán Magalhães a jeho námořníci se už domnívali, že dopluli do samotného pekla.

Přitom Patagonie je vysloveným rájem. Rájem divoké přírody a úchvatných horských scenérií. V jejím srdci se jako poklady ukrývají neprostupné pralesy, hluboké fjordy, obrovské ledovce i blankytná jezera. Místní lidé ve svých srdcích také ukrývají svůj poklad: pohodu, srdečnost a životní rovnováhu. Snad pro tu zdejší odlehlost a obrovské vzdálenosti nebo možná proto, že divoké patagonské počasí často překazí lidské plány, všichni si tu udržují záviděníhodný vnitřní klid. Pozitivní energie zde z lidí vyzařuje na dálku. Jakoby nám, návštěvníkům z moderní doby, chtěli ukázat, že život beze spěchu, nervozity a stresu je mnohem krásnější. Je radost se s Patagonií setkat.

Věřím, že krásu i pohodu Patagonie se mi do diashow podařilo uložit tak, aby si ji diváci mohli během představení naplno užívat zve na své promítání cestovatel Martin Loew.

Program celého diashow turné „Patagonie“

• 2.11. St – Chrudim, Divadlo K.Pippicha – 18:00
• 3.11. Čt – Heřmanův Městec, Městské kino – 18:00
• 14.11. Po – Teplice, Dům kultury – 19:00
• 15.11. Út – Ústí nad Labem, Aula PF UJEP – 19:30
• 17.11. Čt – České Budějovice, Kino Kotva – 17:00 a 20:00
• 18.11. Pá – České Budějovice, Kino Kotva – 17:00
• 21.11. Po – Pardubice, KD Hronovická – 18:00
• 23.11. St – Praha, KC Novodvorská – 19:00
• 24.11. Čt – Mladá Boleslav, Škoda Auto Muzeum – 19:00
• 25.11. Pá – Mladá Boleslav, Škoda Auto Muzeum – 19:00
• 28.11. Po – Jihlava, Divadlo Na Kopečku – 19:00
• 29.11. Út – Třebíč, Kino Pasáž – 19:00
• 30.11. St – Brno, Sál B. Bakaly – 19:00
• 1.12. Čt – Olomouc, U-klub – 19:00
• 2.12. Pá – Ostrava, Kino Vesmír – 18:00
• 6.12. Út – Klatovy, Kino Šumava – 19:00
• 7.12. St – Domažlice, Kino Čakan – 19:00
• 19.1.2012 Čt – Plzeň, Západočeské muzeum – 18:00
• 23.1.2012 Po – Hradec Králové, Adalbertinum – 18:00

Již v minulosti jsme pod hlavičkou Cestovatele pořádali ve spolupráci s dalšími organizacemi několik nízkorozpočtových fotografických akcí. Protože se setkaly s pozitivním ohlasem, rozhodli jsme se na ně navázat projektem Fotokurz.cz.

V rámci projektu připravujeme, fotoworkshopy, fotovycházky i větší víkendové fotokurzy. Do budoucna připravujeme i kurzy úpravy digitálních fotografií na počítačové učebně.

Fotoworkshopy jsou určeny mírně i více pokročilým uživatelům a budou se věnovat konkrétnímu tématu. Teorie se během nich bude řešit minimálně – spíše se zaměříme na praxi…

Fotovycházky jsou pro začátečníky – nové i věčné a zájemce o konkrétní téma nebo lokalitu. Vycházku povede lektor tak, abyste na místě byli v ideálním čase a pomůže vám nastavit fotoaparát, abyste dokázali lépe zachytit místo…

Vícedenní fotokurzy poskytnou prostor na úvodní teorii, praktické procvičení probíraného tématu i neformální diskuzi nad pořízenými fotografiemi.

Letos neplánujeme nízkorozpočtové víkendovky, protože si v dnešní době nemůžeme dovolit dotovat program a jeho zajištění a sponzoři se na takto malé akce nehrnou. Ceny akcí se ale snažíme udržet při zemi!

V nejbližší době proběhnou následující akce:

Základy makro a botanické fotografie 9.4. – jednodenní workshop v Moravském krasu (lektoruje Topí Pigula)

Fotografování v jeskyních 16.4. – jednodenní spíše zážitkový workshop (lektoruje Vlastimil Hanuš) (článek o lokalitě)

Cesta železa Moravkým krasem a stará řemesla 7.5. – jednodení fotodokumentačně zážitkový workshop (lektoruje Milan Kylar)

Fotokurz „Dokumentace akcí“13.-15.5. – třídenní intenzivní kurz fotodokumentování a zpracování snímků (lektorují Topí Pigula, Vlastimil Hanuš a Milan Kylar)

Fotografování ohňostrojů 27.5.-29.5. – blok přednášek a workshopů na téma jak fotografovat ohňostroje během festivalu Ignis Brunensis (akce potrvají do 8.6. a budou upřesněny)

Fotokurz „Dokumentace akcí“ září – opět třídenní kurz fotodokumenta­ristiky, podobný jarnímu, pouze s jinou lokací a dokumentovanou akcí

Fotokurz „Fotografování v podzemí“ koncem října – víkendový kurz fotografování v podzemí s teoretickou i praktickou částí… (lektorují Marek Audy a Vlastimil Hanuš) – termín, program a průběh akce bude upřesněn…

Mimo to připravujeme fotograficko-stmelovací kurz focení v okolí Rudice. Loni jsme si ověřili, že to samé umíme uspořádat i v podorlicku. Školní a poznávací výlety Moravským krasem nabídneme nejen školám. Firmám, školám a agenturám jsme schopni nabídnout podobné kurzy na klíč.

Podrobnosti o jednotlivých akcích a přihlášky najdete na stránkách Fotokurzu

Již v minulosti jsme pod hlavičkou Cestovatele pořádali ve spolupráci s dalšími organizacemi několik nízkorozpočtových fotografických akcí. Protože se setkaly s pozitivním ohlasem, rozhodli jsme se na ně navázat projektem Fotokurz.cz.

V rámci projektu připravujeme, fotoworkshopy, fotovycházky i větší víkendové fotokurzy. Do budoucna připravujeme i kurzy úpravy digitálních fotografií na počítačové učebně.

Fotoworkshopy jsou určeny mírně i více pokročilým uživatelům a budou se věnovat konkrétnímu tématu. Teorie se během nich bude řešit minimálně – spíše se zaměříme na praxi…

Fotovycházky jsou pro začátečníky – nové i věčné a zájemce o konkrétní téma nebo lokalitu. Vycházku povede lektor tak, abyste na místě byli v ideálním čase a pomůže vám nastavit fotoaparát, abyste dokázali lépe zachytit místo…

Vícedenní fotokurzy poskytnou prostor na úvodní teorii, praktické procvičení probíraného tématu i neformální diskuzi nad pořízenými fotografiemi.

Letos neplánujeme nízkorozpočtové víkendovky, protože si v dnešní době nemůžeme dovolit dotovat program a jeho zajištění a sponzoři se na takto malé akce nehrnou. Ceny akcí se ale snažíme udržet při zemi!

V nejbližší době proběhnou následující akce:

Základy makro a botanické fotografie 9.4. – jednodenní workshop v Moravském krasu (lektoruje Topí Pigula)

Fotografování v jeskyních 16.4. – jednodenní spíše zážitkový workshop (lektoruje Vlastimil Hanuš) (článek o lokalitě)

Cesta železa Moravkým krasem a stará řemesla 7.5. – jednodení fotodokumentačně zážitkový workshop (lektoruje Milan Kylar)

Fotokurz „Dokumentace akcí“13.-15.5. – třídenní intenzivní kurz fotodokumentování a zpracování snímků (lektorují Topí Pigula, Vlastimil Hanuš a Milan Kylar)

Fotografování ohňostrojů 27.5.-29.5. – blok přednášek a workshopů na téma jak fotografovat ohňostroje během festivalu Ignis Brunensis (akce potrvají do 8.6. a budou upřesněny)

Fotokurz „Dokumentace akcí“ září – opět třídenní kurz fotodokumenta­ristiky, podobný jarnímu, pouze s jinou lokací a dokumentovanou akcí

Fotokurz „Fotografování v podzemí“ koncem října – víkendový kurz fotografování v podzemí s teoretickou i praktickou částí… (lektorují Marek Audy a Vlastimil Hanuš) – termín, program a průběh akce bude upřesněn…

Mimo to připravujeme fotograficko-stmelovací kurz focení v okolí Rudice. Loni jsme si ověřili, že to samé umíme uspořádat i v podorlicku. Školní a poznávací výlety Moravským krasem nabídneme nejen školám. Firmám, školám a agenturám jsme schopni nabídnout podobné kurzy na klíč.

Podrobnosti o jednotlivých akcích a přihlášky najdete na stránkách Fotokurzu

Letos vlastní fotosoutěž nepořádáme, ale stali jsme se partnery soutěže FotoLéto .

V této letní fotosoutěži můžete vyhrát i fotoaparát, tiskárnu, poukázky na věci do přírody, knihy a průvodce…

Pro všechny vyznavatele pobytu v přírodě, dobrodružství na cestách, letních rekreačních sportů je tu letní fotografická soutěž Fotoléto. Společnost ZONER software a její partneři pro vás připravili řadu hodnotných cen pro každou ze čtyř soutěžních kategorií – Odvaha a dobrodružství, Pohoda na cestách, Na cestách světem a Toulky českou krajinou.

Nejlepší fotografové v každé kategorii získají odolný 10 Mpx digitální fotoaparát do přírody, nákupní poukázky do značkových outdoorových prodejen, skvělé knihy o fotografování, turistické průvodce či roční předplatné outdoorového časopisu. Soutěžní fotografie jsou zveřejňovány na portálu ZONERAMA společnosti ZONER software.

{{reklama()}}

Soutěžní kategorie

Hlavním tématem fotografické soutěže jsou fotografie spojené s nejrůznějšími outdoorovými aktivitami, turistikou, ale i letními rekreačními sporty. Právě aktivní trávení volného času v přírodě, na cestách a při rekreačním sportování charakterizují fotografie, které se mohou zúčastnit soutěžního klání v některé ze čtyř soutěžních kategorií. Nezáleží, zda cestujete pěšky, na kole, lezete po horách a po skalách, máte rádi divokou vodu či vítr, či jen poznáváte krásy přírody. Určitě mezi svými fotografiemi najdete takové fotografické úlovky, které si zaslouží vyhrát.

1. kategorie – Odvaha a dobrodružství
2. kategorie – Pohoda na cestách
3. kategorie – Na cestách světem
4. kategorie – Toulky českou krajinou

Letos vlastní fotosoutěž nepořádáme, ale stali jsme se partnery soutěže FotoLéto .

V této letní fotosoutěži můžete vyhrát i fotoaparát, tiskárnu, poukázky na věci do přírody, knihy a průvodce…

Pro všechny vyznavatele pobytu v přírodě, dobrodružství na cestách, letních rekreačních sportů je tu letní fotografická soutěž Fotoléto. Společnost ZONER software a její partneři pro vás připravili řadu hodnotných cen pro každou ze čtyř soutěžních kategorií – Odvaha a dobrodružství, Pohoda na cestách, Na cestách světem a Toulky českou krajinou.

Nejlepší fotografové v každé kategorii získají odolný 10 Mpx digitální fotoaparát do přírody, nákupní poukázky do značkových outdoorových prodejen, skvělé knihy o fotografování, turistické průvodce či roční předplatné outdoorového časopisu. Soutěžní fotografie jsou zveřejňovány na portálu ZONERAMA společnosti ZONER software.

{{reklama()}}

Soutěžní kategorie

Hlavním tématem fotografické soutěže jsou fotografie spojené s nejrůznějšími outdoorovými aktivitami, turistikou, ale i letními rekreačními sporty. Právě aktivní trávení volného času v přírodě, na cestách a při rekreačním sportování charakterizují fotografie, které se mohou zúčastnit soutěžního klání v některé ze čtyř soutěžních kategorií. Nezáleží, zda cestujete pěšky, na kole, lezete po horách a po skalách, máte rádi divokou vodu či vítr, či jen poznáváte krásy přírody. Určitě mezi svými fotografiemi najdete takové fotografické úlovky, které si zaslouží vyhrát.

1. kategorie – Odvaha a dobrodružství
2. kategorie – Pohoda na cestách
3. kategorie – Na cestách světem
4. kategorie – Toulky českou krajinou

Před mnoha a mnoha lety jsem se snažil, tenkrát ještě s filmovou zrcadlovkou, udělat dobrou fotografii hmyzu. Dnes se říká slušný makro. Možná vám přijde k duhu pár drobných rad, které jsem za svojí honbou složitě posbíral (ne vymyslel).

Začněme u techniky. Hodí se zrcadlovka (kompakt má velmi omezené možnosti). Nejdůležitější je objektiv, ohnisko kolem 100mm světelnost 2,8. Můžete to řešit i mezikroužkama, předsádkama, telekonvertorama a taky můžete tohle všechno smontovat dohromady.

Když se vrátíte z fotoobchodu s plnou fotobrašnou a prázdnou peněženkou, přichystejte si do brašny asi 10 kolíčků na prádlo, kousek staré karimatky (na kleknutí a lehnutí), asi jedno kilo čočky, plátěný pytlík (nebo silonovou punčochu)na toto kilo čočky, rozprašovač s vodou nebo glycerínem, několik špejlí (může být i drát), zrcátko a sváču. A hlavně… balík trpělivosti. Doporučuji ještě dlouhé kalhoty, které jdou nacpat do bot (zejména pro ty, kteří chtějí ukořistit snímek rozzuřeného mravence).

Vyrazíme ráno, abychom byli tak v 04:23 v lese nebo na louce. Nejlépe v květnu až červenci, to bývá všude hodně hmyzáků a navíc jde o mladé a pěkné exempláře. Ráno (nejen v létě) bývá chladno a hmyz je ztuhlý nočním chladem, tudíž na nás bude klidně koukat, než si vytáhneme všechno to harampádí z brašny.

Po zjištění, že se časy pohybují kolem 1 sekundy a výš, použijeme plátěný pytlík s čočkou jako výborný stativ. Foťák máme stabilní, ale sem tam trochu foukne a ta beruška se vám na stéble trávy pohybuje sem a tam. Nezbývá, než vytáhnout kolíčky a špejle a všechno zavětrovat, pozor ale, abyste berušku nesetřásli.

Můžeme vyfotit pár prvních záběrů. Potom můžeme berušku vylepšit trochou rosy z rozprašovače (na neživé motivy bych použil glycerín, vypařuje se podstatně pomaleji). Zrcátkem si můžeme pomoct a objekt nasvítit zajímavěji, nebo dokonce přisvítit, je-li ve tmě. Blesk jsem nepoužíval téměř nikdy, vestavěný blesk fotografii zploští a ukradne měkkost ranního světla.

Pokud se nám snímek povedl, sníme svačinu a jdeme domů, pokud se nám snímek nepovedl, také sníme svačinu a také jdeme domů. No dobře, ještě je tu další možnost. Potvory si nachytáme při odpolední procházce do vhodných nádob a doma je uložíme do lednice (ne do mrazáku!), tím simulujeme ranní chlad. Hmyzák vydrží po vytáhnutí asi 5 minut ztuhlý a tím nám velmi usnadní fotografování. Při využití této možnosti nejsme navíc odkázáni jenom na pozadí, které vytvořila sama Matka Příroda, ale můžeme naplno popustit uzdu své fantazii a broučka nainscenovat přesně podle našich šílených představ.

Lovu beze zbraní zdar!!!

V prvním kole 2. ročníku fotosoutěže Domov objektivem cestovatelů se právě hlasuje. Na váš hlas čeká celkem 77 fotografií. Do druhého kola můžete stále zasílat své snímky doplněné popisy a GPS souřadnicemi.

Ještě další čtyři měsíce se bude soutěžit o zajímavé ceny a postup do závěrečného finálového kola na podzim. Fotosoutěže se mohou zúčastnit všechny fotografie, které jsou z Česka a Slovenska a splní pravidla soutěže. Fotosoutěž je zajímavá tím, že fotografie jsou přiřazeny na mapu pomocí souřadnic GPS a tvoří tak zajímavé fototipy na výlety.

Témata soutěžních snímků:

• Fototip na výlet – památka nebo přírodní zajímavost z České nebo Slovenské republiky (fotka a popis tipu na výlet)
• Umělecká fotografie – památka nebo přírodní zajímavost z České nebo Slovenské republiky uměleckým pohledem fotografa
• Dobrodružství – outdoorová aktivita v Česku nebo na Slovensku – lezení, divoká voda, skok na laně, atd.

Partneři, bez kterých by fotosoutěž nemohla probíhat:

www.Reisinger.cz

Do finálového kola věnuje dvě letenky do Dubaje s odletem kdykoliv v období 1.3. 2009 – 1.6.2009 obchodní společnost Reisinger.

www.Zoner.cz

Do finálového věnuje brněnský Zoner něco ze své dílny.

Zoner sdílí stejné zaujetí pro přidávání GPS souřadnic k fotografiím jako my, proto jsme rádi, že je partnerem naší fotosoutěže již druhým rokem.

Institut digitální fotografie – IDIF.cz

Do každého kola, stejně jako loňský rok, věnuje IDIF ze své nabídky kvalitní publikace o digitální fotografii.

Humi Outdoor

Pro nejlepší fotografy HUMI Outdoor připravil dohromady 4000 Kč v poukázkách na nákup vybavení.

S HUMI Outdoor máme dlouholeté, velmi dobré vztahy a věříme, že se vám nějaká ta voděodolná výbava, až budete na čekat na ten správný fotografický okamžik někde v dešti, bude hodit.

LevnéPrůvodce.cz

Lukáš z LevnéPrůvod­ce.cz věnuje každé kolo slevový kupón na nákup jakéhokoliv zboží (turistické průvodce, mapy, cestopisy, GPS atd.). V každém kole to bude 700 Kč, ve finále pak 1000 Kč.

www.DigitalniS­tudio.cz

Digitální studio věnuje výhercům v každém kole tisky:

• 430×650 mm zdarma + sleva 30% na jednu další obj.
• 290×430 mm zdarma + sleva 30% jednu na další obj.
• A4 zdarma + sleva 30% na jednu další obj.

a ve finále pak:

• 1. místo 430×650 mm + sleva 20% na neomezené množství objednávek po dobu 9 měsíců
• 2. místo 430×650 mm + sleva 20% na neomezené množství objednávek po dobu 6 měsíců
• 3. místo 430×650 mm + sleva 20% na neomezené množství objednávek po dobu 3 měsíců

Nakladatelství Libri.cz

Nakladatelství Libri věnuje do druhého kola fotosoutěže 3 ks publikace Víta Ryšánka Soutoky řek na území Čech, Moravy a Slezska.

Veškeré informace, detailní pravidla, partnery a fotografie z minulého ročníku jsou k nalezení na stránce fotosoutez.ces­tovatel.cz.

Tak a je to tady. Od 1. června 2008 můžete posílat fotografie do prvního kola fotosoutěže Domov objektivem cestovatelů.

Fotosoutěže se mohou zúčastnit všechny fotografie, které jsou z Česka a Slovenska a splní pravidla soutěže. Připravili jsme pro vás formulář k nahrávání fotografií, GPS souřadnic a popisků fotek, protože právě tím je naše fotosoutěž zajímavá a jiná. Díky tomu budou fotografie přiřazeny na mapu (viz minulý ročník) a poutavé popisky navnadí ostatní k návštěvě zajímavých míst naší země.

Veškeré aktuální informace hledejte v úvodním článku, nebo na hlavní stránce fotosoutěže

www.fotosoutez­.cestovatel.cz

Oproti loňskému roku jsme vyhlásili tři témata, ve kterých můžete soutěžit (viz níže). Další změnou je hodnocení fotografií, které bude nově více v rukou odborné komise. Na čtenáře jsme ale nezapomněli a i oni se budou moci vyjádřit a hlasem lidu zvolit favorita.

Fotografie můžete nahrávat přes administrační rozhraní:

www.cestovatel­.cz/fotosoutez/

Soutěž bez cen by nebyla soutěží, ale ztrátou času. Proto jsme pro vás společně s partnery připravili následující ceny. Připomínáme, že fotosoutěž má pět kol, v každém oceníme nejlepší fotografie. Ty se pak dostanou do finálového kola na podzim, kde vyhlásíme celkové vítěze.

Partneři, bez kterých by fotosoutěž nemohla probíhat:

www.Zoner.cz

Do finálového věnuje brněnský Zoner něco ze své dílny.

Zoner sdílí stejné zaujetí pro přidávání GPS souřadnic k fotografiím jako my, proto jsme rádi, že je partnerem naší fotosoutěže již druhým rokem.

Institut digitální fotografie – IDIF.cz

Do každého kola, stejně jako loňský rok, věnuje IDIF ze své nabídky kvalitní publikace o digitální fotografii.

Humi Outdoor

Pro nejlepší fotografy HUMI Outdoor připravil dohromady 4000 Kč v poukázkách na nákup vybavení.

S HUMI Outdoor máme dlouholeté, velmi dobré vztahy a věříme, že se vám nějaká ta voděodolná výbava, až budete na čekat na ten správný fotografický okamžik někde v dešti, bude hodit.

LevnéPrůvodce.cz

Lukáš z LevnéPrůvod­ce.cz věnuje každé kolo slevový kupón na nákup jakéhokoliv zboží (turistické průvodce, mapy, cestopisy, GPS atd.). V každém kole to bude 700 Kč, ve finále pak 1000 Kč.

www.DigitalniS­tudio.cz

Digitální studio věnuje výhercům v každém kole tisky:

• 430×650 mm zdarma + sleva 30% na jednu další obj.
• 290×430 mm zdarma + sleva 30% jednu na další obj.
• A4 zdarma + sleva 30% na jednu další obj.

a ve finále pak:

• 1. místo 430×650 mm + sleva 20% na neomezené množství objednávek po dobu 9 měsíců
• 2. místo 430×650 mm + sleva 20% na neomezené množství objednávek po dobu 6 měsíců
• 3. místo 430×650 mm + sleva 20% na neomezené množství objednávek po dobu 3 měsíců

Nakladatelství Libri.cz

Nakladatelství Libri věnuje do druhého kola fotosoutěže 3 ks publikace Víta Ryšánka Soutoky řek na území Čech, Moravy a Slezska.

Partneři výstavy

• Epson.cz
• www.reklamni-dilna Plzeň

Teď už nezbývá než popřát hodně štěstí a pevnou ruku při focení. V prvním kole bylo loni velmi málo fotek, protože chvilku trvalo, než se soutěž rozběhla. Pokud to bude letos podobné, je první kolo zároveň kolem s největší šancí na výhru

Skoro každý, kdo se vydává na cesty, se snaží dovézt domů vzpomínky na prchavé okamžiky zachycené na fotografické emulzi či paměťové kartě. Bohužel sami autoři bývají často zklamáni kvalitou svých snímků. V horším případě pak nutí své nebohé oběti z řad příbuzných a přátel sledovat množství obrázků, jejichž obsah je možná schopný rozšifrovat jen sám autor.

Protože obrázky tvoří podstatnou část obsahu našeho serveru, rozhodli jsme se podpořit snahu o zvýšení úrovně pořizovaných fotografií v naději, že se pak dostane více těch dobrých i na Cestovatel.

Ve spolupráci s TOM Nová země pořádáme fotokurz zaměřený na základy fotografie. Kurz je určený fotografickým začátečníkům a méně pokročilým fotografům. Pro ty, kteří o koupi fotoaparátu teprve uvažují, zajistíme i několik přístrojů k zapůjčení. Účastníci kurzu se seznámí s technickými základy fotografie, dozvědí se něco o konstrukci a vlastnostech fotoaparátů a základech kompozice a skladby obrazu. Součástí kurzu bude i seznámení se základy úpravy, tisku a prezentace fotografií. Hlavně ale budou probíhat fotografická cvičení s následným hodnocením pořízených snímků.

Pokročilejším fotografům je pak určen kurz fotografování v podzemí. Tento kurz jsme pořádali již na podzim a protože zájemců bylo víc, než kolik jsme byli schopni uspokojit, rozhodli jsme se jej zopakovat. Nakoukneme do prostředí, kde se často fotograf i jeho technika musí vyrovnávat nejen s obtížnou přístupností, ale i s vysokou vzdušnou vhkostí, vodou, blátem, nebo naopak s množstvím prachu, který se vznáší ve vzduchu. Nepřítomnost světla je pak vlastně skoro výhodou, protože fotograf má osvětlení scény plně pod kontrolou. Pro potřeby kurzu jsme samozřejmě vybrali lokality, které jsou při zachování trochy opatrnosti pro fotografy i techniku relativně bezpečné. Stejně jako na podzim, povede hlavní seminář a fotoexkurzi jeden z našich předních podzemních fotografů, Marek Audy.

Oba Zmíněné kurzy proběhnou v druhé polovině dubna v prostorách Ekologického volnočasového centra Švýcárna v Moravském krasu. Pořadateli jsou Cestovatel, o.s., TOM Nová země a ZČ Hnutí Brontosaurus Modrý kámen ve spolupráci s jeskyňářskými skupinami Moravského krasu.

Fotosoutěž Domov objektivem cestovatelů skončila loni v říjnu na veletrhu Invex, kde byli vyhlášení vítězové. Snímky z finálového kola jsme vytiskli na formát A3+ a vystavili na několika cestovatelských akcích. Z prostorových důvodů ale nebylo vždy možné vystavit všechny fotografie. Připravili jsme proto i menší prezentační variantu výstavy. Velké fotografie poputují převážně po galeriích a malou prezentační výstavu potkáte na dalších akcích, kterých se budeme účastnit.

Invex – vyhlášení výsledků

Na loňském Invexu (23.-27. 10. 2007) proběhlo vyhlášení výsledků v rámci doprovodného programu na stánku hlavního partnera soutěže – firmy ZONER sofware. Vítězové získlali program Zoner Photo Studio 10, knihy a slevové kupóny na kurzy IDIFu, kupóny na nákup u HUMI a knihy z vydavatelství Zoner Press a Oftis. Na snímcích z fotosoutěže se také prezentovala nová funkce Zoner Photo Studia 10 pro vyhledávání dalších snímků v okolí místa pořízení. Velké fotografie zbobily jednací prostory stánku a několik návštěvníků mělo vážný zájem o jejich zakoupení.

Rajbas – Outdoor – Kotlík, Blansko

Na tomto vydařeném cestovatelském festiválku v Blansku (23.-24. 11. 2007) se nám povedlo vystavit všechny snímky na velmi exponovaném místě v předsálí. Návštěvníky zaujaly nejen fotografie, ale i GPS souřadnice místa pořízení. Několik cestovatelů se zajímalo i o techniku tisku. Všechny snímky jsou vytištěné na fototiskárně EPSON Photo Stylus R2400, která tiskne pomocí osmi pigmentových inkoustů. Díky technologii tří černých inkoustů lze vytisknout i černobílé fotografie a perfektní světle šedá místa na snímcích s tekoucí vodou…

Po těchto akcích začala příprava snímků na výstavu. Některé z nich jsme museli vyčistit nebo přetisknout, protože se během převozu a instalací v exponovaných prostorách nechtěně poškodily. I z tohoto důvodu vznikla prezentační varianta výstavy, která se bude používat na akcích. Velké fotografie jsou nyní nalepeny na deskách a zapaspartovány. Vypadají tak elegantněji a mělo by se snížit i riziko poškození při přepravě.

RegionTour 2008, Brno

Na veletrhu RegionTour (10.-13. 1. 2008) jsme měli poprvé vlastní stáneček, kde jsme prezentovali naši činnost. Fotografie zdobily stěny stánku a také jsme promítali všechny snímky včetně popisků. Lidé se zastavovali a prohlíželi fotografie míst, o kterých často ani nevědí. Velmi častý dotaz zněl na místo, kde se nachází větrný mlýn Vrátno zachycený Tomášem Kyptou. Snímek v loňském ročníku zvítězil a jeho autor získal hodnotné ceny od partnerů. Správnou odpověď jistě naleznete pomocí mapy na stránkách fotosoutěže, ale malá nápověda zní: 50° 26′ 40″ N, 14° 42′ 05″ E.

Camera Slovakia 2008, Bratislava

Tento cestovatelský festival plný promítaní a výstav fotografií velmi dobře doplňuje slovenské veletrhy cestovního ruchu. Výstavu snímků jsme měli na stánku firmy Zoner, kde jsme podobně jako na RegionTouru promítali všechny snímky s popisky. Po této prezentaci „v cudzině“ se do příštího ročníku snad zapojí i více slovenských fotografů, kteří představí skrytá místa jejich domoviny…

Aleš Ostrýt se fotografování plně věnuje teprve necelých pět let, je samouk, učil se z odborných fotočasopisů, knih a od jiných fotografů. Nemalou roli sehrála metoda pokusu a omylu. Fotografuje různé žánry, není námětově vyhraněn, rád experimentuje. Nejčastěji však fotí krajinu, jak přírodní, tak městskou. Díky své profesi poznal atmosféru starého Žižkova, kterou rád zachycuje ve svých fotografiích. Od prvopočátku pracuje s digitální technikou. Neopovrhuje ani případným postprocesem. Do svých fotografií se snaží vložit osobitost a pocity. Ke svým snímkům píše kratičké básně, které tím celý snímek dotvářejí a podtrhují. Alešovy práce byly součástí výstavy Praha fotografická v Ambitu kláštera u Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí v Praze a jeho fotografie byly prezentovány na stránkách časopisu Digitální foto. Nyní probíhá jeho samostatná autorská výstava Doteky světla v Galerii pod radnicí, na Havlíčkově nám. 9, v Praze 3 (10.1. – 1.2.2008). Sám o sobě říká, že je se svou prací spokojen ve chvíli, když má divák při pohledu na jeho snímky emoční prožitek.

Aleši, protože tvoji tvorbu znám již několik let, dovoluji si tvrdit, že tvé vnímání světa má určitý nadstandard. Na tvé tvorbě velmi oceňuji harmonii ve spojení vizuálního obrazu světa s verbálním projevem. Každá tvá fotografie je doprovázena krátkým a velmi výstižným textem – většinou básní a to v dokonalé symbióze slova a obrazu. Můžeš nám prozradit jak tato potřeba u tebe vznikla?

Básničky jsem psal vlastně odjakživa, teda spíš než básničky jsem psal písničky. Když mi bylo asi 14, tak jsem začal hrát na kytaru. Před tím jsem hrál na flétnu, ale kytara byla jaksi společenštější záležitostí. Ruku v ruce s tím jsem se pokoušel o vlastní písně, byl jsem ovlivněn svým tátou, který také v mládí napsal pár textů a také samozřejmě tehdejší folkovou hudební scénou. Nikdy jsem nebyl žádný ortodoxní „kotlíkář“, ale folkové písničky na mě působily svojí opravdovostí, Portu jsem zažil vlastně jen jednu, ale osobnosti jako např. Ivo Viktorin, Karel Markytán, Blanka Táborská, Vlasta Redl, Slávek Janoušek byly pro mě naprostým fenoménem co do opravdovosti a kvality. No já jsem prostě měl taky tendenci se ze svých pocitů vyzpívat. Později, když jsem začal fotit, jsem vlastně stále častěji odkládal kytaru a na dlouhé texty již nezbývalo tolik času, ale tu potřebu něco doříct jsem měl stále. Jakoby ve mně obraz probouzel další navazující emoce, o které jsem se chtěl podělit. Většinou texty prvoplánovitě nesouvisejí s fotografií samotnou, jde skutečně jen o nápady s ní související.

Fotografování, zejména krajiny, je mnohem více spojeno s cestováním než třeba jiné profese. Tvoje fotografie ale nejvíce zachycují Prahu, kde žiješ nebo Moravu. Cestuješ rád i do zahraničí nebo se snažíš najít nějaké náměty, které ti učarují ve svém nejbližším okolí, v místech, která máš rád a znáš je?

No, já vlastně do ciziny nikdy moc nejezdil. My jsme totiž byli tři děti (brácha a ségra), já z nich byl nejstarší. To víš, že to pro rodiče nebylo nikdy jednoduché, tak jsme byli rádi, když jsme jeli v létě na tábory a k příbuzným k Máchovu jezeru, do Nového Města nad Metují a tak. Na nějaké cestování do ciziny nebyly prostředky a ani doba. Když už cestovat šlo, měl jsem malé děti. Vlastně spíš objevuji takový mikrosvět některých mému srdci blízkých míst jako je Morava, kam jezdíme za příbuznými mojí ženy nebo nám všem blízké Krkonoše a nebo i Praha zase jiná – ne ta pohlednicová místa. Hledám neotřelá zákoutí, která mají svůj půvab, náboj – duši. Vlastně bych lhal, že jsem v cizině nefotil. V loňském roce na jaře jsem splnil své ženě její dětský sen a jeli jsme do Egypta.

Prozradíš, zda tato cesta v tobě zanechala nějaký nezapomenutelný náboj či zážitek ať už v dobrém nebo špatném slova smyslu?

Když jsem se vydal sám do egyptských uliček starého města, viděl jsem hrozný nepořádek, spousta odpadků, prachu, nepojízdné vraky aut, kuchyně místních venku před domem. Pokud jsem tam chodil se ženou a dcerou pořád na nás místní pokřikovali a plácali mě po ramenou, že mám dvě ženy. Když jsem byl ale sám, mohl jsem se dostat i tam, kam bych holky nevzal. S místními byl problém jen na turisticky frekventovaných místech, protože očekávali bakšiš. To člověk pak musí dlouho čekat, protože nechce strojené fotky, ale bezprostřední zachycení skutečnosti (samozřejmě nějak slušně výtvarně pojaté). Něco se ale fotit vůbec nedá. To už asi musíš mít náturu, abys fotil lidské utrpení. V Káhiře jsme viděli zřejmě těžce nemocnou ženu, ležela v prachu na ulici, jedno dítě kojila a druhé ani ne tříleté běhalo jen v krátké košilce kolem ní, to jsem prostě vyfotit nemohl. S těmito situacemi mám etický problém, a pak si říkám, jak to ti profíci dělají …a jestli není lepší fotit hory. No, na druhou stranu krásné byly situace, když oni jako muslimové slavili Velikonoce, bohatší rodiny si koupily vstup k hotelovým bazénům, dámy (leckdy i evropsky oblečené) jen seděly na lehátkách a vybalovaly z příručních zavazadel svačiny pro své muže a děti. Muži a děti se koupali, tvořili hloučky a cachtali se jako malí. Téměř neuměli plavat. Celý den ty ženy seděly v dlouhém černém oblečení na lehátkách, v lepším případě pod stromem, nebo pod slunečníkem a klevetily – vypadaly spokojené, smířené. Ženy do bazénu nešly, vstupovaly v dámských hloučcích pouze do moře, celé oblečené (takto je do bazénu nepustili a bez toho by nemohly nebo nechtěly). Z dálky tento výjev vypadal zvláštně – jako by černé sochy nebo vrány obsadily celé pobřeží. Byla v tom ale určitá magie.

Máš kromě fotografování čas ještě na něco jiného?

Málo, ale mám. Nejde totiž jenom o focení, protože krajináři mezi které se počítám, skutečně prochodí spousty kilometrů a čekají na dobré světlo, hledají neokoukaná místa nebo hledají neotřelé způsoby svého vyjádření. Jde o to, že nad fotografií sedíte i večer a „doděláváte“. Tu tam je potřeba odstranit dopravní značku, nebo jiný objekt, který výpověď obrazu ruší, tu tam si pohrajete s barvami. S digitální fotografií to tak prostě je… Ale i přes to si chodím zahrát volejbal a fotbálek, v létě jezdím na kole, jezdíme na výlety, na vodu. To mám rád, dát si trochu do těla. Když v hornatém terénu ujdeš třeba (pro někoho třeba „jen“) 20 kiláků a pak si dáš dobře vychlazený pivo a z té výšky koukáš na tu nádheru, není co řešit…. A o prázdninách jezdím jako vedoucí na dětské tábory. Děláme taky ryze pánské vandry. No a samozřejmě koncerty, a to i v té festivalové formě, divadlo, kino a tak. Jednou za čas jezdím na textovou dílnu Slávka Janouška. Kdo by nevěděl, tak Slávek je písničkář s úžasně nápaditými texty a stejně tak nápaditými melodiemi. Ten na sebe nabalil šikovné lidi, muzikanty, textaře a ti se zpravidla jednou za půl roku scházejí na víkend na textové dílně. To je takový workshop, jak se dnes říká. Například na jaře jsme se sešli v České Kamenici, to je krásné prostředí Šluknovských skal a tady v jednom penzionku tak 30 lidí tvořilo až do večera texty vždy na nějaké téma, no a večer se jamovalo a nahrávalo. Mělo to úžasnou atmosféru a pak z toho vznikla skvělá deska s úžasnými texty a tu jsme pak křtili zase v Českém ráji o půl roku později. Nemělo to chybu. Navíc na takových akcích potkáváš nové lidi.

Je leden, máš už nějakou představu kam pocestuješ letos?

Určitě zase na tábor, je tam prima parta lidí, sportovci – je to hodně o cyklistice, hodně o volejbalu, fotbálku… hrách obecně. Organizovat hry a hrát je a pobavit se u toho, blbnout a vidět, že to baví i ty ostatní a pak si sednout a zahrát písničky, třeba jsou to ty starý věci Greenhornů či rané pecky Wabiho Daňka, kdy s vámi všichni zpívají, to mě baví. Je to prostě o lidech, když se sejde dobrá parta, kdy si lidi sednou, tak nehledíš moc na to, že jsi unavenej a je ti tam i přes to fajn. Prostě vypadnout z toho dennodenního stereotypu… Nabrat síly, inspiraci. I když minulý rok jsem neměl moc štěstí, měl jsem rok starý (tedy spíš pro mě nový) foťák (pozn. zrcadlovku Canon EOS 350D) a když jsem šel večer na táboře fotit, tak se mi foťák převážil i se stativem a spadnul do potoka a zkratoval, prostě byl na vyhození. No a pak určitě pojedeme na Moravu, v daný termín se tam každoročně schází celá rodina mojí ženy, peče se prase, pije pivo i víno nebo slivovička a hraje se u ohně na kytaru a zpívá, nemá to chybu. Jezdím tam rád, ta krajina Buchlovských hor má své kouzlo, ranní opar nad vinicemi ve zvlněném kopcovitém terénu je poetický. Každý rok chodíme na stejná místa a stejně nás to po každé baví. Výklad průvodkyně na zámku v Buchlovicích nebo na hradě Buchlov jsem slyšel už snad dvacetkrát, ale to se neomrzí, je to jako když se člověk vrací po dlouhé době někam, kde to má moc rád. Klidně si ty stejné historky poslechne znovu. No a určitě pojedeme šlapat po Krkonoších a na prodloužený víkend na vodu – letos se vrátíme zase na Vltavu, vždycky jsme jezdili i tu horní část nad Lipnem a pak to převáželi do Vyššího Brodu. Teď ale začneme asi až v Rožmberku a pojedem zase kus dál, než jsme to běžně stíhali. A vlastně v březnu se chystáme na lyže do Rakouska, tak snad ulovím obrázky těch pravých zasněžených horských velikánů. Jinak nás nic exotického nečeká.

Fotí ještě někdo z rodiny nebo lovíš fotky při svých toulkách sám?

Jo, trochu s tím začíná syn. Fotí zatím na kompakt. Je mu 13. A já mám rád ty chvíle, kdy je ochotný jít s tátou někam ven a kdy můžeme sdílet podobné zkušenosti, zážitky. Je taky na jedné mojí celkem vydařené fotce, díky které jsem získal předplatné časopisu Digitální Foto. Byl bych rád, kdyby ho to bavilo.

Máš pocit, že ti chybí hlubší vzdělání z oblasti teorie nebo historie fotografování?

Zatím jsem ten pocit neměl, ale čím víc se pouštíš do hlubších vod, máš pocit, že bys toho měl umět ještě víc, aby ses v té hloubce neztratil. Takovéto klasické: „čím víc víš, tím víc máš pocit, že nevíš. Vím ale, že prvotně důležité je najít si svůj styl a že se může stát, že vzdělání může být i determinující, že se pak třeba ani nepustíš do neobvyklých pojetí snímků, protože tě to ani nenapadne, protože se to tak prostě nedělá….Tím ovšem nechci říct, že teorie je něco, co bych nechtěl znát. S těmi praktickými věcmi jsem si schopen pomoci sám, počítačové programy odjakživa využívám velmi kreativně. Je fakt, že jsem ale nyní dostal nabídku na sloupek v jednom časopise o fotografování, tam možná zjistím, že mi ta teorie schází a začnu si to hledat sám. Je fakt, že po nějaké fotoškole, kde budou jak praktické fígle, ale i umění fotografie jako takové, už pokukuji.

Mluvil jsi o tom, že jako krajinář čekáváš na světlo. O čekání na světlo mluvil na tvé vernisáži i nezávislý fotograf PhDr. Josef Louda. Znáte se osobně?

Ta řeč, kterou měl pan Louda byla úžasná a moc mu za ní děkuji. Mluvil o tom, jak pan Sudek čekal na to správné světlo a že dobré fotky by měly mít 3 N – (dobrý) nápad, náladu, ale i náhodu. Je to tak. Ano, známe se. Už dříve jsem mu ukazoval svoje fotky a vlastně on mě navrtal, abych se zúčastnil soutěže Praha fotografická, kterou sám několikrát vyhrál. Já jsem tedy nevyhrál, ale moje čtyři fotografie, byly vystaveny v Ambitu kláštera u Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí v Praze. PhDr. Loudovi jsem vděčný za jakési laskavé oko a kritického přítele… moc si toho cením a děkuji mu.

Budeme ti držet palce nejenom, aby vyšla tato výstava, na kterou do krásného prostředí v podzemí v Galerii pod radnicí v Praze 3 všechny srdečně zvu, ale aby tvoje fotografie splňovaly zmíněnou zásadu 3N a hlavně abys měl stále dobré světlo. Děkuji za rozhovor.