Řeka Sázava je motivem mnoha trampských písní a nejeden tulák s romantickou duší zde tráví chvíle, jejichž ozvěna v srdci mu pak pomáhá přežívat zcela opačnou atmosféru moderních měst. Od dávných věků se lidé uchylovali k řekám, jako zdroji životodárné vody a prožívali zde své životy více či méně v klidu a ústraní.
Pokud vás některé víkendové ráno přepadne neumlčitelná touha zaslechnout i jiné zvuky, než jsou jen auta, tramvaje či trolejbusy, zkuste se vydat tímto směrem. Můžete jet autem a z dálnice D1 odbočit u exitu Sázava, nebo vláčkem, který coby Posázavský Pacifik vás do těchto míst dopraví stejně pohodlně. Sázava je sice také město, ale skýtá mnoho krásných míst a ačkoliv se vám pak velkoměsto bude zdát ještě ošklivější, vaše srdce bude alespoň naplněno něčím krásným.
Město Sázava má nejen řeku, podél jejíž břehů se můžete hodiny a hodiny toulat, ale také klášter, jemuž se dnes budeme věnovat zejména. Jeho historie je spjata se jménem, které je nám Čechům více než drahé. Sv. Prokopem. Že nevíte o koho se jedná? No, možná jste tehdy ve škole chyběli, když se v dějepise tato postava probírala, ale nevadí, malé zopakování nikomu neuškodí.
Prokop se narodil kolem roku 970 v Chotouni na zemanské tvrzi, jakémusi Vítovi a Boženě. Vzdělání získal ve slovanské škole na Vyšehradě a stal se knězem. Jelikož tehdy se kněží ještě ženit směli, měl se svojí manželkou syna Jimrama. Po určitých životních údobích se rozhodl pro asketický a poustevnický život právě v lesích Posázaví. Zde žil velmi prostě, mýtil les a obdělával půdu. Legenda praví, že místní obyvatelé ho spatřili jak zapřáhl ďábla do pluhu a popoháněl ho křížem. Je to jedno z vysvětlení brázdy mezi Chotouní a Sázavou. Ať už legendy říkají cokoliv a jejich pravdivé jádro je sebenepatrnější, jistě to byl člověk velmi silného ducha. Cílevědomý, houževnatý a laskavý.
Díky knížeti Oldřichovi zde mohl založit poustevnickou osadu pro své žáky a později, roku 1032 dokonce klášter, jehož se stal za panování Oldřichova syna Břetislava prvním opatem. Díky vlivu bratří Cyrila a Metoděje na našem území, i zde se slavila a pěstovala slovanská liturgie ve staroslověnštině a vzdělanost. Sázavský klášter je znám především tím, že byl právě posledním místem v českém království, kde se udržela nejdéle, než byla bezezbytku vytlačena latinským obřadem. Roku 1204 byl Prokop prohlášen papežem Inocencem III za svatého jako první Čech. Patří tak společně se sv. Václavem, Ludmilou a Vojtěchem k patronům naší země. A jeho specialitou je ochrana horníků, zemědělců a vinařů.
Celý komplex se skládá z několika budov. Především je to klášter samotný, přebudovaný na zámek. Expozice Staroslověnská Sázava Vás zde uvede do časů Velké Moravy, prvního slovanského státu v Čechách. Stanete se svědky velkého kulturního vzestupu našich předků především díky slovanským apoštolům sv. Cyrilovi-Konstantinovi a Metodějovi. Setkáte se s Konstantinovým „vynálezem“, prvním slovanským písmem – hlaholicí. Můžete se pokusit číst ve starých rukopisech psaných slovanským spisovným jazykem – staroslověnštinou. Nakouknete do atmosféry 9. a 10. století, do doby rostoucí moci rodu Přemyslovců, budoucích vladařů celých Čech, ale i do života jejich konkurentů Zličanů a Slavníkovců. Dobu raného středověku Vám přiblíží další středověké latinské i staroslověnské rukopisy, které byly napsány v Čechách, nebo přímo na Sázavě.
V barokním refektáři kláštera s nástropní freskou známého Jana Karla Kováře na téma založení kláštera se potkáte s jeho zakladatelem a prvním opatem sv. Prokopem, dozvíte se o dramatu jeho svatořečení v roce 1204 Římem. Seznámíte se také i s téměř tisíciletými dějinami kláštera od dob první poustevnické osady až do dneška. V dalších sálech si připomenete některé ze zázraků sv. Prokopa tak, jak jsou sepsány v románských i gotických legendách a letopisech. A dozvíte se jakou souvislost má Sázavský klášter s pražským klášterem Emauzy, založeným císařem Karlem IV.
Skutečnou perlou prohlídky bude překrásná gotická kapitulní síň ze 14. století s unikátními malbami na téma života Panny Marie. Nechybí Madona v naději (Madona těhotná), Madona Sázavská (Madona kárající) ani šestnáct andělů na nebeské klenbě, každý s jiným klanějícím se gestem rukou. Nádhernou práci středověkých malířských mistrů podtrhuje neméně krásná architektura místnosti s křížovou klenbou, kterou podpírá unikátní bohatě zdobený střední pilíř s bazilišky, vytesanými v dolní polovině pilíře neznámými mistry kameníky. Není bez zajímavosti, že v 70. letech 14. století zde započala přestavba kláštera a zejména kostela, ale díky vleklým husitským válkám nebylo dílo nikdy dokončeno. Ze zamýšleného chrámu Panny Marie a sv. Jana Křtitele tak zůstalo až do dnešních časů jen torzo, které však působí natolik magickou atmosférou, že od něho nebudete moci odtrhnout zrak. V roce 1785 byl klášter zrušen a přešel do soukromých rukou. Jeden z majitelů Jan z Neuberku upravil klášter na zámek ve stylu novorenesance. Přistavěl věž s terasou, upravil interiéry a vytvořil pohodlné zámecké bydlení. Další zajímavostí v areálu kláštera je barokní kostel sv. Prokopa s milostným obrazem tohoto světce. V období baroka a také v roce 2006 údajně prodělal nevysvětlitelné, až zázračné proměny v jeho tváři.
Jako místo vysloveně odpočinkové, kde budete moci vstřebat vše co spatříte, je klášterní zahrada, jejíž kouzlo schované za zídkou a dřevěnými vraty, vás jistě překvapí. V samém středu zahrady s několika vzrostlými stromy se nacházejí základy kostela sv. Kříže z 11. století odkryté archeoložkou dr. Květou Reichertovou v 70. letech 20. století. V místě dnešní zahrady pravděpodobně již od počátků kláštera žila bok po boku sázavských mnichů malá osada laiků. Mnichové sloužili jí a ona jim. Archeologické průzkumy odhalili příbytky těchto lidí i řemeslné dílny. Pozoruhodný je půdorys kostela v podobě řeckého rovnoramenného kříže (centrála se čtyřmi apsidami). Jeho pravzorem byl kostel Anastasis neboli chrám Božího hrobu v Jeruzalémě. Zdá se, že sázavští mnichové se pro jeho stavbu inspirovali byzantskými kostely, se kterými se setkali během svého vyhnanství. Po zrušení kláštera Josefem II. (1785) upravili světští majitelé sázavského panství prostor na francouzskou zahradu a posléze v park. Časem se však o něj nikdo nestaral a postupně zarůstal v divokou pustinu. Té se však dnes již obávat nemusíte. Divoké doby jsou tytam a vás uvítá skutečně klidný a k meditaci i odpočinku nanejvýš vhodný prostor.
A až se pak budete branou kláštera vracet dějinami zpět, jistě mi dáte za pravdu, že Sázava, řeka i toto místo, si nevydobyli zájem trampů jen tak náhodou. A zasteskne-li se vám v týdnu po romantických zákoutích, nevěšte hlavu, takových nádherných míst je v naší zemi snad nepřeberné množství. Do dalšího víkendu jistě nějaké další objevíte.
