Snad žádný jiný ostrov na světě se nemůže chlubit tolika superlativy
jako Madeira: „Ostrov věčného jara“, „Perla
Atlantiku“, „Plovoucí zahrada“ či „Květináč
Evropy“. Každý vystihuje neopakovatelnou krásu tohoto malého
ostrova.
Cestovatel a fotograf Martin Loew uvádí digitální diashow Madeira – ráj v Atlantiku
Turné po 22 městech ČR, leden až duben 2015
Nejnovější diashow „Madeira – ráj v Atlantiku“ uvádí ve svém letošním jarním turné cestovatel a fotograf Martin Loew. Během multimediálních živě komentovaných projekcí vypráví Loew ve 22 městech ČR svůj poutavý příběh plný krásných fotografií i nevšedních zážitků.
Snad žádný jiný ostrov na světě se nemůže chlubit tolika superlativy jako Madeira: „Ostrov věčného jara“, „Perla Atlantiku“, „Plovoucí zahrada“ či „Květináč Evropy“. Každý vystihuje neopakovatelnou krásu tohoto malého ostrova.
Madeira otevírá náruč všem: Kdo miluje parky a zahrady, dva týdny tu nemusí dělat nic jiného, než se procházet mezi rozkvetlými záhony. Kdo žasne při pohledu na mořský příboj mezi útesy, celé dny může chodit pobřežními stezkami. I milovníci horských scenérií si tu přijdou na své. Přes 1.800 m vysoké hory mají již alpský charakter a o hřebenové tůry není nouze. Největším pokladem Madeiry jsou ovšem úzké stezky podél starých zavlažovacích kanálů „levád“, které protkávají celý ostrov. Po nich se dostanete i do nejodlehlejších hlubokých roklí v srdci hor, kde vás obklopí bujný deštný prales jako přenesený z Amazonie.
Madeira umí splnit snad každé přání. S jedinou výjimkou – tento hornatý ostrov sopečného původu nenabízí koupání na písečných plážích. Ale stačí nastoupit na trajekt a za 2h jste na ostrově Porto Santo: Neuvěřitelných 8km zlaté písečné pláže je tu pro vás.
„Pro mne osobně je Madeira skutečným rájem. Blahodárné mořské klima je prosyceno vůní exotických květů. Strmé horské silničky nabízí fantastické výhledy do hlubokých zelených údolí i na azurové mořské pobřeží. Ostré štíty zdejších hor se cudně halí do hustých mraků. Aby byl ráj dokonalý, zbývá ochutnat něco ze zdejších skvělých ryb, zapít neopakovatelným madeirským vínem a zúčastnit se slavného květinového festivalu.
Zvu vás na nejmodernější multimediální show, ve které všechny zmíněné krásy Madeiry představím: promítnu stovky fotek s autentickou hudbou i filmové záběry, ale především vám budu o Madeiře poutavě vyprávět.“ uzavírá pozvánku cestovatel Martin Loew.
Všechny termíny diashow „Madeira – ráj v Atlantiku“ najdete na internetové stránce autora: www.promitani.cz/madeira/
Oslavy čínského nového roku jsou významnou rodinnou událostí.
Nejlepší podívaná na vás přirozeně čeká v čínských městech.
Ulice zaplaví velkolepé barevné průvody, domy jsou ozdobeny girlandami
z lampionů a květin a po setmění ozáří města světla
ohňostrojů.
Rádi byste poznali kulturní bohatství Číny, její dlouholetou historii či přírodní krásy? Jedním z období, kdy se vyplatí Čínu navštívit, jsou oslavy čínského nového roku neboli Svátků jara. Jedná se o nejdůležitější čínský svátek, který slaví Číňané po celém světě. „V České republice žije asi 5 600 Číňanů,“ říká český sinolog Martin Kříž, „a tak se s oslavami těchto Svátků jara setkáváme i u nás v Čechách. Například občanské sdružení Česko-čínská společnost přivítá společně čínský nový rok tanečním večerem. Oslavy čínského nového roku jsou významnou rodinnou událostí, a ti, kteří mají rodinu v Číně, pojedou určitě na svátky domů.“ Nejlepší podívaná na vás přirozeně čeká v čínských městech. Ulice zaplaví velkolepé barevné průvody, domy jsou ozdobeny girlandami z lampionů a květin a po setmění ozáří města světla ohňostrojů.
Co je vlastně čínský rok?
Čínský kalendář je pravděpodobně nejstarší na světě a na rozdíl od našeho se řídí pohyby měsíce, proto jej často nazýváme lunární kalendář. Datum čínského nového roku je pohyblivé a kolísá mezi 21. lednem a 20. únorem. Každý rok v kalendáři má k sobě přiřazeno jméno zvířete podle čínského zvěrokruhu. Tato zvířata nám určují dvanáctiletou periodu, jež se kombinuje s další pětiletou periodou, kde se střídají základní elementy: dřevo, oheň, země, kov a voda, které upřesňují vlastnosti příslušného znamení. Loňský rok byl ve znamení dřevěného koně a 19. února 2015 vstoupíme do roku dřevěné ovce. Bude se jednat o začátek čínského roku 4713.
Samotné oslavy trvají 15 dní, a tak máte dostatek času se oslav zúčastnit. Do Číny se z Prahy pohodlně dostanete s leteckou společností Emirates. Vybrat si navíc můžete ze čtyř destinací: Pekingu, Šanghaje, Hongkongu či Kantonu v jižní Číně. Ceny letenek v ekonomické třídě začínají na 13 068 Kč*. Pokud si chcete dopřát maximální pohodlí nebo cestu spojit s obchodní schůzkou, můžete využít business třídu Emirates, kde ceny začínají na 54 710 Kč**. Oslavy budou zajisté bujaré ve všech městech, a tak se stačí jen rozhodnout, co dalšího chcete v Číně navštívit. Peking návštěvníky nadchne starověkou architekturou a zároveň je vynikajícím výchozím bodem k prozkoumání dalších míst v zemi, včetně Velké čínské zdi. V Šanghaji a Hongkongu vás zase uchvátí moderní architektura a impozantní mrakodrapy. Přístavní město Kanton nabízí řadu buddhistických chrámů či nákupy na největším čínském trhu.
Z Prahy do Číny s Emirates
Z Prahy můžete s Emirates do těchto čtyř klíčových destinací Číny cestovat pouze s jedním přestupem v Dubaji. Na lince do Pekingu, Šanghaje a Hongkongu si navíc můžete vychutnat pohodlí oblíbeného letounu Airbus A380, který je v současnosti největším osobním dopravním letadlem na světě. Další linky jsou obsluhovány letadlem Boeing 777–300ER, který také patří k nejnovějším a technicky nejdokonalejším strojům současnosti.
Toto období je pro návštěvu Číny jedinečné, jelikož si při troše štěstí můžete zabruslit na jezeře v Letním paláci nebo se koulovat na Velké čínské zdi. Pokud jste spíše vyznavačem teplého počasí, můžete se vydat na jih Číny, kde je tropické klima a v zimě si zde užijete příjemné teploty kolem 17 °C.
Průběh oslav čínského nového roku
A jak se Číňané na příchod nového roku připravují? Pečlivě si uklidí celý dům a vyzdobí ho červenou a zlatou barvou, jelikož červená ochraňuje před mytologickými příšerami a zlatá symbolizuje štěstí. Večer před Novým rokem se pak celá rodina sejde a společně povečeří. Typickým pokrmem je ryba. Další jídla se pak v každé oblasti liší. Na severu Číny se tradičně servírují plněné knedlíčky Jiaozi a ve východní Číně vás pohostí novoročním koláčem z hojně používané mouky z lepkavé rýže. „O půlnoci pak všichni otevřou okna, aby starý rok mohl odejít.
Podle tradice je jeden ze zlých duchů vkrádajících se do lidských příbytků citlivý na hluk a světlo ohně, a proto jsou oslavy velmi hlasité a plné ohňostrojů,“ popisuje Martin Kříž. Na Nový rok se Číňané oblečou do nového oblečení a navštěvují své příbuzné s přáním všeho dobrého. Jedí polévky s dlouhatánskými nudlemi, aby byli dlouho živí. „Naopak byste neměli jít ovesnou kaši, která přináší chudobu, prát prádlo a mýt si vlasy, aby se vám neodplavilo štěstí,“ popisuje Martin některé z čínských novoročních tradicí. Ulice jsou následující dva týdny nádherně ozdobeny čerstvými květinami, lampiony a čínskými draky ve všech možných podobách. Oslavy končí patnáctým dnem, který je známý jako Svátek lampionů, kdy lidé zavěšují své svítící lucerny v chrámech a večer s nimi vyrazí na průvod při světle úplňku. Opět se jedná o úžasnou podívanou! „Tento den byste určitě měli ochutnat tradiční Tang Yuan, sladké kulaté knedlíčky z rýžové mouky, které se podávají ve vařící vodě. Ať už jsou plněné hlohovým cukrem, nebo sladkou datlovou pastou, či bez náplně, jsou zaručenou lahůdkou,“ doporučuje Martin.
Rok dřevěné ovce
A jaký by podle Martina měl být nadcházející rok dřevěné ovce? „Ovce je v čínské mytologii symbolem mateřství, klidu, pokoje a harmonie. Po uspěchaném roku koně nás proto čeká klidnější období naplněné spokojeností a pohodou. Rok ovce je zároveň nejpříznivějším období k početí a narození dítěte. Děti, které se v tomto období narodí, budou obdařeny uměleckými schopnostmi. Obecně se bude jednat o vysoce kreativní a umělecké období. Prvek dřeva v roce ovce totiž zaručí úspěchy lidem pracujícím v oblasti uměleckých směrů a věd. Nové naděje a možnosti přinese rok dřevěné ovce také do mezilidských vztahů. Bezstarostnost ovce může některé lidi nabádat k užívání si a nehledění na peníze. Na to je potřeba dát si dobrý pozor.“
Slovníček základních čínských frází:
– 你好 Ni hao (ni-chao) Dobrý den! – 谢谢 xie xie (sie-sie) Děkuji. – 不用谢 bu yong xie (pu-jung sie) Není zač. – 再见 zai jian (dzaj-ťien) Na shledanou. – 你会讲英语马？ Ni hui jiang ying yu ma? (ni chuej ťiang jing jü ma) Hovoříte anglicky? – 对不起 dui bu qi (tuej pu čchi) Promiňte. – 请问, … qing wen (čching-wen) Prosím Vás, … – 我听不懂。Wo ting bu dong (wo tching pu tung) Nerozumím. – 我不会说汉语。Wo bu hui shuo hanyu (wo pu chuej šuo chan jü) Neumím čínsky. – 多少钱？duoshao qian ? (tuo-šao čchien?) Kolik (to) stojí? – 我是捷克人。 Wo shi jie ke ren (wo š ťie kche žen) Jsem Čech. – 请问，您贵姓？ Qing wen, nin gui xing? (čching wen, nin kuej sing ?) Jak se jmenujete? – 你是哪里人？ni shi nali ren? (ni š´ nali žen?) Odkud jsi / jste? – 恭贺新禧 gong he xin xi (kung che sin si) Šťastný nový rok!
Poznámky: /* Výše uvedené ceny platí pro prodej od 24. ledna 2015 a vztahují se na odlety v obdobích od 24. ledna do 25. března 2015 a od 7. dubna do 30. listopadu 2015. Ceny se nevztahují pro odlety v období od 13. února do 22. února 2015. /** Výše uvedené ceny platí pro prodej od 24. ledna 2015.
Že jste ještě nikdy nebyli v Budapešti? Chyba! Je vzdálená, co by
kamenem dohodil a navíc výlet vyjde jen o trochu víc než v Praze.
Připravili jsme si pro vás sedm míst, která stojí za to navštívit!
Že jste ještě nikdy nebyli v Budapešti? Chyba! Je vzdálená, co by kamenem dohodil a navíc výlet vyjde jen o trochu víc než v Praze. Připravili jsme si pro vás sedm míst, která stojí za to navštívit!
Na úvod je třeba říci, že prodloužený víkend v Budapešti není vůbec nákladná záležitost. Cenově je o podobné jako v Praze. Pokud jde o dopravu, autem z Prahy do maďarské metropole dostanete zhruba za pět hodin. V autobusu sice strávíte o trochu času více, ale zase vás cesta vyjde doslova na pár stovek. Hezké tříhvězdičkové hotely se snídaní můžete bez problémů rezervovat za padesát Euro pro dvě osoby na noc. A pokud jde o hospody, restaurace a bary, tak to lze velmi jednoduše přirovnat k našemu hlavnímu městu. A atrakcí, které vás u Maďarů budou bavit, je také celá řada. Tady je těch sedm nejlepších:
1. Hradní čtvrť Buda se skvělým výhledem na město
Nad městem nelze přehlédnout scenérii několika krásných historických budov. Tato výše položená městská čtvrť se jmenuje Buda, stejně jako onen nejrozsáhlejší památkový komplex budov v zemi. Stavby jsou staré zhruba osm století a přežily několik požárů, nepokojů a válek, dokonce i zemětřesení. Na vrchol kopce lze vyjet lanovkou, do níž se nastupuje hned za známým budapešťským Řetězovým mostem. Výhled, který se vám naskytne, je opravdu famózní. Vidíte prakticky celé město.
2. Světově proslulé termální lázně – Széchenyi a Gellért
Byla by velká škoda vyrazit do Maďarska a neokusit kouzlu tamních termálních lázní. V Budapešti jsou dvoje. Svým provedením si jsou velmi podobné. Všude si můžete vybrat bazén dle teploty vody a to jak venkovní, tak i vnitřní. K dispozici jsou masáže a nejrůznější blahodárné relaxační kůry. U lázní je navíc snadné parkování. K dispozici je občerstvení v kavárnách. O ručníky se bát také nemusíte, neboť vše je k zapůjčení, i když za poplatek. Ačkoli budovy lázní vypadají poněkud staře, servis v lázních je kvalitní. Připravte se ale na to, že sem míří opravdu hodně turistů, výjimkou nejsou ani pravidelné autobusové zájezdy českých turistů. Rušnější jsou lázně zvané Széchenyi, zatímco Gellért jsou o trochu méně navštěvované.
3. Náměstí hrdinů
Náměstí hrdinů je první zastávka většiny turistů. Samotné náměstí je v Budapešti tak trochu raritou, neboť náměstí v Maďarsku obecně příliš hojně nebudovali. Toto navíc patří na seznam UNESCO.
Zastavují zde snad všechny zájezdy, stejně tak tu začínají i nejrůznější městské „bus tour“. Nedaleko náměstí je několik dalších zajímavých budov, například Dům Umění a Muzeum krásných umění. Nedaleko se nachází rozsáhlý park, kde se několikrát do roka pořádají tradiční maďarské trhy, třeba adventní, vánoční, velikonoční či akce pro děti.
To, co jen tak nikde jinde ve světě neuvidíte, je rozhodne zdejší interaktivní Pinball muzeum. Při vstupu se vás možná na první pohled zmocní panika, neboť vše vypadá, jako by se jednalo o muzeum hracích automatů. Ale tak to není. Ony barevné a často svítící boxy či poloprosklené stoly jsou nejrůznější variace na hry s míčkem či kuličkou, kam lze pro příklad zařadit třeba, u nás populární, stolní fotbálek. Toto muzeum obsahuje desítky podobných her, od starších až po ty nejmodernější. A návštěvníci si je samozřejmě mohou vyzkoušet. V muzeu vidíte děti i dospělé.
5. Maďarská restaurace s Michelinskou hvězdou
Maďarská jídla není třeba dlouze představovat, stačí uvést příklady jako segedín nebo paprikáš a každý se hned orientuje. Tamní kuchyně je podobná té naší, jen občas trochu pikantnější. Pokud chcete ochutnat tradiční maďarské jídlo za příznivou cenu, lze doporučit restauraci VakVarjú v centru města. Jedná se o velkou, čistou a stylovou tradiční hospodu. Budapešť nezklame ale ani ty nejnáročnější turisty. Je zde totiž restaurace BorKonyha, která se dostala až do věhlasného Michelinského průvodce. Ta vedle tradičních maďarských jídel nabízí i francouzskou kuchyni.
6. Prolézání jeskyní pod Budapeští
Pro příznivce trochu adrenalinovějších zážitků nabízí maďarské hlavní město možnost podívat se pod zem. Turistické agentury nabízí cesty v podzemí prakticky na každém rohu. Vybrat si můžete podle času, jak dlouho chcete v podzemí s průvodce strávit, a podle místa. Připravte se ale na to, že vylezete trochu prochladlí a špinaví (ačkoli každý dostane k zapůjčení speciální oblečení a helmu). Malou nevýhodou jsou obrovské zástupy turistů, které na atrakci čekají. Doporučuje se proto objednat si podzemní tour předem na internetu, a to na pevné datum a čas.
Historická budova parlamentu, ležící těsně u břehu Dunaje, patří k opravdovým skvostům města. Zajímavostí je, že při stavbě této budovy bylo použito přes čtyřicet kilogramů zlata. Pokud si zaplatíte prohlídku budovy, čeká vás jedna zasedací síň (druhá slouží pro účely parlamentu), řada soch, reliéfů, maleb, ale také celoročně vystavené korunovační klenoty. Prohlídky jsou možné pouze s průvodcem a trvají padesát minut.
Když se mi do rukou dostala další kniha od pana Plešingera, opět vydaná
vydavatelstvím JOTA, těšil jsem se, až ji otevřu. A jako obvykle,
nezklamala.
Když se mi do rukou dostala další kniha od pana Plešingera, opět vydaná vydavatelstvím JOTA, těšil jsem se, až ji otevřu. A jako obvykle, nezklamala.
Knihy pana Vladimíra Plešingera, ať už Kniha Konga nebo Peru pod kůží se vyznačují obrovskou poctivostí, s jakou autor k tématu přistupuje. V případě knihy o Amazonii to není jinak.
V úvodu autor vysvětluje, jak ke knize přistoupil, jako souboru těch nejzajímavějších příběhů o Amazonii v celé historii: Návrat do amazonského povodí byl celkem jednoduchý, ale neodehrál se v Iquitosu nebo Manausu, nýbrž v Česku u počítače a uprostřed mých deníků a knih. Sebekriticky jsem si nad nimi řekl, že dát dohromady knížku z vlastních příběhů by sice bylo docela lákavé, ale skutečně velké amazonské příběhy jsou schovány v onom zmíněném stohu literatury, hmatatelném i virtuálním. Od tohoto prohlédnutí byl už krůček k rozhodnutí napsat „svou“ Amazonku tentokrát jako literaturu historického faktu, poněkud ozvláštněnou vsuvkami a poznámkami těžícími z mých vlastních zkušeností.
Kniha, kromě skvěle napsaných příběhů, obsahuje velké množství fotografií, map a dobových náčrtků. V knize se mísí popis přírodních zajímavostí, historických faktů, osobních zkušeností a komentářů, čímž autor vytvořil neskutečně chutný koktejl pro každého, kdo v Amazonii byl, nebo alespoň jej oblast tohoto veletoku zajímá. Příběhy o indiánských obyvatelích a jejich způsobu života, objevitelích, nebo třeba o dvacetimetrové anakondě, ilustrují, jak se v Amazonii žilo dříve a jak se tam žije dnes.
Obdivuji dobrodruhy, vydávající se po řekách do hlubin pralesů bez pořádné mapy, pouze se svým odhodláním. Neznal jsem příběh Samuela Fritze, který žil na přelomu 17. a 18. století a byl vůbec jedním z prvních Evropanů, kteří Amozonku zmapovali. Neznal jsem ani příběh amerického exprezidenta Theodora Roosevelta, který se vrhnul na výpravy do Afriky (byť hlavně s cílem co největšího počtu skolených zvířat) a také do Amazonie, nebo slavného francouzského antropologa Lévi-Strausse, který proslul slavným citátem: „Nenávidím cestování a cestovatele.“
Kniha vyšla v nakladatelství JOTA, které vloni oslavilo 20 let. Na webových stránkách nakladatelství si knihu můžete také koupit.
S Vladimírem Plešingerem jsme před časem dělali rozhovor.
Je to jak sama cesta do nebe, schodů je zde opravdu značné množství.
Pokud se vám v průběhu výstupu bude zdát, že cesta je příliš
náročná, pak vězte, že po těch samých schodech v minulosti poutníci
stoupali často po kolenou.
Milí čtenáři, vítám vás mezi řádky miniseriálu o větších a známých poutních místech po České republice.
Na poutní místa putují nejen věřící, aby pobyli v tichu, klidu s Kristem, s láskou Boží a dospěli tak k duchovní obnově a posílení víry v život věčný a ve spásu, ale také ateisté, kteří milují architekturu, staré časy a potřebují se na chvíli zastavit, zamyslet se nad sebou, nad svými vztahy k životu, k lidem, ke svým nejbližším. Lidé, kterým srdce překypuje láskou, kterou nemají komu dát, lidé osamělí, unavení, na prahu duševního vyčerpání a nechuti k dalším zítřkům stejně jako mladí plní elánu, optimismu a víry, kteří se zde dokážou nabít další silou a užít si nejen ticho a noblesu kostelů, ale i krásnou přírodu kolem každého z nich. Mnohá místa posilují svou energií.
Někdo zde cítí Boží přítomnost, jiný jen pospolitost nebo sounáležitost a kdo nenajde nic z duchovní obnovy, najde alespoň krásná místa, která jsou zde po staletí a každé z nich žije svým vlastním životem a čeká na lidskou přítomnost.
Prvním naším zastavením bude středočeský kraj, 60 km jihozápadně od Prahy, kde leží nad městem Příbramí jedno z nejvýznamnějších a nejkrásnějších mariánských poutních míst ve střední Evropě.
Svatá Hora u města Příbram
Za Pannou Marií Svatohorskou sem na Svatou Horu u Příbrami přichází každý rok na tisíce poutníků z mnoha míst Čech i ze zahraničí.
Většina poutních míst v Čechách i na Moravě se nachází na kopcích, na jejich vrcholcích, nejinak je tomu i tady. Můžete využít dvě velká parkoviště, jedno pod Svatou Horou v Balbínově ulici, odkud pak vystoupáte k poutnímu místu zvolna po silnici asi 200 metrů, druhé je ideální pro zdravé a silné poutníky, kteří se chtějí vrátit do dob minulých a vyjít si na kopec po vlastní ose. Mohou k tomu využít Svatohorských schodů, po kterých vystoupají od centra města – parkoviště na náměstí T. G. Masaryka, u kostela svatého Jakuba, rovnou do areálu Svaté hory nebo do její přilehlé rozsáhlé zahrady. Je to jak sama cesta do nebe, schodů je zde opravdu značné množství. Pokud se vám v průběhu výstupu bude zdát, že cesta je příliš náročná, pak vězte, že po těch samých schodech v minulosti poutníci stoupali často po kolenou. Je dobré si předem na webových stránkách zjistit, zda jsou otevřené.
Svatá Hora je pro návštěvníky otevřena od pondělí do soboty od 6.30 do 18.00 hodin a v neděli od 6.30 do 16.45 hodin. Na webových stránkách Svaté Hory najdete také rozpis pravidelných bohoslužeb i informace o vícejazyčných organizovaných prohlídkách s průvodcem a podrobnosti o provozu v zimě.
Ambity i barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie Svatohorské si ale můžete projít sami, případně nakoupit upomínkové předměty u stánkařů, ale i v obchůdku v ambitu, kde se nabízejí krásné knížky, křížky, růžence, pohlednice a další drobné upomínkové předměty. U stánkařů mě zaujaly nádherné prastaré motivy hrníčků se Svatou Horou, ale i motivy drobných modrých pomněnek. Přesně takové hrníčky mívaly naše babičky a voníval z nich mátový, šípkový, lipový nebo pampeliškový čaj s medem (z roztlučených sušených šípků, žádné aromatizované a barvené pytlíčky, ale pravá vůně sušených šípků nebo bylinek.) A člověk si pak i v zimě a na podzim vzpomněl, kdy a kde a s kým bylinky trhal a sušil a jaké vzpomínky se k výletům vázaly. Tichý úsměv na rtech.
Exercicie – únik z reality všedního dne
Sto padesát metrů od poutního areálu se nachází Exerciční dům, kde je možné se ubytovat. Dům má kapacitu 76 míst a pořádají se zde pravidelná duchovní cvičení jak pro budoucí kněze, tak příležitostně i pro každého zájemce. Každé duchovní cvičení znamená duchovní obnovu jednotlivce v rámci skupiny lidí. Jde především o přednášky na určitá témata podle zaměření duchovního cvičení, o duchovní spočinutí v tichu a v modlitbě jak ve společné, tak v modlitbě vlastní, kdy v mlčení se člověk dotýká svých nejhlubších citů, svého samého já. Kurzy završí společné bohoslužby, společná zpytování a rozjímání, společná posezení. Člověk tady pozná nové lidi, nové osudy a životní příběhy.
Pěti denních exercicií jsem se právě tady zúčastnila v loňském roce. Šlo nejen o pobyt v klidu a tichu kostela a přilehlých zahrad, plných starých vzrostlých stromů, pod nimiž byly lavičky a rozsáhlé travnaté plochy, kde se krásně četla duchovní literatura, ale o vskutku duchovní obnovu, kdy do člověka vstoupí sama láska, potřeba pomáhat bližním, podělit se o svou energii, rozdávat úsměv a odjíždět s předsevzetím žít méně sobecky a více čistě, průhledně jako dítě, které dává svou dlaň všude tam, kde to je potřeba. Člověk odjede z každodenního stereotypu, z každodenních úvazků, ze stresu a únavy z velkoměsta a pracovních povinností a v rozjímání hledá věci, které naplňují smysl života, sounáležitost, lásku k bližním. Kurz dává optimálně sílu k různým odpuštěním a očištěním duše, která se může při určitých životních situacích cítit těžká jako kámen. Pomáhá vzlétnout a uvolnit se z pout každodenní přítomnosti stereotypu a únavy, mnohdy i z pocitů bezmoci, která občas každého z nás potká. A když se podaří dotknout se věčnosti, lásky a naděje, duše až euforicky létá volná jako pták. Ach ta předsevzetí.
Očištění vrací sebeúctu a naději, okolní příroda, staleté stromy, lány luk, květiny a motýli vrací do lůna Ráje stvoření a člověk pak lépe nese lidskost svého údělu. Vždyť právě pro ni a pro tuto cestu stojí za to žít.
„Adoptujte si píšťalu a darujte jí hlas. Na oplátku na sobě ponese navždy vaše jméno.“
Člověka často nadnáší umění, zejména hudba. Je to laskavý útěk z reality všedního dne a tady na Svaté Hoře je jedinečná příležitost rozeznít do roku 2015 varhany. Můžete pomoci adopcí jednotlivých píšťal rozeznít královský nástroj, který se nyní staví, více se dočtete opět na webových stránkách místa.
Ohromující barokní komplex na Svaté hoře
Kdo pojede na Svatou Hou pouze za architekturou, ohromí ho barokní komplex budovaný jezuity od 17. století dle konceptu, v němž ústřední svatyni obíhají ambity o rozměrech 80 krát 72 metrů se čtyřmi osmibokými kaplemi v rozích (Plzeňská, Pražská, Mníšecká a Březnická). Uvnitř tohoto komplexu stojí na vysoké kamenné terase původně gotický kostel Panny Marie. Kostel má čestný papežský titul „basilica minor“ a byl po přestavbě vysvěcen roku 1673. Na severní straně ambitů přiléhá k areálu klášter.
Od východu můžeme vstoupit do areálu. Projdeme okolo Mariánského sloupu, který je z roku 1661. Můžeme obdivovat východní křídlo ambitů, které je uprostřed prolomeno Pražským portálem z let 1702 až 5 s plastikami proroků a svatých králů od sochaře J. Brokoffa. Nad sloupovým portálem uprostřed je umístěna socha Panny Marie Svatohorské. Pochází z roku 1732 a jejím tvůrcem je K. I. Dienzenhofer. Uprostřed jižního křídla je kamenný Březnický portál z roku 1707. Zdobí ho sochy z dílny O. F. Quitainera.
Dotek světla skrze oltář z příbramského stříbra
Svým leskem Vás ohromí stříbrný tepaný hlavní oltář z let 1684–1775 vyrobený z příbramského stříbra. Perlou zde je lidová gotická soška Panny Marie Svatohorské, jejíž lem chodí lidé líbat a doufají, že vyplní jejich prosby a přání. Podle pověsti měl sošku vyřezat z hruškového dřeva sám arcibiskup Arnošt z Pardubic, v jehož majetku soška původně byla.
Madoně Svatohorské byla zasvěcena 34. Kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi, která byla založena jezuity v letech 1674 – 1690. Zhruba sto metrů jižně od ambitů najdete pramen, studnu s kaplí. Místní klášter je součástí poutního komplexu. Původně byl rezidencí Jezuitů a dnes zde žije komunita Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele, Redemptoristé, kteří zde mají provincialát a starají se o duchovní správu místa i pár farností v okolí. Nezapomeňte se podívat do krápníkové kaple svaté Máří Magdalény a projít se kolem křížové cesty. Místo je čisté a velmi romantické. Naplňuje touhou být lepším člověkem.
Pro letošní skupinovou dovolenou jsme si vybrali střediska Zillertalského
údolí, která jsou vzdálena přibližně sedm hodin jízdy autem
z moravské metropole a nabízejí více než 400 km sjezdových
tratí na jeden jediný skipass, včetně ledovce.
Pro letošní skupinovou dovolenou jsme si vybrali střediska Zillertalského údolí, která jsou vzdálena přibližně sedm hodin jízdy autem z moravské metropole a nabízejí více než 400 km sjezdových tratí na jeden jediný skipass, včetně ledovce. Během týdenního pobytu jsme si díky počasí celou dobu připadali jako pokusní králici – zažili jsme totiž fujavice i naprostá azura, déšť i sníh.
Útočiště pro nadcházejících šest dnů jsme našli na samém okraji městečka Schwendau v dřevěném domě u starší paní domácí, s možností koupě domácí pálenky a kravského mléka. Selské stavení s veškerým komfortem stojí přibližně 500 m od nástupní stanice na kabinovou lanovku Horbergbahn, vedoucí z údolí až k restauraci Bergrestaurant Horberg. U ní najdete i velmi zábavný aprés-ski bar, dětskou školku, servis, půjčovnu a další zázemí.
Většinu času jsme vzhledem k přívalu jízdychtivých turistů strávili ve středisku Mayrhofen, kde se davy lidí alespoň částečně dokázaly rozprostřít. I přes to byly svahy více než plné spíš horších a středně dobrých lyžařů, což ještě více vybízelo k ostražitosti.
Co dokáže počasí aneb Dnes se nejezdí
K naší velké smůle bylo středisko první den pobytu zavřené z důvodu nepříznivých povětrnostních podmínek. Jinak na tom nebyl ani protější vrchol Ahorn. Na možnosti lyžování v okolí jsme se zeptali dvou lidí na pokladě a dostali jsme stejnou odpověď – jediná možnost široko daleko je Eggalm. Nevěřili jsme a navíc nám bylo jasné, že tam budou mířit všichni z celého Zillertalu. Hledali jsme proto i vzdálenější střediska jako Kaprun, Saalbach, Kitzbühel a další s relativně rozumnou dojezdovou vzdáleností – vše se stejným výsledkem, zavřeno kvůli větru. Trošku pech na první den. Nevěšeli jsme ale hlavy a vyrazili tedy na doporučený Eggalm.
Po příjezdu jsme ale neměli kde zaparkovat a to ani podél silnice. Otočili jsme tedy auto a vrátili se na ubytování, kde jsme po komunikaci s dalšími lidmi přes telefon zjistili, že se dalo jezdit v 18 km vzdáleném středisku Hochzillertal – Kaltenbch, kam nám dokonce platí skipas. To by ale dámy na pokladně musely být lépe informovány. Pro dnešek tedy jen nadáváme a těšíme se na další den.
Mayrhofen se představuje v plné kráse! A ten Freeride!
Díky nočnímu sněžení ve dvou po sobě jdoucích nocích jsme si mohli dopřát kromě upravených sjezdovek i sluníčkem zalitý freeride. Jestli středisko Mayrhofen trošku znáte, tak se vám jistě vybaví ten nádherný skalnatý kopec pod gondolovou kabinovou lanovkou 150er Tux nebo žleby mezi horou Horbergjoch a Horberg, tak ty jsme si zvolili pro naše „prášení“. A byla to paráda.
Po pár sjezdech mimo sjezdovky jsme se vydali do všech směrů a hledali ty nejlepší svahy. Po chvíli hledání jsme je našli pod vrcholkem Horbergkarspitz. Šlo o červenou trať 27 a červenomodrou 7 – obě velmi dobré na carvingový oblouk. Vede odtud navíc přímá cesta zpět k hlavní kabince do údolí, což výrazně usnadňuje návrat před uzavřením sjezdovek. Je zde i jeda opravdu kvalitní černá (číslo 17) a naprosto báječná restaurace s obsluhou Unterbergalm, kde si dejte bezmasé špecle nebo suverénně nejchutnější hamburger široko daleko (ano jeden z nás usilovně testoval každý den).
Při ježdění v této oblasti, jste-li zdatnější lyžaři, byste neměli zapomenout na jednu z nejprudších sjezdovek v Evropě se sklonem 78 % s příznačným názvem Harakiri (vtipný video spot). Máte-li možnost, pak ji otestujte v pátek po 13:00, kdy vás při sjíždění vyfotí fotograf a vy pak máte možnost na internetu dohledat svoji fotku.
Večerní lyžování HochZillertal-Kaltenbach
Jste-li v Zillertalském údolí na více dní, určitě se neomezujte pouze na Mayrhofen. Za návštěvu stojí již zmiňovaný protější kopec Ahorn. Zde totiž přes zimu stojí sněhová vesnička z iglú s bary. Skipas platí i do dalšího obřího areálu HochZillertal – Kaltenbach, takže ani ten byste neměli vynechat. Když už do těchto končin nezavítáte přes den, tak si zde užijte alespoň páteční noční lyžování za neuvěřitelných 10 euro (19:00 – 22:00). Ze zkušenosti vám ještě mohu doporučit nepříliš veliký, ale dostačující krytý bazén s atrakcemi v Marhofenu, stojící u hlavní silnice probíhající údolím. Za zmínku v něm stojí především 101m dlouhý tobogán, který jen tak někde nemají.
V údolí zároveň najdete pivovar, který však bohužel není veřejně přístupný. Pokud však toužíte po exkurzi s alkoholem, pak navštivte v Zillertalském údolí domácí palírnu.
Skiservis Dako Sport nabízí profesionální péči o vaše zimní vybavení – servis lyží a snowboardů včetně běžek, půjčovna a prodej nového i bazarového zboží. Navštivte naše stránky nebo stylovou prodejnu v Brně.
Rožmberk je jedním z mnoha jihočeských turistických cílů, za
kterými se můžete vydat. Z Prahy zde budete za dvě a půl hodiny a
ujedete 198 kilometrů. Pokud se ovšem do těchto míst dostanete, bylo by
rozhodně škoda, zamířit pouze sem. Míst, kterých je hodno vaší
pozornosti, je mnohem víc. Český Krumlov, Vyšší Brod a další.
V tomto článku bych se však ráda zaměřila na Rožmberk.
Rožmberk – město v šumavském Podhůří
Rožmberk je jedním z mnoha jihočeských turistických cílů, za kterými se můžete vydat. Z Prahy zde budete za dvě a půl hodiny a ujedete 198 kilometrů. Pokud se ovšem do těchto míst dostanete, bylo by rozhodně škoda, zamířit pouze sem. Míst, kterých je hodno vaší pozornosti, je mnohem víc. Český Krumlov, Vyšší Brod a další. V tomto článku bych se však ráda zaměřila na Rožmberk.
Od října 2006 byl obci vrácen status města a dnes jde o nejmenší město v České republice.
Cca 25 km od Českého Krumlova leží v Rožmberku další z hradů Jižních Čech. Jde o komplex původně dvou hradů, tzv. Dolní hrad a Horní hrad. Z Horního hradu stojí dodnes pouze kamenná hláska Jakobínka a další přestavěná část patří České poště. První písemné zmínky jsou z roku 1250, z dob vlády Přemyslovce Václava I.. Hrad založili Vítkovci, městečko v podhradí v roce 1262 Vok z Rožmberka, a když roku 1302 vymřela krumlovská větev Vítkovců hrad se dostal do rukou Rožmberků, pánů pětilisté červené růže. Červená růže na bílém (či stříbrném) poli připadla panu Vokovi z Rožmberka.
Dolní Hrad byl postaven ve 30. letech 14. století jako zmenšenina krumlovského zámku a prošel mnoha přestavbami. Nejvíce je na něm patrná éra renesance a anglické novogotiky. Od 19. století, kdy zde žili poslední majitelé zámku, rod Buquovců, byl interiér přeměněn na romantické muzeum, které je dnes přístupné veřejnosti. Najdeme zde sbírky zbraní, obrazů, nábytku, ale i porcelánu a skla. Na hradě si můžete zvolit ze dvou prohlídkových tras. My jsme prošli obě trasy, jak první patro, kde se lze seznámit s prostředím posledních Rožmberků, Viléma a Petra Voka ale i se slavným rodem Buquoy, který měl hrad v rukou od roku 1620 do konce druhé světové války. Interiéry jsou upraveny též do romantické gotiky. Již ve vstupní hale zaujme krásně zdobené dřevěné schodiště a tzv. Křižácká galerie (portréty pouze fiktivních vůdců křižáckých výprav). Se sbírky obrazů zaujmou jména jako K.Škréta, J.Kupecký, N. Grunda.
Bílá paní z Rožmberka
V hradě visí mnoho portrétů, z nichž nejznámější je paní Perchta z Rožmberka, známá pod přezdívkou Bílá Paní. Na obraze má skutečně pleť bílou jak alabastr, bílé zdobené šaty a šňůru bílých perel kolem krku a je o ní známo, že žila v nešťastném manželství. Z období let 1449 až 1470 se zachovalo jejích 32 dopisů otci a bratrům, v jak nešťastném vztahu s manželem Janem z Lichtenštejna žije. Zemřela roku 1476 a od 17. století je ztotožňována s Bílou paní rožmberskou, která se zjevuje na rožmberských sídlech.
V pověstech je Bílá paní duchem zemřelé ženy, která se zjevuje v nebezpečí. Na druhém patře, druhá trasa prohlídek, ukazuje soukromí šlechtického rodu Buquoy v polovině 19. století. Pokoje vznikaly v době, kdy Jiří Jan Jindřich Buguoy budoval rodové muzeum. Nedávno prošla jídelna, salón, herna i pracovna a rytířský sál nákladnou rekonstrukcí. V rámci prohlídkové trasy soukromé pokoje je možné vyjít téměř dvě stě schodů na vyhlídkovou Anglickou věž.
V podzemním sklepení je katovna, kde průvodce ukazuje mučicí nástroje. Pro ženy například pás cudnosti, pro muže koník, na jehož ostrou hranu si trestaní muži museli sedat. Většinou jde o repliky původních modelů.
Z terasy před hradem je shora krásný pohled na Vltavu a most, vodáky v ní, a na Kostel Panny Marie na náměstí. Jde o velmi cennou gotickou stavbu, postavenou roku 1271, která byla do dnešní podoby přestavěna v 15. století. Oltář kostela je raně barokní. Fara je také pozdně gotická stavba z 15. století, i když byla později částečně barokizována.
Další starobylou stavbou, jejíž jádro pochází dokonce z 15. století, je Radnice- čp. 74. Dostavěna byla ve století 19. Na náměstí stojí kašna a socha svatého Jana Nepomuckého. Historické jádro města bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou.
Na Vltavu přes Rožmberk
Město je další perlou na Vltavě. Vltava je v těchto místech střediskem v Čechách oblíbeného vodáctví, proto se i právě tady a v okolí natáčela v roce 2006 komedie: Rafťáci. V letní sezoně se nejvíce vodáků plaví na vltavském úseku přibližně od Vyššího Brodu k Českému Krumlovu.
Láká Vás jízda na voru po řece Vltavě, ochutnávka piva
v místním pivovaru nebo noční toulání městečkem protkaném
hospůdkami s kulinářskými specialitami? Chcete, se navrátit do
starých časů, do města, kde se od 19. století krom zrušení městských
hradeb a bran nezměnilo téměř nic a město si zachovalo svou historickou
podobu?
Český Krumlov – perla na Vltavě
Ano, jako drahocenná perla je město Český Krumlov uloženo v kotlině obehnané masívem Blanského lesa na severu a zvlněným terénem šumavského předhůří na jihu a západě.
Láká Vás jízda na voru po řece Vltavě, ochutnávka piva v místním pivovaru nebo noční toulání městečkem protkaném hospůdkami s kulinářskými specialitami? Chcete, se navrátit do starých časů, do města, kde se od 19. století krom zrušení městských hradeb a bran nezměnilo téměř nic a město si zachovalo svou historickou podobu?
Prastaré křivolaké uličky v kopcovité krajině, kouzelná zákoutí v meandru řeky Vltavy, plno malých hospůdek a kavárniček s výhledem na řeku a na překrásné malebné město, které bylo úzce propojeno s pány z Rožmberka (1302–1602) a bylo jejich sídelním městem. Chcete vidět město, ve kterém se prolíná podoba italské renesance s podobou barokní, ve které bylo postaveno např. barokní divadlo, mimochodem nejstarší barokní divadlo na světě a přebudována zámecká zahrada?
Pak navštivte město kulturního dědictví, které je od roku 1992 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO, s třemi sty památkově chráněnými objekty v jeho historickém centru a s druhým největším hradním a zámeckým komplexem v České republice. Můžete sem zajet v době pěti hudebních festivalů, nebo divadelního festivalu, a když tu budete v mezidobí, můžete navštívit třeba WAX muzeum nebo Art Centrum nebo Internacional Art Gallery, či čtyři další galerie, nebo sedm dalších místních muzeí.
Všechny křivolaké uličky jsou vyzdobeny nesčetnými krámky s uměleckými předměty. Prohlédnutím starých měšťanských domů, krásně opravených, se přenesete do atmosféry dnů dávno minulých, najíst se můžete v některé ze středověkých krčem. A kdo má chuť vydat se na putování časem do dávných dob slávy tohoto města, navštivte Hradní muzeum, kde uvidíte život pánů z Krumlova, Rožmberků a jiných významných šlechticů, kteří kdysi sídlili v Českém Krumlově a podíleli se na jeho životě. Jsou tu vystaveny exponáty ze zámeckých depozitářů. Když budete unaveni, můžete v klidu spočinout a v přítmí se posadit u kinematografu, kde jsou pouštěny filmy z počátku 20. století. Po zdech na schodišti je spousta dobových fotografií. Když naberete síly, je možné vyšplhat na Zámeckou věž, která skýtá úchvatné výhledy z 360 stupňů na město a řeku. Z výšky tak vidíte monumentální komplex hradu a zámku Český Krumlov, který je situován na protáhlém vysokém skalním ostrohu, který z jihu obtéká řeka Vltava a na severní straně potok Polečnice. Uvidíte odtud čtyřicet budov a palácových stavení, které jsou soustředěny kolem pěti zámeckých nádvoří. Za nimi leží sedm hektarů zámecké zahrady. Hrad a zámek byl vystavěn nad městem, které je složeno z domů, reprezentujících renesanční a barokní měšťanskou architekturu.
Ze Zámecké věže je dobře vidět kostel svatého Víta. Po prohlídce zámku můžete navštívit zámecké barokní divadlo, které najdete na pátém nádvoří zámku za hradním příkopem. Můžete projít po tzv. Plášťovém mostě s krytou spojovací chodbou. Tento most překlenuje hradní příkop na západní straně Horního hradu a jeho stavba stojí na kamenných pilířích s oblouky.
Cestou napravo se odtud můžete vydat do zámecké zahrady, která se také nazývá letní jízdárna. Dříve sloužila jako prostor pro letní výcvik koní a jezdců. Krásný výhled na pěstěnou zahradu, trsy růží a monumentální stromy je od barokní fontány. Odtud můžete jít nahoru nad fontánu podívat se na Otáčivé hlediště – reprezentanta přírodního plenérového divadla, jehož provozovatelem je Jihočeské divadlo. Na divadelní produkci před otáčivým hledištěm se podílí činohra, opera, balet a loutkohra.
Po té můžete dojít až na konec zahrady k jezírku. Ze zahrady jsme odcházeli branou ke starému městu, kde byl méně známý pohled na město. Přes čtvrť Plešivec jsme sešli po schodech k mostu, odtud jsme popošli doleva po Rybářské ulici a vyfotili kostel sv. Víta, most Na Plášti a zámeckou věž.
Na Český Krumlov je jeden den málo a atmosféra „zapomenutých časů“ stejně jako vysoká kultura dnešního města Vás brzy přivedou zpátky. Město je velmi lehké si zamilovat. Malebná krajina kolem Vltavy na Českokrumlovsku nabízí také úžasné zážitky z jednodenního nebo vícedenního cestování na raftu či kánoi.
Třetí lednový víkend bude výjimečný pro milovníky čaje
i japonské kultury. Česká asociace cesty čaje Urasenke pořádá
novoroční čajovou slavnost s názvem Hacugama.
Třetí lednový víkend bude výjimečný pro milovníky čaje i japonské kultury. Česká asociace cesty čaje Urasenke pořádá novoroční čajovou slavnost s názvem Hacugama.
Česká asociace cesty čaje Urasenke, která je českým zastoupením jedné z největších čajových škol na světě, pořádá v sobotu a neděli 18. a 19. ledna 2015 slavnost Hacugama. Pro studenty, učitele i příznivce japonské cesty čaje (čadó) je to nejvýznamnější událost z celého roku. První čaj v novém roce si i letos mohou vychutnat nejen členové školy a vzácní hosté, ale také kdokoli ze zájemců z řad široké veřejnosti.
Studenti se učí jak jít po cestě čaje
Co se v Urasenke vyučuje? Cosi, co by se mohlo na první pohled zdát velmi jednoduché! Připravit vodu na čaj, ušlehat lahodný čaj mačča, uzpůsobit čajovou místnost tak, aby v zimě vytvářela dojem vřelosti a tepla, v létě pak aby jí proudil vánek a přinášela ochlazení. Zkrátka vytvořit pro hosta nezapomenutelný zážitek vzájemné blízkosti a nerozjitřené pozornosti soustředěné kolem misky čaje. Toto je však velmi ambiciózní úkol, který je pro studenty cesty čaje poutí na celý život.
V české asociaci cesty čaje Urasenke se věnuje studiu cesty čaje více než 20 studentů. Čaji se učí Češi i Japonci žijící v Čechách. Na věku v případě jedné z tradičních japonských cest nezáleží – studují ji jak vysokoškoláci, tak i lidé starší věkem.
Na co se mohou návštěvníci těšit?
„O víkendu proběhne celkem 14 ukázek čajového obřadu i s pohoštěním tradičním pro tuto příležitost. Jedna ukázka bude nejvýše pro 12 účastníků a potrvá přibližně hodinu. Návštěvníkům nabídneme tradiční japonské cukroví vlastní výroby a ušlehaný zelený čaj mačča. Účastníci budou moci sledovat samotnou přípravu čaje, která bude komentována jedním z našich studentů,“ popisuje průběh Hacugamy Jan Bojanovský, předseda České asociace čajové školy Urasenke.
„Kvůli velkému zájmu v předchozích ročnících a omezené kapacitě našich prostor, prosíme zájemce, aby si předem zarezervovali své místo hosta na našem emailu info (at) urasenke.cz nebo nejlépe primo přes online formulář na stránkách www.urasenke.cz . S sebou vám postačí jen bílé ponožky a příjemné naladění ke slavnostnímu a zároveň uvolněnému čajovému setkání,“ doplňuje Naďa Williams z pobočky Urasenke, která absolvovala roční studium cesty čaje v japonském Kjótu.
Všechny zájemce srdečně zveme na slavnostní událost Hacugamy v prostorách našich čajových místností v Česko-Japonské společnosti v Praze.
Do Malého Tibetu je možné vyrazit pomáhat jako dobrovolník vyučovat
děti, pomoci na stavbě, realizovat libovolný vzdělávací projekt nebo
rozvíjet dovednosti školního vedení. Nejvíce dobrovolníků jezdí pomáhat
v průběhu léta. Různé dobrovolnické pozice jsou však vypsány po
celý rok.
Organizace Brontosauři v Himálajích hledá zájemce, kteří chtějí odjet pomáhat do Malého Tibetu. Zájemci mohou jako dobrovolníci vyučovat děti nebo pomoci na stavbě, absolvovat Benefiční kurz buddhismu nebo sportovní Benefiční himálajskou výzvu. Za jejich pomoc jim může poděkovat sám 14. Dalajláma, s kterým jsou každoročně pořádány audience. Účastníci dobročinných cest mohou svou účastí vyjádřit postoj k nedávnému odklonu Česka od otázek lidských práv a odkazu Václava Havla.
„Cítím jako svou povinnost usilovat o přežití odkazu Václava Havla. Jsem rád, že mi v tom pomáháte svou nezištnou pomocí dětem z Malého Tibetu“ sdělil Jeho Svatost 14. Dalajláma skupině Čechů, která pomáhala s organizací Brontosauři v Himálajích v průběhu července 2012. „Jsem rád, že díky vzájemné pomoci si udržujeme naše přátelské vazby“ Dalajláma následně dodal.
Organizace Brontosauři v Himálajích podporuje v rozvoji školu ve vesnici Mulbekh (Malý Tibet, sev. Indie) a je jedinou českou organizací, jejíž rozvojový projekt spolufinancuje 14. Dalajláma. Za Dalajlámovu podporu předal v listopadu 2011 Václav Havel Dalajlámovi poděkování. Brontosauři v Himálajích jsou pobočným spolkem Hnutí Brontosaurus a v Malém Tibetu usilují o podporu vzdělávání, rozvoj vztahu ke kulturním tradicím a ekologii.
Do Malého Tibetu je možné vyrazit pomáhat jako dobrovolník vyučovat děti, pomoci na stavbě, realizovat libovolný vzdělávací projekt nebo rozvíjet dovednosti školního vedení. Nejvíce dobrovolníků jezdí pomáhat v průběhu léta. Různé dobrovolnické pozice jsou však vypsány po celý rok.
Benefiční kurz buddhismu je 14 denní cesta v rámci, které je možné se během pěti dnů naučit meditační techniky a význam buddhistické filozofie. Kurz probíhá v malebném klášteře v odlehlé vesnici Mulbekh zcela výjimečně. Absolvováním kurzu se totiž podpoří tamní škola.
Tamní školu je možné podpořit také v rámci Benefiční Himálajské výzvy. Jedná se o 14 denní sportovní cestu do Malého Tibetu, na které je možné objevit kulturní krásy Malého Tibetu, vyrazit na motorce k ledovcovému jezeru, sjet na raftu řeku Indus, zameditovat si ve svaté jeskyni, zdolat horu Stok Kangri vysokou 6200 m n. m. a navštívit podpořenou školu.
Od roku 2008 pomáhalo v Malém Tibetu díky Brontosaurům v Himalájích přibližně 150 Čechů. Z mediálně známých osob absolvovali cestu David Kraus nebo Světlana Nálepková. Společně s rodinou vyrazili manželé Ivana Jirešová a Viktor Dyk s osmiletou dcerou Sofií nebo manželé Martin Bursík a Kateřina Jacques s tříletou dcerou Noemi.
Účastníci dobročinných cest mohou svou pomocí vyjádřit nesouhlas s odklonem české politiky od otázek lidských práv a odkazu Václava Havla. Cesta za pomocí do Malého Tibetu je činem, který ukáže že čechům za vztazích s lidmi s tibetským etnikem záleží, protože ještě nedávno jsme měli stejný osud. Účastníci svou pomocí mohou jednak ovlivnit životy lidí z vesnice Mulbekh, ale zároveň přispějejí k přežití odkazu přátelství 14. Dalajlámy a Václava Havla, které ovlivnilo životy lidí na celém světě.
Škola Spring Dales Public School byla založena 1992 obyvateli vesnice Mulbekhu, kteří chtěli zajistit vlastním dětem kvalitní vzdělání v blízkosti jejich domova. V roce 2008 nastoupil do školy ředitel Tsewang Norboo s vizí vdechnou škole nový život. Vytvořil obsáhlý rozvojový plán pro období 2011–2021, který zlepší kvalitu vzdělávání a navýší kapacitu školy na 350 dětí.
Ředitel Norboo chce, aby děti byly vyučovány moderními vyučovacími metodami podle učení 14. Dalajlámy, aby nové školní budovy byly postaveny tradičními stavebními technikami, aby nový školní kampus byl energeticky závislý pouze na sluneční energii a aby škola byla vzdělávací centrem pro všechny obyvatele vesnice Mulbekh. Doposud se na rozvoj školy podařilo získat přibližně 9 milionu Kč. K rozvoji školy organizace Brontosauři v Himálajích poskytuje finanční prostředky, zajišťuje asistenci odborníků při plánování a realizaci rozvoje a pomoc od dobrovolníků.
14. Dalajláma navštívil školu Spring Dales Public School poprvé v létě 2010 na základě žádosti tamních obyvatel. Návštěva školy se mu líbila a tak následně se na základě na audience v červenci 2011 v indické Dharamsale rozhodl pravidelně finančně podporovat rozvoj tamní školy (doposud přispěl 3,4 mil Kč). Na podzim roku 2011 předal Václav Havel poděkování 14. Dalajlámovi za jeho rozhodnutí podporovat školu v Mulbekhu. A od roku 2012 se 14. Dalajláma každé léto setkává se zástupci organizace Brontosauři v Himálajích k diskuzi a potěšení se nad společným dílem. V průběhu roku 2015 je naplánována Dalajlámova návštěva ve vesnici Mulbekh, při které slavnostně otevře nový školní internát a třídy.
