Vřelá objetí Nigérie

Nejznámějším a turisty nejnavštěvovanějším místem je Obudu cattle
ranch. Uchvátí vás úžasný výhled ať už z předlouhé lanovky nebo
z některého z kopců, kterých je oblast plná. Koupíte tady ten
nejlepší med od místních včelařů a banány, na jejichž chuť budete
dlouho vzpomínat. Zkuste i visuté lávky nad pralesem.

RYCHLÁ REZERVACE LETU

Nigérie je země v západní Africe s více než 170 milióny obyvatel. Hlavním městem je Abuja. Největším městem je přístav Lagos, které bylo hlavním městem až do roku 1991. Na severu země jsou hlavně muslimové, jih obývají křesťané. Zbytek obyvatel, což je asi 10% jsou věřící ve svá místní náboženství a sekty. Věří v duchy, božstva a uctívají předky. V zemi je také velmi populární vúdú.


Žije tu kolem 250 etnických skupin s odlišnými tradicemi, historií a náboženstvím. Hlavní jsou Hausové, Jorubové, Ibové, Fulani. V Lagosu a Abuji žije mnoho Evropanů hlavně zaměstnaných v ropných společnostech. Úředním jazykem je angličtina, ale mluví se tu neuvěřitelnými 520 jazyky.

Moderní město Nigérie – to je Abuja

Abuja je moderní město s luxusními hotely. Panorama města působí velmi zajímavě v pozadí s 400 metrů vysokou skálou Zuma a Abuja národní mešitou se zlacenou kopulí a štíhlými minarety. Nádherná mešita je velmi prostorná s horním patrem pro modlitby žen. Uvnitř je obchůdek s prodejem islámského oblečení, datlí, islámskými knihami a medicínou. Je otevřená i turistům kromě časů určených k modlitbám. Mešita září ve slunci, ale nádherný pohled poskytuje i v noci.

Pokud se vydáte cca 45 minut jízdy od Abuji, můžete se pokochat krásou Usmanské přehrady. Úžasná krajina vás přímo naláká k pikniku a relaxaci. Jídlo si vezměte s sebou, není tu mnoho možností něco koupit. Kopcovitý terén vytváří spolu s vodou úchvatnou scenérii. Místo vhodné k fotografování.

Budete-li chtít nakoupit suvenýry nebo ručně vyráběné produkty, navštivte určitě Abuja village blízko Sheraton hotelu a mešity. Je to vlastně trh s přehlídkou řemesel a prodejem bubínků, oblečení, kůže, obrázků, bižuterie, klíčenek, masek atd. Užijete si smlouvání o cenách.



Lagos – jedno z největších afrických měst

Lagos je největším městem Nigérie. V 17. století ho založili Portugalci a název znamená laguna nebo také město na jezerech. Je to jedno z největších afrických měst a přitom bylo založeno jako malá rybářská osada. V 18. století se stalo významným přístavem a místem pro obchod s otroky. Město je přelidněné a plné aut, hluku a smogu. Nenechte si ujít Nike art galerii, kde vystavují místní umělci. Pokud budete mít štěstí se setkat s majitelkou galerie madam Nike, bude váš zážitek o to větší. Je to velice komunikativní žena, která má přehled a řekne vám o Nigérii a Nigerijcích to, co se nikde nedočtete.

Určitě se jděte podívat do Lekki centra. Uvidíte ochočené opičky, jak pobíhají a skáčou, kradou potravu v obchůdcích kolem. Pokud si koupíte prohlídku, trvá cca hodinu cesty podél dřevěných lávek přes bažinaté lesíky k savaně, kde jsou rybníčky. Budete chodit ve výšce na visutých lávkách, kam mají děti pod 14 let vstup zakázán. Nedoporučuji ani lidem se závratí. Budete se cítit jako v džungli. Uvidíte spousty pestrobarevných ptáků i motýlů. V Nigérii se daří tropickým motýlům, je tu nejvíce druhů na světě.


Lekki market je největší trh v Lagosu. Můžete tu smlouvat o cenách a dostat se až na polovinu nabízené cifry, nakoupit ručně vyráběné suvenýry, obrázky, skleněné korálky, masky, nábytek, sošky, ovoce, zeleninu, africké látky, tašky, sandálky, náramky, dekorace do bytu a mnoho dalších včetně jídla. Buďte opatrní v ukazování zájmu o cokoliv. Prodavači vás pak nenechají odejít.

Park svobody je místem, kam můžete jít relaxovat a pobavit se. Každý měsíc tu mají vystoupení různí umělci, jsou tu koncerty, recitace poezie, čtení knih, semináře a sympozia, vše kolem umění. Najdete tady restaurace a bary jako třeba čínské, vegetariánské, grill bary, barbeque. Velmi populární je tu palmové víno. Fontánky dotvářejí pohodovou atmosféru.

Nejznámějším a turisty nejnavštěvovanějším místem je Obudu cattle ranch. Je to turistický resort v Cross river státě v Nigérii. Uchvátí vás úžasný výhled ať už z předlouhé lanovky nebo z některého z kopců, kterých je oblast plná. Koupíte tady ten nejlepší med od místních včelařů a banány, na jejichž chuť budete dlouho vzpomínat. Zkuste i visuté lávky nad pralesem. Ubytování je tu velmi levné, ale nečekejte západní standard. Počasí se tu mění celkem rychle, a to i několikrát za den. Buďte připraveni na chlad i horko. Je tu spousta bazénů, kde si můžete zaplavat a dívat se přitom na hory. Uvidíte opice a koně, vodopády, klikaté cesty vedoucí ze svaté hory. Vesnička vedle vám nabídne k ochutnání místních specialit, ale i v resortu se dobře najíte například ve steak house. Tento resort je nebem na zemi.


Co dál navštívit v Nigérii?

Velkým zážitkem bude návštěva Osun Osogbo, což je posvátný les podél břehu řeky Osun za městem Osogbo. Je zapsán v UNESCO World heritage. Uvidíte úžasné sochy vyřezané ze stromů, které vás ohromí svou velikostí a detaily zpracování. Přiblížíte se tu více k přírodě a poznáte kulturu Yoruba etnika. Toto místo je ještě stále důležitou náboženskou svatyní pro toto etnikum. Lidé jsou tu velmi přátelští a milí. Yankari národní park je vyhledávaný pro několik horkých přírodních pramenů s léčivými účinky a hlavně mnoho tropických rostlin a spoustu zvířat. Můžete se tu ubytovat, zaplatit si okružní jízdu ve stylu safari a relaxovat pod tekoucími prameny. Pokud už se ubytujete, ujistěte se, že jste zavřeli okna. Mohl by vás navštívit pavián, což je tu poměrně časté. Protéká tu řeka, kterou využívají hlavně sloni. Kromě afrických slonů můžete vidět paviány, Patas opičky, Tantalus opičky, antilopy, lvy, buvoly, kozy, hrochy. Je tu kolem 350 druhů ptáků.

Kano je nejstarším městem v západní Africe. Bývalo důležitou křižovatkou ve středověku a důležitým centrem pro islámské učení. Kano má mnoho zajímavých památek, ale buďte v tomto městě nanejvýš opatrní, jedná se o zónu, kde je aktivní Boko Haram. Můžete vidět Emir´s palace, Kofar Dye Pits – historické místo pro obyvatele Kano a velmi vyhledávané místo turisty. Vyrábí se tady proslulé africké látky s různými designy, které jsou vloženy do materiálu před jeho obarvením. Po obarvení vzniká zářivá nebo decentní dekorace na látce.

V Nigérii je mnoho festivalů většinou spojených s nějakým náboženským svátkem, ať už muslimským nebo křesťanským. Asi nejznámější je Durbar festival, který se koná na muslimský Eid. Pokud se vám poštěstí festival vidět, budete nadšeni nádherným barevným průvodem včetně nastrojených koňů a jezdců v kostýmech. Svátek provází mnoho soutěží a vše je doprovázenou bubínkovou tradiční hudbou.


Nollywood

Nollywood je druhým největším filmovým průmyslem za indickým Bollywoodem. Vyprodujkuje týdně neuvěřitelných 200 nových filmů. Převládají nízkorozpočtové filmy hlavně určené na DVD o rodinných vztazích, romantice, okultismu, prostituci, HIV. Filmy se natočí během několika dnů či týdnů.

Nigerijská kuchyně

Nigerijské ženy rády vaří. Vaření a úklid se tu velmi cení a považují se více než jinde za vizitku ženy a dobré manželky. Kuchyně je velmi bohatá, protože každá etnická skupina vaří trošku jinak. Všechny používají hodně koření, bylinek, palmového oleje, arašídového oleje a chilli. Rýže je základní potravinou. Maso je používané ve většině pokrmů. Suya – grilované maso pokladené chilli papričkami. Připravuje se jako špíz. Je to velmi populární jídlo v celé Nigérii a dostanete ho všude. Polévky se připravují hodně zahuštěné. Jako příloha se jí hlavně fufu, což je hmota z mouky, kterou se nabírá pokrm včetně omáček. Jako dezert můžete ochutnat moin moin – fazolkový pudink rozmixovaný a podávaný v listech banánu.

Drinky se podávají hlavně chlazené, populární je zobo s krásnou červenou barvou z růžového džusu. Hodně oblíbené je palmové víno, které je bílé a sladké. Pokud ho necháte otevřené přes noc, je pak silnější. Chutné jsou i nápoje ze sójového mléka. V zemi je několik pivovarů, nejznámější je Star, Gulder a Harp.



Styl života Nigerijců

I když se většinou Nigerijci oblékají konzervativně, na ulicích uvidíte i velmi sexy modely. Zajímavé je, že za velmi sexy se u žen považuje větší pozadí. Ženy využívají rafinovaných střihů, aby tyto své přednosti zvýraznily. To vše pouze na jihu, sever země je muslimský, takže ženy chodí zahalené. Nigerijské ženy jsou stále upravené. Starají se o své vlasy, rády nosí spoustu šperků i třeba jen na nákup v tržnici.

V Nigérii se návštěvy neohlašují, ale prostě u vás zazvoní. Nigerijci si potrpí na pohostinnost a po vřelém přivítání hostů objetím jim okamžitě nabízí vodu a občerstvení. Pozdrav obvykle provází potřesení rukou a hlavně vřelý úsměv, který je velmi důležitý. Stejně jako v celé Africe je nezdvořilost pozdrav uspěchat. Měli byste se zeptat na zdraví pozdravené osoby i zdraví jeho rodiny. Blízcí přátelé a rodinní příslušníci se ještě obejmou a políbí. Pokud má někdo titul, oslovuje se jím. Pokud zdravíte někoho staršího, prokázání úcty je sklonit hlavu. Když jste pozváni k někomu na večeři, slušností je přinést dárek jako ovoce, oříšky nebo čokoládu. Dárek musí být podán pravou rukou. Měl by být zabalen. Většinou se neotvírají hned po předání.

Rodiny si vzájemně pomáhají se vším, děti vychovávají a starají se o mladší sourozence a je samozřejmostí se postarat o své stárnoucí rodiče, kteří se starali o své děti celý život. Takže povinností a zodpovědností je nenechat je svému osudu. Domov důchodců neexistuje.


V zemi je velká chudoba, i když ve městech to tak nevypadá. Mladí lidé se často stěhují do měst za lepšími pracovními příležitostmi, přijíždí dokonce i lidé z okolních zemí. Ve městech je lepší zázemí, i když například elektřina občas vypadne i na 24 hodin. Obvykle se to stává aspoň jednou měsíčně.

V Nigérii aktuálně operuje hnutí Boko Haram, což je islamistická skupina, která má za cíl vytvořit z Nigérie muslimský stát. Tato seskupení nabírají na síle. Jejich řady posilují mladí muži, kterým chybí vzdělání a práce. Hnutí jim nabídne dobré peníze i smysl života. Porodnost v Nigérii je tak vysoká, že největší část populace tvoří mladí lidé ve věku kolem 15–24 let, kteří čelí problému nezaměstnanosti a tedy životu v chudobě. Mladí lidé jsou ideálním cílem extrémistických skupin. Bohužel oběťmi se stávají už i děti, kterým jsou vymývány mozky a jsou nuceny k zabíjení či v případě dívek k sňatkům s vojáky. Jsou to velmi palčivé problémy dnešní Nigérie, ale jako turista je pravděpodobně ani nepocítíte.

Jih země je více vyspělý než sever. Nigerijci jsou velmi přátelští lidé, kteří se rádi baví, schází se v barech na drink nebo v restauraci na večeři. Na severu je alkohol zakázán, jelikož je to muslimská část. Cestovat po Nigérii je lepší letadlem nebo soukromými autobusy, které ale nejsou úplně bezpečné. Občas na cestě do daleké destinace může dojít k ozbrojené loupeži. Vlaky jsou ve špatném stavu, zastaralé a zanedbané a tudíž nelze doporučit.


Ulice v Nigérii jsou plné života a vždy a v každou denní a noční hodinu uvidíte venku plno lidí, aut. Přes den se v dopravních zácpách proplétá spousta pouličních prodavačů nabízejících své zboží všeho druhu, pití, papírové kapesníčky, čepice, ovoce, hodinky a mnoho dalších věcí, které by vás ani nenapadly. Lidé se tu snaží prodat své zboží úplně všude, dokonce i na vodě si můžete nakoupit z malých kánoí. Je to takový malý vodní trh, kdy se předává zboží a peníze z lodičky na lodičku. Nigerijci jsou většinou pyšní na svou zemi. Úcta ke starším je otázkou hierarchie, která tu vládne. Stejně tak k vyšší pozici. Starší lidé jsou ctěni a ve společnosti jsou pozdraveni a obslouženi jako první. Nejstarší osoba také rozhoduje a má poslední slovo. Věk je tu známkou moudrosti. Nigerijci velmi slušní, a pokud se stanete jejich přítelem, budete jako člen rodiny.

RYCHLÁ REZERVACE LETU

Kupte k Vánocům súdánské rodině kozu

Organizace Člověk v tísni pracuje v nejnovějším státu
světa, Jižním Súdánu, již několik let. Země je jednou
z nejchudších na světě a zároveň je sužována podvýživou,
respiračními a průjmovými nemocemi způsobované nedostatečnou
hygienou.

Organizace Člověk v tísni pracuje v nejnovějším státu světa, Jižním Súdánu, již několik let. Země je jednou z nejchudších na světě a zároveň je sužována podvýživou, respiračními a průjmovými nemocemi způsobované nedostatečnou hygienou. Pavel Muroň vedl misi Člověka v tísni v Jižním Súdánu několik let a v následujících pěti videích se můžete dozvědět více o životě v této mladé zemi.

I vy se můžete zapojit do pomoci této zemi, tím že nakoupíte dárek na charitativním e-shopu Skutečný dárek. Vy obdržíte certifikát o svém nákupu a samotný dárek bude doručen potřebné rodině v jedné z cílových oblastí. Koupit můžete například kozu, osivo či první knížku. Více informací naleznete na stránkách Skutečného dárku a v následujícím videu

Jižní Súdán má deset milionů obyvatel, rozkládá se v hornatém území tropického pásma a svou samostatnost vyhlásili teprve v roce 2011. Více informací o zemi najdete na Wikipedii.




Moračská planina – dosud neobjevený kout Černé Hory

Je konec května, po pár deštivých dnech se na obloze zase vylouplo
sluníčko a rozzářilo rozkvetlé balkánské louky, které tvoří kouzelný
kontrast s krasovými vápenci Moračské planiny. Je mi líto šlapat na
všechny ty barevné kvítky, ale nadá se nic dělat. Květiny jsou prostě
všude. Za chvíli už nekoukám pod nohy a kochám se neobvyklou krajinou.

Zdá se vám Černá Hora turisticky profláklá? Pak jste asi navštívili ta nesprávná místa. V Durmitoru se mluví česky a pro všechny ty nadšené horaly skoro není kde lehnout do trávy. U moře se mluví Rusky a na místo na pláži se stojí fronty. Za pivko vypláznete dvě eura a hospodský před vás postaví umrněnou třetinku. Jak někde na západě. Jenže omyl. Tohleto není skutečná Černá Hora. Tentokrát pomineme notoricky známá místa a vyrazíme do míst neznámých, odměna bude sladká.


Pohádkový kaňon řeky Mrtvice

Do hor vyrážím ze silnice Kolašin – Podgorica proti proudu tyrkysové Mrtvice. Řeka se dle místní legendy každé jaro rozvodní a nemilosrdně sebou odnáší vše, co jí přijde do cesty, včetně pohřbených nebožtíků, proto název Mrtvice. Pod starým kamenným mostem slezu k tůni a zkouším teplotu vody. Hned mě napadá další důvod tohoto povzbudivého pojmenování. Stejně neodolám, rychlá koupačka v ledové vodě náramně osvěží. Hned za starým mostem se údolí zužuje a stezka se zařezává do kaňonu, který je místy až 1.100 m hluboký. Vlhké mikroklima svědčí bujné a husté vegetaci, žijí zde nejrůznější hadi, mloci a čolci. Člověk si připadá jak v pohádce z mechu a kapradí. Zlatým hřebem túry je Danilov put, úzká cestička dramaticky zaříznutá přímo ve svislé skalní stěně. Před půl stoletím ji zbudovali vojáci generála jugoslávské armády Danila Jaukoviće, který pocházel z tohoto kraje. Po překonání exponovaného úseku pokračuje cesta pohodově až nakonec vyústí v malé vesničce Velje Duboko pod horským systémem Moračská planina. Máte pocit, jako byste došli na konec světa, ale výlet do hor tady teprve začíná.



Přes koberce narcisů

Je konec května, po pár deštivých dnech se na obloze zase vylouplo sluníčko a rozzářilo rozkvetlé balkánské louky, které tvoří kouzelný kontrast s krasovými vápenci Moračské planiny. Je mi líto šlapat na všechny ty barevné kvítky, ale nadá se nic dělat. Květiny jsou prostě všude. Za chvíli už nekoukám pod nohy a kochám se neobvyklou krajinou. Bělostné skalní hřebeny a oblé travnaté vrcholy nabízejí nádhernou podívanou. Nejvyšším vrcholem je Kapa Moračka 2.226 m a to bychom nebyli na Balkáně, kdyby se z jejich svahů zrovna nehnalo stádo ovcí.

Kapetanovo jezero a bar Vagon

Cíl dnešní túry je ledovcové jezero ležící v nadmořské výšce 1.672 m. Stojí zde pár „vikendic“ – chatek Černohorců z nedalekého Nikšiče. Pro většinu majitelů je ještě brzy na letní radovánky, a tak většina budek zeje prázdnotou. Blížím se k boudě, která lehce připomíná vagón černohorského rychlíku, pan majitel bude zřejmě zaměstnán na dráze. K mé radosti vychází usměvavá žena a hned ze dveří volá, zda si dám kafe nabo rakiji. Uvítám oboje. Srkám oblíbenou balkánskou dvojkombinaci a povídám si s majiteli Draganem a Zoricou. Postesknou si, jak je na Kapetanově jezeře málo turistů, prý všichni jezdí jen do Durmitoru, Prokletije a Komovi a přitom je Moračská planina tak krásná. Slíbím, že sem pošlu své známé a že se sem určitě ještě podívám. Seznámení stvrdíme dalším panákem rakije a příslibem přátelství na facebooku. Balkánská klasika.



Údolím pod Žurimem

Ráno mě budí déšť bubnující na plachtu stanu, všude kolem jezera se válí hustá mlha. Moračská planina jakoby zmizela v bílé tmě. Dobývat vrcholy se mi v tomhle nečase nechce, a tak jdu údolní variantou dál. Vyrážím směr osada Gvozd širokým údolím plným pastvin. Odpoledne se mraky rozhání a já se mohu opět kochat. Procházím kolem Malého a Velkého Žurimu, skalnaté štíty jakoby nade mnou držely stráž. Potkávám další prázdné vikendice, ale i salaše, do nichž se teď na jaře stěhují pastýři se svými stády. Pozdravení se s domácími a prohození pár zdvořilostních frází se opět neobejde bez panáka rakije do jedné i do druhé nohy. Odpoledne už salaše obcházím obloukem, přece jen chci dnes doputovat do civilizace.



Doporučení na cestu po Moračské planině

Moračská planina je horský systém tvořený několika horskými masivy v centrální Černé Hoře. Pro výlety na vršky je ideální výchozí bod Kapetanovo jezero, ke kterému se dá dojít za 1–2 dny přes kaňon řeky Mrtvice anebo dojet terénním autem, na motorce či na kole ze staré silnice spojující Nikšič a Šavnik. Vyrazíte-li pěšky, doporučuji minimálně 3–4 dny. Moračská planina je výborná také pro horská kola. S tábořením ve volné přírodě zde není žádný problém. V letní sezóně funguje u Kapetanova jezera hospůdka a mini krámek, uvaří vám zde kávu, čaj i něco malého k jídlu. Doporučuji domácí sýr, pršut a vajíčka. S paní domácí se dá domluvit i nocleh ve spoře zařízené chatce 3 eura/os. Ideální období na návštěvu Moračské planiny je červen. Na vršcích sice ještě leží zbytky sněhu, ale rozkvetlé louky pod kopci vám vyrazí dech. V červenci a srpnu je u jezera trochu živo, obyvatelé z nedalekého Nikšiče zde rádi tráví víkendy, v horách však málokdy narazíte na živou nohu. Tak pokud na Moračskou planinu vyrazíte, pozdravujte v kafé baru Vagon :-).

Jak se zakládá škola v Keni?

Ve vesnici Paponditi, která se nachází v okolí Viktoriina jezera
v Keni, byl vždy problém se vzděláváním dětí. Škol je tu
nedostatek, o kvalitě ani nemluvě. Právě toto trápilo keňskou
komunitu dobrovolníků, kteří chtěli posílat děti do školy, ale nebylo
kam, a když už, tak opravdu moc daleko a za moc to nestálo.


Ve vesnici Paponditi, která se nachází v okolí Viktoriina jezera v Keni, byl vždy problém se vzděláváním dětí. Škol je tu nedostatek, o kvalitě ani nemluvě. Právě toto trápilo keňskou komunitu dobrovolníků, kteří chtěli posílat děti do školy, ale nebylo kam, a když už, tak opravdu moc daleko a za moc to nestálo.

“Nedostatkem“ začíná téměř každý příběh úspěšného start-upu, zajímavé kavárny anebo neobvyklé služby. Lidem v jejich okolí něco chybí natolik, že je to inspiruje k tomu, aby “byli právě tou změnou, kterou chtějí vidět ve světě,“ jak říká náš keňský koordinátor James Omolo. A nekvalitní státní školy v Paponditi zlobily Jamese natolik, že se se skupinkou nadšenců rozhodl založit si školu vlastní.

„Na začátku bylo několik místních dárců,“ říká James. „Někdo věnoval pozemek, jiný materiál na zdi, další postavil plot.“ Tak vznikla první třída a ta se rychle zaplnila dětmi. Tím, jak žáci rostli, rozrůstala se i škola – s každým dalším ročníkem o jednu třídu. Z původních 18 dětí dnes školu navštěvuje přes 300 žáků, přičemž dnes už se po jejím pozemku potulují děti všech ročníků – od první až po osmou třídu základní školy.

A že se jim opravdu podařilo dostát svého slibu a založit školu dobrou, která bude žáky připravovat kvalitním a netradičním způsobem, potvrdily výsledky. Před třemi lety se škola stala nejlepší v celém regionu (Něco jako náš kraj). “Dva z naších studentů se tehdy dokonce umístili na prvních příčkách v celonárodních srovnávacích testech,” dodává James pyšně.


U školy a školky navíc postupně vznikla, díky podpoře pár lidí z České republiky, také ubytovna pro starší dívky – sirotky. Ty mnohdy nemají kde bydlet a často se proto opakuje ten samý scénář: mladé ženy opustí vesnici, kde nemají u koho zůstat a hledají štěstí u známých v jiných částech Keni, či se vydají hledat štěstí do nejbližšího velkého města. Ve městě na ulici na ně bohužel čeká pouze hlad a prostituce, ruku v ruce s nebezpečnými chorobami. A nejbližší známý nemají možnost dívkám pomoci, hlavně kvůli jejich špatné finanční situaci. Nejednou se tak stalo, že James a další dobrovolníci z Paponditi dívky hledali a vyzvedávali stovky kilometrů daleko, aby je následně vzali k sobě domů a týdny je dávali dohromady, psychicky i fyzicky.

Oblast Paponditi je postižená virem HIV, který si svou daň vybírá na střední generaci. Ve vesnici proto chybí pracovní síla a zůstávají zde převážně starší lidé a děti. S pomocí našich projektů a práce komunity byla před dvěma lety do školy, a potažmo celé vesnice, zavedena voda a později i elektřina. Několik dětí z Peace Kids Humanist Academy je navíc adoptováno na dálku. Díky tomuto programu Centra Dialog už desítky dětí z Papondity nejen dokončily základní a střední školu, ale také nastoupily na vysoké školy. A právě vzdělání je v této oblasti to, co odemyká dveře zdárné budoucnosti.

Centrum Dialog vytvořilo program “Adopce afrických dětí – projekt pomoci na dálku” již v roce 2002 a díky pomoci českých „adoptivních rodičů“ prošlo projektem a dostalo svou šanci na vzdělání téměř 4000 dětí z Keni a Guineje. Všem, kdo se do tohoto projektu za jeho téměř čtrnáctiletou historii zapojili, ze srdce děkujeme a těšíme se na spolupráci s novými adoptivními rodiči. Zapojte se do programu i vy! Více informací najdete na stránce www.centrumdi­alog.cz/adopce.

Co možná nevíme o muslimech

Ano, většina muslimek se zahaluje a v naprosté většině tak činí
zcela dobrovolně. Záleží, v jaké oblasti lidé žijí. Afghánistán
je proslulý svými modrými burkami jen s mřížkou pro oči.
V Saúdské Arábii se preferuje černá burka, ale obličej je většinou
odhalen. V zemích severní Afriky se ženy oblékají benevolentněji.
Často nosí evropské oblečení a k tomu šátek.


Islamofobie v Evropě zapříčinila, že slovo muslim se stalo synonymem pro slovo terorista. Na světě je okolo 1,6 miliardy muslimů. Mnozí se také mylně domnívají, že muslim je automaticky Arab. Také tomu tak není. Muslimové žijí všude na světě a největší muslimskou zemí je Indonésie, následuje Pákistán, Indie, Bangladéš, Egypt, Írán, Turecko, Nigérie. To jsou země s největším počtem muslimů, ale Islám je velmi rozšířen v mnoha dalších zemí severní Afriky, Blízkého východu a jižní Asie. V Evropě je zemí s největším počtem muslimů Francie.

Islám je náboženství založené na učení proroka Mohamada, který žil v 7. století. Muslimové věří, že Bůh Mohamadovi zjevil Korán, svatou knihu. Ne proto, aby založil nové náboženství, ale proto, aby zlepšil to stávající, které mělo být špatně interpretováno. Muslimové mají povinnost dodržovat 5 pilířů své víry: Věřit v jednoho Boha a v to, že Mohamad je jeho prorokem, modlit se 5× denně, postit se o Ramadánu, dávat almužnu chudým a vykonať pouť do Mekky zvanou hadž.

Mešity jsou nádherné stavby s minarety, odkud se svolávají věřící k modlitbám. Svolává je muezín, ale v dnešní době je jeho hlas většinou přenášen z nahrávky. Před mešitou se věřící musí zout, takže v časech modliteb před nimi uvidíte více bot než u Bati. U mešit jsou vždy umývárny pro rituální očistu před modlitbami. Mešity nejsou pouze pro modlitby, ale také pro odpočinek znavených cestovatelů, kteří mohou spočinout na pohodlných kobercích a rozjímat či meditovat. Vstup je povolen pouze pro muslimy, ale pokud mají turisté zájem podívat se dovnitř, zpravidla nejsou odmítnuti, musí se však dostatečně zahalit. Některé jsou skutečnými architektonickými skvosty, že i nevěřící přijíždějí si je prohlédnout.


Zahalování žen v muslimském světě

Asi dvě nejožehavější otázky, co dostávají muslimové, se týkají zahalování a polygamie. Ano, většina muslimek se zahaluje a v naprosté většině tak činí zcela dobrovolně. Záleží, v jaké oblasti lidé žijí. Afghánistán je proslulý svými modrými burkami jen s mřížkou pro oči. V Saúdské Arábii se preferuje černá burka, ale obličej je většinou odhalen. V zemích severní Afriky se ženy oblékají benevolentněji. Často nosí evropské oblečení a k tomu šátek. V jižní Asii nebo i v Malajsii se nosí pestrobarevné oblečení se sladěnými šálami či šátky. Zahalování záleží na každém jednotlivci, jeho výchově a prostředí, kde se pohybuje a v neposlední řadě na partnerovi. Pokud muž nemá problém s tím, že žena chodí prostovlasá, pak zahalení není nutné.


Polygamie u muslimů

Co se týká polygamie – v muslimském světě existuje dodnes. Muslim se může oženit až se čtyřmi ženami. Podmínkou zůstává, že musí zajistit všechny manželky stejným dílem, stejně tak jim věnovat svůj čas. Věno v podobě zlata ke svatbě musí mít pro každou z jeho manželek stejnou hodnotu. Důvody pro druhý či další sňatek mohou být různé. Někdy je to neplodnost první ženy, jindy si to prostě muž může dovolit.

V muslimském světě se stále ještě v hojné míře uzavírají domluvené sňatky. Rodiče a nejbližší příbuzní vybírají pro své děti budoucího partnera, který je většinou akceptován jejich dětmi, neboť rodiče jsou velkými autoritami a myslí to se svými dětmi nejlépe. Často se ženich s nevěstou poprvé setkávají až na svatbě. Někdy se sice vidí už před svatbou, ale za přítomnosti mnoha příbuzných, kdy si toho mnoho neřeknou. Ti šťastnější mají šanci poznat se lépe pomocí kontaktu na sociálních sítích. Největším „trhem“ pro výběr ženichů a nevěst bývají svatby. Rodičové svých ratolestí, které se dostaly do věku na vdávání či ženění, se tu pečlivě rozhlížejí a monitorují si výběr nejlepších „kandidátů“ na budoucí snachu či zetě. Muslimské svatby jsou obrovské a honosné. Hosté se počítají na stovky. Často si rodina nemůže velkou svatbu dovolit, ale pro dojem, který chce udělat, si peníze i půjčí. Většinou i na svatbách se baví ženy a muži zvlášť. Segregace začíná už od školy a pokračuje celým životem.



Halal a haram

Alkohol je v Islámu přísně zakázaný. Vše, co je zakázané, je haram. Naopak povolené je halal. Muslimové smí jíst pouze halal maso. V žádném případě to není vepřové, to je přísně zakázané, neboť prase je nečisté. Jenže ani jiné maso, které není halal, by neměl muslim jíst. Halal u masa znamená, že zvíře bylo zabito rituálně, což znamená podříznutím krčních tepen se slovy Allahu Akbar (Bůh je veliký). Tímto se potvrzuje, že zvíře je zabito s Božím souhlasem a určeno k obživě.

Vztah ke zvířatům je u muslimů hlavně užitkový. Domácí mazlíčci to rozhodně nejsou. Neměli by se chovat doma, ale pouze na farmách či zahradách. Pozitivní vztah mají muslimové k ptákům, kteří se berou jako cesta k Bohu. Stejně tak včely.

Muslimové – rodinné vztahy a pohostinnost

Muslimové si zakládají na rodinných vztazích. Rodina se udržuje neustále v kontaktu, a to nejen ta nejbližší, ale veškeré široké příbuzenstvo. Často se navštěvují a dům příbuzných je jejich útočištěm kdykoliv a v kteroukoliv denní či noční dobu. Velká úcta se prokazuje starším lidem. Jsou ctěni a jejich názor má vždy velkou váhu. Mužští členové rodin jsou zodpovědní za ženské členy. Čest žen je čest rodiny a pro rodinu je tím nejdůležitějším, co mají. Ženy a dívky se hlídají, aby nepřišly do řečí a díky nim i celá rodina.

Pohostinnost muslimů vás může přivést až do rozpaků. Pokud navštívíte muslima, pohostí vás těmi nejvybranějšími lahůdkami, napojí vás a nabídne vám i nocleh. Vy budete tím, kdo dostane ty nejvybranější lahůdky, i kdyby se na hostitele nemělo dostat. Pokud vás pozve do restaurace, zcela jistě vás nenechá zaplatit. Bude se s vámi i hádat, aby mohl zaplatit.



Ramadán a Eid – nejdůležitější muslimské svátky

Pro muslimy je velmi důležitý jejich vzhled a dojem, jaký dělají na ostatní. Dbají na to, aby byli dobře oblečeni a upraveni. Často a rádi nakupují oblečení. Hlavně na společenské události jako svatby. Tam se každý přijde „blýsknout“. Ženy navštěvují salóny, kde se nechají nalíčit, učesat, případně depilovat. Šaty se nechávají šít dlouho dopředu nebo se kupují v buticích. Nesmějí chybět šperky, které jsou většinou mohutné a čím jich je víc, tím lépe. Dobrým důvodem pro nákupní šílenství, kdy obchodní centra nestačí pobírat zákazníky, jsou muslimské svátky. Hlavním je Eid, který ukončuje postní měsíc Ramadán a trvá po tři dny. Muslimové se navštěvují, hodují spolu, obdarovávají se. Tradicí je, že každý si pro tuto příležitost musí koupit nové šaty. Dětem se rozdávají peníze, tzv. Eidi. Vánoce, jakožto křesťanský svátek, muslimové neslaví.

Reklama:

Navštivte Turecko a poznejte tuto muslimskou zemi všemi smysly!

Další zajimavosti ze života muslimů

Muslimská kuchyně je velmi rozmanitá, protože muslimský svět je opravdu rozmístěn do každého kontinentu. Jedno mají však všechny státy společné. Jejich jídla jsou velmi kořeněná. Koření je pro arabskou a všeobecně muslimskou kuchyni velmi specifické. Koření se prodává vážené na trzích nebo již předem připravené směsi na konkrétní pokrmy.



Smlouvání patří ke každodennímu životu. Pro nás, co jsme zvyklí na pevné ceny, je to možná někdy trochu nepříjemné a zpočátku překonáváme ostych. Většinou však převládne radost z usmlouvané slevy a přijde chuť zkusit to znovu a jít ještě níž. Zásadou číslo jedna je neprojevit o věc zájem, pokud ji skutečně nechcete. Prodavač vás nenechá odejít.

Muslimové jsou hodně pověrčiví. Věří na uhranutí a také černou magii a džiny. Často si pořizují různé amulety, které je mají ochránit od všeho zlého. Uvazují se kolem krku nebo paže. Jsou většinou z kůže a je na nich napsán verš z Koránu. Za nejšťastnější den je považován pátek.

Když budete mít to štěstí a stanete se přítelem muslima, budete mít přítele na celý život, který vás bude brát jako člena rodiny. Vždyť i arabské přísloví, které říká: „Měj s přáteli raději trpělivost, než abys je ztratil,“ říká, že přátelství je velmi ceněno.

Autem do ciziny? Nepodceňte přípravu!

Cestujete do zahraničí nejraději na vlastní pěst? Stačí zabalit věci
do auta a můžete vyrazit. Ale co když vás váš čtyřkolový miláček
někde nechá stát?

Cestujete do zahraničí nejraději na vlastní pěst? Stačí zabalit věci do auta a můžete vyrazit. Ale co když vás váš čtyřkolový miláček někde nechá stát?

Každý řidič se na své auto sto procentně spoléhá. Je ale dobré si uvědomit, že se pořád jedná pouze o stroj, který může z ničeho nic vypovědět službu. A o to je to horší, pokud k tomu dojde v zahraničí, v noci, za hustého deště a s nevyspalou rodinou. Jak se na tyto situace nejlépe připravit a jak postupovat?


Přípravy začínají před odjezdem, pojištění je základ

A to nejen pojištění k automobilu, ale i cestovní pojištění. Předpokladem je, že v zahraničí budete nějakou dobu pobývat. A pojištění do zahraničí je základní přípravou pro případ, že se něco stane. Udělejte si přehled v nabídce pojišťoven a vyberte si pokud možno komplexní variantu. Pokud jedete autem, volte takové pojištění vozidel, jež je platné ve všech zemích, zahrnuje nonstop asistenční služby a nabízí i další servis.

K poruchám dochází nejčastěji

Dle průzkumů jsou nejčastějším typem škody při provozu automobilů právě poruchy. Jen v loňském roce AXA Assistance, přední společnost v oblasti pojištění a asistence, zaznamenala markantní nárůst případů, kdy došlo k závadě a selhání vozidla. Celkem se jednalo o 68 % případů. Nejvíce se jich přihodilo v Německu (26%), na Slovensku (23 %) a v Rakousku (15 %). Výraznější nárůst byl ale zaznamenán i na jihu Evropy. Celkově ke škodám dochází ve druhém a třetím čtvrtletí (23 % a 43 %).

Důležité je uvědomit si, že ceny odtahů v zahraničí jsou přitom v poměru s tuzemskými výrazně dražší. Zejména na severu Evropy se můžete setkat s odtahem převyšujícím 600 eur. Překvapit vás ale může i odtah ve Francii nebo Maďarsku, kde zaplatíte i 400 eur.


Před odjezdem nezapomeňte

  • nechat automobil řádně zkontrolovat v servisu
  • ověřit si platnost všech dokladů
  • zjistit si povolené rychlosti v zahraničí
  • naplánovat trasu a zajistit mapové podklady
  • sjednat si i cestovní pojištění
  • mít všechny důležité kontakty u sebe
  • rozvrhnout si tankování pohonných hmot
  • pořídit si nabíječku do auta pro svá zařízení

Když se něco stane, dbejte na bezpečnost

V médiích se pořád setkáváme s případy, kdy řidiči nedbají bezpečnostních pokynů, a to ať už v případě poruchy, nehody, při samotném řízení aj. Pokud vás auto někde nechá stát (ve většině případů na dálnici), počítejte s tím, že řidiči kolem vás budou neopatrní. Postupujte tedy tak, abyste zachovali maximální bezpečnost. Od zapnutí výstražných blinkrů, obrysových světel, nasazení výstražné vesty všem členům posádky po umístění trojúhelníku. Vydat se hledat pomoc někam, aniž byste věděli kam, nemusí být úplně to nejlepší řešení. Obzvlášť, pokud s sebou máte např. celou rodinu.

Zavolejte svou asistenční službu

Nejdůležitější je zachovat chladnou hlavu a obrátit se na asistenční službu, kterou máte ke svému pojištění vozidel. Díky nonstop provozu (což by dnes mělo být samozřejmostí) vám vyškolení odborníci poradí, co v danou chvíli udělat pro zvýšení bezpečnosti. Především vám ale díky databázi vyhledají odtah, zajistí servis a náhradní vozidlo (samozřejmě záleží, jaký máte rozsah pojištění). Je důležité správně nahlásit, kde se nacházíte a sdělit všechny požadované informace. Pracovníci služby vás tak snadněji lokalizují a celý proces se tím urychlí. Samozřejmě se po dobu čekání zdržujte v bezpečných místech vedle vozovky.

Kapverdy – omšelá krása Zeleného mysu

Přistáváme na ostrově Sal. Procházím zanedbanou halou. Venku
nevlídné, kamenité kopce. Přemýšlím, jestli zrovna tohle místo je to, co
jsem si chtěl zvolit pro svou zimní dovolenou.

Přistáváme na ostrově Sal. Procházím zanedbanou halou. Venku nevlídné, kamenité kopce. Přemýšlím, jestli zrovna tohle místo je to, co jsem si chtěl zvolit pro svou zimní dovolenou.

Trochu mě povzbuzuje, že nejsem jediný turista, beru zavazadlo a vyrážím vstříc dobrodružství. Venku hraje z nějakého kazeťáku hudba, pokřikují taxikáři, je příjemné teplo a já se dostávám do dovolenkové nálady.


Co jste o souostroví Kapverdy nevěděli

Nebo spíš, co jsem nevěděl já. Ostrovy byly až do 15. století neobydlené. Pak sloužily jako zásobovací stanice námořníkům na cestách do Indie, překladiště otroků a zastávka velrybářů. Po otevření Suezského průplavu už tam moc lodí nezabloudilo a význam ostrovů se ztratil. Ekonomická situace byla natolik špatná, že propuklo několik hladomorů. Samostatnost na Portugalsku získaly Kapverdy až v roce 1975.

Na Kapverdách se mluví kapverdskou kreolštinou a mohu vás ujistit, že jazyk vám bude povědomý, ale rozumět nebudete.

Na ostrovech je fatální nedostatek sladké vody, většina se získává odsolováním mořské, a tak cestou z letiště chvíli přemýšlím, jestli zrovna golfová hřiště jsou tím pravým byznysem.


Proč a kdy Kapverdy navštívit

Kapverdy, v překladu Zelený mys je souostroví s velmi příjemným klimatem a úžasnou sopečnou krajinou. Místní jsou veselí lidé, byť život tam není vždy snadný.

No a pak samozřejmě velmi čisté a příjemné pláže, barevné loďky a reggae až do rána.

Ideální čas je od prosince do dubna, kdy neprší a od Sahary fouká vítr, který potěší blázny do windsurfingu a kittingu.

Ostrov Santiago

Ostrov Sal nepatří k těm nejhezčím a já hned druhý den mizím na Santiago, největší ostrov s největším počtem obyvatel. Na Santiagu na mne konečně dýchne africká kultura plnou silou. Stařenky nesoucí náklad na hlavě, bosky, švitoří nesrozumitelnou hatmatilkou a zubí se na všechny ostatní.

Cidale Velha je starodávnější a Praia modernější město na ostrově. Na tržišti si dávám polévku a nějaké ostré masové válečky. Všude se prodává papaya, mango a další ovoce, které sice neznám, ale chutná skvěle.


Vnitrozemí ostrova je kopcovité, zelené a zemědělsky využívané. Pár dalších dní trávím touláním se po okolí. Bloudím několikrát, ale díky tomu navštívím několik malých zemědělských komunit na konci slepých cest. Pro místní děti jsem atrakcí.

Ohnivý ostrov Fogo

Po čtyřech dnech se přesouvám na Fogo. Ostrov zvaný Ohnivý. Přestože Kapverdy jsou celé sopečného původu, právě tady je jediná činná sopka. Její kónický tvar tyčící se uprostřed ostrova mě přitahuje tak, že neodolám a s pomocí místní malé cestovky lezu až ke kráteru. Což se s odstupem času ukázalo jako nejlepší část výletu.

Sponzorem tohoto článku o Kapverdách je , kde je možné zájezdy na Kapverdy pořídit, a to i v rámci nabídky Last minute.

Zbytek pobytu se už spíš trochu válím na pláži, zpět na ostrově Sal. Samotný rezort je značně opršelý, ale pláž Santa Maria má vše, co potřebuju – písek, slunce, opalující se holky a půjčovnu windsurfu.

Kapverdy opouštím nakonec docela nerad, je to moc hezký kousek Afriky uprostřed oceánu.


Co návštěvníkům nabízí Keňa?

Nádherné pláže Indického oceánu, luxusní hotely, romantické večery
v exkluzivních restauracích, výlety na safari – tak to je Keňa.
Veliká bída, jeden z největších chudinských slumů na světě,
neustálé výpadky proudu, dopravní zácpy – tak to je také Keňa.

Co vás při návštěvě Keni čeká?

Cokoliv si přejete, a to doslova. Dáváte-li přednost dovolené s relaxací u moře, Keňa vám nabídne úžasné počasí po celý rok a nádherné romantické pláže podél Indického oceánu.


Nádherné pláže Indického oceánu, luxusní hotely, romantické večery v exkluzivních restauracích, výlety na safari – tak to je Keňa. Veliká bída, jeden z největších chudinských slumů na světě, neustálé výpadky proudu, dopravní zácpy – tak to je také Keňa.

Bělostná pláž Diane


Nejznámější a nejkrásnější je dle mínění místních i turistů Diane beach, kterou najdete asi hodinku jízdy jižně od Mombasy. Vybavte si obrázky pláží cestovních kanceláří, kde je bělostný písek, nádherné palmy lemují pobřeží. Tak přesně taková je Diane beach. Je to ráj na zemi, kde můžete relaxovat pod deštníky, upíjet osvěžující drinky nebo si vyjet do okolí na velbloudovi či si zakoupit jeden z výletů na safari. Pláž Diane je základnou pro mnoho agentur nabízejících safari. Dají se tu pronajmout i kola na vyjížďky do okolních vesnic. Pokud se rozhodnete zůstat na pár dnů nebo i celý pobyt, je vám k dispozici velký výběr ubytování ve svahilském stylu ve velmi přijatelných cenách. Jediné, co vás může lehce iritovat v tomto ráji na zemi, jsou místní „plážoví hoši“, kteří se vás budou snažit donutit koupit zboží všeho možného a myslitelného druhu. Jsou všudypřítomní a v mimosezóně, kdy je na pláži méně turistů otravují o to více. Když nejste dostatečně důrazní v odmítnutí, jsou schopni za vámi jít i několik kilometrů. Každou chvíli uslyšíte jambo, jambo…což znamená ahoj.

Safari v Keni

Safari je jistě neopakovatelný zážitek pro ty z nás, kdo je absolvují poprvé. Je to velmi vzrušující výprava, která se s návštěvou zoo opravdu nedá srovnávat. Můžete si zakoupit jednodenní výlet nebo i dvou a vícedenní s pobytem v kempech. Řidič je zároveň průvodce, který vám cestou vysvětlí „zákony džungle“ a sdělí své neuvěřitelné zážitky. Budete se cítit v bezpečí. Tito lidé mají bohaté zkušenosti a opravdu ví, co dělat v případě ohrožení. Před samotnou cestou dostanete instrukce, co si vzít s sebou a jak se obléknout. Jízda je velmi pohodlná i přes velmi nesouvislý terén. Připravte se na podívanou jako z dokumentárního filmu o zvířatech. Uvidíte lvy, slony, muflony, hrochy, zebry, gazely, žirafy, leopardy…Nejlepší čas je vyjet ráno, protože kolem poledne a v časech, kdy je velké horko, zvířata zalézají do chladu a uvidíte jich jen velmi málo.

Největším zážitkem je však migrace zvířat za zelenými pastvinami od července do října. Nikdy se nedá přesně určit, kdy migrace proběhne, záleží na počasí. Hlavně neproběhne v jediný den, protože se jedná opravdu o statisíce kusů zvířat. Jsou to sloni, žirafy, zebry, gazely, antilopy…Přecházejí řeku Mara, zdroj vody a okolí Serengeti využívají k pastvinám. Zpátky na jih se vrací v listopadu, kdy začíná období dešťů.




Další možností je vodní safari, které učaruje všem milovníkům podmořského světa. Tradiční dřevěná loď s posádkou vás doplaví do míst, kde můžete plavat s delfíny, šnorchlovat, pozorovat úžasně barevné ryby, mořské hvězdice, krásné korály. V ceně výletu je jídlo a pití, kterého je opravdu hodně a velký výběr. Na oběd se zajíždí do rybářské vesnice, kde se najíte pod útesy na úžasně prostřených stolech dekorovaných místními květinami. Místní ženy připravují mnoho druhů ryb, kraby, saláty, omáčky, kokosové ořechy, ovocné dezerty a to vše lákavě nazdobené, že prostě chcete ochutnat.

Masajové a jejich vesnice


Masajské vesnice jsou jistě největší turistickou atrakcí. Masajové jsou pastevci, kteří žijí stále stylem života jako před staletími. Nebudete věřit tomu, co uvidíte. Chatrče ze slámy, větví a kravího trusu nemají okna. Na noc se Masajové přikrývají kůžemi a látkami. Přes den je v nich příjemně chladno oproti venkovním teplotám. Masajové jsou oblečeni do jednoho kusu látky, kde převládá červená barva. Zdobí se spoustou korálků. Pijí kozí krev s mlékem a jedí maso ze svých stád krav a koz. Ženy si vyholují vlasy, je to symbol jejich krásy. Nosí korálkové čelenky a límce a těžké náušnice. Muži si naopak pěstují dlouhé vlasy, které si zaplétají do copánků. Většinou je uvidíte s oštěpem v ruce. Masajové mohou mít více žen, ale každá musí mít svoji chatrč. Mužovo postavení určuje velikost stáda a množství dětí. Turisté mají o jejich život velký zájem, tak si mnozí z nich vydělávají svými rituálními tanci v hotelích pro turisty, či nechávají turisty nahlédnout do svých obydlích a prodávají jim svoje korálky jako suvenýry.

Na zastávce v Mombase

Až se nasytíte dobrodružstvím na souši i vodě, určitě musíte navštívit Mombasu. Je to město z části na ostrově, který je spojen s pevninou několika mosty. Je tu obrovský přístav, největší ve východní Africe, který je velkým centrem byznysu už po staletí. Centrum města vás uvítá bránou z obrovských sloních klů. Mombasa bývala portugalskou kolonií a hlavní turistickou atrakcí, co tu po Portugalcích zůstala je pevnost Fort Jesus ve Starém městě. Tato část města se postupem času a přívalem turistů proměnila v obchůdky se suvenýry a restaurace. Mtwapa Creek vám ukáže tropickou vegetaci, ptáky i rostliny. Mtwapa je vyhlášené místo svým nočním životem a mnoha kluby. Haller park je místem, které je tak trochu ZOO a safari v jednom. Je tady hlavně spousta opiček, které jsou velmi přátelské. Jako suvenýr si můžete dovézt foto s nimi.

Pokud chcete zažít nádherný den, navštivte určitě Shimba Hills národní park s krásnými vodopády, slony, antilopami a pralesem. Je to úžasné místo na fotografování.



Co je dále dobré vědět o Mombase a Keni?

Prostituce v Mombase je asi nejrozšířenější v zemi, jelikož je zde koncentrace turistů a v zemi veliká chudoba. Velmi mladé dívky se tu nabízejí na plážích a tančí polonahé v hotelích.

Jako suvenýry si můžete koupit mombasské sandály ručně vyrobené z kůže nebo starých pneumatik. Jsou velmi módní a originální v mnoha různých provedeních, barvách a mnohdy zdobené korálky. Mombasské látky jsou také vyhlášené, nosí je svahilské ženy. Prodávají se většinou po dvou. Lesos jsou potištěné látky na tělo a kikois jsou látky nošené jako šály.

V Keni se vyvarujte pití z kohoutku, stejně tak jako ledu v nápojích. Ovoce raději oloupejte před požitím.


Místa, která vás přenesou během vaší návštěvy Keni do jiného světa, určitě uchvátí vaše smysly, ale nejvíce se vám vtisknou do paměti lidé. Keňané jsou velmi pohostinní, milí lidé, kteří budou mít vždycky čas a náladu se s vámi dát do řeči. Mnozí Keňané nabízejí turistům za obnos mnohem nižší, než zaplatíte v hotelu, ubytování ve svých domovech. Zážitek je tak mnohem více autentický a mnohdy získáte přátele na celý život. Jsou pořád veselí a mají skutečný zájem dozvědět se o vás, vaší zemi. Stejně tak jako děti. Budou vděčni za váš čas, za to, že mohou s vámi jen promluvit. Jsou šťastné, i když žijí a učí se ve velmi nuzných podmínkách. Ve škole nosí uniformy a chození do školy si velmi považují. Chvilka s nimi rozsvítí váš den.

Projekt „Mapy bez bariér“

Projekt Nadace Charty 77 ‐ Konta Bariéry „Mapy bez bariér“ si
klade za cíl zmapovat do konce roku 2015 přístupnost bezmála
600 objektů po celé České republice. Lidé s omezenou možností
pohybu, ale i rodiny s kočárkem se dozví, které hrady a zámky,
muzea, divadla a další místa mohou bez problémů a obav navštívit. Mezi
objekty je i více než 200 muzeí.

„Mapy bez bariér“ usnadní plánování výletů

Projekt Nadace Charty 77 ‐ Konta Bariéry „Mapy bez bariér“ si klade za cíl zmapovat do konce roku 2015 přístupnost bezmála 600 objektů po celé České republice. Lidé s omezenou možností pohybu, ale i rodiny s kočárkem se dozví, které hrady a zámky, muzea, divadla a další místa mohou bez problémů navštívit. Z nově vzniklé mapy na webu mapybezbarier.cz zjistí údaje o šířce dveří, přítomnosti nájezdové rampy, vybavenosti toalet nebo rozměrech výtahové kabiny.

Mapování a sběr dat se blíží ke konci, výše zmíněná mapová aplikace se na webu projektu objeví začátkem prosince. Bude tak možné si bez obav naplánovat výlet či dovolenou.


Tipy na výlet po zmapovaných objektech

Následující text obsahuje tipy na výlet do již zmapovaných objektů. Tým mapařů ověřil, že místa zmíněná níže jsou bezbariérově přístupná.

Adventní čas vybízí k návštěvě Třebechovického muzea betlémů. Muzeum je jediným zařízením svého druhu v České republice i v Evropě. Nejvzácnějším předmětem sbírek je ručně psaný iluminovaný Literátský graduál z r. 1559. Sbírkový fond čítá více než 300 betlémů zhotovených z nejrůznějších materiálů, pocházejících z tradičních i netradičních betlémářských oblastí. Nejcennějším betlémem je Proboštův mechanický betlém. V rámci projektu Nadace Charty 77 ‐ Konta Bariéry „Mapy bez bariér“ bylo ověřeno, že je objekt plně přístupný. Jeho prohlídku si tak mohou bez problémů vychutnat rovněž osoby s omezenou možností pohybu i rodiny s kočárkem.


Muzeum české loutky a cirkusu v Prachaticích poodhalí historii českých loutek od nejstarších loutkářů přes rodinná a spolková divadla až k profesionálním scénám. Kromě tradičních Čertů a Kašpárků se návštěvníci setkají s loutkami zhotovenými podle předloh M. Alše, V. Suchardy či J. Trnky. Přímo v expozici je možnost shlédnout slavné inscenace loutkových her v historických divadélkách. Ve druhé části – v jediném cirkusovém muzeu v Čechách jsou vystaveny nejen plakáty, fotografie, dokumenty, ale návštěvník se ocitne v cirkusové manéži s hrazdami, perskou tyčí, jednokolkami, žonglérským náčiním a s cirkusovými kostýmy. Součástí expozice je i motocykl, na kterém jezdili Medvědi s Cibulkou. Stálá expozice je doplněna o zajímavé doplňující výstavy. V rámci projektu Nadace Charty 77 ‐ Konta Bariéry „Mapy bez bariér“ bylo ověřeno, že velká část objektu je plně přístupná. Prohlídku muzea si tak mohou bez problémů vychutnat rovněž osoby s omezenou možností pohybu či rodiny s kočárkem.

Novogotický zámek Sychrov je pro návštěvníky otevřen celoročně, každý den včetně pondělí. Zámek Sychrov sloužil jako rezidence původem francouzského rodu Rohanů. Zámecké pokoje jsou zařízeny původním nábytkem, obrazy a dalšími doplňky. Většina místností vyniká bohatou řezbářskou výzdobou. Zámek je veřejnosti zpřístupněn ve značném rozsahu, takže jeho prohlídka poskytne návštěvníkům představu, jak se ve 2. polovině 19. století žilo na venkovském sídle bohaté šlechtické rodiny. V rámci projektu Nadace Charty 77 ‐ Konta Bariéry „Mapy bez bariér“ bylo potvrzeno, že exteriéry zámeckého areálu, jako například čestný dvůr, nádvoří nebo anglický park, jsou bezbariérově přístupné. Přístup do místní klenotnice je rovněž bez bariér. Prohlídka interiérů zámku vyžaduje asistenci. Je třeba překonat schodiště do prvního patra. Dále je prohlídková trasa v jedné rovině a s širokými dveřmi. Prohlídku zámku si proto mohou vychutnat i osoby s omezenou možností pohybu či rodiny s kočárkem.


Za vidění stojí rozhodně například Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur v Praze. V 19. století stalo jedním z kulturních a vzdělávacích center české inteligence. Mnoho jeho sbírkových předmětů pochází z darů jak od zakladatele muzea Vojtěcha Náprstka, tak od jeho přátel a známých z řad českých exulantů, cestovatelů a etnografů. Do všech expozic a výstav se lze dostat i pomocí výtahu či plošiny, je proto přístupné i osobám s omezenou možností pohybu či rodinám s kočárkem.

Žižkovský televizní vysílač patří k nejzajímavějším pražským dominantám. Věž vysoká 216 metrů byla postavena v letech 1985 – 1992. Nabízí 360° pohled na metropoli. Díky otevírací době od 8:00 do 24:00 si lze nádherný výhled na Prahu vychutnat za denního světla i v noci. Kromě něj jsou pro návštěvníky věže připravena videa představující Prahu i celou Českou republiku nebo zajímavá ozvučená závěsná křesla. Bezbariérová přístupnost věže byla ověřena v rámci projektu Nadace Charty 77 ‐ Konta Bariéry „Mapy bez bariér“. Projekt si klade za cíl zmapovat do konce roku 2015 přístupnost bezmála 600 objektů po celé České republice. Lidé s omezenou možností pohybu, ale i rodiny s kočárkem se dozví, která místa mohou bez problémů a obav navštívit.

Velehrad – tip na výlet

Srdcem poutního místa Velehrad je bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv.
Cyrila a Metoděje. V ní najdeme místa, která potěší každého
poutníka i návštěvníka. Jde o oltář, kde se slaví liturgie,
kaple Panny Marie, Matky jednoty křesťanů s velehradským palladiem.

Velehrad najdeme 6 km severozápadně od Starého Města u Uherského Hradiště. Jde o kraj zlínský, arcidiecéze olomoucká, děkanát Uherské Hradiště, je to jedno z nejvýznačnějších poutních míst v ČR, spojeno s tradicí cyrilometodějskou. Kult slovanských apoštolů, kteří jsou spolu se sv. Benediktem spolupatrony Evropy, dělá z Velehradu poutní místo, které přesahuje významem hranice našeho státu.


Něco málo z historie Velehradu

Počátky dnešního Velehradu datujeme na začátek 13. století, kdy byl zde postaven první cisterciácký klášter na Moravě založený moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem v románském stylu s vlivem rané gotiky. Jde o rozlehlý komplex spolu s konventním kostelem Nanebevzetí Panny Marie, který byl dokončen ve čtyřicátých letech 13. století. Roku 1421 byl vypálen moravskými husity, znovu obnoven během let 1587–1592, raně barokní přestavba byla realizována v letech 1629–35. Dnešní podoba pochází z přelomu 17 a 18. století.

Roku 1990 se sem znovu vrátil jezuitský řád Tovaryšstva Ježíšova, který zde na velmi významném poutním místě zajišťoval duchovní službu. Papež Pius XI. ocenil cyrilometodějský a unionistický význam Velehradu a r. 1927 udělil zdejšímu chrámu titul a výsady menší baziliky (bazilika minor). U příležitosti jubilea 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje roku 1985 věnoval papež Jan Pavel II. bazilice Zlatou růži. A dne 22. dubna 1990 zde proběhla návštěva hlavy římskokatolické církve, papeže Jana Pavla II. Památkou na tuto událost je zdejší kříž s jeho znakem, který je umístěn na nádvoří před bazilikou.


Bazilika na Velehradě

Zdejším klenotem je bazilika minor Nanebevzetí Panny Marie. Součástí komplexu je rovněž barokní kaple sv. Jana, novogotická kaple sv. Cyrila a Metoděje, podzemní katakomby a lapidárium s expozicí románské architektury.

Srdcem poutního místa Velehrad je bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje. V ní najdeme místa, která potěší každého poutníka i návštěvníka. Jde o oltář, kde se slaví liturgie, kaple Panny Marie, Matky jednoty křesťanů s velehradským palladiem (obrazem Panny Marie Matky jednoty křesťanů), hrob arcibiskupa Antonína Stojana v Královské kapli a náhrobek kardinála Tomáše Špidlíka SJ v presbytáři baziliky s nádhernými mozaikami. Dále je zde umístěno sousoší sv. Cyrila a Metoděje na pravé straně od oltáře a obraz věrozvěstů od polského malíře Matejky (1885).



Poutní cesty jsou různé ale láska a víra zůstává

Velehrad je cílem několika poutních cest. Známá je Poutní cesta růžence. Trasa začíná ve Starém Městě u Uherského Hradiště u železniční trati a směřuje na Velehrad. Lze ji ujít zhruba za hodinku, měří čtyři kilometry.

Můžeme se vrátit do starých dávných časů, kdy náš duchovní život měřil tep srdce, modlitba a naše poutní kroky. Rozjímali jsme, věřili, přemýšleli a nikam nespěchali. Tato poutní cesta přetrvala dodnes a je provázena celkem dvaceti zastaveními růžencové modlitby. Úvod představuje Radostný růženec, pokračuje Růženec světla, Bolestný růženec a vyvrcholením je Slavný růženec. Jednotlivá zastavení symbolizují jedno tajemství, které je zpracováno sochařsky z božanovského pískovce. Návrhy vytvořil Milivoj Husák.

Poutní cesta Velehrad – Sv. Hostýn

vznikla v roce 2008 z iniciativy Matice svatohostýnské. Trasa je dlouhá zhruba 59 km je členěna dvaceti pěti zastaveními v podobě dřevěných přístřešků s duchovními, kulturními, přírodovědnými a turistickými informacemi. Na tuto základní poutní trasu navazuje poutní cesta Sv. Hostýn – Sv. Kopeček.

Poutní cesta Velehrad – Sv. Antonínek

spojuje Velehrad s jihomoravským poutním místem v blízkosti Blatnice pod Sv. Antonínkem. Na trase dlouhé zhruba 24 km je rozmístěno dvanáct zastavení. Poutní trasa byla požehnána Mons. Janem Graubnerem v srpnu 2012.

Mešní a košer vína


Vše co se místa týká, najdete vyčerpávajícím způsobem na stránkách velehradinfo.cz včetně pozvánky na mezinárodní výstavu mešních a košer vín, která se na Velehradu koná každoročně. Akce se letos bude konat 7. listopadu od 16:00 hodin ve Slovanském sále Stojanova gymnázia Velehrad.

Největší moravské poutní místo Velehrad je již po staletí symbolem setkávání kultur Východu a Západu. Kulturu východní sem přinesli soluňští bratři sv. Cyril a Metoděj, kulturu západní členové řádu cisterciáků, kteří zde působili v letech 1205–1784. Jedním z důvodů, proč se Matice velehradská, která se stará o všestranný rozvoj poutního místa, rozhodla uspořádat soutěž a výstavu mešních a košer vín, byl fakt, že to byli právě cisterciáci, kteří začali na Velehradě pěstovat révu vinnou.

Cestovat můžete i v okolí Velehradu

Lze navštívit Archeologický skanzen s vyhlídkovou věží, repliku kostela z 9. století. V Modré u Velehradu se můžete projít proskleným tunelem, který vás povede pod hladinou rybníka. Kolem sebe tak prosklenou stěnou uvidíte život ve vodě, pod hladinou mokřadu. V sousední obci Tupesy najdete Muzeum keramiky.