Rekonstrukce obětiště v roce 2007 je upomínkou dvou výročí průkopníka řady vědeckých disciplín spojených s výzkumem „Moravského Švýcarska“ – Jindřicha Wankela.
Uplynulo 140 roků od doby, kdy J. Wankel poprvé objevil v roce 1867 v „Jižní odbočce“ vůbec první lidské pleistocénní sídliště a publikoval jej ve vídeňském odborném časopise. Šlo o první počin svého druhu v Rakousku-Uhersku. Býčí skála tak díky němu stanula u zrodu nové vědecké disciplíny – pleistocénní archeologie.
Před 110 roky v roce 1897 J. Wankel zesnul v Olomouci jako vážený člověk, vědec, který mezi léty 1849–1883 žil, pracoval a bádal v „Moravském Švýcarsku“. V říjnu a listopadu roku 1872 J. Wankel prozkoumal ze svými spolupracovníky Předsíň Býčí skály. Stal se objevitelem jedné z nejznámější archeologické lokality ve střední Evropě, kterou o deset roků později v roce 1882 popsal jako „pohřeb halštatského velmože“ v publikaci, jež se stala jedním ze základních zdrojů o Moravském krasu, v Obrazech z Moravského Švýcarska a jeho okolí. Díky Wanklově rozsáhlé vědecké korespondenci se nález stal pilířem moravské archeologie v celé Evropě. Dodnes je lokalita v zahraničí jedna z nejznámějších z území ČR.
Rekonstrukce připravená v roce 2007 je co možná nejvěrnější projekce Wanklova publikovaného plánu v prostoru Předsíně. K rozvrhnutí nálezu bylo využito publikovaného zaměření L. Slezáka. Předsíň je ve své podstatě unikátní hlavně proto, že jde o jeden z mála z mladšího pravěku dochovaných „stále stojících“ prostorů na našem území. Rekonstrukce archeologického výzkumu na místě samotném tak návštěvníkům pomáhá lépe pochopit tento unikátní prostor ze starší doby železné – halštatské.
Přes svoji nespornou unikátnost jedinečného nálezu, který nemá ve střední Evropě paralely, zůstává pro většinu návštěvníků Býčí skály nález poměrně velkou neznámou. Přispěla k tomu celá série velmi rozdílných interpretaci, které postupně přepisovaly. Vznikla velmi kuriózní situace, lokalita se stala vůbec „nejpřeinterpretovávanější“ lokalitou na našem území. A tak se dodnes v objemném čtivu o nálezu můžeme dočíst o „pohřbu velmože“, „utečenském táboru cizích obchodníků“, „kmenovém pokladu“, „slůji loupežníků“, „kmenovém pohřebišti“, „kovošrotu – tj. skladu opotřebovaných předmětů“, „základně cizích řemeslníků“, „vojenském přepadu skýtských nájezdníků“, „skladu obilovin a jeho náhodné destrukci – výbuchu moučného prachu“, „pohřbu kněžny“, „rituálním obětišti“ ad. Na těchto závěrech lze dobře pozorovat budování metodiky interpretací archeologie v dlouhém období více jak 130 roků. Tato skutečnost zapříčinila, že jednotliví návštěvníci Předsíně přicházejí s velmi rozdílnými představami o nálezu.
S Předsíní se dále váže několik dalších skutečností, které poměrně znesnadňují „orientaci“. V literatuře se postupně zažilo užívání řady termínů, které jsou nepřesné, nepravdivé a matoucí. A tak se většině zájemců o nález stále nedostává přesnějších informací o místu nálezu. Do jeskyně se pro její režim podaří dostat jen zlomku veřejnosti. Zažily se tak postupně nepravdy o komínu, kterým měly být vhazovány předměty do Předsíně ad.
Velkým problémem bylo v minulosti identifikace jednotlivých důležitých částí Wanklova plánu v Předsíni. Na zcela „zplanýrovaném“ povrchu bylo v minulosti poměrně obtížné přesněji identifikovat polohy žárovišť, oltáře, dláždění, kovárny ad. Rekonstrukce nálezu si klade za cíl pokusit se o vytvoření lepší orientace v prostoru Předsíně. Rekonstrukce je zároveň koncipována jako „šetrný a pietní“ akt, který na místě samotném upomíná na důležité náboženské místo pravěku Moravy. Je i odrazem uživatelů a správců jeskyně k cennému historickému místu a také k jeskyni samotné.
Jak se k interpretaci nálezu vyslovuje soudobá archeologie? I když je vědecké řešení nálezu zdánlivě složité, v současnosti je pro specialisty „ve hře“ v už jen jedna možná interpretace – v Předsíni jeskyně bylo v 1. pol. 6. stol. př. n. l. situováno významné obětiště. A tak se postupně přeneslo hlavní těžiště základních otázek „Co je nález zač?“ k otázkám „Jaké obětiště bylo v Předsíni zbudováno a proč právě na tomto místě“. V tomto duchu je postupně obětiště vědecky rozpracováno zejména jako „produkt“ socio-ekonomického zázemí, které se nacházelo mimo Moravský kras v zemědělsky produktivních oblastech. V rámci trendu soudobé archeologie není již zkoumáno obětiště jako osamocená lokalita, ale jako významná součást krajiny doby železné. Býčí skála byla např. významným nadregionálním střetávacím prostorem jednotlivých societ (klanů). Měla nesporně náboženský účel, je dokonce nejlepším výchozím bodem pro studium náboženství doby na Moravě. Je odrazem prestiže mocných doby. Prostor je studován z hlediska ekonomického, kovárna na obětišti je logickou součástí procesu vzniku železných předmětů. Ten byl sám osobě chápán jako náboženský proces. Proces kování „tj. dokončení zrodu“ železných předmětů (surovinové novinky doby) byl součástí hlavních náboženských obřadů obětiště – souvisejících se získáním náklonnosti božstva (božstev), dárce plodivé síly, tvůrce běhu světa. K tomu dopomáhaly obětiny, v případě Býčí skály unikátně bohaté množství luxusních předmětů, ohromné množství obilovin, četné lidské a zvířecí oběti. Uložení všech předmětů na tomto významném rituálním místě poukazuje na fakt, že kromě praktického využití, měly předměty také rozsáhlé symbolické funkce a hrály významnou konkrétní roli v složitých náboženských obřadech.
Výzkum náboženství je v současnosti předmětem teoretického výzkumu. Jiný typ výzkumu byl proveden v únoru 2007 v Předsíni, byl aplikován enviromentální zjišťovací výzkum. V proplavených sedimentech byla nalezena nečekaně silná koncentrace nálezů, jež sedimenty stále obsahují. Bylo získáno objemné množství obilovin, keramiky, dále pak skleněné a jantarové předměty, lidské a zvířecí kosti, železná ruda, struska a pravděpodobně i okuje z kovárny. Předměty jsou v současnosti podrobovány moderním technickým, antropologickým či botanickým analýzám. Předsíň není v žádném ohledu nenávratně zničena pro moderní výzkum. Výsledky výzkumů budou zapracovány do připravované monografie.
