Máte rádi přírodu, a téměř kdy se dá, se vydáváte spolu s dětmi k babičce na víkend, na chalupu, nebo třeba někam dál, kde si rezervujete na noc, či dvě ubytování a projdete kus místní přírody? Ať už máte rádi akční dovolené, nebo si vychutnáváte pohodu v podzimní krajině v kombinaci s wellness, vše najdete v Nízkých Tatrách, kde se nachází jeden z nejoblíbenějších hotelů Slovenska Björnson. Má obrovskou tradici a právě zde je prostředí takové, jaké máme na horských chatách rádi.
Ubytování, které vyhoví párům, jednotlivcům i početným rodinám
O tom, že je eko-sport hotel Nízké Tatry Björnson skvěle připraven na všechny své návštěvníky bez ohledu na jejich věk nebo záliby, se přesvědčíte velmi rychle. Stačí podívat se na jeho webové stránky a sekci „ubytování“, „akční pobyty“, nebo třeba „wellness“. I firmy si zde přichází na své, proto se zde konají teambuildingy, školení, velké porady a jiné firemní akce.
Vraťme se ale k hotelu Björnsonka, jak se mu také říká a jeho ubytování. Najdete zde 216 lůžek včetně přistýlek, které se nachází ve všech zařízeních komplexu, tedy v hlavní chatě LIPTOV, v důmyslně řešených dřevěných domečcích Tree Houses, které jsou v souladu s přírodou, nebo v malebné Ville, v níž jsou čtyři dvoulůžkové pokoje s přistýlkou.
Hotel pro sportovní nadšence
Je fajn zajet si do Nízkých Tater i v zimě, kdy můžete dosyta lyžovat a věnovat se dalším zimním sportům. Díky tomu, že je hotel Chopok v blízkosti svahu a lanovky, nečeká vás žádné dlouhé přesouvání se. Rychle lyžujete, a až chcete pauzu, rychle jste zase v bezpečí svého útulného pokoje. Podívejte se sami na mnohé fotografie hotelu na webové stránky bjornsonka.sk. Jistě se nadchnete pro jeho návštěvu a stejně jako mnozí ostatní budete rádi, že jste toto krásné a moderně vybavené místo s ohledem k přírodě, poznali.
Noční Levoča nás svými osvětlenými památkami opravdu nadchla. Protože jsme byli vysazeni na křižovatce pod „starým městem“, tak jsme vyrazili do centra (světlo láká nejen můry), kde jsme vůbec nic nezjistili, ale čím dál víc se nám osvětlené ulice se starými domy a náměstí líbily. Najednou jsme došli k hradbám a uviděli na kopci další kostelík, pod hradbami byla tma a než zhasla lampa, pod kterou jsme stáli, tak jsme věděli, že kolmo dolů to nepůjde. Začali jsme obcházet hradby a našli jsme pěšinku, která vedla z hradeb dolů. U betonového mostu, který nikam nevedl, jsme se rozhodli, že půjdeme po cestě k osvětlenému kostelu a tam někde zkusíme přespat. Místo jsme našli už po půl kilometru chůze a i když jsme při povídání v autě zaslechli něco o kempu, tak jsme jen konstatovali (asi únavou), že nás nějaká vyšší tráva nerozhází (nevypadalo, že by jí někdo někdy sekal) a ulehli ke spánku.
Ráno jsme se probudili s výhledem na hradby a po studiu naší „skvělé“ mapy (proč skvělé se zmíním jindy) jsme si řekli, že si Levoču projdeme ještě ve dne. Na náměstí se zrovna chystal start nějakého automobilového závodu, takže tam byl docela zmatek. Do chrámu sv. Jakuba po nás chtěli vstupné a tak jsme si vyřezávaný oltář z principu prohlédli na fotce. Přesyceni památkami jsme se vydali směrem z města hradní bránou. To co jsme uviděli za ní, nás opravdu dostalo… Co může člověk očekávat za hradní bránou – přece hradby, ty už jsme viděli, ale tyhle byly opravdu dokonalé. Pocházejí již ze 13. století a původně jich bylo 2,5 kilometru.
Co o hradě říct, opravdu dobrý tip. Obrovské množství vápence a travertinu poskládané do 4 nádvoří (rozloha 4 ha). Za 10 Sk ke vstupnému se mohlo fotit i v expozici. Hrad je z části opravený a na jeho dalších opravách se pracuje, přece jenom turistická atraktivnost se trochu staví před historickou hodnotu. Po prohlídce zbytků paláců jsme se vydali na obchůzku po hradbách. Hradby byly pěkně opravené a dost dlouhé, na nádvoří byl jakýsi kruh o kterém jsme se dozvěděli, že to bylo vojenské ležení z doby, kdy hrad ještě skoro neexistoval. No jestli se něco takového zachovalo, tak možná jako náznak, ne jako půlmetrový perfektně opravený kruh. To samé se dá říct o další naznačené stavbě, někdejší pohanské modlitebně.
Z hradu jsme sešli na opačnou stranu, protože tam byla autobusová zastávka a taky jsme se chtěli podívat na hrad z druhé strany. Autobusová zastávka sice byla na svém místě, ale autobus nás dostal. V čase, který se zhruba shodoval s časem odjezdu autobuse se k nám blížila Karosa – linkáč, bohužel 150 m před námi řidič provedl úhybný manévr a odbočil do vesničky, jejíž okraj nám mapa ještě ukazovala… No po 10 minutách ujišťování, že tam autobus jenom zajel a že se vrátí, jsme ho uviděli – nevracel se, ale blížil se k 1,5 km vzdálenému nájezdu na „naší“ silnici. A tak jsme šli…, zkoušeli stopovat…, došli k Sivé bradě…, nabrali smradlavku a pomalu vyrazili po rozpálené asfaltce směrem k Levoče. Asi po 3 kilometrech nám jaksi podivně zastavilo auto a jeho 84 letý řidič (podle sutany nějaký kněz nebo mnich), pomalu, trochu nejistě, ale bezpečně vysadil v Levoče. Prošli jsme se kolem hradeb a vyrazili směrem na Spišskou Novou Ves.
