Slovensko
Východní pól
Stanoven, nalezen, dobyt. Ano přátelé, beze studu za neskromnost si dovolím oznámit, že jsem to byl právě
já, kdo byl vyvolen aby stanovil, nalezl a vzápětí s českou vlajkou mezi zmrzlými prstíky dobyl Východní pól…
Stanoven, nalezen, dobyt. Ano přátelé, beze studu za neskromnost si dovolím oznámit, že jsem to byl právě já, kdo byl vyvolen aby stanovil, nalezl a vzápětí s českou vlajkou mezi zmrzlými prstíky dobyl Východní pól.
Původní plán zněl pokořit nejvyšší bod Vihorlatu. Podmínky tak akorát na vypečený dobrodružství: sólově, 2. ledna, bez mapy, za 48 hodin. K tomu všemu se přidal na první pohled nepřítel – mlha, v tomto případě nefalšovaná hmla a akce začala troskotat v samotných základech. Náplň prvního dopoledne zněla prostě: vyjít v Michalovcích před nádraží, s otevřenýma očima se podél vertikální osy stojícího těla otočit o 360° a pokud možno spatřit hory, v lepším případě hory najít a vydat se jejich směrem, v horším případě hory nenajít, propadnout panice sednout si do sněhu, brečet, plakat, naříkat, ale hlavně se nikoho neptat. Jak dlouho jsem chytal vlka není tak důležitý, jako to, že se nakonec po slabé hodince chůze (podél řeky, která tekla trochu překvapivě opačným směrem) mlha slitovala a na chviličku za mými zády odhalila své tajemství: hory, opravdové hory. Tempo expedice rázem stouplo: druhý průchod Michalovcemi, lákání lišky na salám, nasazení rukavic, ale hlavně nalezení Zemplínské Šíravy.
Ovšem podle jízdního řádu výletu dorážím na zamrzlou hladinu se značným zpožděním a soumrak přátelé, soumrak je, zvláště v zimě, vlak, který na opožděné kolegy rozhodně nečeká. Navíc opět mlha. Mám rád pravé dobrodružství, ale také miluju pokrok a chci vědět, jak se bude žít okolo roku 2040, rozhodnutí nedobýt Vihorlat podepisuji skutečností, že v mlze vypadají všechny hory (a výhledy z nich) dost podobně. Zkrátka, není čas na hrdinství. Nad náhradním programem nemusím dlouho meditovat, mému bejvalému ostrému zraku totiž neujde tak trochu nadpřirozená, v mlze se ztrácející ledovo-sněhová pláň zamrzlé hladiny Z. Š.
Je rozhodnuto. Molo pod mýma nohama se mění v palubu škuneru, ze které sestupuji a s nedůvěrou se poprvé dotýkám antarktického ledu. „Na pól!“, velím sám sobě a začínám litovat, že jsem nechal doma sáně (mám), psy (mám), kompas (mám) a sněžnice (nemám). Na ledě je zhruba 20 cm sněhu, který vítr naaranžoval do malých dun a vytvořil tak statickou hladinu rozbouřeného moře mlíka v hrníčku, které jsem ráno neměl. Postupuju k cíli. Ztratím břeh (v mysli samozřejmě stále inverze skutečné polohy vody a pevniny) za zády a s ním ztrácím přehled o vzdálenosti. Záměrně nesleduju hodinky a ztrácím tím přehled i o čase stráveném na ledě. Jdu. Jdu. Sedím. Jdu. Jak asi dlouho, dny, měsíce, minuty, hodiny, roky, sekundy (no dobře, zhruba vím), mlha se začíná ztrácet a přechází v opar vznášející se nad ledem. To je ovšem skvělá zpráva pro člověka, který neví kde je, ztratil pojem o čase, nemá záchranné světlice, nikdy neuměl morseovku a musí být do 30 hodin v Michalovcích na nádraží. Ano správně bílý strop nad hlavou se otevírá a ztroskotanec se bude moci řídit hvězdami. To by ovšem musel počkat do tmy. Opar nedosahuje hustoty, aby zakryl břehy na levé a pravé straně a odhaluje tak moji pozici. Ještě kousek, tak zhruba prostředek, 48°47´46´´s.š., 22°2´53´´. Východní pól je dobyt! Udělám na pólu kříž, vykouzlím úsměv před fiktivním objektivem, párkrát přejdu přes pól v duchu opakujíc dva páry slov, která se stydím říci… nakonec proč se stydět: „na východ, … a na východ“, otáčím se o 180°,“ na západ, … a na západ. Psychicky se vyrovnávám s dosaženým úspěchem a ani si nevšimnu, že se setmělo. Zapomínám na Michalovce a rázem vidím rudou polární záři visící na západě a jelikož nemám přehled o čase, ukončím směšné přemýšlení o tom, jak asi dlouho trvá na východním pólu polární noc…
Slovensko
Co vám přinese jarní dovolená v Tatrách?
Letní měsíce nejsou ani zdaleka jediným obdobím, v němž můžete vyrazit na luxusní dovolenou. V posledních letech raketově roste zájem o kratší jarní pobyty, přičemž se vážně není čemu divit. Po dlouhé a pochmurné zimě se lidé těší na nový nával energie a kvetoucí přírodu. Kam se musíte podívat?
Slovenské Tatry
Častým cílem tuzemských turistů je samozřejmě ubytování na Slovensku. Důvodem je krátká dojezdová vzdálenost, levné ceny, nádherná příroda a podobný jazyk. Přirozeně záleží na tom, do jaké části dané země se chystáte podívat.
Jasnou volbou jsou hotely ve Vysokých Tatrách. Těch v současné době naleznete rovnou několik desítek, tudíž si na to své přijdou i nejnáročnější turisté. Ačkoliv vám samotné ubytování poskytne celou řadu luxusních služeb (masáže, vířivku, vyhlášené restaurace a podobně), alfou i omegou je samozřejmě celé širé okolí.
To je totiž známé díky své překrásné přírodě, stovkám kilometrů tras, fantastickým výhledům a naprostému klidu před okolním světem. Nemusíte se obávat, protože opravdu nemusíte být špičkovými sportovci, abyste se dostali na většinu tamních vrcholů. Spoustu tras zvládnou i menší děti.
Rezervace raz dva
Ideální základnou pro vaše dobrodružství budou hotely ve Štrbském Plesu. Odtamtud vás čeká pouhých několik kilometrů od řady nezapomenutelných výletů. Stačí si otevřít internetový vyhledávač a nechat se inspirovat díky tipům od zkušených turistů.
Online svět vám pomůže i s rychlým nalezením ideálního bydlení a jeho rychlou rezervací. Plánujete-li dovolenou, vyberte si hotely a ubytování na Hotely.cz. Během několika málo kliknutí se před vámi objeví výčet výhodných možností, veškeré informace i kompletní ceník. Podívejte se sami a užijte si nezkrotnou přírodu v podání vyhlášeného pohoří.
Evropa
Co vidět v Popradu? Máme super tipy!
Poprad je krásné a významné město, které najdete na východě Slovenska. Co v něm vidět a začít? Je toho víc než dost, a to hlavně díky pestré kultuře, přírodnímu bohatství v okolí i bohaté historii Spišského regionu. Tak se na to pojďte podívat. Nezapomeňte si přibalit i cestovní pojištění na Slovensko.
Než vyrazíte na Slovensko
Připraveni pořídit si parádní zážitky u našich východních sousedů? Tak si před cestou nezapomeňte sjednat i cestovní pojištění. Stát vás bude jen pár korun a v případě nouze se o vás hezky postará. Zbytečně nešetřete a užijete si chvíle volna a pohody bez starostí!
Chcete se podívat na online srovnání cestovního pojištění? Není problém – pomůže vám s ním kalkulačka, ve které ho během pár minut uvidíte a stejně snadno si přes ni cestovko i sjednáte.
Poprad – skvělý tip na výlet
Historie Popradu sahá až do pravěku z dob stěhování národů. Město jako takové bylo založené ve 13. století, v minulosti se tu pak těžila měděná ruda, vznikaly manufaktury a v roce 1871 došlo k připojení Popradu na Košicko-Bohumínskou železnici. Město je také branou do Vysokých Tater a vzhledem k tomu, že je kulturním, hospodářským i administrativním centrem podtatranského regionu, zvažoval Poprad už několikrát uspořádání zimních olympijských her.
Zajímavostí je, že se Poprad skládá z několika menších měst, které jsou navzájem propojené. Jsou to Spišská Sobota, Poprad centrum Matejovce, Stráže pod Tatrami a Veľká.
A co zajímavého je tu k vidění?
- Centrum Popradu – Je poměrně malé, ale často nabízí bohatý kulturní program. Na náměstí pak musíte navštívit kostel sv. Egídia s nádhernými freskami a perfektní akustikou, díky které se tu konají i krásné koncerty. Pro chvíle relaxu navštivte pivní koupele v hotelu Tatras, který je penzionem, restaurací i pivovarem.
- Tatranská galéria – najdete ji v krásných prostorách staré parní elektrárny, jejíž industriální prostředí tvoří poutavý kontrast s výtvarným uměním. Tatranská galéria je totiž centrem výtvarného, hudebního i literárního umění.
- Spišská sobota – Může se pyšnit krásným náměstím lemovaným městskými domy, radnicí, renesanční zvonicí a římskokatolickým kostelem sv. Juraje z 12. století, který patří k nejvýznamnějším ukázkám středověkého sakrálního stavitelství na Slovensku. Ve Spišské Sobotě se také doporučuje ochutnat místní tradiční posúch, který připomíná pizzu. Říká se mu Sobotský Maťko a je připravený z tradičních regionálních surovin.
- Podtatranské muzeum – Chcete poznat historii tohoto regionu? Pak ho musíte navštívit. Muzeum vás provede poutavou procházkou podtatranského regionu od pravěku až po současnost. Velkou a očekávanou novinkou je otevření nové expozice – Knížecí hrobky z Popradu, která se bude věnovat unikátnímu nálezu, a to hrobce germánského knížete z přelomu 4. a 5. století s dokonale zastřešenou dřevěnou komorou a sarkofágem. Hlavní budova muzea se nachází v Popradu, pro expoziční účely slouží i ta, kterou najdete ve Spišské Sobotě, a která představuje například místní cechy a řemesla.
- Kvetnica – kus přírody s lesy, loukami, který je z Popradu velmi snadno dostupný. Vydat se sem můžete autem nebo po cyklostezce. Užijete si tu skvělé procházky, například po Banskom náučnom chodníku. Nebo se můžete pokochat kamenolomem s jezírkem s blankytně modrou vodou.
A zapomenout nesmíme ani na Gánovce s Geoparkem Neandertal, ve kterém se dozvíte, jak žili pravěcí neandrtálci, kteří zde žili. Važeckou jeskyni, kterou si užijí hlavně rodiny s dětmi, nebo Auqacity Poprad, kde se zrelaxujete a vyřádíte na tobogánech.
Slovensko
Donskí kozáci – závan dávnominulých časov
Na Slovensko sa vracia ruská kultúra. V prvej polovici novembra tohto
roku zavítal do Bratislavy a do Trnavy zbor donských kozákov Boľšoj.
V Bratislave zbor vystupoval v kostole Blumental a v Dome
kultury. V Trnave v židovskej synagóge st. quo na Halenárskej
ulici.
Na Slovensko sa vracia ruská kultúra. V prvej polovici novembra tohto roku zavítal do Bratislavy a do Trnavy zbor donských kozákov Boľšoj. V Bratislave zbor vystupoval v kostole Blumental a v Dome kultury. V Trnave v židovskej synagóge st. quo na Halenárskej ulici.
Synagóga v súčasnosti neslúži náboženským účelom, od 90. rokov minulého storočia sa tu nachádza múzeum židovskej náboženskej kultúry. Konajú sa tu tiež príležitostné koncerty, pretože budova má vynikajúcu akustiku, ako, mimochodom, takmer všetky sakrálne budovy. Hoci 9. novembra tohto roku bolo sychravé a upršané počasie, synagóga bola dávno pred začiatkom vystúpenia zboru donských kozákov Boľšoj zaplnená do posledného miesta, rovnako i galérie, určené kedysi pre židovské ženy na účasť na bohoslužbách. Mnohí návštevníci dokonca stáli a to počas celého koncertu. Bohatá účasť návštevníkov jasne naznačuje, ako sme presýtení výplodov dovezenej západnej odpadovej kultúry a ako sme lační po kultúre svojou podstatou nám blízkej: napríklad aj ruskej alebo českej…
Zbor donských kozákov Bolšoj vystúpil v počte osemnásť hudobníkov pod umeleckým a dirigentským vedením dlhoročného vedúceho, magistra Petju Houdjakova. Jednotlivé piesne uvádzala a vtipno-poučné slovo doplnila magistra Valeria Houdjakovová, mimochodom rodáčka z južnej Moravy. Donskí kozáci začali vystúpenie známou piesňou Mnogaja leta a pokračovali piatimi sakrálnymi spevmi z ruskej ortodoxnej liturgie. V ruskej liturgii sa nepoužívali hudobné nástroje, preto náboženské spevy museli zastúpiť všetky funkcie pri bohoslužbe. Zazneli spevy, okrem spomínaneho Mnogaja leta, Kol slaven náš, S nami Bog, jeden dokonca od Piotra Iljiča Čajkovského. Majestátny zvuk plných prekráasnych spevov sa doslova odrážal od sien synagógy. Potom nasledovalo asi päť spevov umelých, jeden aj od Dmitrija Šostakoviča.
V druhej polovici koncertu sme si vypočuli ruské a ukrajinské ľudové piesne s ľúbostnými námetmi ale aj s témami bežného života, napríklad piesne Metelica, Trojka, Kolokolčík, Volga, Volga, mať rodnaja a iné. Posledne menovaná pieseň bola kedysi venovaná známemu kozáckemu atamanovi Stenkovi Razinovi. Myslím, že srdcia všetkých doslova pohladila známa Kalinka. Ako prídavok nám jedineční donskí kozáci pridali nezabudnuteľnú pieseň Vychodila na bereg Kaťuša…
V prednesených spevoch, ľudové boli sprevádzané harmonikou, sme mohli počuť, precítiť, možno aj vidieť za privretými viečkami život: vlnenie trávy na širokej ruskej stepi, kozákov v tanci či cválajúcich na koni, závany metelice, milované dievča, ktorému bola pieseň určená, bežať po snehu či široké moskovské bulváry s vravou chodcov idúcich za svojím cieľom. Raz znela akási clivota v pozadí, raz žartovné podtóny ale vždy skutočný život s jeho rôznymi stránkami. Keď budete počúvať spevy donských kozákov, opantá vás neodolateľná túžba vybrať sa raz na step k Donu a všetko si ohmatať očami či rukami.
Monumentálnosť vystúpenia zboru je založená na tom, že zbor donských kozákov Bolšoj pozostáva len z operných sólistov s úžasným hlasovým rozpätím: od vysokých falzetov až po hlboké basy (až basso profundo). Sólisti jednotlivé spevy vedú a ostatný zbor vytvára pozadie. Zaujímavé je, že sólista si nespieva len svoj part, ale hneď ako je to možné, prechádza do spevu zboristov. K výborným sólistom, ak toto však možno tvrdiť, pretože všetci boli a sú vynikajúci, patria Nikolaj Marčenko, Grigorij Polščuk, Ľubomír Diakovski.
Zbor donských kozákov Boľšoj nadväzuje na tradíciu kozáckeho spevu. Založil ho v roku 1981 Petja Houdakov. Celý zbor má až 60 členov a vystupuje v rôznych formáciách po celej Európe. Vo vysoko vianočný čas, dňa 22. decembra tohto roku bude vystupovať aj v Brne. Úprimne odporúčam všetkým, ktorí majú vzťah k živej a nevyumelkovanej slovanskej hudbe a kultúre, aby na koncert donských kozákov šli. A najmä odporúčam, aby si v dostatočnom predstihu zaobstarali lístky! Koncert zboru donských kozákov Bolšoj bude totiž jediný v Českej republike do konca tohto roka.