Rubrika: Řecko

Největší dodekanéský ostrov Rhodos své návštěvníky rozhodně nezklame. Na své si tu přijdou jak vyznavači plážové rekreace, tak milovníci historie, ale i sportovně založení klienti, kteří plánují aktivní dovolenou. Na ostrově panuje krásné počasí od poloviny dubna do začátku listopadu, více než tři sta dní v roce je slunečných. Nejlepší je ovšem pobyt koncem září, kdy je moře krásně vyhřáté, už tu není tolik lidí jako v plné sezoně a dají se podnikat zajímavé výlety.

Div světa skončil ve šrotu

 

Ostrov v antických dobách bohatl z obchodu a dopravy, stavěly se tu nádherné akropole, chrámy, paláce, kryté kašny a terasy. Vrcholem stavitelství a zároveň i ukázky bohatství tohoto místa bylo vztyčení sochy boha Hélia, známého kolosu rhodského v roce 291 př.n.l.. Autorem a tvůrcem jednoho ze sedmi divů světa byl Charés z Lindu, který se svými žáky pracoval na soše 12 let. Kolos se zřítil při zemětřesení roku 225 př.n.l. a nikdy už nebyl postaven. Cestovatel a spisovatel Strabón, který navštívil Rhodos počátkem našeho letopočtu, psal: „Nyní leží na zemi, shozený zemětřesením, zlomený v kolenou“. Dva tisíce let si udržoval Rhodský kolos pověst největší sochy světa – až do roku 1886, kdy byl převýšen newyorskou Sochou svobody.

 

Typičtí Rhodosané

 

Obyvatelé Rhodosu jsou typičtí Řekové, i když sami o sobě tvrdí, že jimi vlastně tak docela nejsou, protože v jejich duších je zakódován místní ostrovní patriotismus. V rodinných vztazích a hierarchii jsou velmi konzervativní a více,h než kdekoli jinde zde platí, že rodina je základ všeho. Rozsáhlé příbuzenské vztahy bývají velice pevné a postavené na osobnosti hlavy rodu, která až direktivně rozhoduje o osudu dalších členů rodiny. Typická rodina se alespoň jednou denně sejde u společného jídla. Během svátků – zvláště církevních – se schází celá příbuzenstva a odpolední setkání se protáhne do večeře a ta nezřídka až do brzkých ranních hodin druhého dne. V létě se vzhledem k zapojení většiny obyvatel do práce v turistickém ruchu tyto tradiční rituály vždy dodržovat nedaří, ale během významných pravoslavných svátků je veřejný život ostrova téměř ochromen. I tady platí klasická řecká „filoxénia“ – filo = láska, náklonnost, xenos = cizinec, host. Každý, kdo přichází v míru, je vítán.

 

Co navštívit na Rhodosu ?

 

Straré město Rhodu chráněné UNESCO je největším obývaným středověkým městem v Evropě.

Rytířskou čtvrť a její gotické paláce mají atmosféru starých časů

Archeologické muzeum, které kromě jiných pokladů schraňuje i sochu Afrodity Rhodské.

Židovskou čtvrť

Nové město s Apollónovým chrámem

Starověký Lindos s chrámem a zbytky původního antického města

Sluníčko svítí, azurově modré moře je teploučké. Jedním slovem nádherná dovolená s koupáním. Jenže vy už po dvou třech dnech polehávání na pláži nemáte nikde stání. Nudíte se a přemýšlíte, jak se zabavit. Patříte-li mezi lidi, kteří mají raději aktivnější dovolenou, než relaxaci v plážovém lehátku, vydejte se do Řecka. Můžete si zde užít pobyt s windsurfingem.

Netahejte s sebou vybavení

V Řecku najdete na mnoha místech pro windsurfing opravdu vynikající podmínky. Možná vás ale vyděsilo, že budete muset s sebou na dovolenou brát surfařské prkno. „To mám táhnout další krám navíc? Už tak všechna zavazadla sotva poberu,“ zoufáte si. Nebojte se. Nemusíte přemýšlet, jak prkno přepravit do cílové destinace. Centra vodních sportů, která Řekové na svých plážích provozují, nabízejí pronájem vybavení pro windsurfing . Nepotřebujete proto vézt s sebou nic navíc. V místě svého pobytu si surf jednoduše pronajmete na tak dlouhou dobu, jak budete chtít. Určitě jste si v tuto chvíli vydechli úlevou a už se těšíte, že budete kolem řeckého pobřeží brázdit na prkně vodní hladinu.

Příjemná výuka na Rhodosu

Kam se v Řecku za windsurfingem vydat? Nechte se zlákat například ostrovem Rhodos. Milovníci surfu nedají dopustit na jeho západní větrnější část. Především okolí letoviska Ixia a jižní výběžek Prasonissi je pro jízdu doslova jako stvořený. Pořádají se zde i kurzy kiteboardingu podle stupně pokročilosti, takže pokud se chcete zdokonalit, neváhejte. Čeká vás příjemná výuka. Někdo z vás ale možná dá přednost Krétě, kde najdete surfařský ráj především v  Ammoudaře a na severovýchodě ostrova. Zahanbit se nenechá ani ostrov Santorini, tam si můžete dobře zajezdit na prkně hlavně v Perivolosu a Perisse. V Chalkidiki se nejlepší volbou stává letovisko Sani. Kdo z vás má soutěživou povahu, může zvolit pro změnu zátoku Ftelia na ostrově Mykonu, kde pravidelně probíhají surfařské závody.

Odpalování míčků do jamek se pro spoustu lidí stalo vášní, od které si nechtějí odpočinout ani na dovolené. Proto při výběru dovolenkové destinace hledají takovou, kde by se mohli oddat chození po greenu. Možnosti jsou stále širší. Chcete-li spojit koupání v teplém moři, slunění na pláži, pochutnání na vynikající kuchyni a příjemnou relaxaci se zlepšováním golfového handicapu, vynikající destinací pro výběr dovolené je Pelopones.

Uspokojí i vášeň k odpalování míčků

Ideální destinací pro trávení dovolené je taková, která má široké možnosti a dokáže uspokojit spoustu lidí. Všichni tak dostanou příležitost trávit čas, jak společnými aktivitami, tak i svými koníčky. Výsledek je, že bude spokojena celá rodina, pokud vyrážíte na rodinnou dovolenou jako čtyřicetiletá Petra. V jejich rodině funguje demokracie při výběru dovolených. Každý, včetně dospívající dcery a syna řekne svůj názor a společně pak hledají takovou variantu, která uspokojí všechny. Proto si vybrali dovolenou na Costa Navarino v oblasti Messinia na jihozápadě Peloponeského poloostrova. Petru uspokojí dobrý hotel s možností relaxačních procedur a blízká pláž, děti chtějí hlavně koupání. Dcera Martina navíc docela úspěšně hraje tenis a syn Jan tráví spoustu času ve fitness centru nebo na bowlingu. Sladit tyto požadavky dosud nebyl problém, kámen úrazu ale bylo vyhovět vášní ke golfu, které podlehl manžel Marek.

Nadchla se manželka i dcera

Teď je ale všechno jinak. Dvě 18 jamková golfová hřiště v Costa Navarino plně uspokojí Markovy požadavky. Zcela samozřejmě si objednal golfové pojištění, které zajistí, že se jeho golfovému vybavení nic nestane během cesty ani při pobytu. Přibral si také přepravu golfových bagů a na Peloponesu má tedy zajištěný komplexní servis. Existuje dokonce i možnost sehnat spoluhráče. I když syn dal raději přednost pláži a posilovně, manželku a dceru pozval na golf a v Navarino Golf Academy se obě dámy mohly zábavným způsobem seznámit s tímto sportem. V klubu The Dunes Course si dopřály si dokonce několik golfových lekcí.

Pokud rádi cestujete, ale zatím jste se nepodívali do Řecka, možná je načase to změnit. Vždyť v Evropě byste nalezli jen málo tak populárních destinací, které lákají turisty z celého světa.

Ještě než vyrazíte za řeckým sluncem…

Vyrazit do Řecka, to znamená vyrazit za historií, překrásnou přírodou, sluncem a nádhernými plážemi. Jestliže alespoň zvažujete, že se ještě letos anebo napřesrok do této jihoevropské země rovněž vydáte, bude se Vám jistě hodit několik důležitých informací.

• Dovolená v Řecku. Na rozdíl od mnoha jiných určitě nepatří k nejdražším a navíc lze ušetřit nemalé finanční částky. Ptáte se jak? Můžete využít nabídky Firstminute či Lastminute Řecko, a to např. na Greece-tours.cz.
• Ubytování v Řecku. Chystáte-li se vyrazit individuálně, bydlení je vhodné vyřešit ještě před odjezdem. Řecko nabízí jak luxusní hotely v centrech měst, tak rustikální hotýlky prakticky mimo veškerý shon. Záleží tedy na vašich preferencích, ale také na finančních možnostech.
• Poznávejte Řecko. Jak už jsme naznačili, tato turistická destinaci je ideální nejen pro relaxaci, ale také k poznávání. Pokud máte rádi aktivní dovolenou, prohlédněte si některé poznávací zájezdy Řecko a jistě naleznete takový, jenž Vám padne do oka.
• Cestování s dětmi. Dovolená s celou rodinou přináší všem jejím aktérům úžasné zážitky. Chcete-li i Vy vyrazit mimo hranice České republiky s dětmi, právě Řecko Vám můžeme jen a jen doporučit.
• Cílové destinace: Řecko nabízí mnoho zajímavých míst jak na evropské pevnině (Athény, Olympská riviéra či poloostrov Chalkidiki), tak na přilehlých ostrovech. Vždyť komu by něco neříkal ostrov Kréta, Lesbos, Rhodos, Lefkada anebo ostrov Mykonos. Stačí si pouze vybrat!

Málokteré místo v Evropě vyvolá tolik asociací jako Řecko. Někdo si představí panenskou přírodu, jiný nádherné pláže, další místa spojená s historií a poslední oblasti známé z antické mytologie.

Řecko je nepochybně velmi oblíbenou turistickou destinací, kterou vyhledává rok co rok mnoho cestovatelů i turistů. Vždyť kde jinde byste na evropském kontinentu hledali překrásnou přírodu v kombinaci s tak dlouho civilizační tradicí, kterou dnes můžete obdivovat ve formě památek. Jedná se proto o ideální destinaci pro pobytové i poznávací zájezdy. Řecko – prvotřídní místo pro Vaši dovolenou!

Poznávejte Řecko s Greece Tours

Cestovní kancelář Greece Tours Vám nabízí dovolenou v Řecku, a to na mnoha zajímavých místech (viz níže). Jistě Vás neodradí ani ceny jednotlivých zájezdů. Abyste ještě více ušetřili, můžete využít také nabídku Last Minute Řecko, ovšem již nyní na Vás čekají First Minute slevy pro dovolenou v roce 2014. Na co se přitom rovněž můžete spolehnout, je pestrá nabídka ubytování v Řecku v mnoha zajímavých hotelech.

Tipy na oblíbené turistické destinace

Řecko, to není pouze Attika na jihu s centrem Athénami, nebo poloostrov Chalkidiki s překrásnými plážemi na severu země. Lze totiž vyrazit také na celou řada ostrovů. Tak například ostrov Kefalonia Vás dostane překrásnou panenskou přírodou, což platí i pro Lefkadu, na které najdete rovněž jedny z nejkrásnějších pláží. Pokud navíc hledáte místa spjatá s historií, pak by Vám v zorném poli měl zůstat ostrov Kréta, ale také Rhodos či Samos.

Hledáte-li spojení s mytologií, pak je ideální destinací Olympská riviéra ležící pod legendární horou Olymp. A jestli Vás zajímá spíše kulturní vyžití a zábava, můžeme Vám doporučit dovolenou na Korfu, kde mimo jiné naleznete prvotřídní golfové hřiště. Zkrátka a dobře, jestliže chcete konec aktuálního roku nebo příští prázdniny strávit v Řecku, navštivte nás Greece-Tours.cz a dozvíte se všechny podrobnosti.

Řecký ostrov Rhodos je často nazývaný Ostrov slunce a právem patří mezi vrcholné turistické atrakce celého Řecka. Na důkladnou prohlídku těch nejznámějších budeme potřebovat nejméně týden, a to ještě budeme muset zapomenout na známý Kolos rhodský, patřící mezi základní divy světa. Ten totiž neuvidíme – monumentální socha postavená k poctě boha Helia totiž po zemětřesení spadla a dožila se tak pouhých 56 let. O několik století později byla sešrotována a pravděpodobně prodána židovským obchodníkům. Dnes již nikdo neví, ani jak vypadala, ani kde původně stála. Rozhodně nestála rozkročená u vstupu do přístavu, jak tvrdí řada legend a několik prastarých vyobrazení.

Historie je bohatá

Historie ostrova je opravdu bohatá, ostrov byl důležitým obchodním centrem již v době 500 let před naším letopočtem, později byl součástí římského a byzantského impéria, a od roku 1306 do roku 1522 patřil rytířům řádu svatého Jana, jejichž středověký hrad a hradby si můžeme prohlédnout i dnes. A když jsme u prohlídky, vychutnat si můžeme i Palác velmistra s jeho značně zrekonstruovanou podobou, ale po pravdě řečeno do našich hradů to má daleko. Ono není divu, před 150 lety zde vybuchl střelný prach a tak dnešní podoba pochází z roku 1940, kdy jej obnovili italští okupanti.

{{reklama()}}

Ale zpět k historii – následovala okupace otomanskou říší a italskými vládci, takže dnešní město Rhodos se pyšní snad všemi architektonickými styly. Samozřejmě si užijeme hned přístav, který střeží bronzový jelen s laní. Fotogenické jsou i tři větrné mlýny s majákem sv. Mikuláše. Vedle nich si v přístavu samozřejmě můžeme důkladně prohlédnout luxusní jachty i s jejich povětšinou obtloustlými majiteli a silikonovými kráskami.

Akropolis

Mezi největší atrakce ostrova patří bezesporu Lindos s 2 400 let starou akropolí, jejíž chrámy patřily mezi nejposvátnější chrámy helénského období, mezi ověřené návštěvníky patřil i Alexandr Veliký, mezi ty neověřené potom Herakles a trojská Helena. Palác Atheny Lindia ze 4. století před naším letopočtem patří mezi skutečné skvosty. Mimo antických památek je zde i několik mimořádně zajímavých klášterů, např. na vrcholu kopce Filerimos.

Úchvatné je i samotné panorama města nad zátokou, kde podle pověsti ztroskotal svatý Pavel. Musíme mít ale štěstí a na akropolis nesmí být jeřáb, kazící dojem. Bez expedice na akropoli ale můžeme být jen stěží, a potom bude záležet na naší fyzické zdatnosti a měsíci, kdy jsme na Rhodosu. Cesta od parkoviště je totiž pěkně dlouhá, a pokud přijedeme v parném létě, dá nám zabrat. Připlatit si za oslí hřbet může být velice rozumným nápadem. A když jsme u toho léta – fronta na lístek a potom na vstup bývá v letních měsících skutečně mimořádná, a to všechno v parném slunci bez náznaku stínu. Lindos je po athénské akropoli druhou nejnavštěvovanější památkou Řecka, takže si tu frontu každý umí představit.

Pláže

V každém případě Rhodos za důkladnou prohlídku stojí. Navíc díky nevelkým rozměrům i solidní silniční síti jej s půjčeným autem dokonale projedeme za několik dnů. Pokud se sem ale vydáme hlavně za čistým mořem a žluťoučkými plážemi, budeme poněkud zklamáni. Pláže jsou v turistických průvodcích barevně upraveny, a i když se místní snaží turisty nalákat zajímavými názvy pláží jako Zlatá pláž, jsou většinou zašedlé, nelákavé a někdy dokonce tvořeny místo z písku z drobných oblázků.

Jelikož je Rhodos obrovským turistickým lákadlem tradičně zejména pro turisty z Anglie a Skandinávie, v letních měsících si klidu příliš neužijeme a budeme se muset spokojit s přelidněnými ulicemi i zaplněnými plážemi. Odměnou nám vedle starých památek bude i na dnešní Řecko nečekaná nabídka kvalitních restaurací, těžících zejména z bohatství zdejšího na ryby bohatého moře. A pokud budeme mít na chvíli dost jak památek, tak moře, můžeme si prohlédnout třeba zajímavé Údolí motýlů.

Koncem října většina restaurací i hotelů zavře dveře a turisté se začnou vracet až kolem března, pokud ale o moře příliš nestojíme a netrváme na tom, že musíme chodit v šortkách a tričku, můžeme přijet i v zimních měsících a užít si bohatou památku církevních i světských památek v příjemném poklidu a samotě. Litovat určitě nebudeme. Já si návštěvu dopřál koncem října, kdy sezóna tak akorát končila, takže i staré město bylo poloprázdné. Číšníci v restauracích tak měli na hosty více času a při druhé návštěvě jsem už patřil do rodiny, takže mi s potěšením na talíři ukazovali ty nejlepší kousky ryby.

Řecký ostrov Rhodos je často nazývaný Ostrov slunce a právem patří mezi vrcholné turistické atrakce celého Řecka. Na důkladnou prohlídku těch nejznámějších budeme potřebovat nejméně týden, a to ještě budeme muset zapomenout na známý Kolos rhodský, patřící mezi základní divy světa. Ten totiž neuvidíme – monumentální socha postavená k poctě boha Helia totiž po zemětřesení spadla a dožila se tak pouhých 56 let. O několik století později byla sešrotována a pravděpodobně prodána židovským obchodníkům. Dnes již nikdo neví, ani jak vypadala, ani kde původně stála. Rozhodně nestála rozkročená u vstupu do přístavu, jak tvrdí řada legend a několik prastarých vyobrazení.

Historie je bohatá

Historie ostrova je opravdu bohatá, ostrov byl důležitým obchodním centrem již v době 500 let před naším letopočtem, později byl součástí římského a byzantského impéria, a od roku 1306 do roku 1522 patřil rytířům řádu svatého Jana, jejichž středověký hrad a hradby si můžeme prohlédnout i dnes. A když jsme u prohlídky, vychutnat si můžeme i Palác velmistra s jeho značně zrekonstruovanou podobou, ale po pravdě řečeno do našich hradů to má daleko. Ono není divu, před 150 lety zde vybuchl střelný prach a tak dnešní podoba pochází z roku 1940, kdy jej obnovili italští okupanti.

{{reklama()}}

Ale zpět k historii – následovala okupace otomanskou říší a italskými vládci, takže dnešní město Rhodos se pyšní snad všemi architektonickými styly. Samozřejmě si užijeme hned přístav, který střeží bronzový jelen s laní. Fotogenické jsou i tři větrné mlýny s majákem sv. Mikuláše. Vedle nich si v přístavu samozřejmě můžeme důkladně prohlédnout luxusní jachty i s jejich povětšinou obtloustlými majiteli a silikonovými kráskami.

Akropolis

Mezi největší atrakce ostrova patří bezesporu Lindos s 2 400 let starou akropolí, jejíž chrámy patřily mezi nejposvátnější chrámy helénského období, mezi ověřené návštěvníky patřil i Alexandr Veliký, mezi ty neověřené potom Herakles a trojská Helena. Palác Atheny Lindia ze 4. století před naším letopočtem patří mezi skutečné skvosty. Mimo antických památek je zde i několik mimořádně zajímavých klášterů, např. na vrcholu kopce Filerimos.

Úchvatné je i samotné panorama města nad zátokou, kde podle pověsti ztroskotal svatý Pavel. Musíme mít ale štěstí a na akropolis nesmí být jeřáb, kazící dojem. Bez expedice na akropoli ale můžeme být jen stěží, a potom bude záležet na naší fyzické zdatnosti a měsíci, kdy jsme na Rhodosu. Cesta od parkoviště je totiž pěkně dlouhá, a pokud přijedeme v parném létě, dá nám zabrat. Připlatit si za oslí hřbet může být velice rozumným nápadem. A když jsme u toho léta – fronta na lístek a potom na vstup bývá v letních měsících skutečně mimořádná, a to všechno v parném slunci bez náznaku stínu. Lindos je po athénské akropoli druhou nejnavštěvovanější památkou Řecka, takže si tu frontu každý umí představit.

Pláže

V každém případě Rhodos za důkladnou prohlídku stojí. Navíc díky nevelkým rozměrům i solidní silniční síti jej s půjčeným autem dokonale projedeme za několik dnů. Pokud se sem ale vydáme hlavně za čistým mořem a žluťoučkými plážemi, budeme poněkud zklamáni. Pláže jsou v turistických průvodcích barevně upraveny, a i když se místní snaží turisty nalákat zajímavými názvy pláží jako Zlatá pláž, jsou většinou zašedlé, nelákavé a někdy dokonce tvořeny místo z písku z drobných oblázků.

Jelikož je Rhodos obrovským turistickým lákadlem tradičně zejména pro turisty z Anglie a Skandinávie, v letních měsících si klidu příliš neužijeme a budeme se muset spokojit s přelidněnými ulicemi i zaplněnými plážemi. Odměnou nám vedle starých památek bude i na dnešní Řecko nečekaná nabídka kvalitních restaurací, těžících zejména z bohatství zdejšího na ryby bohatého moře. A pokud budeme mít na chvíli dost jak památek, tak moře, můžeme si prohlédnout třeba zajímavé Údolí motýlů.

Koncem října většina restaurací i hotelů zavře dveře a turisté se začnou vracet až kolem března, pokud ale o moře příliš nestojíme a netrváme na tom, že musíme chodit v šortkách a tričku, můžeme přijet i v zimních měsících a užít si bohatou památku církevních i světských památek v příjemném poklidu a samotě. Litovat určitě nebudeme. Já si návštěvu dopřál koncem října, kdy sezóna tak akorát končila, takže i staré město bylo poloprázdné. Číšníci v restauracích tak měli na hosty více času a při druhé návštěvě jsem už patřil do rodiny, takže mi s potěšením na talíři ukazovali ty nejlepší kousky ryby.

Fotografie z tohoto ostrova plní dobrou polovinu všech řeckých kalendářů, což mne na jedné straně velice lákalo, na druhé straně jsem se nemohl zbavit pochybností o tom, jestli to tak krásné opravdu je.

Na ostrov jsem cestoval z Kréty, odkud kupodivu na Santorini nic nelétá, takže jsem musel sáhnout po lodní přepravě. Létající kočka značně připomínala ruskou Raketu blahé paměti, ale první třída byla pohodlná. V přístavu již čekalo auto, takže honem nahoru. Samozřejmě jsem hned v první zatáčce potkal autobus a teprve po intenzivní gestikulaci jsem pochopil, že se v takovém případě autobus míjí vlevo.

{{reklama()}}

Historie neuškodí

Jméno se několikrát měnilo, od pradávného Stonghyle přes Calliste až po nejznámnější Thera, nicméně dnešní název je s největší pravděpodobností zkomolenina názvu, který ostrovu dávali cizí námořníci po patronce svaté Ireně. Ze jména Santa Ini zniklo dnešní Santorini. Nutno ale připomenout, že oficiální název je stále Thera a samotní Řekové jméno Santorini nepoužívají.

Většina cestovatelů ví, že masu ostrova tvořila sopka, která zhruba před 3 500 lety vybuchla a zbyla dnešní kaldera. Ti znalejší si možná vzpomenou na hypotézu o tom, že výbuch a následné tsunami zničily krétskou kulturu. Prakticky každý historik však z této teorie dostává kopřivku. Ve skutečnosti ale tento výbuch rozhodně nebyl první, neboť vlastně vybuchl kráter, který byl uprostřed té dnešní kaldery. Dnes již nový sopečný útvar vzniká, uprostřed kaldery roste nový ostrov Nea Kameni, takže sopka na své smrti opět pracuje. Ti dobrodružnější se na rodící se ostrůvek mohou vypravit.

Archeologie

Naprosto ojedinělá památka u města Akrotiri v podobě sopečným popelem zasypaného města Akropolis, zůstane utajena. Před lety se řecká vláda rozhodla památku zastřešit, a když po několika letech v roce 2005 otevřeli brány návštěvníkům, střecha spadla a jednoho turistu zabila. Muzeum bude zavřené minimálně do roku 2010. V muzeu v městě Fira sice mají model, mozaiky na zdech jsou ale kopie a na originály se musíme jet podívat až do Athén.

Poněkud jiná káva je návštěva starobylé Thiry (pro zmatení turistů se v průvodcích používají dvě jména – Thira a Thera), které je pouze pro cestovatele s ultrapevnými nervy. Na cestu budeme vzpomínat dlouho, od pobřeží se šplhá vzhůru po silničce přilepené na kolmou skálu. Cesta, vhodná tak pro mezka, je široká s bídou na jedno auto, jen v zatáčkách se můžeme vyhnout. A když jsem se konečně nahoru vyškrábal a začal šplhat pěšky dál k vykopávkám, ukázalo se, že zavírají v půl třetí, takže se z prohlídky vykopávek města založeného před více než třemi tisíci roky, se stal kvapík. Řada turistických průvodců doporučuje prožít si zde západ slunce, ale tato rada se mi zdá poněkud podivná. Sice je možné, že v plné sezóně je památka otevřená déle, ale jednak slunce zapadá na druhé straně ostrova, jednak se zde procházíme po kraji útesu bez jakéhokoliv zábradlí, takže cestu zpět po tmě bych si raději odpustil.

Cesta dolů je potom stejně pamětihodná jako cesta nahoru, moje spolujezdkyně střídavě bledla a psala závěť a bylo zajímavé poslouchat, jak ve chvíli, kdy její sedadlo bylo na straně obrácené ke skále, pokřikovala, že teď je to lepší, aby se situace po příští zatáčce obrátila a ve chvíli, kdy pod okýnkem auta byla propast, zápasila s mdlobami. Na návštěvu této památky zcela určitě dlouho nezapomeneme.

Slavná města

Zajímavá jsou tři města, Fira, Thera a Oia. Fira připomíná hnízdo orla přilepené na skále a vypadá, jakoby viselo mezi nebem a mořem. Pokud do města přijedeme autem, bude to pohodička. Procházka sice brzy prozradí, že se jedná o klasickou turistickou past, se zástupy turistů a desítkami obchodů se zlatem a suvenýry. Pokud ale na to dokážeme zapomenout a najdeme si uličku s výhledem na moře, budeme děkovat bohu za digitální fotoaparát, neboť klasický film by nás finančně zruinoval. Cesta nabízí pohled na domečky nalepené na skále, všechny v tradiční bělostné barvě, občas se zableskne šmolkově modré okno. Po obou stranách pak černé nebo červené masivy stěn kráteru, a dole azurové moře. Může si fotograf přát víc?

Pokud ale přijedeme od moře, a to udělá nejméně 95 procent všech návštěvníků, neboť výletní lodi přijíždějí právě sem, bude to o něčem jiném. Lodi s tisíci turistů v přístavu nezakotví, takže je bude muset nejdříve dovézt lodní pendl. Následovat potom bude buď pracné šplhání po prudké cestě s 800 schody, gigantická fronta na lanovku nebo pořádné sáhnutí do kapsy a pronajmutí oslího hřbetu.

Tohle všechno si po prohlídce města, byť v opačném gardu, zopakujeme směrem dolů. Je z toho jasné, že při jednodenním fakultativním zájezdu na Santorini budeme trávit víc času ve frontě než prohlídkou ostrova, a každého cestovatele, který upřednostňuje prachový polštář před baťůžkem, před ním varuji.

Théra je výrazně jiná káva, město je na ploché části ostrova, proto je oblíbeno spíše těmi, kteří se rádi plácnou u moře. Pláží je zde víc než dost, ale šedivý písek vypadá, jako bychom se váleli na smetišti. Navíc v létě je zde tělo na těle.

Oia

Perlou ostrova je samozřejmě město Oia (často nazývaná jaké Ia, zdejší si na matení turistů potrpí), nalepené na skále na severním cípu ostrova. Město bylo po dlouhé generace bydlištěm těch nejbohatších ostrovanů, v roce 1900 jich zde bydlelo přes 9 tisíc. Po devastujícím zemětřesení v roce 1956 se populace smrskla na 500 a teprve mnohem později, když Řekové začali Santorini propagovat jako turistický magnet, se sem lidé začali zase stěhovat.

Oia je proslulá zejména slavným západem slunce, neboť podle toho, z které části vesnice si západ slunce vychutnáváme, uvidíme buď mizející oranžový koláč padající do moře nebo naopak záři, která pomalu barví bělostné domy do oranžova a z temně modré vody zátoky postupně dělá černou hlubinu. Restaurací, kaváren a hospůdek je zde více než dost, ceny se pohybují podle toho, jestli máme nebo nemáme výhled na zátoku. Povětšinou jsou ale jen pro turisty, takže můžeme očekávat obvyklé vysušené souvlaki. Hospůdky pro Řeky mít výhled rozhodně nebudou, zato kvalita jídla bude o několik tříd vyšší.

Kde bydlet

To je otázka přímo hamletovská. Při procházce místními městy získáme brzy pocit, že je hotelem každý druhý dům. Navíc jsme na ostrov samozřejmě přiletěli kvůli západu slunce. U většiny návštěvníků rozhodne kapsa – máme totiž dvě možnosti – šetřit a usídlit se v podstatě kdekoliv, kde nám to srdce a peněženka dovolí, a na západ slunce si přijet. V sezóně to ale znamená buď včas obsadit strategicky umístěný stůl v některé z mnoha hospůdek, a můžeme si být jisti, že se nám čekání na západ slunce zatraceně prodraží, nebo ušetřit ještě víc a posadit se na některý z kamenných plotů. Tím ovšem nepotěšíme ty turisty, kteří si pro nerušený výhled zaplatili drahý hotel.

Druhou možností je výběr jednoho z luxusních hotelů, které jsou umístěny přímo na skále, takže se mu do výhledu nepřimotá žádný baťůžkář, a potom si může divukrásný západ slunce vychutnávat podle libosti, třeba se sklenicí šampaňského v ruce přímo z vlastní terasy nebo dokonce z vířivé vany.

Podobné hotely samozřejmě nejsou levné. Pokoje jsou vybudovány v původních jeskyních vydlabaných do lávové skály, většina hotelů jich má jen pár, takže ceny mohou připomínat rozpočet rozvojových zemí.

Ať už uděláme cokoliv, na západ slunce na Santorini budeme ještě dlouho vzpomínat. Kalendáře nelžou.

Fotografie z tohoto ostrova plní dobrou polovinu všech řeckých kalendářů, což mne na jedné straně velice lákalo, na druhé straně jsem se nemohl zbavit pochybností o tom, jestli to tak krásné opravdu je.

Na ostrov jsem cestoval z Kréty, odkud kupodivu na Santorini nic nelétá, takže jsem musel sáhnout po lodní přepravě. Létající kočka značně připomínala ruskou Raketu blahé paměti, ale první třída byla pohodlná. V přístavu již čekalo auto, takže honem nahoru. Samozřejmě jsem hned v první zatáčce potkal autobus a teprve po intenzivní gestikulaci jsem pochopil, že se v takovém případě autobus míjí vlevo.

{{reklama()}}

Historie neuškodí

Jméno se několikrát měnilo, od pradávného Stonghyle přes Calliste až po nejznámnější Thera, nicméně dnešní název je s největší pravděpodobností zkomolenina názvu, který ostrovu dávali cizí námořníci po patronce svaté Ireně. Ze jména Santa Ini zniklo dnešní Santorini. Nutno ale připomenout, že oficiální název je stále Thera a samotní Řekové jméno Santorini nepoužívají.

Většina cestovatelů ví, že masu ostrova tvořila sopka, která zhruba před 3 500 lety vybuchla a zbyla dnešní kaldera. Ti znalejší si možná vzpomenou na hypotézu o tom, že výbuch a následné tsunami zničily krétskou kulturu. Prakticky každý historik však z této teorie dostává kopřivku. Ve skutečnosti ale tento výbuch rozhodně nebyl první, neboť vlastně vybuchl kráter, který byl uprostřed té dnešní kaldery. Dnes již nový sopečný útvar vzniká, uprostřed kaldery roste nový ostrov Nea Kameni, takže sopka na své smrti opět pracuje. Ti dobrodružnější se na rodící se ostrůvek mohou vypravit.

Archeologie

Naprosto ojedinělá památka u města Akrotiri v podobě sopečným popelem zasypaného města Akropolis, zůstane utajena. Před lety se řecká vláda rozhodla památku zastřešit, a když po několika letech v roce 2005 otevřeli brány návštěvníkům, střecha spadla a jednoho turistu zabila. Muzeum bude zavřené minimálně do roku 2010. V muzeu v městě Fira sice mají model, mozaiky na zdech jsou ale kopie a na originály se musíme jet podívat až do Athén.

Poněkud jiná káva je návštěva starobylé Thiry (pro zmatení turistů se v průvodcích používají dvě jména – Thira a Thera), které je pouze pro cestovatele s ultrapevnými nervy. Na cestu budeme vzpomínat dlouho, od pobřeží se šplhá vzhůru po silničce přilepené na kolmou skálu. Cesta, vhodná tak pro mezka, je široká s bídou na jedno auto, jen v zatáčkách se můžeme vyhnout. A když jsem se konečně nahoru vyškrábal a začal šplhat pěšky dál k vykopávkám, ukázalo se, že zavírají v půl třetí, takže se z prohlídky vykopávek města založeného před více než třemi tisíci roky, se stal kvapík. Řada turistických průvodců doporučuje prožít si zde západ slunce, ale tato rada se mi zdá poněkud podivná. Sice je možné, že v plné sezóně je památka otevřená déle, ale jednak slunce zapadá na druhé straně ostrova, jednak se zde procházíme po kraji útesu bez jakéhokoliv zábradlí, takže cestu zpět po tmě bych si raději odpustil.

Cesta dolů je potom stejně pamětihodná jako cesta nahoru, moje spolujezdkyně střídavě bledla a psala závěť a bylo zajímavé poslouchat, jak ve chvíli, kdy její sedadlo bylo na straně obrácené ke skále, pokřikovala, že teď je to lepší, aby se situace po příští zatáčce obrátila a ve chvíli, kdy pod okýnkem auta byla propast, zápasila s mdlobami. Na návštěvu této památky zcela určitě dlouho nezapomeneme.

Slavná města

Zajímavá jsou tři města, Fira, Thera a Oia. Fira připomíná hnízdo orla přilepené na skále a vypadá, jakoby viselo mezi nebem a mořem. Pokud do města přijedeme autem, bude to pohodička. Procházka sice brzy prozradí, že se jedná o klasickou turistickou past, se zástupy turistů a desítkami obchodů se zlatem a suvenýry. Pokud ale na to dokážeme zapomenout a najdeme si uličku s výhledem na moře, budeme děkovat bohu za digitální fotoaparát, neboť klasický film by nás finančně zruinoval. Cesta nabízí pohled na domečky nalepené na skále, všechny v tradiční bělostné barvě, občas se zableskne šmolkově modré okno. Po obou stranách pak černé nebo červené masivy stěn kráteru, a dole azurové moře. Může si fotograf přát víc?

Pokud ale přijedeme od moře, a to udělá nejméně 95 procent všech návštěvníků, neboť výletní lodi přijíždějí právě sem, bude to o něčem jiném. Lodi s tisíci turistů v přístavu nezakotví, takže je bude muset nejdříve dovézt lodní pendl. Následovat potom bude buď pracné šplhání po prudké cestě s 800 schody, gigantická fronta na lanovku nebo pořádné sáhnutí do kapsy a pronajmutí oslího hřbetu.

Tohle všechno si po prohlídce města, byť v opačném gardu, zopakujeme směrem dolů. Je z toho jasné, že při jednodenním fakultativním zájezdu na Santorini budeme trávit víc času ve frontě než prohlídkou ostrova, a každého cestovatele, který upřednostňuje prachový polštář před baťůžkem, před ním varuji.

Théra je výrazně jiná káva, město je na ploché části ostrova, proto je oblíbeno spíše těmi, kteří se rádi plácnou u moře. Pláží je zde víc než dost, ale šedivý písek vypadá, jako bychom se váleli na smetišti. Navíc v létě je zde tělo na těle.

Oia

Perlou ostrova je samozřejmě město Oia (často nazývaná jaké Ia, zdejší si na matení turistů potrpí), nalepené na skále na severním cípu ostrova. Město bylo po dlouhé generace bydlištěm těch nejbohatších ostrovanů, v roce 1900 jich zde bydlelo přes 9 tisíc. Po devastujícím zemětřesení v roce 1956 se populace smrskla na 500 a teprve mnohem později, když Řekové začali Santorini propagovat jako turistický magnet, se sem lidé začali zase stěhovat.

Oia je proslulá zejména slavným západem slunce, neboť podle toho, z které části vesnice si západ slunce vychutnáváme, uvidíme buď mizející oranžový koláč padající do moře nebo naopak záři, která pomalu barví bělostné domy do oranžova a z temně modré vody zátoky postupně dělá černou hlubinu. Restaurací, kaváren a hospůdek je zde více než dost, ceny se pohybují podle toho, jestli máme nebo nemáme výhled na zátoku. Povětšinou jsou ale jen pro turisty, takže můžeme očekávat obvyklé vysušené souvlaki. Hospůdky pro Řeky mít výhled rozhodně nebudou, zato kvalita jídla bude o několik tříd vyšší.

Kde bydlet

To je otázka přímo hamletovská. Při procházce místními městy získáme brzy pocit, že je hotelem každý druhý dům. Navíc jsme na ostrov samozřejmě přiletěli kvůli západu slunce. U většiny návštěvníků rozhodne kapsa – máme totiž dvě možnosti – šetřit a usídlit se v podstatě kdekoliv, kde nám to srdce a peněženka dovolí, a na západ slunce si přijet. V sezóně to ale znamená buď včas obsadit strategicky umístěný stůl v některé z mnoha hospůdek, a můžeme si být jisti, že se nám čekání na západ slunce zatraceně prodraží, nebo ušetřit ještě víc a posadit se na některý z kamenných plotů. Tím ovšem nepotěšíme ty turisty, kteří si pro nerušený výhled zaplatili drahý hotel.

Druhou možností je výběr jednoho z luxusních hotelů, které jsou umístěny přímo na skále, takže se mu do výhledu nepřimotá žádný baťůžkář, a potom si může divukrásný západ slunce vychutnávat podle libosti, třeba se sklenicí šampaňského v ruce přímo z vlastní terasy nebo dokonce z vířivé vany.

Podobné hotely samozřejmě nejsou levné. Pokoje jsou vybudovány v původních jeskyních vydlabaných do lávové skály, většina hotelů jich má jen pár, takže ceny mohou připomínat rozpočet rozvojových zemí.

Ať už uděláme cokoliv, na západ slunce na Santorini budeme ještě dlouho vzpomínat. Kalendáře nelžou.