Tak mi konečně začala škola. Po třech měsících parádních, ničím a nikým nerušených prázdnin mi začala škola. Mám první týden za sebou a už i ten jsem musel zkrátit. Nudil jsem se a nic mi nepomohli procházky městem, povídání se spolužáky, návštěva antikvariátu s následným čtením knihy, ani nákup a příprava jídla. Nudil jsem se tak moc, že jsem ve středu večer jel domů. Doma mám spoustu práce (která mě samozřejmě baví, protože jinak bych domů rozhodně nejel. Mám-li si vybrat mezi prací, která mě nebaví a nuděním se, které mě taky nebaví, vyberu si samozřejmě nudění, které mě sice nebaví, protože práci, která mě nebaví, mám k smrti nerad), kterou mohu dělat jenom doma, spoustu zábavy, která je taky jenom doma (a okolí samozřejmě) a vůbec doma je doma. Nerad bych, aby to vypadalo, že mě nebaví býti studentem. Naopak to je právě to, co mě baví. Mě prostě jenom nebaví trávit svůj čas na kolejích. Jakožto nepijec mám všechny večery volné a tak se nudím. Nudím. Nudím. A přitom by stačila taková maličkost, jednoduchá a snadná věc, která by všechny moje problémy vyřešila. Prostě by stačilo, aby v mém městě, v České Třebové, byla vysoká škola (s oborem, který by mě zajímal a na který by mě vzali -samozřejmě).
