Trelleborg – město Vikingů

Přístavy mají svou neopakovatelnou atmosféru. Potkáte zde lidi všech
možných národností a směsice různých jazyků, doprovázená křikem
všudypřítomných racků, rybáků, kormoránů a dalšího pobřežního
ptactva dodává člověku zvláštní, neopakovatelnou náladu.


V minulých kapitolách jsem vás provedl po palubách trajektů a tak se nyní přesuneme z Polského přístavu Svinoujscie do Švédského Trelleborgu. Přístavy mají svou neopakovatelnou atmosféru. Ať už to jsou bizardní mračna, jako Asperatus na prvním snímku, nebo pohledy na lodě, vplouvající z volného moře do přístavních doků.

Potkáte zde lidi všech možných národností a směsice různých jazyků, doprovázená křikem všudypřítomných racků, rybáků, kormoránů a dalšího pobřežního ptactva dodává člověku zvláštní, neopakovatelnou náladu.

Poznal jsem mnoho přístavů a pobřežních měst. Trelleborg (vysvětlováno jako pevnost vystavěná otroky) s cca 40.000 obyvateli a bohatou historií, patří k mým nejoblíbenějším, proto se v něm zdržíme o něco déle.

Zavedu vás postupně do kostela S:t Nicolai a k pozůstatkům františkánského kostela z r. 829, podíváme se na hlavní náměstí s dračí fontánou. V samostatné kapitole nahlédneme do dávné historie tohoto krásného města a jeho původního osídlení Vikingy u doposud nejlépe zrekonstruované části kruhové pevnosti, obehnané palisádami. Součástí pevnosti je i vikinské muzeum, o něž se stará skupina místních nadšenců.


Prochodil jsem Trelleborg již mnohokrát, nafotil zde spoustu snímků, ale vždy jsem toužil prohlédnout ji jej také z ptačí perspektivy. Podařilo se mi to až po postupném, ročním poznávání tohoto města.

Trelleborg z pohledu racků

Je páteční ráno, před sebou mám celý víkend a čas, abych nafotil Trelleborg i z ptačí perspektivy.

Z přístavu mířím na kole rovnou k nejvyšší budově ve městě, kavárně z roku 1912. Vypadá to však, že mám smůlu. Věž je zavřená, obehnaná lešením a sítí a celá v rekonstrukci. Přemlouvám dělníky, aby mne nechali vylézt nahoru, ti o tom však nechtějí ani slyšet. Co dělat? Tolik času už mít dlouho nebudu a dnes je navíc nádherné počasí. Beru si tedy kontakt na stavbyvedoucího. Cestou k jeho kanceláři si připravuji řeč a modlím se, aby byl vstřícnější, než jeho podřízení.


Tentokrát byly obavy zbytečné. Příjemný, usměvavý chlapík koukl na novinářský průkaz, broukl „all right“, na hlavu mi narazil bezpečnostní přilbu a vydali jsme se k věži. Cesta nahoru nebyla zrovna nejpříjemnější, ale pohled na přístav z té výšky stál za to. Na přiložených snímcích můžete poznat Trelleborg z trošku širšího pohledu, i onoho sympaťáka. Šel se mnou ochotně až nahoru a rád i zapózoval.

Ve všech přístavech je vždy dosti povětrno, ale tady nahoře, na samém vrcholku věže, byl stativ téměř nepoužitelný. Panorama města bych bez něj však nenafotil a tak jsem musel poměrně dlouho čekat na trochu alespoň relativního klidu.

Na fotografiích vidíte kotvící i připlouvající trajekty, hlavní, čtvercové náměstí s dračí fontánou, přírodní divadlo v městském parku, sympatického šéfa stavby a věž, tyčící se vysoko nad městem.


Na dalších snímcích je část anglického parku, který zde nechal v roce 1896 vybudovat král Oscar II., nádherný kostel S:t Nikolaj s bohatými interiéry, jehož původ sahá až do r. 1210 a nedaleká oplocená zahrádka, v níž jsou pozůstatky františkánského kostelíka z r. 829. Prastaré stromy s obrovskými kmeny stojí v dalším parku, obklopujícím kostel S:t. Nikolai. K tomu se vrátíme později, nyní se půjdeme podívat na vikinskou tvrz a povíme si něco o jejich historii.


Vikinská tvrz v Trelleborgu

Trelleborg je jedním ze šesti míst, na kterých se nacházejí nejlépe zachovalé, nebo zrekonstruované tzv. kruhové pevnosti – dřevěné hrady.

Největší z nich je v Aggersborgu v Dánsku.

Hrad je umístěn nedaleko Aggersundu na sever od Limfjordu. Je složený z kruhového opevnění a je obklopen příkopem. Čtyři hlavní cesty se křižují v hradním centru a směřují do vnějšího kruhu. Cesty byly vykopány pod vnějším opevněním tak, aby struktura kruhů zůstala neporušená. V pevnosti se nacházelo 48 domů¨, každý z nich byl dlouhý 32 metrů.


Druhou pevností je Fyrkat.

Stojí na severovýchodě Jutského poloostrova a byl založen okolo roku 980. Leží blízko města Hobro, kousek od Mariager Fjordu v severním Jutlandu. Byl vybudován na úzkém kousku s řekou na jedné straně a bažinatou oblastí okolo, takže mohli jeho obyvatelé kontrolovat dopravu na hlavní cestě mezi Alborgem a Aarhusem. Pevnost byla široká 120 metrů. Bylo v ní 16 domů, každý z nich měřil 28.5 metrů.

Třetí z doposud objevených pevností je Nonnebakken

V překladu Sesterský kopec, nebo Kopec jeptišek. Je to jeden ze čtyř kruhových hradů v Dánsku, na vrchu, v městě Odense. Patří mezi čtyři pevnosti, postavené během vlády Svena Vidlího Vouse, syna krále Haralda Modrozuba. Sven svého otce vyhnal ze země a ten nalezl útočiště u Jomských Vikingů ve Wolini (oblast v severním Polsku) okolo roku 975. Jméno pevnosti odkazuje na Benediktinský klášter, který zde stál v dřívějších dobách. Na konci 12 století odtud jeptišky odešly a postavili si nový kostel v Dalumi na severovýchodě, v nynějším předměstí města Odense. Hrad má v průměru 120 m a datuje se k roku 980 až 1000, podobně jako ostatní kruhové hrady.


Čtvrtým hradem je Trelleborg severozápadně od Slagelse na dánském ostrově Zealand.

Pevnost byla postavena na výběžku v bažinách mezi dvěma řekami. Byla spojena jezerem Velký Belt (prostřední z dánských úžin, které spojují Baltské moře a průliv Kattegat). Jezero Vikingové využívali k plavbě svých lodí, dokud nezmizelo. Dánský Trelleborg byl postaven také okolo roku 980. Vnitřní průměr je 136 metrů, bylo v něm 16 domů, každý dům měřil 29.42 metru.

Dalším místem je pevnost ve Švédském městě Borgeby

To se teprve chystám navštívit.

Konečně šestou pevností je Trelleborg v Trelleborgu

A právě z této pevnosti přináším aktuální fotografie. I tato byla postavena okolo roku 980, stejně jako Fyrkat a dánský Trelleborg. Je velmi pravděpodobné, že byly postaveny na popud jednoho krále. Průměr pevnosti je 125 metrů.


Zajímavé je využití volného prostoru uvnitř hradeb. V obdobích klidu či sucha vtahovali Vikingové své lodě, zbavené dračích hlav, branami do pevnosti. Poté je otočili dnem vzhůru, podepřeli kůly a využili je jako dočasná obydlí.

Z Honzových cest vzniká několik cestopisných knih, které je možné získat na adrese http://www.pho­tojankrasa.com/


V minulých kapitolách jsem vás provedl po palubách trajektů a tak se nyní přesuneme z Polského přístavu Svinoujscie do Švédského Trelleborgu. Přístavy mají svou neopakovatelnou atmosféru. Ať už to jsou bizardní mračna, jako Asperatus na prvním snímku, nebo pohledy na lodě, vplouvající z volného moře do přístavních doků.

Potkáte zde lidi všech možných národností a směsice různých jazyků, doprovázená křikem všudypřítomných racků, rybáků, kormoránů a dalšího pobřežního ptactva dodává člověku zvláštní, neopakovatelnou náladu.

Poznal jsem mnoho přístavů a pobřežních měst. Trelleborg (vysvětlováno jako pevnost vystavěná otroky) s cca 40.000 obyvateli a bohatou historií, patří k mým nejoblíbenějším, proto se v něm zdržíme o něco déle.

Zavedu vás postupně do kostela S:t Nicolai a k pozůstatkům františkánského kostela z r. 829, podíváme se na hlavní náměstí s dračí fontánou. V samostatné kapitole nahlédneme do dávné historie tohoto krásného města a jeho původního osídlení Vikingy u doposud nejlépe zrekonstruované části kruhové pevnosti, obehnané palisádami. Součástí pevnosti je i vikinské muzeum, o něž se stará skupina místních nadšenců.


Prochodil jsem Trelleborg již mnohokrát, nafotil zde spoustu snímků, ale vždy jsem toužil prohlédnout ji jej také z ptačí perspektivy. Podařilo se mi to až po postupném, ročním poznávání tohoto města.

Trelleborg z pohledu racků

Je páteční ráno, před sebou mám celý víkend a čas, abych nafotil Trelleborg i z ptačí perspektivy.

Z přístavu mířím na kole rovnou k nejvyšší budově ve městě, kavárně z roku 1912. Vypadá to však, že mám smůlu. Věž je zavřená, obehnaná lešením a sítí a celá v rekonstrukci. Přemlouvám dělníky, aby mne nechali vylézt nahoru, ti o tom však nechtějí ani slyšet. Co dělat? Tolik času už mít dlouho nebudu a dnes je navíc nádherné počasí. Beru si tedy kontakt na stavbyvedoucího. Cestou k jeho kanceláři si připravuji řeč a modlím se, aby byl vstřícnější, než jeho podřízení.


Tentokrát byly obavy zbytečné. Příjemný, usměvavý chlapík koukl na novinářský průkaz, broukl „all right“, na hlavu mi narazil bezpečnostní přilbu a vydali jsme se k věži. Cesta nahoru nebyla zrovna nejpříjemnější, ale pohled na přístav z té výšky stál za to. Na přiložených snímcích můžete poznat Trelleborg z trošku širšího pohledu, i onoho sympaťáka. Šel se mnou ochotně až nahoru a rád i zapózoval.

Ve všech přístavech je vždy dosti povětrno, ale tady nahoře, na samém vrcholku věže, byl stativ téměř nepoužitelný. Panorama města bych bez něj však nenafotil a tak jsem musel poměrně dlouho čekat na trochu alespoň relativního klidu.

Na fotografiích vidíte kotvící i připlouvající trajekty, hlavní, čtvercové náměstí s dračí fontánou, přírodní divadlo v městském parku, sympatického šéfa stavby a věž, tyčící se vysoko nad městem.


Na dalších snímcích je část anglického parku, který zde nechal v roce 1896 vybudovat král Oscar II., nádherný kostel S:t Nikolaj s bohatými interiéry, jehož původ sahá až do r. 1210 a nedaleká oplocená zahrádka, v níž jsou pozůstatky františkánského kostelíka z r. 829. Prastaré stromy s obrovskými kmeny stojí v dalším parku, obklopujícím kostel S:t. Nikolai. K tomu se vrátíme později, nyní se půjdeme podívat na vikinskou tvrz a povíme si něco o jejich historii.


Vikinská tvrz v Trelleborgu

Trelleborg je jedním ze šesti míst, na kterých se nacházejí nejlépe zachovalé, nebo zrekonstruované tzv. kruhové pevnosti – dřevěné hrady.

Největší z nich je v Aggersborgu v Dánsku.

Hrad je umístěn nedaleko Aggersundu na sever od Limfjordu. Je složený z kruhového opevnění a je obklopen příkopem. Čtyři hlavní cesty se křižují v hradním centru a směřují do vnějšího kruhu. Cesty byly vykopány pod vnějším opevněním tak, aby struktura kruhů zůstala neporušená. V pevnosti se nacházelo 48 domů¨, každý z nich byl dlouhý 32 metrů.


Druhou pevností je Fyrkat.

Stojí na severovýchodě Jutského poloostrova a byl založen okolo roku 980. Leží blízko města Hobro, kousek od Mariager Fjordu v severním Jutlandu. Byl vybudován na úzkém kousku s řekou na jedné straně a bažinatou oblastí okolo, takže mohli jeho obyvatelé kontrolovat dopravu na hlavní cestě mezi Alborgem a Aarhusem. Pevnost byla široká 120 metrů. Bylo v ní 16 domů, každý z nich měřil 28.5 metrů.

Třetí z doposud objevených pevností je Nonnebakken

V překladu Sesterský kopec, nebo Kopec jeptišek. Je to jeden ze čtyř kruhových hradů v Dánsku, na vrchu, v městě Odense. Patří mezi čtyři pevnosti, postavené během vlády Svena Vidlího Vouse, syna krále Haralda Modrozuba. Sven svého otce vyhnal ze země a ten nalezl útočiště u Jomských Vikingů ve Wolini (oblast v severním Polsku) okolo roku 975. Jméno pevnosti odkazuje na Benediktinský klášter, který zde stál v dřívějších dobách. Na konci 12 století odtud jeptišky odešly a postavili si nový kostel v Dalumi na severovýchodě, v nynějším předměstí města Odense. Hrad má v průměru 120 m a datuje se k roku 980 až 1000, podobně jako ostatní kruhové hrady.


Čtvrtým hradem je Trelleborg severozápadně od Slagelse na dánském ostrově Zealand.

Pevnost byla postavena na výběžku v bažinách mezi dvěma řekami. Byla spojena jezerem Velký Belt (prostřední z dánských úžin, které spojují Baltské moře a průliv Kattegat). Jezero Vikingové využívali k plavbě svých lodí, dokud nezmizelo. Dánský Trelleborg byl postaven také okolo roku 980. Vnitřní průměr je 136 metrů, bylo v něm 16 domů, každý dům měřil 29.42 metru.

Dalším místem je pevnost ve Švédském městě Borgeby

To se teprve chystám navštívit.

Konečně šestou pevností je Trelleborg v Trelleborgu

A právě z této pevnosti přináším aktuální fotografie. I tato byla postavena okolo roku 980, stejně jako Fyrkat a dánský Trelleborg. Je velmi pravděpodobné, že byly postaveny na popud jednoho krále. Průměr pevnosti je 125 metrů.


Zajímavé je využití volného prostoru uvnitř hradeb. V obdobích klidu či sucha vtahovali Vikingové své lodě, zbavené dračích hlav, branami do pevnosti. Poté je otočili dnem vzhůru, podepřeli kůly a využili je jako dočasná obydlí.

Z Honzových cest vzniká několik cestopisných knih, které je možné získat na adrese http://www.pho­tojankrasa.com/

Autor: Jan Krása

Dobrý den. Jsem vášnivý cestovatel a dokumentární fotograf. Navštívené země: Jižní Amerika: Brazílie - více oblastí. - Skandinávie: Švédsko - Norsko - Dánsko - více oblastí. Spojené Královsví (Velká Británie) - více oblastí Evropa: Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Chorvatsko, Slovinsko, Srbsko, Itálie, Rakousko, Švýcarsko, Itálie, Španělsko, Francie, Holandsko, Belgie, Lucembursko, Německo, Polsko, Ukrajina - vesměs více oblastí atd... atd. - Abych se mohl dostat do všech zajímavých oblastí v Evropě, Skandinávii a pod. a psát o nich, nechával jsem se najímat jako řidič kamionu. Jen takto pro mne bylo možné finančně zvládnout detailní poznání těchto zemí, a mít dostatek příležitostí k fotografování míst, na která bych se jinak dostával těžko, ale hlavně velice nákladně.