Rozhodli jsme se projet celou Afriku vlastním autem od severu – Tunis, přes státy východního pobřeží dolů na nejjižnější místo Cape Agulhas v JAR. Samozřejmě náš výlet, expedice nebo jakkoliv to nazveme, začíná v Evropě, ve Vojkovicích u Karlových Varů, kde jsme se na celou cestu připravovali. Protože celá trasa je cca 15 tisíc km přímo a se všemi zajížďkami a návštěvami zajímavých míst, se tachometr přetočí o možná i 35 tisíc km, k tomu nějaká prácička, odhadujeme celý pobyt na 5–7 měsíců. Možná i déle. Záleží na okolnostech (víza, možnost vstupu atd.).

Jedeme 2 lidi, 1 auto, spoustu věcí a hlavně energie a nadšení. Avšak musím přiznat, že posledních pár dnů příprav bylo energii kradoucích… Už je ale vše hotovo a my jsme na cestě. V době kdy budete číst tento článek, už budeme mít za sebou uvítací ceremonial tuniských celníků a budeme brázdit cesty černého kontinentu.

Proč vlastně Afrika?

Byl to můj tak trochu tajný sen již od školních let, přečetla jsem spousty dostupné literatury, škoda, že o pravdivé historii a jednotlivých kmenech se téměř nikde v českých knihách či překladech nedočtete! Lidé by mohli a měli vědět víc. Pocity při sledování dokumentů, či čtení knih ani nevím jak popsat, lákalo mě to vše vidět a zažít… Ale vzhledem k celkem vysokým nákladům na cestu, jsem odsunula tento sen v hlavě někam dozadu a později ho vyměnila za podstatně dostupnější 1,5 roční pracovní a cestovní pobyt na Novém Zélandu, kde jsme se také s Reném poznali. Po návratu do vystresované, šedivé Evropy plné honbou za penězi a luxusem (který na Novém Zélandu není zvykem), africké bubny někde hluboko ve vnitru zesílily. A přes myšlenky o dobrovolné práci, za kterou nedostanete zaplaceno, a za Vaši snahu, kterou nabídnete musíte ještě platit i několik tisíc eur, které na tento kontinent do daného místa přes všechny ty agentury a úředníčky, kteří své obohacování za dobrovolnou činnost jen schovávají, ani nepřijdou, jsme se rozhodli procestovat tento kontinent a případnou práci (týkající se spíše zvířat, rezervací a národních parků) si najít na vlastní pěst.

Láká nás poznat krásy a bohatství jedinečné přírody, specifickou vůni a zvuky tohoto kontinentu se všemi různými národy a jejich jedinečnými kulturami, které pomalu, díky šílenství turistů, v budoucnu zůstanou jen vzpomínkami. Asi úplně nejvíc ze všeho se těšíme právě na zvířectvo a přírodu celkově, která je jedinečná a která je, jak mnozí již uznali, srdce a duši beroucí. Pro Afriku je jedno takové rčení: „Jednou Afrika navždy Afrika.” Tak uvidíme, jestli a proč je toto rčení ke slovu „AFRIKA“ tak připjaté.

Příprava na cestu

Na netu jsme objevili, že cestovat po tomto kontinentu jede nadšenců stejného smýšlení dost. Bohužel né z České republiky, což si myslím, je velká škoda, že lidi nemají zájem poznávat krajiny, kontinenty a národy, kteří by nám ukázali, kde je pravá hodnota a priorita lidského bytí a žití. Ne drahé auto, tučné konto a luxus kolem nás, ale zdraví, mezilidské vztahy, komunikace, umění relaxovat a těšit se s každého dne, který žijeme. Že s přírodou je třeba žít, ne ji ničit pro naše pohodlí, že příroda je to co my lidé potřebujeme k životu a je možno ji využívat ne zneužívat.

Toto je naše první cesta do Afriky a o výbavě jsme sbírali informace na všech dostupných místech. U lidí, kteří se z Afriky vrátili, na cestovatelských serverech, u některých ostřílených cestovatelů, na offroadfórech, od zkušených offroaďáků, na různých informačních serverech atd. Vzhledem k našemu rozhodnutí jet vlastním autem bylo potřeba kromě nás se spoustou očkování, prohlídek, víz, pasů a různých dokumentů, vybavit také auto. Našemu Nissan Patrol teréňáčku jsme dali spousta nových dílů, speciálně pro vyšší zátěže. Bratr a otec svými zkušenostmi a dovednostmi vyšlechtili karosérii pevnostními nárazníky s různými držáky na potřebné kanystry, naviják a rezervu. V teplých krajinách potřebnou lednici Engel vhodnou pro cestovatele, plachty a sítě proti slunci a pro safari a na Kilimandžáro vhodné outdoorové oblečení nám poskytli partneři naší cesty www.Dalix.cz, www.Humidor.cz a www.Drthiel.de, které naše cesta zaujala, a podpořili nás. Ostatní výbavu (najdete na našich stránkách v odkaze “vybavení”) jsme chystali víceméně svépomocí. Náklady, na které jsme si vydělávali téměř 3-letou prací ve Švédsku a v Anglii (tam jsme si samozřejmě i trochu z nich procestovali), jsou vyšší, ale jistě to stojí za poznání.

Něco málo o nás

Je zde i pár fotografií z některých našich ostatních cest, z Nového Zélandu, Anglie a Švédska. Každá země, každý kontinent má něco do sebe a všude je možno vidět spousta krásných míst, poznat skvělé pohodové lidi. Ale také je možno vidět chudoba, špína, nepořádek a lidé, kteří zrovna nejsou nadšeni Vaši návštěvou. Dobré je, že na to záporné se vždy po čase zapomene a ve vzpomínkách zůstanou ty krásné zážitky.

Rozhodli jsme se projet celou Afriku vlastním autem od severu – Tunis, přes státy východního pobřeží dolů na nejjižnější místo Cape Agulhas v JAR. Samozřejmě náš výlet, expedice nebo jakkoliv to nazveme, začíná v Evropě, ve Vojkovicích u Karlových Varů, kde jsme se na celou cestu připravovali. Protože celá trasa je cca 15 tisíc km přímo a se všemi zajížďkami a návštěvami zajímavých míst, se tachometr přetočí o možná i 35 tisíc km, k tomu nějaká prácička, odhadujeme celý pobyt na 5–7 měsíců. Možná i déle. Záleží na okolnostech (víza, možnost vstupu atd.).

Jedeme 2 lidi, 1 auto, spoustu věcí a hlavně energie a nadšení. Avšak musím přiznat, že posledních pár dnů příprav bylo energii kradoucích… Už je ale vše hotovo a my jsme na cestě. V době kdy budete číst tento článek, už budeme mít za sebou uvítací ceremonial tuniských celníků a budeme brázdit cesty černého kontinentu.

Proč vlastně Afrika?

Byl to můj tak trochu tajný sen již od školních let, přečetla jsem spousty dostupné literatury, škoda, že o pravdivé historii a jednotlivých kmenech se téměř nikde v českých knihách či překladech nedočtete! Lidé by mohli a měli vědět víc. Pocity při sledování dokumentů, či čtení knih ani nevím jak popsat, lákalo mě to vše vidět a zažít… Ale vzhledem k celkem vysokým nákladům na cestu, jsem odsunula tento sen v hlavě někam dozadu a později ho vyměnila za podstatně dostupnější 1,5 roční pracovní a cestovní pobyt na Novém Zélandu, kde jsme se také s Reném poznali. Po návratu do vystresované, šedivé Evropy plné honbou za penězi a luxusem (který na Novém Zélandu není zvykem), africké bubny někde hluboko ve vnitru zesílily. A přes myšlenky o dobrovolné práci, za kterou nedostanete zaplaceno, a za Vaši snahu, kterou nabídnete musíte ještě platit i několik tisíc eur, které na tento kontinent do daného místa přes všechny ty agentury a úředníčky, kteří své obohacování za dobrovolnou činnost jen schovávají, ani nepřijdou, jsme se rozhodli procestovat tento kontinent a případnou práci (týkající se spíše zvířat, rezervací a národních parků) si najít na vlastní pěst.

Láká nás poznat krásy a bohatství jedinečné přírody, specifickou vůni a zvuky tohoto kontinentu se všemi různými národy a jejich jedinečnými kulturami, které pomalu, díky šílenství turistů, v budoucnu zůstanou jen vzpomínkami. Asi úplně nejvíc ze všeho se těšíme právě na zvířectvo a přírodu celkově, která je jedinečná a která je, jak mnozí již uznali, srdce a duši beroucí. Pro Afriku je jedno takové rčení: „Jednou Afrika navždy Afrika.” Tak uvidíme, jestli a proč je toto rčení ke slovu „AFRIKA“ tak připjaté.

Příprava na cestu

Na netu jsme objevili, že cestovat po tomto kontinentu jede nadšenců stejného smýšlení dost. Bohužel né z České republiky, což si myslím, je velká škoda, že lidi nemají zájem poznávat krajiny, kontinenty a národy, kteří by nám ukázali, kde je pravá hodnota a priorita lidského bytí a žití. Ne drahé auto, tučné konto a luxus kolem nás, ale zdraví, mezilidské vztahy, komunikace, umění relaxovat a těšit se s každého dne, který žijeme. Že s přírodou je třeba žít, ne ji ničit pro naše pohodlí, že příroda je to co my lidé potřebujeme k životu a je možno ji využívat ne zneužívat.

Toto je naše první cesta do Afriky a o výbavě jsme sbírali informace na všech dostupných místech. U lidí, kteří se z Afriky vrátili, na cestovatelských serverech, u některých ostřílených cestovatelů, na offroadfórech, od zkušených offroaďáků, na různých informačních serverech atd. Vzhledem k našemu rozhodnutí jet vlastním autem bylo potřeba kromě nás se spoustou očkování, prohlídek, víz, pasů a různých dokumentů, vybavit také auto. Našemu Nissan Patrol teréňáčku jsme dali spousta nových dílů, speciálně pro vyšší zátěže. Bratr a otec svými zkušenostmi a dovednostmi vyšlechtili karosérii pevnostními nárazníky s různými držáky na potřebné kanystry, naviják a rezervu. V teplých krajinách potřebnou lednici Engel vhodnou pro cestovatele, plachty a sítě proti slunci a pro safari a na Kilimandžáro vhodné outdoorové oblečení nám poskytli partneři naší cesty www.Dalix.cz, www.Humidor.cz a www.Drthiel.de, které naše cesta zaujala, a podpořili nás. Ostatní výbavu (najdete na našich stránkách v odkaze “vybavení”) jsme chystali víceméně svépomocí. Náklady, na které jsme si vydělávali téměř 3-letou prací ve Švédsku a v Anglii (tam jsme si samozřejmě i trochu z nich procestovali), jsou vyšší, ale jistě to stojí za poznání.

Něco málo o nás

Je zde i pár fotografií z některých našich ostatních cest, z Nového Zélandu, Anglie a Švédska. Každá země, každý kontinent má něco do sebe a všude je možno vidět spousta krásných míst, poznat skvělé pohodové lidi. Ale také je možno vidět chudoba, špína, nepořádek a lidé, kteří zrovna nejsou nadšeni Vaši návštěvou. Dobré je, že na to záporné se vždy po čase zapomene a ve vzpomínkách zůstanou ty krásné zážitky.