Connect with us

Sport a cestování

S tancem do světa – Rozhovor s Ivou Langerovou a Jindřichem Činčurou

Je mezi námi mnoho lidí, kteří procestují velkou část světa díky
svým koníčkům nebo povolání. Mezi takové patří i Iva Langerová a
Jindřich Činčura, jeden z nejlepších českých tanečních párů
v kombinaci standardních a latinskoamerických tanců.

Published

on

Jak dlouho spolu tančíte a jaké soutěže patří mezi vaše nejoblíbenější?

Jindřich: Na konci května to bylo šest let. Za tu dobu jsme společně protančili desítky párů bot a tisíce kilometrů na tanečním parketě. oba: Nejoblíbenější soutěže jsou pro nás ty, ze kterých si odvážíme nejlepší výsledky. Rádi máme soutěže reprezentačního charakteru, za kterými jsme cestovali na Mistrovství Evropy v 10T do Portugalska (Algarve) nebo Moldávie (Kišiněv). Na Evropský pohár ve standardu do Finska (Helsinky) nebo na Světový pohár v 10T v Rakousku (Salzburg). V průběhu celého roku se pořádají soutěže mezinárodního charakteru, které jsou určeny pro všechny taneční páry z celého světa. Mezi největší soutěže patří například srpnový Stuttgard grand slam, nejprestižněji obsazovaná soutěž s tisíci párů ve všech kategoriích, která se počítá do rank listu mezinárodní taneční federace IDSF. Potom jsou zde soutěže zvané international open, na kterých soutěží kolem stovky párů v kategorii dospělých. Z těch máme rádi například soutěže ve Vídni, Lipsku, Červii, Římu, Antverpách, Bratislavě nebo Ostravě. Třetí kategorie soutěží jsou tzv. Openy, kde se číslo soutěžících párů pohybuje kolem padesátky. Našimi oblíbenými jsou openy v Bratislavě, Trnavě (Slovensko), Schladmingu, Linzi (Rakousko), Praze (ČR), Jelenia Gora, Zabrze (Polsko).


Iva Langerová a Jindřich Činčura tvoří jeden z nejlepších českých tanečních párů v kombinaci standardních a latinskoamerických tanců (10T). Jsou členové národního reprezentačního týmu, vicemistři ČR a druzí vicemistři střední Evropy v 10T, semifinalisté Evropského poháru ve standardních tancích, třináctí na Světovém poháru v 10T, semifinalisté mistrovství ČR v latinskoame­rických i standardních tancích. Oba jsou nejen aktivní tanečníci, ale i trenéři a působí jako lektoři největší taneční školy pro veřejnost, Centra tance. www.centrumtan­ce.cz

Iva: Narodila se a žije v Praze, je absolventkou Pedagogické fakulty UK, obor učitelství prvního stupně s anglickým jazykem. Odmala se věnovala baletu, jazzu, lidovému tanci a základům stepu na základní škole Emy Destinnové. S Jindrou se poznala v jejich domovském klubu STK Praha na Vltavské. Mezi její koníčky patří cestování, návrhy tanečních šatů, vaření, hra na kytaru, posezení s kamarády a spánek. Od listopadu ji budete vídat na České televizi v pořadu StarDance…když hvězdy tančí.

Jindřich: Narodil se v Mělníku a od svých sedmi let žije v Praze. Vystudoval VŠE obor Účetnictví a finanční řízení podniku a nyní tam studuje postgraduální studium. Vedle tance vyučuje i účetnictví na Vysoké škole cestovního ruchu hotelnictví a lázeňství a na vyšší odborné škole. Společenskému tanci se věnuje od svých dvanácti let. Ve volném čase Jindra staví modely letadel druhé světové války. Z knih dává přednost žánru sci-fi, fantasy a literatuře faktu. Rád cestuje, jezdí na kole a zajímá se o historii a techniku.

Kde a s kým trénujete?

Iva: Už několik let pravidelně jezdíme na lekce standardních tanců do Itálie – Říma nebo Livorna za našimi italskými trenéry, Fabiem Selmim a Simonou Fancello. Dnes již aktivně netančí, ale dosáhli třetího místa na Mistrovství světa ve standardu v kategorii profesionálů a trénují světovou taneční špičku. V České republice na náš standard dohlíží pan Zdeněk Landsfeld a pan Miroslav Brožovský. Latinu trénujeme ve Freiburgu s německým mistrem světa v latinskoame­rických tancích, Holgerem Nitsche. Holger je výborný trenér, aktivně už také netančí. V Čechách spolupracujeme například s Petrou Kostovčíkovou a dalšími přínosnými trenéry.

Taneční soutěže jsou hodně spjaty s cestováním po Česku i v zahraničí. Cestujete oba rádi a můžete-li zhodnotit, převažují na Vašich cestách zážitky pozitivní nebo negativní? Stíháte také osobní dovolenou?

Cestujeme často a rádi, i když doma je doma. Nejlepší dovolená je spojena s tréninkem a šňůrou soutěží v Itálii, Římě nebo Alassiu a Červii. Nejsme tam sami, dochází ke střídání tlup tanečníků, se kterými se setkáme na soutěži i na pláži nebo u příjemného večerního posezení u vínka. Párkrát jsme také byli na dovolené s rodiči a to na Mallorce a Krétě. Zážitky z cest jsou především pozitivní.


Můžete sdělit čtenářům svůj nejhezčí a nejhorší zážitek na cestách?

Nejhezčím zážitkem je objevovat něco nového a krásného, takže většina cest na nová místa byla o krásných zážitcích. Nádherným městem je například Kyjev se svými pravoslavnými kostely a velmi milými lidmi (celý autobus se začal dohadovat, aby nám poradil, kudy se máme vydat a jedna dvojice nás doprovodila až do metra – a dali nám lístky – ne, že bychom si je nechtěli koupit…). V Helsinkách (mimochodem také krásném městě) nás přivítal jejich ministr kultury a sportu. V Portugalsku v Loulé nás pro změnu ubytovali v nádherném čtyřhvězdičkovém hotelu. Řím, Benátky, Vídeň jsou plné krásných památek a v Livornu může Čech suchozemec obdivovat přístav.

Špatné zážitky nakonec dobře dopadly a dnes budou znít úsměvně. V Kyjevě měli na evropském poháru v deseti tancích tak zabedněnou sportovní halu, že okolo druhé odpolední byla úplně vydýchaná a Ivča si namohla mezižeberní svaly a v Čechách dostala obstřik. Při návštěvě Benátek jsme nechali auto před městem (ještě na pevnině) a do města jsme dojeli autobusem ze stanice na níž bylo napsáno „FERMATA“. Prošli jsme si krásné Benátky, plni zážitků jsme došli na centrální autobusové nádraží a dostalo se nám ledové sprchy, když jsme z odpovědí pochopili, že fermata je stanice italsky a my její jméno nevíme. Prostě jsme tak pět minut ubezpečovali člověka, který nám radil, jak se vrátit, že ta stanice, ze které jsme jeli, se stoprocentně jmenovala Fermata, tak ať nám poradí, do jakého autobusu nastoupit…Měl trpělivost…Nakonec jsme opět měli štěstí na lidi a podle našeho popisu správně vytipovali, kam máme jet. Do třetice bychom se mohli zmínit o Kišiněvě v Moldávii, na který skutečně nevzpomínáme rádi. Pro mistrovství Evropy byl zarezervován nejlepší místní hotel, s cedulkou „best eastern hotel“ , který ale měl k nejlepším hotelům opravdu hodně daleko. Ubytování na pokoji, kde bylo 5° nad nulou a všude vylepené cedulky „desinfected“ opravdu bylo nad naše očekávání. Vše završila odbavovací prohlídka, kdy nám celník po prošacování kufru ochutnával isotonik a div nás nenutili svléknout donaha.

Máte nějaké společné oblíbené místo na světě, nějaké, které je nejbližší Vašemu srdci?

Spousta míst je krásných, ale pro nás je nejhezčím místem náš domov. Praha je opravdu krásná a to i ve srovnání s ostatními hlavními městy zemí, které jsme zatím navštívili. I další česká města jsou nám blízká spojením s rodinou a přáteli, například Liberec, Turnov, Rakovník nebo Litomyšl. V zahraničí se nám asi nejvíc líbí v Itálii, kam pravidelně jezdíme, ať je léto nebo zima. Smějeme se Italům v zimním čase, kdy je u nich tak 12 stupňů a oni jsou zachumlaní do bund s kožešinkou a my chodíme ve svetru.

Můžete mi prozradit, čemu jste se v poslední době nejvíce zasmáli?

Smějeme se rádi a často, nejvíce sami sobě.

Nejenže reprezentujete republiku na soutěžích, trénujete také sami ostatní taneční páry?

Trénujeme páry jak v Praze, tak v Benešově nebo v Chebu. Mezi jinými i dvojnásobné mistry republiky ve standardních tancích seniorů, manžele Šimáčkovi. Věnujeme se také taneční veřejnosti v největší taneční škole v ČR, Centru tance, kde vyučujeme latinskoamerické tance i standard. Učíme v pravidelných kurzech sólové tanečnice, tanečníky a páry pracovat při tanci s tělem, neboť tanec není jen o zvládnutí kroků, ale o výrazu, o pohybu paží, ladných vlnách v taneční chůzi. Vedeme též semináře pro páry, které chtějí plout po parketu a tanec si užívat. Mottem je: Tančit může každý. Přijďte si s námi zatančit!

Letos už dovolená proběhla nebo se ještě chystáte?

Letos nám bohužel dovolená v pravém slova smyslu – moře, leháro, výlety apod. kvůli vlastním tréninkům, soutěžím a učení našich tanečních svěřenců nevyšla. Během prázdnin jsme sice byli v Itálii, Německu, Rakousku, nebo na Slovensku, ale vždy za účelem soutěže nebo tréninku. V Itálii jsme alespoň dva, tři dny u moře pobyli, to byla pro nás taková prémie. Letos ještě do Itálie zavítáme, za našimi trenéry na tréninkový kemp, soustředění. Příští léto si ale dovolenou užijeme o to více.


Ivo, od listopadu Vás diváci budou vídat v televizním pořadu StarDance II jako partnerku akrobatického lyžaře Aleše Valenty. On je známý především svým talentem, odvahou, vytrvalostí i snahou. Odráží se tyto jeho povahové rysy i v tanečním tréninku?

Jako odvážný se Aleš projevil už když do samotného StarDance šel. Odvahu bude muset projevit znovu při přímých přenosech před televizními kamerami. Je moc šikovný a má snahu se všechny kroky a taneční pohyby co nejlépe naučit. Je to příjemný člověk, který ví, co je to sportovní trénink a jeho nároky si nenechá zkazit stále dobrou náladu.

Je zvyklý na tvrdý trénink, i Vy ho trénujete tvrdě?

Chci, aby Aleše naše tréninky bavily a samotné tancování se mu líbilo. Střídám nácvik techniky s vlastním tancováním. Na Aleše platí to samé jako na menší děti. Nemučit ho dlouho, ale v kratších intervalech a opakovaně. Jak se nám vše podařilo natrénovat, posuďte sami.

Přeji mnoho úspěchů v další taneční kariéře oběma a Vám, Ivo, úspěch ve StarDance II, na kterou se od 3. listopadu na ČT1 jistě budu dívat s dcerami i já.

Continue Reading

Cykloturistika

Festival CYKLOCESTOVÁNÍ (Hradec Králové 23.-24.1.2016)

Tradiční specializovaná přehlídka cestopisných besed a promítání
o „cyklocestování“ a cykloturistice­.O zážitky nebude
nouze ani v besedě Honzy Ždánského o zimním přejezdu Bajkalu,
Jarda Král povypráví o nelehké cyklocestě téměř kolem světa,
Michaela Heclová vás zavede do Kambodži a tak dále.

Published

on

Tradiční specializovaná přehlídka cestopisných besed a promítání o „cyklocestování“ a cykloturistice. Tato nevšední akce je určena nejen pro všechny „cyklocestovatele“, kteří vyrážejí na své cesty po světě s kolem, ale i pro všechny příznivce nenáročné cykloturistiky, cestování a pohybu v přírodě. Letos opět v konferenčním sále Úřadu práce na Wonkově ulici a to v termínu 23.-24.1.2016. V programu je plno nových tváří a tak se můžeme těšit na další dobrodružství, sportovní výkony a spoustu krásných fotografií. Samozřejmostí je fajn nálada a různé doprovodné programy.


Hlavním tahákem bude projekce prvního dánského cyklocestovatele, který objel svět Nicolaie Bangsgaarda, který nám povypráví o svých 62 000 km a spoustě dobrodružství z cesty kolem světa.

V sobotu v podvečer se pak můžete těšit na premiéru filmu „Půl roku v sedle kola Amerikou“ z cyklocesty Renči a Martina Stillerových.

O zážitky nebude nouze ani v besedě Honzy Ždánského o zimním přejezdu Bajkalu, Jarda Král povypráví o nelehké cyklocestě téměř kolem světa, Michaela Heclová vás zavede do Kambodži, Peter Provaznik vám povypráví o rodinné cyklocestě po Kubě a chybět letos nebude ani oblíbený vypravěč Honza Vlasák. A to není vše … uvidíte také první besedu v historii festivalu prezentovanou malými dětmi – Vojtou a Šárkou Zigáčkovými. To si opravdu nenechte ujít.

SOBOTA 23.1.2016 – HRADEC KRALOVÉ, konferenční sál Úřadu práce, Wonkova ul. Blok A: 09:30 – 10:30 Tomáš Rusek – „Provence – slunečný ráj nejen pro cyklisty“ 10:45 – 12:00 Ivo Janeček – „Na kole do Finska a zpět“

Blok B: 12:30 – 12:50 Na kole do nebe, aneb vzpomínka na Michala Třetinu 13:00 – 14:15 Petr Bartoš – „Jízda Evropou aneb jak se z pěti stane deset“ 14:30 – 15:00 Martin Stiller – „Jaro-léto bez kola, aneb nová výzva…“

Blok C: 15:30 – 16:45 Jan Ždánský – „Na lehotříkolce v zimě přes Bajkal“ 17:00 – 18:00 R+M Stillerovi – „Půl roku v sedle kola Amerikou“ – premiéra filmu

Blok D: 18:30 – 20:30 SPECIÁL – Nicolai Bangsgaard – „Cesta kolem světa“ 20:45 – 21:45 „Indickým Himálajem na kole“ – FILM

NEDĚLE 24.1.2016 – HRADEC KRALOVÉ, konferenční sál Úřadu práce, Wonkova ul. Blok E: 09:00 – 10:15 Jarda Král – „Český Šnek na kole kolem světa“ – FILM 2.díl 10:20 – 11:00 Jarda Král – „Na živo o cestě na kole kolem světa“ 11:15 – 12:00 Postavte s námi české expediční kolo – WORKSHOP

Blok F: 12:30 – 13:45 Peter Provaznik – „Na kole s dětmi po Kubě“ 14:00 – 15:00 Michaela Heclová – „Dámská sólojízda Kambodžou, Laosem atd.“

Blok G: 15:30 – 16:15 Víťa&Šárka Zigáčkovi & rodiče – „Na kole z Těchonína do Benátek a zpět“ 16:30 – 17:30 Honza Vlasák – „Největší dobrodružství mého života“

Podrobnější informace naleznete na: www.cyklocesto­vani.cz nebo na facebooku: Cyklocestování

Continue Reading

Cykloturistika

Festival CYKLOCESTOVÁNÍ (Frýdek-Místek 15.-17.1.2016)

Hlavním programem bude projekce prvního dánského cyklocestovatele, který
objel svět, Nicolaie Bangsgaarda, který nám povypráví o svých
62 000 km a spoustě dobrodružství z cesty kolem světa.

Published

on

Tradiční a originální cestovatelský festival Cyklocestování ve Frýdku-Místku má významné jubileum. Už podesáté se uskuteční na plátně a v prostorách Nové scény Vlast. Prostřednictvím besed, promítání, filmů a workshopů se můžete vydat s cestovateli na kolech do různých koutů světa.


Hlavním programem bude projekce prvního dánského cyklocestovatele, který objel svět, Nicolaie Bangsgaarda, který nám povypráví o svých 62 000 km a spoustě dobrodružství z cesty kolem světa.

V sobotu v podvečer se pak můžete těšit na premiéru dokumentárního filmu „Půl roku v sedle kola Amerikou“ z cyklocesty Renči a Martina Stillerových.

O zážitky nebude nouze ani v besedě Michaely Heclové o dámské sólojízdě po Asii, frýdeckomístečtí cykloturisté Markéta a Standa Ubíkovi vás budou inspirovat na Tauerskou cyklostezku, výborně se zasmějete při povídání Petra Bartoše, Čechorakušan Peter Provaznik vám povypráví o rodinné cyklocestě po Kubě a chybět letos nebude ani oblíbený vypravěč Honza Vlasák. A to není vše … .

Festival pořádá Občanské sdružení Cyklocestovatelé za významné podpory příspěvkové organizace Národní dům Frýdek-Místek, která je spolupořadatelem akce. ** PÁTEK 15.1. 2016**, FRÝDEK-MÍSTEK – Kino Nová Scéna Vlast Blok A: 18:00 – 19:15 Jarda Král – „Český Šnek na kole kolem světa“ – FILM 2.díl 19:30 – 20:45 Jan Evják – „Norskem na kole“

SOBOTA 16.1. 2016, FRÝDEK-MÍSTEK – Kino Nová Scéna Vlast Blok B: 10:00 – 11:15 Michaela Heclová – „Dámská sólojízda Kambodžou, Laosem atd.“ 11:30 – 11:50 Na kole do nebe, aneb vzpomínka na Michala Třetinu

Blok C: 12:30 – 13:15 Postavte s námi české expediční kolo – WORKSHOP 13:25 – 14:20 M&S Ubíkovi – Tauerská cyklostezka s cyklovozíkem 14:30 – 15:00 Martin Stiller – „Jaro-léto bez kola, aneb nová výzva…“

Blok D: 15:30 – 16:45 Petr Bartoš – „Jízda Evropou aneb jak se z pěti stane deset“ 17:00 – 18:00 R&M Stillerovi – „Půl roku v sedle kola Amerikou“ – premiéra filmu

Blok E: 18:30 – 20:30 SPECIÁL – Nicolai Bangsgaard – „Cesta kolem světa“ 20:45 – 21:45 „Indickým Himálajem na kole“ – FILM

NEDĚLE 17. 1. 2016, FRÝDEK-MÍSTEK – Kino Nová Scéna Vlast Blok F: 10:00 – 11:00 Tomáš Rusek – „Provence – slunečný ráj nejen pro cyklisty“ 11:15 – 12:30 Michal Gordiak – „Bicyklom za 100 Eur z Bratislavy do Lisabonu“

Blok G: 13:00 – 14:15 Peter Provaznik – „Na kole s dětmi po Kubě“ 14:30 – 15:30 Broňa Nágel – „80 dní naležato kolem vod Rýna a Labe“

Blok H: 16:00 – 16:30 Žilinský cyklo(k)raj – prezentace regionu 16:45 – 17:45 Honza Vlasák – „Největší dobrodružství mého života“

Podrobnější informace naleznete na: www.cyklocesto­vani.cz nebo na facebooku: Cyklocestování

Continue Reading

Cykloturistika

Moračská planina – dosud neobjevený kout Černé Hory

Je konec května, po pár deštivých dnech se na obloze zase vylouplo
sluníčko a rozzářilo rozkvetlé balkánské louky, které tvoří kouzelný
kontrast s krasovými vápenci Moračské planiny. Je mi líto šlapat na
všechny ty barevné kvítky, ale nadá se nic dělat. Květiny jsou prostě
všude. Za chvíli už nekoukám pod nohy a kochám se neobvyklou krajinou.

Published

on

Zdá se vám Černá Hora turisticky profláklá? Pak jste asi navštívili ta nesprávná místa. V Durmitoru se mluví česky a pro všechny ty nadšené horaly skoro není kde lehnout do trávy. U moře se mluví Rusky a na místo na pláži se stojí fronty. Za pivko vypláznete dvě eura a hospodský před vás postaví umrněnou třetinku. Jak někde na západě. Jenže omyl. Tohleto není skutečná Černá Hora. Tentokrát pomineme notoricky známá místa a vyrazíme do míst neznámých, odměna bude sladká.


Pohádkový kaňon řeky Mrtvice

Do hor vyrážím ze silnice Kolašin – Podgorica proti proudu tyrkysové Mrtvice. Řeka se dle místní legendy každé jaro rozvodní a nemilosrdně sebou odnáší vše, co jí přijde do cesty, včetně pohřbených nebožtíků, proto název Mrtvice. Pod starým kamenným mostem slezu k tůni a zkouším teplotu vody. Hned mě napadá další důvod tohoto povzbudivého pojmenování. Stejně neodolám, rychlá koupačka v ledové vodě náramně osvěží. Hned za starým mostem se údolí zužuje a stezka se zařezává do kaňonu, který je místy až 1.100 m hluboký. Vlhké mikroklima svědčí bujné a husté vegetaci, žijí zde nejrůznější hadi, mloci a čolci. Člověk si připadá jak v pohádce z mechu a kapradí. Zlatým hřebem túry je Danilov put, úzká cestička dramaticky zaříznutá přímo ve svislé skalní stěně. Před půl stoletím ji zbudovali vojáci generála jugoslávské armády Danila Jaukoviće, který pocházel z tohoto kraje. Po překonání exponovaného úseku pokračuje cesta pohodově až nakonec vyústí v malé vesničce Velje Duboko pod horským systémem Moračská planina. Máte pocit, jako byste došli na konec světa, ale výlet do hor tady teprve začíná.



Přes koberce narcisů

Je konec května, po pár deštivých dnech se na obloze zase vylouplo sluníčko a rozzářilo rozkvetlé balkánské louky, které tvoří kouzelný kontrast s krasovými vápenci Moračské planiny. Je mi líto šlapat na všechny ty barevné kvítky, ale nadá se nic dělat. Květiny jsou prostě všude. Za chvíli už nekoukám pod nohy a kochám se neobvyklou krajinou. Bělostné skalní hřebeny a oblé travnaté vrcholy nabízejí nádhernou podívanou. Nejvyšším vrcholem je Kapa Moračka 2.226 m a to bychom nebyli na Balkáně, kdyby se z jejich svahů zrovna nehnalo stádo ovcí.

Kapetanovo jezero a bar Vagon

Cíl dnešní túry je ledovcové jezero ležící v nadmořské výšce 1.672 m. Stojí zde pár „vikendic“ – chatek Černohorců z nedalekého Nikšiče. Pro většinu majitelů je ještě brzy na letní radovánky, a tak většina budek zeje prázdnotou. Blížím se k boudě, která lehce připomíná vagón černohorského rychlíku, pan majitel bude zřejmě zaměstnán na dráze. K mé radosti vychází usměvavá žena a hned ze dveří volá, zda si dám kafe nabo rakiji. Uvítám oboje. Srkám oblíbenou balkánskou dvojkombinaci a povídám si s majiteli Draganem a Zoricou. Postesknou si, jak je na Kapetanově jezeře málo turistů, prý všichni jezdí jen do Durmitoru, Prokletije a Komovi a přitom je Moračská planina tak krásná. Slíbím, že sem pošlu své známé a že se sem určitě ještě podívám. Seznámení stvrdíme dalším panákem rakije a příslibem přátelství na facebooku. Balkánská klasika.



Údolím pod Žurimem

Ráno mě budí déšť bubnující na plachtu stanu, všude kolem jezera se válí hustá mlha. Moračská planina jakoby zmizela v bílé tmě. Dobývat vrcholy se mi v tomhle nečase nechce, a tak jdu údolní variantou dál. Vyrážím směr osada Gvozd širokým údolím plným pastvin. Odpoledne se mraky rozhání a já se mohu opět kochat. Procházím kolem Malého a Velkého Žurimu, skalnaté štíty jakoby nade mnou držely stráž. Potkávám další prázdné vikendice, ale i salaše, do nichž se teď na jaře stěhují pastýři se svými stády. Pozdravení se s domácími a prohození pár zdvořilostních frází se opět neobejde bez panáka rakije do jedné i do druhé nohy. Odpoledne už salaše obcházím obloukem, přece jen chci dnes doputovat do civilizace.



Doporučení na cestu po Moračské planině

Moračská planina je horský systém tvořený několika horskými masivy v centrální Černé Hoře. Pro výlety na vršky je ideální výchozí bod Kapetanovo jezero, ke kterému se dá dojít za 1–2 dny přes kaňon řeky Mrtvice anebo dojet terénním autem, na motorce či na kole ze staré silnice spojující Nikšič a Šavnik. Vyrazíte-li pěšky, doporučuji minimálně 3–4 dny. Moračská planina je výborná také pro horská kola. S tábořením ve volné přírodě zde není žádný problém. V letní sezóně funguje u Kapetanova jezera hospůdka a mini krámek, uvaří vám zde kávu, čaj i něco malého k jídlu. Doporučuji domácí sýr, pršut a vajíčka. S paní domácí se dá domluvit i nocleh ve spoře zařízené chatce 3 eura/os. Ideální období na návštěvu Moračské planiny je červen. Na vršcích sice ještě leží zbytky sněhu, ale rozkvetlé louky pod kopci vám vyrazí dech. V červenci a srpnu je u jezera trochu živo, obyvatelé z nedalekého Nikšiče zde rádi tráví víkendy, v horách však málokdy narazíte na živou nohu. Tak pokud na Moračskou planinu vyrazíte, pozdravujte v kafé baru Vagon :-).

Continue Reading

Nové články

Copyright © 2024 Cestovatel.cz