Z hlavního ostrova Tongy – Tongatapu jsme se vydali na sousední ostrov Eua. Cesta trvala zhruba 2,5 hodiny a lístek vyšel na 25 $T za jednu cestu. Byli jsme téměř jediní turisté na palubě. Podnikli jsme pěkný jednodenní výlet s výhledy na oceán na samém jihu ostrova Euy. Vede tam prašná cesta, podél které se pasou krávy, rostou kokosové palmy a při troše štěstí narazíte i na zralou papáju. Na průzkum Euy stačí tři dny. Na ostrově je v podstatě pouze jedna silnice a mnoho prašných cest. Velkou část rozlohy zaujímá národní park, kam nás doprovázeli 3 průvodci. Ochotně s námi prošli les, vzali nás na několik vyhlídek, do jeskyní a pak kvůli nám lezli na palmu a shazovali kokosy pro ty, co jich ještě neměli dost.
Málo turistů, atrakcí hodně
Na Euě se kromě chození v přírodě dá zorganizovat vyjížďka lodí za velrybami, kterých v době naší návštěvy prý kolem ostrůvku mohlo plavat zhruba šest. Avšak vyjížďka za velrybami je pro místní výhodný business a vyjde poměrně draho, zvláště když vám nikdo nezaručí, že velryby uvidíte. Eua je také vhodným místem pro potápění. A pokud se vám nechce utrácet ani za to, stačí si nasadit plavecké brýle, pořádně se nadechnout a prozkoumat dno moře přímo na pláži na úplném jihu ostrova. Sem tam se vytvořila laguna, ale jinak mělké moře je plné pestrobarevných ryb a korálů. Tuto pláž doporučuji také proto, že jsou zde k vidění tzv. blowholes – řada skalisek, která vykukují z moře asi ve 20-ti metrové vzdálenosti od pevniny a o která se rozbíjí každá přicházející vlna. Vlna se dostane do kanálků, které skaliska tvoří a po několika vteřinách se o půl metrů dál objeví nesčetně gejzírů. Je to zajímavá podívaná. Tuto pláž počítám k těm nejkrásnějším na Tonze s důrazem na fakt, že jsme na ní znovu byli úplně sami. Místní se nekoupou a turisté tu nejsou.
Unikátní místní oslavy
V době našeho pobytu na ostrově byl zrovna konec školního roku. U této příležitosti se konal bál, kde se všichni obyvatelé Euy sešli v sále místní školy, ženy nazdobené čerstvými květinami, žáci ve školních uniformách, a za zvuku nám všem známých diskotékových písniček nebo hitů Michaela Jacksona předváděli své taneční dovednosti. Večerem provázela velmi tlustá žena, pořádaly se taneční soutěže a pak nám všem rozdali „výslužku“ – talíř s místními bramborami, osmaženým párkem a kuřecím masem s vajíčkem.
Miniostrov Pangaimotu – jedna velká pláž
V sobotu v 5 ráno nás manžel naší ubytovatelky Tainy odvezl do přístavu. (Je totiž zároveň kapitánem na trajektu mezi Tongatapu a Euou.) Naložili jsme naše batohy, pak místní natlačili do trajektu koně a vyrazili jsme zpět do Nuku’alofy. Moře bylo tentokrát klidné a východ slunce nezapomenutelný. Kolem osmé jsme dorazili na místo a rozhodli se, že vyrazíme na jednodenní výlet na ostrov Pangaimotu vzdálený 15 minut plavby. Zpáteční cesta stojí 20 $T a loď vyjíždí každý den v 10 a 11 hodin dopoledne tam a ve 4 a 5 hodin odpoledne zpět, v neděli dokonce ještě častěji. Pangaimotu je velmi malý ostrov, který lze obejít za 15 minut kolem dokola. Žádné stavby, kromě jedné restaurace, tu nejsou. Pouze palmy a pláž a znovu téměř žádní turisté. Ve zmíněné restauraci půjčují šnorchl s ploutvemi, ale my jsme byli po zážitku na Euě zklamaní. Moře bylo zakalené a kromě dvaceticentimetrových hvězdic jsme nic neviděli.
Není guesthouse jako guesthouse
Poslední část našeho pobytu na Tonze jsme strávili v guesthousu pojmenovaném Good Samaritan na západním pobřeží Tongatapu. Ačkoliv na pláži, Good Samaritan vypadal jako luxusní rezort, ze kterého zbylo pár zchátralých chatek. Na místě nám došlo, proč bylo právě toto ubytování tak levné (75 $T za 4 osoby na jednu noc včetně minivečeře). Náš poslední den na Tonze byla neděle. Zamířili jsme do metodistického kostela, kde jsme měli možnost slyšet krásné 4-hlasné zpěvy místních žen a mužů. Mše trvala téměř dvě hodiny a sešla se tam spousta lidí. Všichni měli kolem pasu uvázanou slaměnou sukni, každá rodina jiný vzor. V průvodcích se píše, že se tyto sukně nosí, když umře člen rodiny. My jsme je ale mohli vidět snad úplně na každém.
Ozdobte si také hrob lahvemi od piva!
Místní hroby jsou také věc, která zaujme. Jednak proto, že jsou k vidění velmi často ve volné přírodě nebo u cesty a jsou pestrobarevně zdobené různými látkami, koulemi a dokonce i lahvemi od piva. Měsíc před tím, než jsme na Tongu zamířili, se tam potopila loď s více než stovkou lidí. Měsíc poté, co jsme na Tonze byli, tam přišla tsunami, která s sebou smetla spoustu domů a také desítku lidí. Měli jsme velké štěstí, a přesto to byl nezapomenutelný zážitek. Tonga je ještě nezkažená západním světem, lidé tu jsou důvěřiví a neumí vás obrat, ba naopak. Občas si sami neumí spočítat, kolik jim vlastně dlužíte. Všichni se na vás usmívají a většinou umí anglicky. Rádi vám poradí, ne-li vás rovnou odvezou, kam potřebujete. Na druhou stranu se mezi nimi najdou tací, kteří vám nejdřív nabídnou spoustu suvenýrů nebo odvoz jako dárek a pak si řeknou o peníze. Pevně doufám, že i přes rozvoj cestovního ruchu, který by této zemi ekonomicky velmi pomohl, místní odolají negativním vlivům rozvinutého světa.
Z hlavního ostrova Tongy – Tongatapu jsme se vydali na sousední ostrov Eua. Cesta trvala zhruba 2,5 hodiny a lístek vyšel na 25 $T za jednu cestu. Byli jsme téměř jediní turisté na palubě. Podnikli jsme pěkný jednodenní výlet s výhledy na oceán na samém jihu ostrova Euy. Vede tam prašná cesta, podél které se pasou krávy, rostou kokosové palmy a při troše štěstí narazíte i na zralou papáju. Na průzkum Euy stačí tři dny. Na ostrově je v podstatě pouze jedna silnice a mnoho prašných cest. Velkou část rozlohy zaujímá národní park, kam nás doprovázeli 3 průvodci. Ochotně s námi prošli les, vzali nás na několik vyhlídek, do jeskyní a pak kvůli nám lezli na palmu a shazovali kokosy pro ty, co jich ještě neměli dost.
Málo turistů, atrakcí hodně
Na Euě se kromě chození v přírodě dá zorganizovat vyjížďka lodí za velrybami, kterých v době naší návštěvy prý kolem ostrůvku mohlo plavat zhruba šest. Avšak vyjížďka za velrybami je pro místní výhodný business a vyjde poměrně draho, zvláště když vám nikdo nezaručí, že velryby uvidíte. Eua je také vhodným místem pro potápění. A pokud se vám nechce utrácet ani za to, stačí si nasadit plavecké brýle, pořádně se nadechnout a prozkoumat dno moře přímo na pláži na úplném jihu ostrova. Sem tam se vytvořila laguna, ale jinak mělké moře je plné pestrobarevných ryb a korálů. Tuto pláž doporučuji také proto, že jsou zde k vidění tzv. blowholes – řada skalisek, která vykukují z moře asi ve 20-ti metrové vzdálenosti od pevniny a o která se rozbíjí každá přicházející vlna. Vlna se dostane do kanálků, které skaliska tvoří a po několika vteřinách se o půl metrů dál objeví nesčetně gejzírů. Je to zajímavá podívaná. Tuto pláž počítám k těm nejkrásnějším na Tonze s důrazem na fakt, že jsme na ní znovu byli úplně sami. Místní se nekoupou a turisté tu nejsou.
Unikátní místní oslavy
V době našeho pobytu na ostrově byl zrovna konec školního roku. U této příležitosti se konal bál, kde se všichni obyvatelé Euy sešli v sále místní školy, ženy nazdobené čerstvými květinami, žáci ve školních uniformách, a za zvuku nám všem známých diskotékových písniček nebo hitů Michaela Jacksona předváděli své taneční dovednosti. Večerem provázela velmi tlustá žena, pořádaly se taneční soutěže a pak nám všem rozdali „výslužku“ – talíř s místními bramborami, osmaženým párkem a kuřecím masem s vajíčkem.
Miniostrov Pangaimotu – jedna velká pláž
V sobotu v 5 ráno nás manžel naší ubytovatelky Tainy odvezl do přístavu. (Je totiž zároveň kapitánem na trajektu mezi Tongatapu a Euou.) Naložili jsme naše batohy, pak místní natlačili do trajektu koně a vyrazili jsme zpět do Nuku’alofy. Moře bylo tentokrát klidné a východ slunce nezapomenutelný. Kolem osmé jsme dorazili na místo a rozhodli se, že vyrazíme na jednodenní výlet na ostrov Pangaimotu vzdálený 15 minut plavby. Zpáteční cesta stojí 20 $T a loď vyjíždí každý den v 10 a 11 hodin dopoledne tam a ve 4 a 5 hodin odpoledne zpět, v neděli dokonce ještě častěji. Pangaimotu je velmi malý ostrov, který lze obejít za 15 minut kolem dokola. Žádné stavby, kromě jedné restaurace, tu nejsou. Pouze palmy a pláž a znovu téměř žádní turisté. Ve zmíněné restauraci půjčují šnorchl s ploutvemi, ale my jsme byli po zážitku na Euě zklamaní. Moře bylo zakalené a kromě dvaceticentimetrových hvězdic jsme nic neviděli.
Není guesthouse jako guesthouse
Poslední část našeho pobytu na Tonze jsme strávili v guesthousu pojmenovaném Good Samaritan na západním pobřeží Tongatapu. Ačkoliv na pláži, Good Samaritan vypadal jako luxusní rezort, ze kterého zbylo pár zchátralých chatek. Na místě nám došlo, proč bylo právě toto ubytování tak levné (75 $T za 4 osoby na jednu noc včetně minivečeře). Náš poslední den na Tonze byla neděle. Zamířili jsme do metodistického kostela, kde jsme měli možnost slyšet krásné 4-hlasné zpěvy místních žen a mužů. Mše trvala téměř dvě hodiny a sešla se tam spousta lidí. Všichni měli kolem pasu uvázanou slaměnou sukni, každá rodina jiný vzor. V průvodcích se píše, že se tyto sukně nosí, když umře člen rodiny. My jsme je ale mohli vidět snad úplně na každém.
Ozdobte si také hrob lahvemi od piva!
Místní hroby jsou také věc, která zaujme. Jednak proto, že jsou k vidění velmi často ve volné přírodě nebo u cesty a jsou pestrobarevně zdobené různými látkami, koulemi a dokonce i lahvemi od piva. Měsíc před tím, než jsme na Tongu zamířili, se tam potopila loď s více než stovkou lidí. Měsíc poté, co jsme na Tonze byli, tam přišla tsunami, která s sebou smetla spoustu domů a také desítku lidí. Měli jsme velké štěstí, a přesto to byl nezapomenutelný zážitek. Tonga je ještě nezkažená západním světem, lidé tu jsou důvěřiví a neumí vás obrat, ba naopak. Občas si sami neumí spočítat, kolik jim vlastně dlužíte. Všichni se na vás usmívají a většinou umí anglicky. Rádi vám poradí, ne-li vás rovnou odvezou, kam potřebujete. Na druhou stranu se mezi nimi najdou tací, kteří vám nejdřív nabídnou spoustu suvenýrů nebo odvoz jako dárek a pak si řeknou o peníze. Pevně doufám, že i přes rozvoj cestovního ruchu, který by této zemi ekonomicky velmi pomohl, místní odolají negativním vlivům rozvinutého světa.
