Gastein a Grossarl jsou dvě lyžařská střediska nacházející se pouze zhruba hodinu cesty od Salzburgu.

Bad Gastein/Bad Hofgastein

 

Gastein je lázeňské spa centrum. Hofgastein (modernější a zaneprázněnější, ale stále s Rakouským duchem).

Sportgastein

Na konci údolí po úzké Alpské silnici, vedoucí mezi řekou a skalnatými horami, dorazíme do Sportgasteinu – lyžařskému centru s nejvyššími sjezdovkami.  

Dorfgastein

Blízko okraji údolí se nachází vesnička s názvem Dorfgastein. Lyžování v Gasteinu Celkem je v Bad Gasteinu okolo 200 km sjezdovek v celkem 3 lyžařských centrech vzdálených od sebe pouze pár minut. Ke spojení lze použít pendlující autobus mezi těmito sjezdovkami, který je navíc zdarma. Nejvyšší bod Bad Gastein/Bad Hofgastein se nachází ve výšce 2251 metrů nad mořem. Lyžování je tu skvělé, sjezdovky jsou dobře připravené. Většina sjezdovek jsou červené, příležitostně modré a černé.

Pokročilejší lyžaři si určitě zamilují sjezdovku Bad Hofgastein’s H1, která měří okolo 10 km. Sportgastein je menší, ale pro někoho možná zaživnější část, která v nejvyšším bodě Kreuzkogel dosahuje nadmořské výšky 2686 Km. V tomto nejvyšším bodě je skvělý výhled na okolní krajinu.  

Stojím na břehu Wolfgangského jezera a za svými zády mám jedno z nejromantič­tějších městeček Salzkammergutu (Solná komora) – St. Wolfgang. Toto místo je oblíbeným centrem letní i zimní turistiky a množství návštěvníků sem přijíždí i v čase adventním, kdy městečko získá neopakovatelnou vánoční atmosféru a na hladinu jezera Wolfgangsee vypluje obří lucerna.

Je jedno, v jakém čase sem přijedete. St. Wolfgang Vás pokaždé pohladí svou neopakovatelnou atmosférou. Podmaní si Vás stejně dobře za horkých, letních dní, kdy se slunce odráží v lehce zčeřené hladině jezera, či za zimních dní, kdy se město i okolní masívy Höllengebirge, Dachstein, Totes Gebirge, Feuerkogel či Tennegebirge odějí do bělostného hávu a břehy jezera olemuje ledový příkrov.

Zabývat se historií městečka s oblíbenými lázněmi, znamená pohybovat se na rozhraní legendy a skutečnosti. Pokud se budeme držet legendy, dozvíme se, že základem St. Wolfgangu se stalo několik budov vybudovaných kolem kaple na břehu jezera. Ty měl znovu podle legendy nechat zbudovat biskup Wolfgang z Regensburgu, po němž nese dnes jméno i městečko. Jeho srdcem je již historicky doložený kostel na břehu jezera, který v 15. století nahradil zmiňovanou kapli a který vřele doporučujeme k návštěvě. Nejen pozdně gotický oltář z dílny Michaela Pachera, ale i nádherně dekorovaná kazatelna od Meinharda Guggenbichlera za pozornost stojí. Je jen spekulací, zda se městečko stalo významným poutním místem díky již zminovanému biskupovi Wolfgangovi, či zda bylo náhodou, že se o tom místě ve svém projevu zmínil v roce 1183, i tehdejší papež Lucius III.

{{reklama()}}

Trochu oslněn sluncem vycházím z přítmí kostela. Není to jen přemírou slunce, ale i nádherným pohledem na hladinu jezera, který se mi teď naskýtá. Svatostánek i naprostá většina městečka jsou takřka přilepeny na břehu jezera. Řada pensionů těží z této polohy a láká své hosty k ubytování v pokojích s romantickou vyhlídkou na jezero a na okolní vrcholy. Pochutnávat si na specialitách zdejší kuchyně si můžete na terasách, které Vám, jak jinak, znovu k jídlu nabízí jako doplněk nádherné panorama. Není se pak co divit tomu, že některé ze zdejších exteriérů posloužily k natáčení romantických seriálů.

Hlavní atrakcí městečka je bezesporu zubačková dráha na Schafberg – Shafbergbahn. Během 40 minut Vás dýmající lokomotiva o rozchodu 1000 mm za nemalý peníz „dohrkotá“ na horní stanici ve výšce 1190 m n. n., odkud se Vám v případě příznivého počasí nabídne neopakovatelný výhled na okolní vrcholky a jezera Wolfgangsee, Atersee, Mondsee,…. Zajímavý je i pohled na samotné lokomotivy a vagóny, které jsou již svou konstrukcí uzpůsobeny strmému srázu o průměrném sklonu 205 promile. Naprostá většina lokomotiv má parní pohon, s úpravou pro provoz na Abtově ozubnicovém systému. Ten je instalován po celé délce 5,86 km dlouhé tratě. Jen dvě lokomotivy, byť zvenku připomínají parní stroje, mají vlastně dieselový pohon. A tak když teď stojím na nádražíčku, kousek od pobřežní promenády, mísí se mi v nose charakteristický zápach páry, uhelného kouře a nafty.

Pomalu se vracím do městečka, které zalito podvečerním slunkem, vypadá ještě romantičtěji. Od přístavního mola odráží výletní loď na podvečerní vyjížďku po 10 km dlouhé, dva kilometry široké a 114 m hluboké vodní ploše. Od její přídě se ozývá cákání vody, z paluby se nese křik dětí, cestující mávají, jen jedno je jaksi v nepořádku. Lodní motor! Neslyším typické brumlání naftového motoru. Ten je tu totiž nahrazen elektrickým motorem. Ano i takovým detailům zde věnují pozornost, aby si zde, 50 km od Salzburgu, udrželo jezero svou čistotu a městečko St. Wolfgang s jeho 2 800 obyvatel, nádhernou atmosféru pohádkového místa. Jeho půvab ještě více vynikne ve chvíli, kdy se začnou v nadcházejícím soumraku rozžínat jeho první světla a vlády nad krajem se začne ujímat noc..

Co vidět: jezera Atersee, Mondsee a Wolfgangsee. Křídlový oltář, promenáda.

Stojím na břehu Wolfgangského jezera a za svými zády mám jedno z nejromantič­tějších městeček Salzkammergutu (Solná komora) – St. Wolfgang. Toto místo je oblíbeným centrem letní i zimní turistiky a množství návštěvníků sem přijíždí i v čase adventním, kdy městečko získá neopakovatelnou vánoční atmosféru a na hladinu jezera Wolfgangsee vypluje obří lucerna.

Je jedno, v jakém čase sem přijedete. St. Wolfgang Vás pokaždé pohladí svou neopakovatelnou atmosférou. Podmaní si Vás stejně dobře za horkých, letních dní, kdy se slunce odráží v lehce zčeřené hladině jezera, či za zimních dní, kdy se město i okolní masívy Höllengebirge, Dachstein, Totes Gebirge, Feuerkogel či Tennegebirge odějí do bělostného hávu a břehy jezera olemuje ledový příkrov.

Zabývat se historií městečka s oblíbenými lázněmi, znamená pohybovat se na rozhraní legendy a skutečnosti. Pokud se budeme držet legendy, dozvíme se, že základem St. Wolfgangu se stalo několik budov vybudovaných kolem kaple na břehu jezera. Ty měl znovu podle legendy nechat zbudovat biskup Wolfgang z Regensburgu, po němž nese dnes jméno i městečko. Jeho srdcem je již historicky doložený kostel na břehu jezera, který v 15. století nahradil zmiňovanou kapli a který vřele doporučujeme k návštěvě. Nejen pozdně gotický oltář z dílny Michaela Pachera, ale i nádherně dekorovaná kazatelna od Meinharda Guggenbichlera za pozornost stojí. Je jen spekulací, zda se městečko stalo významným poutním místem díky již zminovanému biskupovi Wolfgangovi, či zda bylo náhodou, že se o tom místě ve svém projevu zmínil v roce 1183, i tehdejší papež Lucius III.

{{reklama()}}

Trochu oslněn sluncem vycházím z přítmí kostela. Není to jen přemírou slunce, ale i nádherným pohledem na hladinu jezera, který se mi teď naskýtá. Svatostánek i naprostá většina městečka jsou takřka přilepeny na břehu jezera. Řada pensionů těží z této polohy a láká své hosty k ubytování v pokojích s romantickou vyhlídkou na jezero a na okolní vrcholy. Pochutnávat si na specialitách zdejší kuchyně si můžete na terasách, které Vám, jak jinak, znovu k jídlu nabízí jako doplněk nádherné panorama. Není se pak co divit tomu, že některé ze zdejších exteriérů posloužily k natáčení romantických seriálů.

Hlavní atrakcí městečka je bezesporu zubačková dráha na Schafberg – Shafbergbahn. Během 40 minut Vás dýmající lokomotiva o rozchodu 1000 mm za nemalý peníz „dohrkotá“ na horní stanici ve výšce 1190 m n. n., odkud se Vám v případě příznivého počasí nabídne neopakovatelný výhled na okolní vrcholky a jezera Wolfgangsee, Atersee, Mondsee,…. Zajímavý je i pohled na samotné lokomotivy a vagóny, které jsou již svou konstrukcí uzpůsobeny strmému srázu o průměrném sklonu 205 promile. Naprostá většina lokomotiv má parní pohon, s úpravou pro provoz na Abtově ozubnicovém systému. Ten je instalován po celé délce 5,86 km dlouhé tratě. Jen dvě lokomotivy, byť zvenku připomínají parní stroje, mají vlastně dieselový pohon. A tak když teď stojím na nádražíčku, kousek od pobřežní promenády, mísí se mi v nose charakteristický zápach páry, uhelného kouře a nafty.

Pomalu se vracím do městečka, které zalito podvečerním slunkem, vypadá ještě romantičtěji. Od přístavního mola odráží výletní loď na podvečerní vyjížďku po 10 km dlouhé, dva kilometry široké a 114 m hluboké vodní ploše. Od její přídě se ozývá cákání vody, z paluby se nese křik dětí, cestující mávají, jen jedno je jaksi v nepořádku. Lodní motor! Neslyším typické brumlání naftového motoru. Ten je tu totiž nahrazen elektrickým motorem. Ano i takovým detailům zde věnují pozornost, aby si zde, 50 km od Salzburgu, udrželo jezero svou čistotu a městečko St. Wolfgang s jeho 2 800 obyvatel, nádhernou atmosféru pohádkového místa. Jeho půvab ještě více vynikne ve chvíli, kdy se začnou v nadcházejícím soumraku rozžínat jeho první světla a vlády nad krajem se začne ujímat noc..

Co vidět: jezera Atersee, Mondsee a Wolfgangsee. Křídlový oltář, promenáda.

Město Innsbruck, založené na soutoku řek Sill a Inn, bylo důležitým centrem obchodu již za středověku, a pokud chceme hrábnout do historie skutečně hluboko, tak zde tábořili již staří Římané.

Pravého rozkvětu se ale město dočkalo až v době, kdy zbohatlo z místních dolů na stříbro. Dnes je Innsbruck poklidným sídelním městem tyrolské provincie, a přítomnost alpských velikánů, na jejichž 2 500 vysoké vrcholky se můžeme dívat téměř z každého okna, umožnila spolu s dokonalou infrastrukturou zimního střediska městu pořádat hned dvoje olympijské hry. Je pochopitelné, že turistický boom zažívá celá oblast především v zimě, kdy se sem hrnou turisté po desetisících. Chybu ale neuděláme ani v případě, že se sem vypravíme uprostřed léta. Sníh sice uvidíme jen na špičkách těch nejvyšších hor a za lyžováním se budeme muset vypravit na ledovec, ale i letní Tyrolsko toho může nabídnout víc než dost.

Nejdříve samozřejmě na náměstí

Největším turistickým lákadlem je samozřejmě symbol Innsbrucku Goldenes Dachl, což je něco mezi arkýřem a balonem, lesknoucí se 2 657 pozlacenými taškami, což nechal v roce 1500 postavit Maximilian I. Celé náměstí plné pohostinných zákoutí a terásek je opravdu nádherné, jednotlivé domy se předhánějí ve výzdobě a v létě nenajdeme okno, které by nebylo vyzdobené truhlíkem s muškáty.

Sportovně zdatnější se vyšplhají na městskou věž ze 14. století, dnešní renesanční vzhled samozřejmě nemá s původní gotikou nic společného, pohled z 56 metrové výšky na město i okolní Alpy rozhodně za trochu námahy stojí.

O kus dál

Barokní katedrála Dom St. Jakob se pyšní obrazem Madony s dítětem od Lukáše Cranacha staršího, snad právě proto je jedním z mála kostelů v Tyrolsku, který vybírá vstupné. Ujít si nemůžeme nechat ani prohlídku rokokového Hofburgu, což je pompézní rezidence, kterou si v polovině 15. století nechal postavit arcivévoda Sigismund. Za vlády Marie Teresie se původně gotický hrad dočkal barokní přestavby a zachovaný rokokový interiér okouzlí každého návštěvníka. Pokud budeme mít štěstí, můžeme snad v nejkrásnějším Sále obrů vyslechnout nějaký z mnoha místních koncertů.

Milovníci hradů a zámků si určitě vychutnají návštěvu blízkého zámku Ambras na kraji města, kam nás pohodlně doveze místní veřejná doprava nebo ještě pohodlněji turistický autobus, pravidelně pendlující mezi těmi nejdůležitějšími atrakcemi města. Ambras býval symbolem tyrolské moci a slávy a jako hrad sloužil již od 12. století, dnešní podoba dvojhradu pochází ze 16. století. Obě poloviny hradu spojuje renesanční Španělský sál. Z původního muzea, které založil arcivévoda Ferdinand, se sice příliš nezachovalo a sbírky jsou roztroušeny po vídeňských muzeích, ale i tak jsou místní sbírky zajímavé.

Turistický ráj

Innsbruck si naši letní návštěvu rozhodně zaslouží. Díky relativně kapesním rozměrům máme pocit maloměsta a většinu památek zvládneme pohodlně pěšky. Pokud toužíme po nějakém sportovnějším vyžití, stovky kilometrů dokonale značených stezek pro turisty nebo cyklisty nám nabídnou víc, než dokážeme zvládnout. Potom nám ale týden stačit nemusí, protože k dispozici jsou doslova tisíce kilometrů stezek. Sportovně zdatní si je mohou vychutnat všechny. Ale ostatní se bát nemusí, aby ta námaha byla o něco příjemnější, podnikaví obchodníci mají po trase pohostinné podniky, kde si u skleničky veltlínského můžeme příjemně odpočinout.

Směr Salzburg

Také krajina mezi městy Salzburg a Innsbruck je známá spíše milovníkům zimní dovolené, ti jí ale většinou profičí v autě či autobusu a nemohou se dočkat, kdy konečně zaparkují v některém zimním středisku. Pořádně si ji vychutnáme spíše v létě. Vedle divukrásných pohledů na Alpy si můžeme prohlížet jednotlivé horské vesničky, ve kterých se jednotlivé domy předhánějí v tom, kdo bude mít více muškátů v oknech.

Pokud budeme mít zájem o architektonické památky, potom bude naše cesta prakticky nekonečná, neboť v každé vesnici je kostel nejméně ze 16. století, takže budeme neustále zastavovat a daleko nedojedeme, proto se zmíním jen o několika zajímavostech.

Za zastavení stojí městečko Wattens, kde je továrna známé sklářské velmoci Swarovski i s muzeem, do kterého lákají všechny turistické prospekty. Ale zpátky k architektuře. Pozoruhodné je město Hall in Tirol, kde zůstala většina památek zachována. Symbolem města je dvanáctistranná věž hradu Hasegg, původního sídla tyrolských vládců. Ujít si nesmíme ani gotickou radnici z roku 1406 a kostel Nikolauskirche ze 14. století.

Havlíčku Havle

Cestou z Innsbrucku do Salzburgu se můžeme zastavit i v městečku Brixen, ze kterého jsou dnes slavné lázně. Slunce pálilo, okolní kopce připomínaly reklamní pohlednice a jen těžko bylo ubránit se pochybám o tom, jestli ten Havlíček Borovský skutečně trpěl nebo jestli nebyl spíš kverulantem. Město se dnes chlubí středověkým jádrem, které doplňují malebné vilky na kopcích. Navštívit můžeme i luxusní hotel Elefant, ve kterém byl Havlíček původně ubytován. Zachoval se i domek s rozlehlou zahradou, ve kterém Havlíček několik let bydlel i se svojí rodinou. Těžko říci, jak to tehdy bylo.

Město Schwaz bývalo v 16. století druhým největším městem celých Tyrol, bitva v roce 1808 však město pobořila a se slávou centra obchodu byl konec. I tak zde je ale dost zajímavých památek, od kostela z 15. století Pfarrkirche až po dvojitou kostelní kapli s dřevěným oltářem v prvním patře. Na minulost těžby stříbra vzpomíná jeden z místních dolů Silverbergwerg, který si můžeme prohlédnout.

Hrad jak z pohádky

Nejvíce na mne ale zapůsobila návštěva hradu Tratzberg strážícího údolí řeky Inn. Na hradě dodnes bydlí rodina původních majitelů, takže hrabě Ulrich Goess-Enyenberg uvolnil návštěvníkům k dispozici pouhou polovinu hradu, ale i ta stojí rozhodně za to. Původně gotický hrad byl později přestavěn v renesančním stylu a dodnes je patrné, jak byl hrad stavěn ve dvou fázích. Velice zajímavě a nápaditě provedený komentář, ve kterém nás jednotlivými místnostmi provádějí hlasy „původních“ obyvatel, přispívají k příjemnému dojmu, a místnosti jsou vybaveny nejen původním gotickým nábytkem, ale také detaily jako jsou umyvadla nebo zbytky ručníků, s čímž se při běžné prohlídce ostatních hradů rozhodně nesetkáme. O historické přesnosti některých informacích jsem si sice nebyl tak dokonale jistý, ale třeba měli pravdu. Pokoje mají zachovanou původní výzdobu včetně obrazů, které se na stejných místech zachovaly před 400 let. A to nemluvím o vyhlídce z oken, při které si můžeme prohlédnout překrásné údolí mezi Innsbruckem a Kufsteinem.

Perla jménem Solnohrad

Za návštěvu samozřejmě stojí i Salzburg. Podle legendy byl společně založen biskupem Rupertem a irským biskupem Virgilem, ale současná sláva i krása může děkovat spíše pozdějším biskupům ze 16. století. Zapomenout nemůžeme ani na otce rakouského baroka Johanna Bernharda Fischera, který svoji kariéru zahájil právě tady, a samozřejmě ani na Wolfganga Amadea Mozarta, se kterým se budeme setkávat na každém kroku, od pomníků až sladké delikatesy. Zapomenout nesmíme ani na Mozarteum, což je monument, který svému rodákovi postavilo vděčné město. Vedle nejrůznějších památek na dobu, kdy Mozart v městě žil, je zde i dřevěný domek, ve kterém skladatel složil Magickou flétnu. Domek byl ale převezen z Vídně. V ulici Getreidegasse si zase můžeme prohlédnout dům Hagenauerhaus, ve kterém se Mozart narodil.

Z pohledu turistů je samotné město rozděleno na tři zajímavé oblasti – stará část s těmi nejkrásnějšími kostely je na levém břehu, oblast Nového města se zámkem Mirabell je na pravém břehu řeky Salzach, a třetí oblast tvoří masivní pevnost Hohensalzburg.

Turista se v městě nachodí, navíc většinou do kopce. Vrch Kapucinerberg má na svém vrcholu sice památky relativně vzato málo zajímavé, zato jsou z něj překrásné pohledy na řeku a staré město s hradem. Mnohem zajímavější jsou zahrady zámku Mirabell, který původně vybudoval v roce 1606 arcibiskup Dietrich jako sídlo své milenky Salome, se kterou měl 16 dětí. S utajováním milenky se čiperný biskup očividně nijak nenamáhal. Nicméně nutno dodat, že původní podoba byla podstatně méně vznešená a za dnešní vzhled vděčí Mirabell pozdějšímu majiteli hraběti Harrachovi.

Staré město patří díky rozhodnutí UNESCO mezi Světové kulturní dědictví a je z velké míry postaveno v barokním stylu. Krásné kostely jsou postaveny prakticky vedle sebe, takže nadšený turista neví kam dřív, jestli si prohlédnout Franciskanerkirche, katedrálu Dom, jejíž základy pocházejí již z 8. století, nebo univerzitní kostel Kollegienkirche. Samozřejmě nejvíce impozantní budovou je bývalé arcibiskupské sídlo Residenz, očividně postavené na efekt, aby o majetku a moci zdejších arcibiskupů nikdo nepochyboval již na první pohled.

Když v Salzburgu, tak nahoru

Mezi místní stavební unikáty patří samozřejmě také pevnost Hohensalzburg. Sportovně nadaní kopec vyšlápnou pěšky, ti línější použijí služeb lanovky. Dnešní vzhled pochází ze 16. století, ale první pevnost hlídala okolí již o 500 let dříve. K prohlídce je toho zde opravdu dost a dost, od Goldene Stube přes starou školu až po mučírnu ve věži Reckturm.

Mimořádně zajímavá je i prohlídka benediktýnského kláštera Stift Nonnberg, kde zůstaly zachovány románské fresky z roku 1150. Z původního kláštera z roku 714 již zůstal jen hrob původní matky představené, pozdější svaté Erentrudy.

Návštěva Salzburgu rozhodně stojí za to. Barokních památek je zde více, než stačí oko turisty za pár dnů strávit, současně ale překvapuje, jak dobře se barokní ráz města dokáže skloubit s modernějšími budovami. Z obou kopců jsou nádherné pohledy na staré město v údolí, a zelená voda řeky Salzbach tvoří krásný protiklad vápencovým štítům Alp, které jsou z některých míst dobře vidět.

Město Innsbruck, založené na soutoku řek Sill a Inn, bylo důležitým centrem obchodu již za středověku, a pokud chceme hrábnout do historie skutečně hluboko, tak zde tábořili již staří Římané.

Pravého rozkvětu se ale město dočkalo až v době, kdy zbohatlo z místních dolů na stříbro. Dnes je Innsbruck poklidným sídelním městem tyrolské provincie, a přítomnost alpských velikánů, na jejichž 2 500 vysoké vrcholky se můžeme dívat téměř z každého okna, umožnila spolu s dokonalou infrastrukturou zimního střediska městu pořádat hned dvoje olympijské hry. Je pochopitelné, že turistický boom zažívá celá oblast především v zimě, kdy se sem hrnou turisté po desetisících. Chybu ale neuděláme ani v případě, že se sem vypravíme uprostřed léta. Sníh sice uvidíme jen na špičkách těch nejvyšších hor a za lyžováním se budeme muset vypravit na ledovec, ale i letní Tyrolsko toho může nabídnout víc než dost.

Nejdříve samozřejmě na náměstí

Největším turistickým lákadlem je samozřejmě symbol Innsbrucku Goldenes Dachl, což je něco mezi arkýřem a balonem, lesknoucí se 2 657 pozlacenými taškami, což nechal v roce 1500 postavit Maximilian I. Celé náměstí plné pohostinných zákoutí a terásek je opravdu nádherné, jednotlivé domy se předhánějí ve výzdobě a v létě nenajdeme okno, které by nebylo vyzdobené truhlíkem s muškáty.

Sportovně zdatnější se vyšplhají na městskou věž ze 14. století, dnešní renesanční vzhled samozřejmě nemá s původní gotikou nic společného, pohled z 56 metrové výšky na město i okolní Alpy rozhodně za trochu námahy stojí.

O kus dál

Barokní katedrála Dom St. Jakob se pyšní obrazem Madony s dítětem od Lukáše Cranacha staršího, snad právě proto je jedním z mála kostelů v Tyrolsku, který vybírá vstupné. Ujít si nemůžeme nechat ani prohlídku rokokového Hofburgu, což je pompézní rezidence, kterou si v polovině 15. století nechal postavit arcivévoda Sigismund. Za vlády Marie Teresie se původně gotický hrad dočkal barokní přestavby a zachovaný rokokový interiér okouzlí každého návštěvníka. Pokud budeme mít štěstí, můžeme snad v nejkrásnějším Sále obrů vyslechnout nějaký z mnoha místních koncertů.

Milovníci hradů a zámků si určitě vychutnají návštěvu blízkého zámku Ambras na kraji města, kam nás pohodlně doveze místní veřejná doprava nebo ještě pohodlněji turistický autobus, pravidelně pendlující mezi těmi nejdůležitějšími atrakcemi města. Ambras býval symbolem tyrolské moci a slávy a jako hrad sloužil již od 12. století, dnešní podoba dvojhradu pochází ze 16. století. Obě poloviny hradu spojuje renesanční Španělský sál. Z původního muzea, které založil arcivévoda Ferdinand, se sice příliš nezachovalo a sbírky jsou roztroušeny po vídeňských muzeích, ale i tak jsou místní sbírky zajímavé.

Turistický ráj

Innsbruck si naši letní návštěvu rozhodně zaslouží. Díky relativně kapesním rozměrům máme pocit maloměsta a většinu památek zvládneme pohodlně pěšky. Pokud toužíme po nějakém sportovnějším vyžití, stovky kilometrů dokonale značených stezek pro turisty nebo cyklisty nám nabídnou víc, než dokážeme zvládnout. Potom nám ale týden stačit nemusí, protože k dispozici jsou doslova tisíce kilometrů stezek. Sportovně zdatní si je mohou vychutnat všechny. Ale ostatní se bát nemusí, aby ta námaha byla o něco příjemnější, podnikaví obchodníci mají po trase pohostinné podniky, kde si u skleničky veltlínského můžeme příjemně odpočinout.

Směr Salzburg

Také krajina mezi městy Salzburg a Innsbruck je známá spíše milovníkům zimní dovolené, ti jí ale většinou profičí v autě či autobusu a nemohou se dočkat, kdy konečně zaparkují v některém zimním středisku. Pořádně si ji vychutnáme spíše v létě. Vedle divukrásných pohledů na Alpy si můžeme prohlížet jednotlivé horské vesničky, ve kterých se jednotlivé domy předhánějí v tom, kdo bude mít více muškátů v oknech.

Pokud budeme mít zájem o architektonické památky, potom bude naše cesta prakticky nekonečná, neboť v každé vesnici je kostel nejméně ze 16. století, takže budeme neustále zastavovat a daleko nedojedeme, proto se zmíním jen o několika zajímavostech.

Za zastavení stojí městečko Wattens, kde je továrna známé sklářské velmoci Swarovski i s muzeem, do kterého lákají všechny turistické prospekty. Ale zpátky k architektuře. Pozoruhodné je město Hall in Tirol, kde zůstala většina památek zachována. Symbolem města je dvanáctistranná věž hradu Hasegg, původního sídla tyrolských vládců. Ujít si nesmíme ani gotickou radnici z roku 1406 a kostel Nikolauskirche ze 14. století.

Havlíčku Havle

Cestou z Innsbrucku do Salzburgu se můžeme zastavit i v městečku Brixen, ze kterého jsou dnes slavné lázně. Slunce pálilo, okolní kopce připomínaly reklamní pohlednice a jen těžko bylo ubránit se pochybám o tom, jestli ten Havlíček Borovský skutečně trpěl nebo jestli nebyl spíš kverulantem. Město se dnes chlubí středověkým jádrem, které doplňují malebné vilky na kopcích. Navštívit můžeme i luxusní hotel Elefant, ve kterém byl Havlíček původně ubytován. Zachoval se i domek s rozlehlou zahradou, ve kterém Havlíček několik let bydlel i se svojí rodinou. Těžko říci, jak to tehdy bylo.

Město Schwaz bývalo v 16. století druhým největším městem celých Tyrol, bitva v roce 1808 však město pobořila a se slávou centra obchodu byl konec. I tak zde je ale dost zajímavých památek, od kostela z 15. století Pfarrkirche až po dvojitou kostelní kapli s dřevěným oltářem v prvním patře. Na minulost těžby stříbra vzpomíná jeden z místních dolů Silverbergwerg, který si můžeme prohlédnout.

Hrad jak z pohádky

Nejvíce na mne ale zapůsobila návštěva hradu Tratzberg strážícího údolí řeky Inn. Na hradě dodnes bydlí rodina původních majitelů, takže hrabě Ulrich Goess-Enyenberg uvolnil návštěvníkům k dispozici pouhou polovinu hradu, ale i ta stojí rozhodně za to. Původně gotický hrad byl později přestavěn v renesančním stylu a dodnes je patrné, jak byl hrad stavěn ve dvou fázích. Velice zajímavě a nápaditě provedený komentář, ve kterém nás jednotlivými místnostmi provádějí hlasy „původních“ obyvatel, přispívají k příjemnému dojmu, a místnosti jsou vybaveny nejen původním gotickým nábytkem, ale také detaily jako jsou umyvadla nebo zbytky ručníků, s čímž se při běžné prohlídce ostatních hradů rozhodně nesetkáme. O historické přesnosti některých informacích jsem si sice nebyl tak dokonale jistý, ale třeba měli pravdu. Pokoje mají zachovanou původní výzdobu včetně obrazů, které se na stejných místech zachovaly před 400 let. A to nemluvím o vyhlídce z oken, při které si můžeme prohlédnout překrásné údolí mezi Innsbruckem a Kufsteinem.

Perla jménem Solnohrad

Za návštěvu samozřejmě stojí i Salzburg. Podle legendy byl společně založen biskupem Rupertem a irským biskupem Virgilem, ale současná sláva i krása může děkovat spíše pozdějším biskupům ze 16. století. Zapomenout nemůžeme ani na otce rakouského baroka Johanna Bernharda Fischera, který svoji kariéru zahájil právě tady, a samozřejmě ani na Wolfganga Amadea Mozarta, se kterým se budeme setkávat na každém kroku, od pomníků až sladké delikatesy. Zapomenout nesmíme ani na Mozarteum, což je monument, který svému rodákovi postavilo vděčné město. Vedle nejrůznějších památek na dobu, kdy Mozart v městě žil, je zde i dřevěný domek, ve kterém skladatel složil Magickou flétnu. Domek byl ale převezen z Vídně. V ulici Getreidegasse si zase můžeme prohlédnout dům Hagenauerhaus, ve kterém se Mozart narodil.

Z pohledu turistů je samotné město rozděleno na tři zajímavé oblasti – stará část s těmi nejkrásnějšími kostely je na levém břehu, oblast Nového města se zámkem Mirabell je na pravém břehu řeky Salzach, a třetí oblast tvoří masivní pevnost Hohensalzburg.

Turista se v městě nachodí, navíc většinou do kopce. Vrch Kapucinerberg má na svém vrcholu sice památky relativně vzato málo zajímavé, zato jsou z něj překrásné pohledy na řeku a staré město s hradem. Mnohem zajímavější jsou zahrady zámku Mirabell, který původně vybudoval v roce 1606 arcibiskup Dietrich jako sídlo své milenky Salome, se kterou měl 16 dětí. S utajováním milenky se čiperný biskup očividně nijak nenamáhal. Nicméně nutno dodat, že původní podoba byla podstatně méně vznešená a za dnešní vzhled vděčí Mirabell pozdějšímu majiteli hraběti Harrachovi.

Staré město patří díky rozhodnutí UNESCO mezi Světové kulturní dědictví a je z velké míry postaveno v barokním stylu. Krásné kostely jsou postaveny prakticky vedle sebe, takže nadšený turista neví kam dřív, jestli si prohlédnout Franciskanerkirche, katedrálu Dom, jejíž základy pocházejí již z 8. století, nebo univerzitní kostel Kollegienkirche. Samozřejmě nejvíce impozantní budovou je bývalé arcibiskupské sídlo Residenz, očividně postavené na efekt, aby o majetku a moci zdejších arcibiskupů nikdo nepochyboval již na první pohled.

Když v Salzburgu, tak nahoru

Mezi místní stavební unikáty patří samozřejmě také pevnost Hohensalzburg. Sportovně nadaní kopec vyšlápnou pěšky, ti línější použijí služeb lanovky. Dnešní vzhled pochází ze 16. století, ale první pevnost hlídala okolí již o 500 let dříve. K prohlídce je toho zde opravdu dost a dost, od Goldene Stube přes starou školu až po mučírnu ve věži Reckturm.

Mimořádně zajímavá je i prohlídka benediktýnského kláštera Stift Nonnberg, kde zůstaly zachovány románské fresky z roku 1150. Z původního kláštera z roku 714 již zůstal jen hrob původní matky představené, pozdější svaté Erentrudy.

Návštěva Salzburgu rozhodně stojí za to. Barokních památek je zde více, než stačí oko turisty za pár dnů strávit, současně ale překvapuje, jak dobře se barokní ráz města dokáže skloubit s modernějšími budovami. Z obou kopců jsou nádherné pohledy na staré město v údolí, a zelená voda řeky Salzbach tvoří krásný protiklad vápencovým štítům Alp, které jsou z některých míst dobře vidět.