Cesta k duši Persie, aneb Írán 2007

Dnesni, tedy stredecni odpoledne je pro mne v Esfahanu posledni. Ve
22.30 odjizdim smer Siraz. A prestoze odpoledni slunce vypaluje
z cloveka temer veskerou touhu po jakekoliv aktivite, nezustal Esfahan
lakotnym hostitelem a na rozloucenou mne obdaroval nekolika peknymi
zazitky.

Esfahan skryva jednu velmi zvlastni architektonickou zajimavost. Mesitu
s dvema minarety, ktere se kazdou hodinu rozkymaceji proti sobe. Jejich
vykyv je natolik zretelny, ze by ani nebylo treba zvonecku na nich
pripevnenych, ktere pohyb dokazuji.

Jeste drive, nez me mesto plne zahrad, kvetin a do siroka se rozlevajici se
reky stacilo uchvatit svoji atmosferou, moje srdce poskocilo nad uplne jinymi
dary, ktere mi prichystalo.

Obvykle jsme zvykli, ze silnice je pro auta a motocykly a chodnik pro chodce.
Zde se muzete stretnout maximalne s jinym kolemjdoucim. Ne tak v meste
Kashan. Potkat zde muzete prave auto i motocykl tak, jako se to stalo prave
me.

Qom je sice nedaleko od Teheranu a mohlo by se zdat, ze zde vladne
liberalnejsi atmosfera. Opak je vsak pravdou. Zde zil a studoval Chomejmi a je
zde nejvetsi a nejortodoxnejsi nabozenske uciliste v Iranu. Proto se zde
mohou prihodit udalosti vice nez prekvapive.

Ani jsem necekal, ze v zemi tak mirumilovne, mi bude nekdo vyhrozovat
nebezpecim ze strany Talibanu. No, posudte sami. Shush je pomerne male mestecko
blizko irackych hranic a ne az tak daleko od Perskeho zalivu. Bylo jednim
z dulezitych cilu me cesty a proto z Hamadanu vedly me kroky prave
timto smerem.

Hamadan je sice ukryt mezi vysokymi horami, ale drsnost okoli nijak
neovlivnila srdce zdejsich lidi. Poslechnete si nekolik pribehu, ktere vyryly
hlubokou stopu do meho srdce.

Staci pouha hodina jizdy autem z Tabrizu na jih a ocitnete se
o nekolik staleti zpet. Kandovan. Misto, kam nemiri davy turistu a presto
je fascinujicim zjevenim i na podminky Iranu. Jeho obyvatele ziji
v domech, ktere jsou vydlabane ve skalnich utvarech, pripominajici
kuzely.

Ani ve snu by mne nenapadlo, ze si tuto ceskou lidovou pisen budu jako
naprosto aktualni prozpevovat v Tabrizu.

Tuto otazku zde slychavam snad nejcasteji. A neni myslena nijak
vypocitave, jde od srdce a z touhy poznat i pomoci.