Autor: Jakub Rejnuš

Risoul je jedním z nejčastěji navštěvovaných středisek ve Francii. Čeští milovníci hor jej mají v oblibě především díky kvalitním sněhovým podmínkám, ubytování na sjezdovkách a velmi příjemným cenám.

Risoul k vašim službám

Jedno z nejblíže položených francouzských dvojstředisek Risoul/Vars (pouze 90 km za italskými hranicemi), nabízí více než 180 km sjezdových tratí s převahou modré barvy a jistotu sněhu od prosince do dubna. Právě dubnové termíny jsou díky levným skipasům ideálním zakončením zimní sezóny pro mnoho Čechů.

Pokud do tohoto resortu míříte, pak vězte, že vás rozhodně nečeká žádný luxus. Lanovky i ubytovací kapacity, především v Risoulu, patří mezi ty starší. Cena tedy odpovídá nabídce, i když najdou se zde i čytřhvězdičkové hotely.

Samotný Risoul je čistě zimním střediskem, kde žije necelých 500 stálých obyvatel a ve kterém je vše podřízeno turismu. Kromě hotelů, apartmánů, restaurací, barů a obchůdků tu prakticky nic nenajdete, ale co byste také více potřebovali. Velice příjemná je vzdálenost z jakéhokoliv ubytování k veškerým službám. Ať už půjdete pro čerstvé bagety, budete potřebovat poštu, nakoupit nebo lékaře, vše bude ležet do 200 m.

Na co se na svahu těšit?

Zimní středisko Risoul – Vars nabízí skutečně nepřeberné množství sjezdovek, včetně opravdu grandiózních možností pro freeride i freeskiing. Ve spodních částech obou středisek se nacházejí mírné svahy pro děti a začínající lyžaře. Oba resorty disponují i oddělenými dětskými světy s atrakcemi, vleky a instruktory. Horní pasáže jsou o poznání prudší, ale vždy se těm nejstrmějším částem sjezdovek dá vyhnout po příjemných modrých tratích.

Milovníci freeskiingu určitě zamíří spíše do Vars, kde se nachází celá řada snowparků, včetně prostoru pro začátečníky, ženy (ano je tu skutečně výhradně ženský snowpark). Také zd najdete jeden z nejlépe hodnocených a nejdelších big air snow parků v Evropě. To Risoul kromě konvenčních lyžařů a snowboardistů, kteří najdou útočiště vlastně všude, zabaví na dlouhé hodiny spíše freeridery, kteří zde mohou bezpečně brázdit široké planiny, jako stvořené pro jízdu ve volném terénu.

Tip na celodenní výlet z Pte de Razis

Během vašeho týdenního pobytu určitě nezapomeňte absolvovat perfektní, téměř celodenní výlet napříč celou oblastí. Začněte jej u nástupní stanice na osmisedačkovou lanovku Clos du Vallon v Risoulu. Následně sjeďte k další sedačce, Platte de la Nonnte a odtud se vydejte na jeden z nejvyšších vrcholků v oblasti – Pte de Razis. Po výstupu minete restauraci, kolem které odbočíte doleva, do krásného údolí, odkud vedou dvě pomy. Ty vás ale nemusí zajímat, protože vy budete pokračovat po modrém traverzu až k lanovce Tsd Peyrol. Zde si mimochodem můžete vyzkoušet skijeering, tedy jízdu na psím spřežení.

Vyjeďte nahoru a kochejte se výhledem do údolí směrem do Vars. Uvidíte téměř celý zbytek střediska a nad vámi se bude ve výšce 2 750 m tyčit váš cíl – Pic de Chabrieres. Než tam ale dorazíte, uběhne ještě minimálně hodina a půl v případě, že si po cestě nedopřejete žádný relax. Z vrcholku La Mayat, na kterém právě stojíte, se dejte libovolnou cestou do údolí Vars a pojezděte pár jízd na místních jednoduchých svazích.

Následně se dostaňte na sedačku, nacházející se úplně vpravo – Tsd Sibiéres a sjeďte pak doprava na Ts Crevoux. Jde o lanovku, pod kterou se nachází zmiňovaný snowpark. Při jízdě nahoru se tak můžete zabavit pohledem na mladé letce na obřích skocích. A věřte, že je na co koukat. Nezapomeňte však nahoře na Col´de Crevoux vystoupit.

Odtud už je to jenom kousek stařičkou pomou na Pic de Chabrieres, odkud mimo jiné vede sjezdovka, která je určená speciálně pro rychlostní lyžování. Nahoře je nádherná vyhlídká a při jasné obloze je bez problémů vidět i Mont Blanc. Dejte si pauzu a pak opět dopněte svá vázání a užívejte si parádní sjezd do údolí po červené sjezdovce Clos Chardon. Odtud zbývá vyjet už jen jednou lanovkou, abyste se opět ocitli na Pte de Razis, kde už to budete dobře znát. Sjeďte pod restauraci a směřujte doprava, po traverzu se dostanete úplně mimo hluk vleků, kde si můžete užít nerušenou jízdu po spojovací sjezdovce, která vás vyplivne u horní stanice TS Melezete, podél které vede báječná modro-červena sjezdovka až do Risoulu.

Ochutnávka místních specialit

Jelikož středisko již znám jako své boty, mohu vám doporučit hned několik míst, která byste měli navštívit, pokud budete ubytování v Risoulu. Jsou jimi pekárna na hlavni nákupní uličce Les Chalps, najdete ji po levé straně, hned vedle jedné z restauraci. Mají zde výborný francouzský slaný koláč Cuche v šesti příchutích a není ani drahý. Na stejné ulici, hned za rohem je drobná, zato velmi útulná restaurace, stojí vpravo od lékárny, kde mají za dobré peníze raclette. Na pivo můžete do jediného Irish Pubu nebo do legendární Annapurny, kde to žije už od brzkých odpoledních hodin. Annapurnu (nebo diskotéku La Grotte du Yetti) hledejte přímo na svahu. Během dne na oběd zamiřte do restaurace u nástupní stanice lanovky Tsd Peyrefolle a dejte si hamburger nebo lasagne. Pro lehčí, zato příjemnější oběd směřujte do údolí, ze kterého vybíhají pouze dvě lanovky (Ts Razis a Ts Clos Chardons). Je zde restaurace s velkou terasou, servírují tu výborné saláty a víno, které si vychutnáte v naprosto klidné atmosféře.

Snad vás tato doporučení přesvědčí, že Risoul je jedním ze středisek, které stojí za to navštívit a absolvovat cestu do Francie.

Někteří o korutanském středisku Katschberg – Aineck, situovaném v jižní části Rakouska, tvrdí, že je jen pro děti. Jiní na něj ale nedají dopustit. Já patřím k těm, kteří si ho oblíbili pro jeho perfektní sjezdovky a kvalitní doprovodnou infrastrukturu.

Jak se na Katschberg a Aineck dostat

Katschberg a Aineck jsou dva propojené zimní areály, na jejichž svazích vládne Katschi – dobrý duch modré barvy, který je zároveň maskotem celé oblasti. Do tohoto rakouského střediska se pohodlně dostanete z Brna přes Vídeň po dálnici A2 na Baden, Leoben a Judenburg. Cesta díky dálnicím a rychlostním komunikacím utíká rychle a ve svém cíli se ocitnete již za necelých pět hodin čisté jízdy. Z Prahy je cesta o poznání delší. Trvá pět a půl hodiny a vede přes České Budějovice, Linz, Salzburg a Bischofshofen. Věřte ale, že stojí za to tuto stále přijatelnou vzdálenost absolvovat.

Ubytovat se můžete přímo ve středisku. Osobně však doporučuji zvolit strategičtější místo. Díky tomu budete moci během své dovolené navštívit hned několik korutanských pokladů, jako je například Bad Kleinkirchhein nebo Nassfeld. Na stranu druhou ubytování okolo Katschbergu zase vybízí k návštěvě Obertauernu. Pokud si zvolíte jako já první variantu, pak hledejte nocleh okolo jezera Milstätter see, ideálně obec Seeboden.

Lyžování výhradně po zasněžovaných tratích

Oblast disponuje dostatečným množstvím tratí všech obtížností. Nejvíce sjezdovek je červených a pouze dvě, za to pořádné, černé. Ve středisku najdete dokonce dvě tréninkové sjezdovky s umělým zasněžováním, které jsou úplně zadarmo. Na lyžích nebo prkně můžete řádit po více než 70 km 100% zasněžovaných sjezdovek, nacházejících se na úpatí dvou hor – Aineck (2220 m) a Tschaneck (2030 m).

Největším lákadlem pro návštěvníky je bezesporu více než 6 km dlouhá sjezdovka – dálnice, s příznačným jménem „A1“. Svojí délkou se řadí mezi to nejdelší, co můžete v Rakousku potkat. I ona byla, společně s ostatními perfektně udržovanými svahy, důvodem, proč středisko získalo prestižní ocenění v testu lyžařských středisek v sezóně 2012/2013 pořádané portálem skiresort.de.

Katschberg patří hlavně dětem

Nejen webové stránky střediska, ale i všudypřítomné atrakce pro děti dávají vědět, že středisko důkladně myslí na nejmenší návštěvníky. Pro ty je zde připraveno hned několik atrakcí, včetně šesti lyžařských škol a dětského světa (Kinderwelt Katschi), bezpečně odděleného od okolních sjezdovek. Na děti jsou připraveni i v restauracích, kde mají dětská menu za příznivé ceny.

Sáňkování na Katschebrgu

Kromě zmiňované sjezdovky A1 doporučuji půjčit si klasické dřevěné sáňky a užít si odpoledne nebo večer na osvětlené 1,5 km dlouhé sáňkařské dráze. Start a místo, kde se zároveň dají sáně půjčit, najdete u horské chaty „Gamskogelhütte“. Při delším pobytu možná vy nebo spíše vaše děti ocení kluziště v centru střediska Katschberg. To je rovněž večer osvětleno. Veškeré potřebné vybavení seženete ve všech půjčovnách sportovního vybavení.

Mohu-li za sebe doporučit nějakou restauraci, pak to určitě bude dřevěná restaurace Schneeflocker. Najdete v ní útočiště před nepřízní počasí i v případě nutnosti odpočinku. Nachází se na černé sjezdovce Tschaneckpiste, ale nebojte, její větší část můžete objet po modré. Z místních jídel bych vyzdvihnul Kaiserschmarn – trhanec a velmi vydatnou gulášovou polévku.

Zimní středisko Katschber – Aineck hodnotím velmi pozitivně. Ve středisku jsme byli bez doprovodu začátečníků nebo dětí a mohli jsme tak projet kompletně všechny sjezdovky. Domnívám se, že středisko je proto vhodné jak pro zkušené lyžaře, tak pro děti. Během třech lyžařských dnů v oblasti jsem ocenil nejen moderní přepravní zařízení a rovné tratě, ale také dobrou doprovodnou infrastrukturu, včetně příznivých cen.

Val di Fiemme – lyžařská oblast táhnoucí se v délce desítek kilometrů patří mezi nejlépe dostupná italská střediska z naší republiky. Centrem celé oblasti je malebné městečko Cavalese, které obklopuje hned pět areálů. My se zaměříme na tři největší.

Alpe Cermis – zábava na celý den

Část střediska pojmenovaná Alpe Cermis se nachází přímo nad městečkem Cavalese, kde se, mimochodem, vyplatí strávit alespoň jeden večer při procházce a večeří v některé z mnoha místních restaurací a taveren.

Z parkoviště přímo ve městě, u dřevěné kruhové haly s bruslením pro veřejnost, vede do údolí kabinová lanovka. Ano, opravdu nejprve klesá k dalšímu parkovišti a mezistanici, než začne prudce stoupat do výšky rovných 2 000 m. U horní stanice nečekejte žádný výhled, pro něj budete muset vystoupat sedačkovou lanovkou až na vrchol Paion ve výšce 2 250 m. Zde se kromě mapy celé oblasti a vyhlídkových míst nachází vyhlášená restaurace, kde vám i na italské poměry doslova za pár euro udělají více než přijatelnou pizzu. Počítejte však s frontou. Na ni navazuje samostatně stojící kruhový panoramatický bar, ve kterém doporučujeme zakončit celodenní ježdění na lahodném Bombardinu nebo Aperol Spritz. Ten si ale nejprve musíte zasloužit.

Celá oblast je obsluhována čtyřmi lanovkami a převážnou většinu tratí tvoří modré a červené sjezdovky. Na své si tu však přijdou i vyznavači prudkých svahů. Nachází se zde totiž i jedna černá sjezdovka. Ta má úctyhodných 6 km a vede až do údolí. Při cestě zpátky nezoufejte. Máte možnost se jí vyhnout a k autu se dostat po doslova relaxační modré.

Rodiny s dětmi zde nejčastěji směřují na modré tratě pod zmiňovanou restaurací. Zdatnější lyžaři se pak odklání do pravé části střediska, kde se nachází 4 červené sjezdovky. Nebýt toho, že ať se vydáte kamkoliv, všude bude plno lidí, dalo by se hovořit o optimální lokalitě na carving. Bohužel zde platí stejná situace jako například v rakouském Bad Kleinkirchheimu, tedy stále plno.

Ski area Alpe Lusia

O poznání menším střediskem v rámci Val di Fiemme je poměrně vzdálené středisko Ski area Alpe Lusia. Do něj se dostanete po silnici směřující z Cavalese na Bellamonte. Než se však dostanete k vysněnému cíli, doslova protrpíte táhlé stoupání mnoha serpentinami.

Odměnou vám však bude ideální místo na ježdění. Ve středisku se sice nachází pouze 5 sedačkových a 2 kabinové lanovky. Zato však obsluhují skutečně povedené svahy, které dostávají pověstnému přirovnání italských sjezdovek k širokým dálnicím. Přímo od parkoviště směřují do kopce dvě na sebe navazující sedačky. Pod nimi se po obou stranách klikatí velmi mírné modré sjezdovky se snowparkem a atrakcemi pro děti. Jejich mírný sklon je však vhodný i pro pohodové vykrajování carvingových oblouků. Vlevo od těchto svahů se nachází další možnosti. Najdete zde jednu modrou, dvě červené a jednu černou sjezdovku, které se všechny sbíhají u nástupních stanic na dvě sedačky.

Mezi nimi se skrývá kromě jiného i měřený úsek sjezdovky, kde si můžete vyzkoušet, jaké maximální rychlosti se vám podaří dosáhnout. Pokud se zde rozhodnete obědvat, pak zamiřte do největší tamní restaurace s obří sluneční terasou a výhledem do údolí. Najdete ji kousek nad nástupními stanicemi lanovek. Má dvě patra a v oblibě je pro své vynikající pizzy a antipasty za velmi lákavé ceny. Garantujeme vám, že se odtud za pěkného počasí nebudete chtít zvedat. Zvláště pak v případě, když ulovíte místo v některém z měkounkých křesel.

Z tohoto střediska se dá pohodlně dostat až do malebné vesničky Moena. Budete-li ji chtít navštívit, pak počítejte s černou sjezdovkou, které se nevyhnete. Nejde však o žádného bubáka. Je velmi pohodlná. A kdybyste se přece zalekli, není problém dolů sjet kabinovou lanovkou.

Ski Center Latemar

Největší oblast celého Val di Fiemme se jmenuje Ski Center Latemar. I to je důvod, proč sem míří největší množství návštěvníků. A je to znát nejen na kvalitě sněhu, frontách na obědě, ale také na svazích, kde je to občas hlava na hlavě. Konkrétně u dojezdů k nástupním stanicím v údolí to vypadá spíše jako na Václavském náměstí. Nicméně být ve Val di Fiemme a vynechat Latemar a cestu do Obereggenu jednoduše nelze.

Pobyt v Latemaru si můžete zpříjemnit hned několika aktivitami. Napříč střediskem vede značená pěší stezka, která je i v zimě udržovaná, a tak je vítaným zpestřením mnoha milovníků zimy. Dát odpočinout vašim nohám můžete i díky velmi zábavné sáňkařské dráze vedoucí od restaurace Epircher Laner do zmiňovaného Obereggenu. Sáňky si zde samozřejmě můžete půjčit. Trať vede bezpečně oddělená od okolí, podél velmi pěkných červených sjezdových tratí.

V celé oblasti převládají spíše červené sjezdovky, které se různě klikatí po všech okolních kopcích. I zde je místo, které byste rozhodně neměli vynechat. Jedná se o restauraci Baita Passo Feudo, která leží vysoko na úpatí horského masivu Latemar. Dostanete se k ní sedačkovou lanovkou č. 32. A proč sem zavítat? Mají tu totiž vynikající obří pizzu, nad jejíž nízkou cenou zůstává rozum stát. Zároveň tu budete mít překrásný výhled na obě strany údolí.

Kromě samotného lyžování na svazích Val di Fiemme nabízí dobré možnosti i pro freeride a freeskiing. Celé údolí je navíc proslulé i díky svým báječným běžeckým tratím, které patří k těm nejlepším v celé Evropě. O jejich kvalitě do jisté míry určitě svědčí i skutečnost, že se zde v sezóně 2012/2013 konalo mistrovství světa v běžeckém lyžování. Kolik dalších argumentů bude potřeba, abyste se odvážili poznat krásy této „brány Dolomit“?

Jen málo míst v Alpách má tak zvučné jméno, jako ledovec Kitzsteinhorn, přilehlý Kaprun a měs-tečko Zell am See. Jde o jedno z nejatraktiv­nějších středisek nejen v Salcbursku, ale vlastně v celém Rakousku.

Kaprun jako letitá záruka kvality

Na Kaprunu lyžařská sezóna začíná v druhé polovině září a končí v druhé půlce července. Kvalitně si zde však zajezdíte přibližně od listopadu do dubna. Díky dobré poloze je ledovec Kitzsteinhorn, nacházející se v úctyhodné výšce okolo 3 000 m n. m., častým cílem českých turistů. Vzhledem k vysoké oblibě i mezi místními je o víkendech i mimo hlavní sezónu na svazích poměrně plno. V listopadu je však člověk tak natěšený na první obloučky po létě, že nějaké fronty neřeší. Zvláště když praží sluníčko.

Co čekat od střediska světového formátu

Z pohledu samotného ježdění na lyžích nebo snowboardu je Kitzsteinhorn vybaven více než skvostně. 41 kilometrů sjezdových tratí a 18 lanovek a vleků z něj dělá prostor pro velice solidní poježdění. Na své si zde přijdou i vyznavači freeskiingu. Kaprun je totiž vybaven vyhlášeným Glacier Snowparkem ve výšce 2 900 m n. m. Aby toho nebylo málo, v pravé části střediska stojí obří U-rampa a další park pro méně zkušené jezdce.

Oproti jiným ledovcům se na Kitzu rozhodně nemusíte bát o místo v restauracích během oběda. O turisty tu je dobře postaráno nejen v obligátním Alpine Centre, ale i v dalších restauracích.

Víc než jen lyžování

Asi největší výhodou celého areálu je přímo unikátní zázemí. A to jak v samotném resortu, tak i v blízkém okolí. Kromě samotného ježdění se totiž můžete nechat vyvézt do výšky 3 029 m gondo-lovou lanovkou a vychutnat si některou ze specialit v místní restauraci. Pomyslnou třešničkou na dortu bude nádherný pohled do údolí, směrem k Zell am See i na druhou stranu horského masivu. V komplexu Gipfwelt 3000, těsně pod vrcholkem hory Kitzsteinhorn najdete i muzeum, druhou, níže položenou vyhlídku a multimediální místnost s kinem. Nudit se tedy nebudou ani děti.

V údolí se zase můžete těšit na unikátní Tauern Spa, druhý největší a zároveň nejmodernější lázeňský komplex v Rakousku. Najdete jej na cestě mezi Kaprunem a samotným ledovcem. Za 18 – 20 € si můžete po lyžování vychutnat skutečně jedinečný odpočinek, který vás dokonale zregeneruje na další den.

Tajné tipy pravidelných návštěvníků

Až budete dovádět na svazích nebo mimo ně, určitě nezapomeňte navštívit Ice Camp – Ledovou vesničku, kde si můžete dát drink ve sněhovém iglú a popovídat si s přáteli. Nezapomeňte si také vyjet do zmíněné horní restaurace Gipfel Restaurant. Když nebudete mít hlad, kupte si alespoň něco na pití a vystoupejte o několik schodů výš na vyhlídku a jednoduše se kochejte.

Za zmínku určitě stojí i noční život v oblasti. Kdo by se na chvíli nezastavil v Aprés-ski baru hned u dolní stanice lanovky vedoucí z parkoviště v údolí na Kaprun, jako by zde nikdy nebyl. Je legendární. Živo je i v nedalekém Zell am See. Kromě četného množství restaurací a barů přímo v historickém centru městečka se dá dobře pobavit například i v samostatně stojícím dřevěném baru, jen kousíček vzdáleném od nástupní stanice Areitbahn I v městečku Schüttdorf. Najdete jej u hlavní silnice do Zell am See a určitě ho neminete.

Pokud to s ježděním myslíte alespoň trošku vážně, Kitzsteinhorn – Kaprun a městečko Zell am See by určit nemělo chybět ve vašem seznamu navštívených středisek. Vždyť z Prahy i Brna tam jste už za necelých 6 hodin.

Více než 190 km sjezdovek všech obtížností, zaručuje, že si v Obertauernu lyžování určitě užijete. Celou oblast ale netvoří pouze Obertauern. Lyžovat je možné i ve střediscích Katschberg – Aineck, Kde je mimochodem jedna z nejdelších sjezdovek nazývaná stejně jako hlavní rakouská dálnice A1 a dále v resortech Grosseck – Speiereck a Fanningberg. V součtu pak můžete na jeden skipas projet celých 300 km tratí. Vraťme se ale do Obertauernu.

Přes kopec od Radstadu

Velkou výhodou Obertauernu je jeho nadmořská výška a mikroklima, které umožňuje lyžování hned z kraje sezóny v době, kdy jiné resorty na sněhovou pokrývku marně čekají. Středisko se rozprostírá v nadmořské výšce od 1630 metrů do 2313 m v okolí velmi živého, stejnojmenného městečka. Sezóna zde začíná už koncem listopadu a jinak tomu nebylo ani letos.

V okolí se nachází celá řada středisek. Jen namátkou lze zmínit Sportwelt Amadé se slavným Schladmingem, nebo domovským středisek Hermana Maiera, Flachau. Pár kilometrů daleko leží i údolí Gastein, Zell am See s ledovcem Kitzsteinhorn a vyhlášený Saalbach. Samotný Obertauern najdeme na hranících Salcuburska a Korutan, jen přes kopec od nádherného městečka Radstadt.

Umístění Obertaernu přímo vybízí k návštěvám okolí, zvláště když tu jste autem. Proto neleníme a zodpovědně každý den po lyžování vyprazdňujeme nádrž našeho auta při objevování místních atraktivit.

Spanilá jízda okolo Obertaernu

Velkou výhodou Obertauernu je báječné propojení všech sjezdovek do jednoho okruhu, po kterém budete moci obkroužit celé městečko v údolí. Ve vaší spanilé jízdě vám pomůže jedna kabinová lanovka, 19 sedačkových a 6 vleků. Na které sjezdovce začnete svoji pouť, je zcela na vás. Zde totiž platí, že všechny cesty nevedou do Říma, ale od Obertauernu.

Nebydlíme přímo ve středisku, ale v 3,6 km vzdálené obci Mariapfarr, každý den tedy ten kousek dojíždíme, proto můžeme zastavit na jakémkoliv ze sedmi parkovišť. První den nám zvědavost nedá klidu a tak projíždíme zástavbou hotelů a apartmánů až na konec střediska. První lanovka, kterou využíváme, má název Schaidbergbahn. Je poměrně krátká a vedou pod ní modré a černé tratě. My se vydáváme po modré 3b, která nás svede blíže k centru Obertauernu, k nástupní stanici na Plattenkarbahn. Od její horní stanice je nádherný výhled na údolí. Škoda že lanovky nevedou ještě dál. Nad námi do výšky 2411 m hrdě ční trojice vrcholů Plattenspitz, Gamskarlspitz a Gurpitsch Eck, které přímo vybízejí ke skialpinismu. My na svých slalomech rozhodně nic neriskujeme a raději pokračujeme v naší okružní jízdě.

Specialita šéfkuchaře a obří gulášovka u souseda z Polska

Po červené a následně modré sjezdovce se dostáváme pod lanovku Hundskogelbahn. Při cestě nahoru si po levé straně všímáme poměrně velké horské chaty, která evidentně slouží jako restaurace. Po krátké debatě je jasno. Naše cesta povede přímo do ní. Volíme tedy červené sjezdovky 4a a 11a. Za nedlouho už vypínáme vázání u restaurace s názvem Kringsalm.

V jídelním lístku nacházíme jak tradiční, tak místní speciality. Jako první chod si objednáváme gulášovou polévku, která má v menu přízvisko „velká“ a v ceně je i bulka (semmel). Cena je trošku vyšší než je standardem pro rakouské Alpy, ale tak necháváme se překvapit. Za chvíli nám na stole přistane skutečně kýbl s polévkou a my zjišťujeme, že to nebyl zas tak dobrý nápad vzhledem k tomu, že si chceme ještě dát druhý chod.

Jako hlavní jídlo nevíme co zvolit a hlasitě nad výběrem diskutujeme. Najednou se k nám přitočí podsaditý číšník v kroji a lámanou češtinou nám doporučí specialitu kuchyně Jägerpfandl. Je to Polák, který studoval v Česku cestovní ruch a tady už třetí sezónu pracuje. Prohodíme pár slov a doporučené jídlo si objednáváme. Stojí 15 euro a jedná se o vepřové medailonky s houbami, slaninou, omáčkou, domácími knedlíky a brusinkami, servírované na pánvi. Perfektní výběr.

Turistické lyžování až k protějším vrcholům

Po tak obřím obědě nejsme schopni lyžovat na sto procent. Spíše se vozíme, ale i tak si užíváme spoustu zábavy. Postupně sjíždíme až k parkovištím číslo dvě, tři a čtyři. Než se tam ale dostaneme, vyjedeme lanovkou Seekarspitzbahn. Odtud už vede červeno-modrá sjezdovka až k hlavní silnici v údolí.

Jako další nás čeká jediná kabinová lanovka v Obertauernu, Zehnerkarbahn. Ta končí u stejnojmenné restaurace, kousek pod vrcholem Zehnerkarspitze (2381 m). Zpět k nástupní stanici vede spleť červených sjezdovek a do centra Obertauernu pokračuje modrá 1a. Než se tam dostaneme, jsou tři hodiny. My však chceme dokončit, to co jsme si předsevzali ráno. Abychom dosáhli cíle, musíme ještě jednou vystoupat. Tentokrát na vrchol Gamsleitenspitz do výšky 2357 m a sjet po černé, červené a modré trati k našemu autu.

Další informace o Obertauernu

Kromě lyžování si zde samozřejmě můžete vyzkoušet celou řadu doplňkových činností. Namátkou snowkiting, snowbiking, výlety na sněžnicích, tobogganing, bruslení na ledu a další. K dispozici jsou i vnitřní aktivity, za kterými zamiřte do místního sport centra. Denní vstupenka stojí 15 euro a platí na vše. Zahrajte si fotbal, basketbal, tenis, zajděte si do fitness centra, porazte přátele v bowlingu, kulečníku, ping-pongu a dalších hrách. Nudit se určitě nebudete. Obertauern nabízí vyžití pro běžkaře, i pro vyznavače freeskiingu. Na své si přijdou i milovníci volného terénu. Středisko připravilo 16 km freeridů a velkou back-country oblast.

Domnívám se, že Obertauern je právem označován za jedno z nejlepších středisek v Rakousku. Jeho infrastruktura je na vysoké úrovni. Navíc mají dobré zázemí pro rodiny s dětmi. Jeho velkou výhodou je i dobrá dopravní dostupnost a umístění v okolí mnoha turistických zajímavostí.

Mezi městečky Moena a Canazei, nedaleko Sciliarského národního parku, leží oblast Val di Fassa – Sella Ronda, která má v srdcích lyžařů své neopominutelné místo. Díky šetrnosti, se kterou byla lyžařská infrastruktura budována, se zde setkáte s tradicemi, typickou architekturou, regionální kuchyní a dalšími unikáty, které sem po staletí lákají davy turistů. Abychom si ale udělali vlastní názor, rozhodli jsme se vyzkoušet místní svahy a pohostinnost obyvatel na vlastní kůži. Vyrazili jsme na čtyřdenní výlet do Val di Fassa.

Cesta a příjezd do Val di Fassa

Z Brna vyrážíme na pohodovou 8 hodin a 740 km dlouhou trasu ráno, ještě za tmy. Chceme totiž do cíle dorazit okolo druhé / třetí hodiny odpoledne, abychom se stihli v klidu ubytovat a obhlídnout terén. Nejsme typ lyžařů, kteří by v den příjezdu šli na svah, přeci není kam spěchat.

Navigace nás vede nejkratší trasou z Brna na Vídeň, dále po A1 na Linz, Salzburg a do Německa. U Rosenhaimu padáme na jih po E60. Za chvíli opět vjíždíme do Rakouska a po A12 přes Innsbruck a A13 do Itálie. Za hranicemi se napojujeme na A22, která směřuje na jih. Před Bolzanem uhýbáme doleva a za chvíli už stavíme auto před naším apartmánem, v těsné blízkosti městečka Canazei. Na cestě jsme celkem zaplatili poplatky zhruba ve výši 20 euro. Drtivá většina trasy vede po dálnicích, nebo rychlostních komunikacích, takže se jedná o opravdu pohodové cestování.

Střechu nad hlavou nám poskytuje apartmánová rezidence, ve které máme pronajatý apartmán pro 5 osob (jsme pouze 4) s oddělenými ložnicemi, kuchyní a obývákem. Žádný luxus, ale vzhledem k nízké ceně jsme velmi mile překvapeni a maximálně spokojeni. Vzdálenost k lanovkám pár metrů a do centra Canazei asi 1,5 km. Výborná strategická pozice pro dovolenou.

Rákosy z Val di Fassa

Od apartmánů do centra to je skutečně kousek. Než staneme před informační tabulí v centru městečka, míjíme v drtivé většině nejrůznější apartmány. Tradiční architektura je vidět jen zřídka, což je trošku škoda, ale co jiného taky čekat? Městečko Canazei je přikryto řádnou sněhovou pokrývkou, leží ve výšce 1460 m.n.m. a nabízí hostům perfektní zázemí pro objevování celé oblasti.

V centru stojí poměrně obsáhlá tabule, ze které se dočítáme, že název města pochází z latinského „Cannacetum“, což lze přeložit jako drážka v rákosí. Pravděpodobně zde tedy kdysi byly bažiny, které obklopovali místní potok Avisio.

Máme velký hlad, a tak příliš nepřemýšlíme, jak naložit s časem. Poohlížíme se po nějaké menší, restauraci, která není uniformní a nabízí spíše soukromí. Nacházíme La Bolp Restaurante. Z venku vypadá velmi domácky a tak jdeme dál. Jakmile vstoupíme, zůstáváme v němém úžasu. Celý prostor je velmi jednoduše zařízen, jde evidentně o rodinný podnik. Prostorem se vine vůně z kuchyně. Za velmi přijatelnou cenu se mé chuťové pohárky dostaly do sedmého nebe, díky třem druhům knedlíků a jelenímu steaku s brusinkami (Bistecca di cervo noc mirtilli rossi). Něco neuvěřitelného. Trávíme zde zbytek večera popíjením červeného vína a na apartmán přicházíme téměř o půlnoci.

Lyžování ve Val di Fassa

Díky skipasu Dolomity superski si můžeme užívat ježdění na 1220 udržovaných km sjezdovkách, které obsluhuje 460 lyžařských lanovek a vleků. Italové oblast Val di Fassa považují za jednu z nejmodernějších oblastí Dolomit. Rozlehlost celého údolí umožňuje každý den lyžovat někde jinde. Val di Fassa se dělí na 12 jednotlivých oblastí. Nemusíte však kupovat nejdražší a největší skipass, možností je více. My ale chceme projet úplně všechno, včetně vyhlášeného okruhu Sella Ronda.

První den lyžování

Na rozježdění volíme nejbližší sjezdovky přímo na Canazei na úpatí hor Belvedere (2423 m), Passo Pordoi (2239 m) a Sass Pordoi (2950 m). Sjezdovky jsou zde červené a obsluhují je sedačkové a kabinkové lanovky. Svahy jsou poměrně široké a dá se na nich dobře carvovat. Pro odpočinek vybíráme jednu z místních restaurací, kde žaludek uspokojíme obligátními nočky se špenátem a sklenkou vinného střiku. Než nám slehne, rozhodujeme se pro výjezd gondolou na Sass Pordoi. Je krásné slunečné počasí, čeká na nás jedinečný zážitek, pohled ze skalnatého masivu na téměř celou oblast Val di Fassa. Vidíme odtud i další sjezdovky pod Passo Sella (2244 m) a Col Rodella (2485 m). Vypadají pohodově, tak proč je nevyzkoušet ještě dnes. Naše domněnky se za chvíli potvrzují. Kratší červené sjezdovky, které jsou ale ve stínu a mají tedy poměrně tvrdý povrch. Ještě, že jsme v Brně dali lyže do servisu.

Druhý den lyžování

Další den vyrážíme na opačnou stranu. Z oblasti Alba vede kabinka 131 na Clampac (2100 m). Odtud se dá pokračovat přes vrchol Sella Brunech (2428 m) až do městečka Pozza di Fasso. Sjezdovek zde není mnoho, ale jsou velmi pěkné. Parádní je sjezd do údolí po opravdu dlouhé červené tratí vedoucí podél skalního masivu, který je z ní nádherně vidět. V Pozza di Fassa si dáváme oběd a odpočíváme. Je teplo a sníh trošku taje. Uvidíme, jaké to bude odpoledne. Na protější straně jsou další sjezdovky. Vrháme se jim vstříc. Čekají na nás červené, černé i modré sjezdovky. Pravděpodobně díky blízkosti od aglomerací v údolí je zde poměrně plno, a tak se rozhodujeme ještě tentýž den navštívit Passo Costalunga Karerpass, kde je množství krátkých modrých a červených sjezdovek. Na odpočinkové, nikoliv výkonnostní lyžování ideální. Akorát tu je dost vleků a málo lanovek. Když vidím freeridové možnosti všude kolem, včera i dnes, tak mě bolí u srdce, že jsem si sebou vzal pouze svoje slalomky.

Třetí pohodový den

Třetí den si ordinujeme ježdění v oblasti Passo San Pellegrino, kam se přepravujeme skibusem. Přemýšlím, co má název společného se značkou známé italské vody. Ale zjišťujeme, že nic. Po levé straně silnice jsou červené a modré sjezdovky spíše mírnějšího charakteru. Vyžití zde najdou i úplní začátečníci. Na pravé straně Val di Fassa se nachází o poznání prudší svahy, po kterých se dá pokračovat dál, téměř po hřebeni, s výhledem na masiv Grupo de le Pale. Po obědě se vracíme na ubytování. Převlečeme se do pohodlného a vyrážíme směrem ke krytému bazénu. Vstupné stojí 12 euro na tři hodiny. Mimochodem děti do 4 let jsou zdarma. Perfektní relaxace při pohledu na zasněženou krajinu skrze panoramatická okna.

Čtvrtý den, Sella Ronda

Další den nás čeká téměř bájemi opředený okruh Sella Ronda. Jeho začátek i konec leží v Canazei, máme to tedy blízko. Tento okruh je pravděpodobně největším lákadlem v celém Val di Fassa. Jde o výlet na celý den, na kterém obkroužíte masiv Sella. Projet se dá oběma směry. My vyrážíme směrem na Passo Sella Sellajoch. Překonáváme při tom první vrchol, Col Rodella (2485 m). Z něj sjíždíme červenými sjezdovkami a pak dlouhou a táhlou, téměř rovinatou sjezdovkou, která vede až do Selva Wolkenstein. Jsme hodně natěšení a tak hned stoupáme sedačkovými lanovkami vzhůru na Passo Gardena Gröder Joch (2137 m) a padáme za masiv Sella. Čeká nás dlouhý sjezd do Corvary a přesun na Passo Campolongo (1875 m). Odtud následuje série výjezdu lanovkami až na, nám již známý, Belvedere, kde jsme lyžovali první den. Poklidným tempem jsme se stihli s přestávkami vrátit přibližně za 4 hodiny.

Suma sumárum, šlo o parádní dovolenou, která se nesla především ve znamení lyžování. I přes množství atrakcí, které lze v oblasti navštívit, jsme se nechali zlákat pouze báječným aqvaparkem ve městě Canazei. Na cestu domů se vydáváme po lyžování a vůbec se nám odtud nechce.

O Hintertuxu se říká, že je rakouským pokladem. Tento 3 250 m vysoký ledovec v Zillertalských Alpách je známý vynikajícími sněhovými podmínkami a 86 km sjezdových tratí všech obtížností. Zpravodajství hlásí 65 cm sněhu a 9 otevřených lanovek. Rozhodli jsme se proto věhlas, kterým se Hintertux pyšní, prověřit.

Z České republiky na ledovec za pár hodin

Vyrážíme z Brna chvíli po půlnoci, abychom byli ráno na svahu. Chceme si lyžování užít na maximum. Do cíle nás žene představa, jak budeme krájet obloučky na upravených sjezdovkách už za pár hodin.

Naše cesta by měla trvat přibližně 8 hodin i s přestávkami. Brno je vzdálené 610 km. Pro zajímavost Praha pouze 550 km. Na doporučení navigace směřujeme na Vídeň, kde odbočujeme na západ a přes St. Pölten, okolo Linze, až do Salzburgu. Prozatím všemi městy pouze projíždíme. Cestou zpět se však hodláme zastavit v Salzburgu a projít si večerní centrum. Cesta nás bezpečně vede až k německému Rosenheimu. Odtud padáme na jih do města Wörgl. U města Wiesing sjíždíme z dálnice A12 a míříme přes menší města do Zillertalského údolí. Jeho součástí je náš cíl, ledovec Hintertux.

Ranní Hintertux ve znamení tepla a azura

Cesta byla malinko kratší, a tak už před devátou hodinou ranní stojíme na spodním parkovišti a převlékáme se. Ubytování zatím neřešíme. Jelikož není hlavní sezóna, o nalezení cenově přijatelného ubytování v blízkosti ledovce nemáme obavy. Za chvíli již stojíme v drobné frontě u nástupní stanice na Glescherbus 1. Jde o panoramatickou gondolovou kabinovou lanovku, která nás vyváží do 2 100 m. n. m. Od vrchní stanice se dá pokračovat téměř do všech směrů.

Letošní první lyžování

My se vydáváme pomocí další kabinky Gletscherbus 2 k restauraci Tuxer Fernerhaus. Naše současná nadmořská výška je 2 600 m. Nám to ale nestačí. Pomocí Gletscherbus 3 a poté delším vlekem vystoupáme na nejvyšší bod, kam se lze lanovkami dostat. Gr. Kaserer ve výšce 3 268 m. n. m. nám poskytuje nádherný výhled.

Odtud si užíváme pěknou, širokou červenou sjezdovku Kaserer 11. Není příliš dlouhá, ale výborně se na ní vykrajují carvingové obloučky. Po chvilce ježdění spadneme až do 2 100 m. Zde nás Ledovec Hintertux pohostí v centrální Panorama Restaurant Sommerberg. Jelikož nemáme velký hlad, postačí nám vydatná gulášová polévka s tradiční bulkou Semmel. Po jídle se sluníme v lehátkách před restaurací a dopřáváme si odpočinek. Atmosféru tu dotváří obligátní rakouská hudba hrající z reproduktorů.

Po zbytek odpoledne se věnujeme lyžování na levých svazích, kde jsou červené a modré. Po cestě jsme však dosti unavení a navíc nás ještě čeká hledání ubytování. Ve tři hodiny odpoledne očistíme na parkovišti v údolí lyže a nasedáme do auta. I přes pouze částečně otevřený Hintertux jsme si lyžování užili. Možná to bylo tím, že šlo o letošní první svezení, možná je Hintertux skutečně tak dobrý.

Ubytování v okolí Hintertuxu

Hintertux je součástí rozsáhlého údolí Zillertal, které je největším údolím v Tyrolsku. Nejvíce rušno je v městečku Mayrhofen s necelými čtyřmi tisíci obyvateli. Abychom měli večer kam zajít na drink, snažíme se najít ubytování v jeho blízkosti, nebo přímo v něm. Nehledě na to, že v den odjezdu chceme prozkoumat středisko, které se tyčí nad tímto městem a nese stejný název. A důvod? Až připadne více sněhu, chtěli bychom ho navštívit.

Nakonec cenově přijatelné a pěkné ubytování nacházíme v pensionu kousek od lanovky Horbergbahn. Není to žádný luxus, ale naopak příjemný rodinný pension. Přesně to co jsme hledali. Na ledovec to odtud je jen 22 km. Spokojeni trávíme večer v jedné z místních hospůdek a jdeme brzy spát. Přece jenom nám cesta a lyžování daly do těla.

Zillertal, zábava i bez lyží

Každý den vstáváme brzy, aby ranní manšestr patřil výhradně nám. Po třetím dnu lyžování se s únavou v nohách rozhodujeme dát odpočnout svalům v krytém bazénu v Mayrhofenu. Jde o pěkný a moderní bazén, kde se nachází i 101 m dlouhý tobogán. Skutečně doporučuji k návštěvě. Součástí jsou dokonce i různé sauny.

Činnosti mimo svahy se odvíjejí od období, ve kterém do údolí zavítáte. V době, kdy jsme tu byli my, se ještě na svazích v údolí zelenala tráva a dolů z kopce se proháněli cyklisté. V oblasti se nachází pět tras pro horská kola, včetně singltreků.

Užít si můžete i vysokohorskou turistiku. Vyšlápněte si na jednu z okolních hor, nebo se na ni vyvezte některou z lanovek otevřených i v létě a v túře pokračujte po hřebeni. Překrásné výhledy jsou zaručeny.

Adrenalinu víc než dost

Nejenom ledovec Hintertux, ale i celé Zillertalské údolí je prošpikované adrenalinovými atrakcemi. Divoký sjezd na horském kole, paragliding, seskoky padákem, vyhlášené ferraty a další. Pro tyto a mnohé jiné sporty je zde výborná infrastruktura.

O vaši bezpečnost se během těchto činností postarají profíci, kteří jsou špičkou ve svém oboru a přesně vědí, co si mohou dovolit.

Hintertux se loučí

Po čtyřech dnech opouštíme ledovec Hintertux a do navigace zadáváme směr domů. Nechce se nám odtud, ale povinnosti nelze odkládat. Náš výlet končí a my se přesně podle plánu, přes Salzburg, vracíme do ČR.

Zhodnotím-li celkový dojem z údolí Zillertalu v tomto ročním období, musím říct, že šlo o velmi příjemnou změnu. Kvalita sněhu sice odpovídala září, ale zalyžovali jsme si skutečně pěkně. Je dobré vědět, že kvalitní lyžování Hintertux poskytuje i dlouho před začátkem hlavní sezóny.

Ve výšce 745 m, na úpatí horského masivu Dachstein, který sahá až do výšky 2995 m. n. m., leží nejdůležitější správní středisko na jihu celého masivu, Schladming. Kromě toho se jedná o jedno z nejvýznamnějších lyžařských středisek Rakouska a v současné době i světa. Bude se zde totiž konat MS světa v alpském lyžování 2013.

Zážitek na čtyřech vrcholcích

Údolím protéká řeka Enns, která pramení v Radstädtských Taurách a po 254 km se vlévá do Dunaje u městečka Mauthausen. Zde se mimochodem našly lidské ostatky z pozdní doby kamenné. Ale zpět ke Schladmingu.

Až vystoupáte k nástupním stanicím lanovek, uvidíte jen část celého ski areálu. Ten je totiž vybudován na čtyřech vrcholcích a tak je expozice svahů dosti členitá. Jejich jména jsou Hauser Kaibling, Reiteralm a samozřejmě Planai a Hochwurtzen. Schladming, společně s dalšími rodinnými regiony ve kterých platí totožný skipas, tvoří jedno z největších středisek v Rakousku.

Čeká zde na vás spousta zábavy jak na svazích, tak i mimo ně. Tento resort disponuje skutečnou flotilou sněžných děl, které jsou schopny vše potřebné zasněžit, takže o sníh se zde skutečně bát nemusíte.

Co Schladming nabízí?

Z vrcholu Planai vede do údolí k Olympia Stadion Planai 4 km dlouhá červená sjezdovka. Z vrcholu Hochwurtzen potom vede 7 km dlouhý FIS sjezd, který je v provozu i za umělého osvětlení. Ve Schladmingu však najdete mnohem více tratí než jen tyto dvě známé sjezdovky. Kromě 12 km modrých, 38 Km červených a 10 km černých tratí na vás čeká například měřený slalom, skicrossová dráha, měřený sjezd a hlavně 7 km dlouhá, osvětlená sáňkařská dráha. Sáňky si můžete půjčit za 5 Euro na den přímo u nástupní stanice lanovky na Hochwurtzen, odkud trať vede.

Ski Amadé, lyžařské nebe

Schladming, stejně jako mnoho dalších věhlasných lyžařských středisek (Flachau, Bad Gastein, …), patří do lyžařského mega regionu Ski Amadé, které vede již zmíněným údolím řeky Enns a poté odbočuje a stoupá do výšek až ke gasteinskému ledovci. Jedná se o stovky kilometrů sjezdovek všech obtížností, které jsou propojeny buďto lanovkami, nebo skibusy, které vás zadarmo odvezou, kam budete chtít. Vzhledem k rozsáhlosti celého Ski Amadé buďte při skibusových přesunech opatrní, ať se stihnete včas vrátit domů. Díky dobré infrastruktuře a neskutečným možnostem se budete zaručeně cítit jako v lyžařském nebi.

Zázemí, které vás rozmazlí

Schladming nabízí tak pestrou paletu činností, které lze v Alpách v zimně dělat, že byste zde mohli strávit půlku zimy a stejně se nezačnete nudit. Kromě lyžování a sáňkování vřele doporučuji jízdu na saních táhnutou koňmi, vysokohorskou turistiku s průvodci, Adventure park – obří lanové centrum, speciálně ozvučenou sjezdovku Sound Sloupe a mnoho dalšího. Výborně si odpočinete, třeba u nějakého koktejlu na Planai Beach, což je místo, kde téměř pořád svítí sluníčko a kde na vás čekají speciální lehátka pro vaše maximální pohodlí. I o děti je ve Schladmingu skvěle postaráno. Je zde nespočet lyžařských škol a dětských arén, které jsou obsluhovány pouze vyškoleným personálem. Pro milovníky freeskiingu je připraven naprosto perfektní Horsefeathers super park.

Novinky, které potěší

Schladming bude v roce 2013 hostit MS v alpském lyžování. Že pořadatelé nenechávají nic náhodě, svědčí obrovské investice do rekonstrukcí a pořizování nové infrastruktury, od zasněžování, přes lanovky, parkoviště, kapacity servisů, restaurací atd., úpravami profilu sjezdovek konče. Díky investicím ve výši okolo 30 mil. Eur se již tak věhlasné středisko stává skutečným konkurentem těch nejznámějších světových středisek a je zapotřebí s ním počítat i v celosvětovém měřítku.

Ve výšce 745 m, na úpatí horského masivu Dachstein, který sahá až do výšky 2995 m. n. m., leží nejdůležitější správní středisko na jihu celého masivu, Schladming. Kromě toho se jedná o jedno z nejvýznamnějších lyžařských středisek Rakouska a v současné době i světa. Bude se zde totiž konat MS světa v alpském lyžování 2013.

Zážitek na čtyřech vrcholcích

Údolím protéká řeka Enns, která pramení v Radstädtských Taurách a po 254 km se vlévá do Dunaje u městečka Mauthausen. Zde se mimochodem našly lidské ostatky z pozdní doby kamenné. Ale zpět ke Schladmingu.

Až vystoupáte k nástupním stanicím lanovek, uvidíte jen část celého ski areálu. Ten je totiž vybudován na čtyřech vrcholcích a tak je expozice svahů dosti členitá. Jejich jména jsou Hauser Kaibling, Reiteralm a samozřejmě Planai a Hochwurtzen. Schladming, společně s dalšími rodinnými regiony ve kterých platí totožný skipas, tvoří jedno z největších středisek v Rakousku.

Čeká zde na vás spousta zábavy jak na svazích, tak i mimo ně. Tento resort disponuje skutečnou flotilou sněžných děl, které jsou schopny vše potřebné zasněžit, takže o sníh se zde skutečně bát nemusíte.

Co Schladming nabízí?

Z vrcholu Planai vede do údolí k Olympia Stadion Planai 4 km dlouhá červená sjezdovka. Z vrcholu Hochwurtzen potom vede 7 km dlouhý FIS sjezd, který je v provozu i za umělého osvětlení. Ve Schladmingu však najdete mnohem více tratí než jen tyto dvě známé sjezdovky. Kromě 12 km modrých, 38 Km červených a 10 km černých tratí na vás čeká například měřený slalom, skicrossová dráha, měřený sjezd a hlavně 7 km dlouhá, osvětlená sáňkařská dráha. Sáňky si můžete půjčit za 5 Euro na den přímo u nástupní stanice lanovky na Hochwurtzen, odkud trať vede.

Ski Amadé, lyžařské nebe

Schladming, stejně jako mnoho dalších věhlasných lyžařských středisek (Flachau, Bad Gastein, …), patří do lyžařského mega regionu Ski Amadé, které vede již zmíněným údolím řeky Enns a poté odbočuje a stoupá do výšek až ke gasteinskému ledovci. Jedná se o stovky kilometrů sjezdovek všech obtížností, které jsou propojeny buďto lanovkami, nebo skibusy, které vás zadarmo odvezou, kam budete chtít. Vzhledem k rozsáhlosti celého Ski Amadé buďte při skibusových přesunech opatrní, ať se stihnete včas vrátit domů. Díky dobré infrastruktuře a neskutečným možnostem se budete zaručeně cítit jako v lyžařském nebi.

Zázemí, které vás rozmazlí

Schladming nabízí tak pestrou paletu činností, které lze v Alpách v zimně dělat, že byste zde mohli strávit půlku zimy a stejně se nezačnete nudit. Kromě lyžování a sáňkování vřele doporučuji jízdu na saních táhnutou koňmi, vysokohorskou turistiku s průvodci, Adventure park – obří lanové centrum, speciálně ozvučenou sjezdovku Sound Sloupe a mnoho dalšího. Výborně si odpočinete, třeba u nějakého koktejlu na Planai Beach, což je místo, kde téměř pořád svítí sluníčko a kde na vás čekají speciální lehátka pro vaše maximální pohodlí. I o děti je ve Schladmingu skvěle postaráno. Je zde nespočet lyžařských škol a dětských arén, které jsou obsluhovány pouze vyškoleným personálem. Pro milovníky freeskiingu je připraven naprosto perfektní Horsefeathers super park.

Novinky, které potěší

Schladming bude v roce 2013 hostit MS v alpském lyžování. Že pořadatelé nenechávají nic náhodě, svědčí obrovské investice do rekonstrukcí a pořizování nové infrastruktury, od zasněžování, přes lanovky, parkoviště, kapacity servisů, restaurací atd., úpravami profilu sjezdovek konče. Díky investicím ve výši okolo 30 mil. Eur se již tak věhlasné středisko stává skutečným konkurentem těch nejznámějších světových středisek a je zapotřebí s ním počítat i v celosvětovém měřítku.