Martin Lejsal V dobe, kdy jsem psal vcera svuj prvni prispevek z iranskeho
Tabrizu, spustil se docela prijemny dest. Po chvili zesilil az se nakonec
promnenil v neskutecnou prutrz mracen. Majitele kofinetu {mistni nazev pro
internetovou kavarnu}, dva mladi kluci se nejprve smali jak po ulici tece plno
vody a kolemjdouci se jiz brodi temer po kotniky.
Usmev jim zmrzl ve chvili, kdy se temna, spinava voda vevalila do kofinetu a
hrozila zaplavit veskere vybaveni a predevsim ohrozit elektricke draty.
V tu chvili bychom byli vsichni na jednom velkem elektrickem kresle.
Vsechny PC a draty sly okamzite na stoly. A my nejprve chvili drzely
nohy ve vzduchu a pak vetsina proste prijala za sve, ze voda je tu a
v pohode v ni chodili boty neboty.
Asi jeste nejsem tolik aklimatizovan, takze jsem si zul sve ASOLO botky
i ponozky, svazal je do uzlicku, vyhrnul si kalhoty nad kolena a sel zpet
do centra, brodic se valici se vodou. Snad i diky teto zkusenosti mam od
dnesniho rana kasel, ale leku mam take dost, takze ho porazim.
Mel jsem docela hezkou prihodu s mistnimi devcaty. Asi tri docela pekne
studentky sly naproti me a ja je pozadal, zda si je mohu vyfotit. Byly
z toho natolik prekvapene, ze se zacaly temer hystericky smat a utikaly
ode mne. No, tady mi asi psenka nepokvete :}
Navecer jsem se seznamil se skupinou kluku studentu a stravili jsme spolu asi
ctyri hodiny povidanim o politice, sexu {to je pro ne dost zajimave tema
vzhledem k urcitym restrikcim}, filmech. Je docela zajimave poznavat Iran
ocima lidi, kteri mysli nezavisle diky moznosti studovat. Iran naednou vypada
trochu jinak.
Jeli jsme pak taxikem do jednoho nadherneho parku, kde se prochazi studenti a
pristoupila k nam jedna pekna studentka. Samozrejme zahalena. Ale jakmile
si byla jista, ze neni v dohledu nabozenska policie, tak se dost dobre
odvazala a rozpovidala. Nakonec clovek zjisti, ze jsou to stejne svitorky jako
u nas.
Tak Vas zatim zdravim a zase brzy ozvu.
