Nečekaná romantika v Chorvatsku

Sadké bílé víno příjemně chladí na jazyku a já pozoruji, jak se na protější stůl zahradní restaurace vyšplhala mladá dívka. Ostatní z dobře se bavící partičky tleskají do rytmu a dívka začíná tančit.

V letních šatech, které toho moc neschovávají, bosky, strhává na sebe pozornost celé zahrádky. Dívám se, co na to personál, ale ti se jen usmívají. Hosté se baví a to je hlavní. Jsem v Chorvatsku, na pár dní. Poprvé a hned úplně na jihu, v Dubrovníku.

Hurá na moře

Jako každý našinec, i já mám rád moře, a jako každý našinec jsem smutný, že ho nemáme přímo u nás. Nemůžu se dočkat, až vezmu šnorchl a ploutve a zanořím se pod hladinu. Samozřejmě, korálové útesy a rybička Nemo na mne nečeká, ale křišťálově čistá voda s neskutečnou viditelností ano.

Přítelkyně dodělává nějaký projekt na hotelu, tak se musím zabavit sám.

„Kam jdeš s tím šnorchlem“, ptá se mne mladý kluk, když jdu směrem k moři. No, kam asi, potápět se, myslím si, a moc se mi s ním nechce dávat do řeči. „Ukážu ti, kde jsou na potápění skvělá místa“, pokračuje. Dávám se s ním do řeči. Nakonec místo na pláži skončím v malém kanclíku potapěčů, po chvilkovém smlouvání o ceně na sebe navlékám neopren a jdu si udělat potapěčský kurz. Jako opravdový, s kyslíkem a tak. Kluci, co to vedou jsem fajn, všechno mi vysvětlují, potápěním vysloveně žijí a evidentně s tím mají hodně zkušeností.

Večer přicházím zpátky do hotelu s hromadou zážitků a rozhodnutý, že se ještě párkrát budu chtít potopit.

Nečekaná romantika

Dubrovník je definitivně jedno z nejromantič­tějších měst na světě. Bezstarostnou atmosféru, namíchanou působením historického místa, mořského vzduchu, dlouhých teplých večerů, bílého mramoru a bavících se mladíých lidí, si musí vychutnat snad úplně každý. Kde jinde zapomenout na ranní vstávání do práce, protivného šéfa, hypotéky, složenky nebo fronty u pokladen.

Ne tak já. V kavárně sedím sám a pozoruji okolí. Přítelkyně je na hotelu, už druhý den a dodělává něco do práce. Prý by jinak nejela vůbec. Úplně mě to sice neuspokojuje, ale co se dá dělat.

Teprve třetí den práci dokončuje a my si můžeme vyrazit spolu. V Chorvatsku je po několikáte, ale v Dubrovníku poprvé. Večer má pomalý rozjezd, ještě mi povídá o projektu v práci, ale postupně, s dobrou večeří (krevety) a několika koktejly, se uvolňuje. Procházíme Dubrovníkem, celé centrum města je jedna velká pěší zóna, prohlížíme obrovské hradby a přidáváme další koktejly.

Dubrovník, to je romantika v čisté podobě. Jsem překvapen, jak moc to na přítelkyni působí. Okolo třetí hodiny ráno mne napůl žertem, napůl vážně, žádá o ruku. Stojí u toho na kašně a její hlas se odráží v tichu malého náměstíčka.

Přijímám. Sice taky napůl v žertu, ale po nějakým prstýnku se zítra určitě poohlédnu.

Konečně dovolená

Zbytek dovolené už trávíme spolu. Historické centrum, rybí trh, přístav, pláže v blízkém okolí Dubrovníku. Hodně piva, vína a ryb. Je začátek září, hlavní sezóna skončila, moře je pořád ještě vyhřáté z horkých letních měsíců a v restauracích už není takový mumraj.