administrator
O Americe se často mluví jako o místu, kde není žádná historie. Musím přiznat, že když člověk prochází moderní centra a náměstí amerických měst a s určitou nostalgií vzpomíná na historické uličky třeba stověžaté Prahy, dává uvedené větě za pravdu, ale tak jako vždycky, samozřejmě existují výjimky. Jednou z nich je Národní park Mesa Verde. Park pod skalními převisy velké stolové hory, odsud španělské pojmenování Mesa Verde – zelený stůl – ukrývá indiánské příbytky (cliff dwellings). A ty jsou už pěkně starodávné. Kmen Anasaziů zde žil před více jak osmi stoletími.
Na prohlídku jen s „dobrou“ fyzičkou
Stejně jako u jiných amerických národních parků zaplatíme u vstupu poplatek a vyzbrojeni právě obdrženou mapou hledáme nejbližší informační centrum. V Mesa Verde se totiž nachází kolem 600 skalních příbytků, ale na většinu se lze podívat jen z ptačí perspektivy při okružní jízdě parkem, a pokud si chceme indiánské příbytky prohlédnout pěkně zblízka, musíme využít organizované prohlídky s rangerem. A na ni potřebujeme vstupenky (hlavně v létě v plné sezóně je dobré si vstupenky koupit dopředu, protože samozřejmě počet prohlídek je omezený).
Mesa Verde je národní park ležící v jihozápadním cípu amerického státu Colorado, který je od roku 1978 zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Více informací poskytne Wikipedie (anglicky).
Než ale budeme chudší o pár dolarů (vloni to byly 3 dolary za prohlídku na osobu), musíme podstoupit dotazníkové šetření. „Netrpíte strachem z výšek? Nejste klaustrofobik? Dokážete vylézt desetimetrový žebřík? A zvládnete to i v poledne, když je teplo?“ Přišlo mi to až komické, ale na druhou stranu, když jsme pak stoupali po asi dvaceti schodech k nejznámějšímu příbytku v Mesa Verde, k takzvanému Cliff Palace, tedy Paláci v útesu, začala jsem všetečné otázky paní v návštěvnickém centru chápat.
V naší zhruba dvacetičlenné skupince bylo pár dobře živených Američanů (tipuju Texasanů), kteří toho už chvilku po začátku prohlídky měli dost. Zatímco si utírali zpocená čela a popadali dech, my jsme se od zdejšího průvodce dozvěděli, že Cliff Palace je se svými 217 místnostmi (většina ale sloužila jako sýpky a skladiště) největším objektem v Mesa Verde. Dodnes není zcela jasné, kolik lidí zde zhruba od 12. do 13. století žilo. Nejčastěji vědci hovoří o několika kmenových rodinách, zhruba 100 až 200 lidech. Při prohlídce kamenného obydlí zaujmou pod zem zahloubené kruhové stavby – kivy – které sloužily k náboženským účelům a shromážděním.
Podstatně menší ale z hlediska lokality daleko zajímavější je druhý námi navštívený skalní objekt Balcony House, tedy balkónový dům. Ten není shora viditelný a lze se k němu dostat jedině vylezením několika žebříků a protažení se úzkou zhruba půlmetrovou škvírou. „Námaha“ ale rozhodně stojí. Naskýtá se nám netypický pohled na stolovou horu (na některých místech není tak zelená, protože park postihly v poslední době dva velké požáry) a hlavně člověk začne uvažovat – proč je toto obydlí tak těžko přístupné, když Anasaziové byli v této krajině zcela osamoceni? Jasnou odpověď nemá ani ranger a tajemstvím je zahalen i odchod zdejších indiánů na konci 13. století. Možná vylidnění způsobilo stále větší odlesňování náhorní planiny nebo neúroda po velikém suchu a ve hře je i vpád cizího kmene od severu.
