Od dob kdy jsme psali posledně, se toho událo opravdu mnoho, jsme plní zažitků a dojmů z Turecka a mile nás překvapili Gruzínci. Co se týče našeho Ladíka jede NA JEDNIČKU. Zatím nám jen dělají problémy větší kopce, do kterých vyjíždíme na jedničku, ale dá se (nevýhoda motoru 1300). Holt jsme naložení moc věcma. Dáváme pauzičky, jak se dá, jedem pomaličku, máme prázniny ne?.

Stav silnic byl posledních tisíc kilometrů velmi zvláštní, asfatku následovala polňačka, díry cca 20 cm, mosty byly. Při cestě do hor jsme ujeli 60 km po krásném, klikatém polygonu.

Turecko je země, velká a plná dobrodružství. Doporučujeme. Trošku nám budou chybět posezeníčka u čaje na motorestech. Bohužel ale bylo celkem draho. Tři dny jsme strávili v pohoří Kačkar, kde sme pilně funěli do kopců a sedel. Výsledkem je několik tisíc výškových metrů a small Mt.Kačkar 3400n.n.m.

Počasí nám vychází. V Turecku teplo, slunce, nyní v Gruzii příjemné středoevropské klima. Vůbec v Gruzii je příjemě, s Ondrou to srovnáváme, jako u nás před dvaceti lety. Potkali jsme pár lidiček u silnice, kteří chůzí cik cak naznačovali že muslimové určitě nejsou.

{{reklama()}}

Museli jsme kompletně vyčistit karburátor, protože Turci nám prodali na trochu řízlý benzín s vodou, katastrofa.

Zrovna se válíme na poli nedaleko řeky a připravujeme se na odjezd smět Tbilisi a večer do Ázerbajdžánu, do Baku, kde 5. července o půlnoci vyzvedneme třetího člena cesty Jirku. Tranzitní víza na tři dny nám platí od půlnoci. Snad tam hranice normálně funguje i přes noc, jinak ztratíme drahocenný vízový čas. Jsme zvědaví, kam se všichni se všemi věcmi naskládáme.

Zatím chválíme vteřinové lepidlo od firmy Wurtz (díky strýcu), které nám drží vypouštěcí šroub od chladiče. Včera se mi ho podařilo při povolování odtrhnout. Voda nám neuniká, ale pro sichr dnes seženeme náhradní chladič. Konečně cítíme trošku jistoty, i když není potřeba, žigulíků tu je milión pět.

Tak jsme konečně v plném počtu. tři členové posádky a Ladík, úspěšně překročili Ázerbajdžánsko-Turkmenskou hranici. Momentálně se nacházíme uprostřed písečných dun pouště Karakum. Naláda je dobrá a daří se nám ukrajovat další kilometry.

Náš Ladík od Gruzie začal mírně zlobit, včera se nám oba přední tlumiče propadly dovnitř, naštěstí nedaleko města. Po cca hodině a půl bylo vše namontováno, zavařeno a pokračovali dál, svár se zdá být dobrý. Včera jsme jeli do půl jedné a vše ok.

Přes poledne je tu kolem 45–50 stupňů. Kdyby nefoukalo, tak snad umřeme teplem. Turkmenci jsou v poho. Včera jsme poprvé viděli velbloudy a v dílně večer nafasovali Litr a půl velbloudího mléka – dobrůtka.

Chystáme se na celkové odlehčení Ladíka. Nedokážeme si představit že s takovou váhou budeme jezdit do kopců. Vyhážeme co nebude potřeba.

Co se týče Asijské byrokracie, je neuvěřitelná. třeba za vstup do Turkmenistánu jsme platili 200 dolarů, za loď 11 000 Kč. Celkem nás to překvapuje. Moc nejíme a naše konta se přes to dost ztenčila. Uvidíme, snad to bude lepší. Počítáme, že poplatky nás neminou ani dál na východ.

Od dob kdy jsme psali posledně, se toho událo opravdu mnoho, jsme plní zažitků a dojmů z Turecka a mile nás překvapili Gruzínci. Co se týče našeho Ladíka jede NA JEDNIČKU. Zatím nám jen dělají problémy větší kopce, do kterých vyjíždíme na jedničku, ale dá se (nevýhoda motoru 1300). Holt jsme naložení moc věcma. Dáváme pauzičky, jak se dá, jedem pomaličku, máme prázniny ne?.

Stav silnic byl posledních tisíc kilometrů velmi zvláštní, asfatku následovala polňačka, díry cca 20 cm, mosty byly. Při cestě do hor jsme ujeli 60 km po krásném, klikatém polygonu.

Turecko je země, velká a plná dobrodružství. Doporučujeme. Trošku nám budou chybět posezeníčka u čaje na motorestech. Bohužel ale bylo celkem draho. Tři dny jsme strávili v pohoří Kačkar, kde sme pilně funěli do kopců a sedel. Výsledkem je několik tisíc výškových metrů a small Mt.Kačkar 3400n.n.m.

Počasí nám vychází. V Turecku teplo, slunce, nyní v Gruzii příjemné středoevropské klima. Vůbec v Gruzii je příjemě, s Ondrou to srovnáváme, jako u nás před dvaceti lety. Potkali jsme pár lidiček u silnice, kteří chůzí cik cak naznačovali že muslimové určitě nejsou.

{{reklama()}}

Museli jsme kompletně vyčistit karburátor, protože Turci nám prodali na trochu řízlý benzín s vodou, katastrofa.

Zrovna se válíme na poli nedaleko řeky a připravujeme se na odjezd smět Tbilisi a večer do Ázerbajdžánu, do Baku, kde 5. července o půlnoci vyzvedneme třetího člena cesty Jirku. Tranzitní víza na tři dny nám platí od půlnoci. Snad tam hranice normálně funguje i přes noc, jinak ztratíme drahocenný vízový čas. Jsme zvědaví, kam se všichni se všemi věcmi naskládáme.

Zatím chválíme vteřinové lepidlo od firmy Wurtz (díky strýcu), které nám drží vypouštěcí šroub od chladiče. Včera se mi ho podařilo při povolování odtrhnout. Voda nám neuniká, ale pro sichr dnes seženeme náhradní chladič. Konečně cítíme trošku jistoty, i když není potřeba, žigulíků tu je milión pět.

Tak jsme konečně v plném počtu. tři členové posádky a Ladík, úspěšně překročili Ázerbajdžánsko-Turkmenskou hranici. Momentálně se nacházíme uprostřed písečných dun pouště Karakum. Naláda je dobrá a daří se nám ukrajovat další kilometry.

Náš Ladík od Gruzie začal mírně zlobit, včera se nám oba přední tlumiče propadly dovnitř, naštěstí nedaleko města. Po cca hodině a půl bylo vše namontováno, zavařeno a pokračovali dál, svár se zdá být dobrý. Včera jsme jeli do půl jedné a vše ok.

Přes poledne je tu kolem 45–50 stupňů. Kdyby nefoukalo, tak snad umřeme teplem. Turkmenci jsou v poho. Včera jsme poprvé viděli velbloudy a v dílně večer nafasovali Litr a půl velbloudího mléka – dobrůtka.

Chystáme se na celkové odlehčení Ladíka. Nedokážeme si představit že s takovou váhou budeme jezdit do kopců. Vyhážeme co nebude potřeba.

Co se týče Asijské byrokracie, je neuvěřitelná. třeba za vstup do Turkmenistánu jsme platili 200 dolarů, za loď 11 000 Kč. Celkem nás to překvapuje. Moc nejíme a naše konta se přes to dost ztenčila. Uvidíme, snad to bude lepší. Počítáme, že poplatky nás neminou ani dál na východ.