Cestovatelé a dobrodruzi
Na embéčku u českých kolotočářů v Rusku
V pondělí prvního září vyrazili Martin Beťko s Michalem
Vičarem z Horního náměstí v Olomouci se svým embéčkem
Jůlinkou na cestu kolem světa. Od té doby projeli šťastně Polskem,
Estonskem až do Ruska. Projeli Petěrburkem, navštívili Moskvu a pokračují
dál. V Nižném Novgorodu opravili karburátor zanesený nekvalitním
ruským benzínem a zakotvili u českých kolotočářů. Přinášíme
vám autentické úryvky z cestovního deníku tak, jak nám přišly do
redakční pošty.
V pondělí prvního září vyrazili Martin Beťko s Michalem Vičarem z Horního náměstí v Olomouci se svým embéčkem Jůlinkou na cestu kolem světa. Od té doby projeli šťastně Polskem, Estonskem až do Ruska. Projeli Petěrburkem, navštívili Moskvu a pokračují dál. V Nižném Novgorodu opravili karburátor zanesený nekvalitním ruským benzínem a zakotvili u českých kolotočářů. Přinášíme vám autentické úryvky z cestovního deníku tak, jak nám přišly do redakční pošty.
Tallin jsme si docela užili. Přidali jsme se k erasmáckým studentům. Poté co nám o jedné čtvrti jejich průvodce řekl, že je nebezpečná, že je tam plno „drug adicts a homless people lajing everywhere on the streets“. V noci jsme se tam s Julčou vydali. Jediný drug adict a homless co jsem však viděl, byl Maťo, občas mu píchačku přidržoval Stejski.
Ruské hranice jsme v Narvě hledali asi tři hodiny, protože tam mají fakt divný systém. Celníci z nás byli docela nervózní, protože jsme vyplňovali všechny papíry až na místě. Tak nám za oplátku prohledali celé auto, ale pivo schované pod kufrem nenašli. Jsou to senilové. Za to našli naší lékárničku plnou léků, tak jsem jim vysvětlil, že jsem drug adict. V kombinaci s neobvyklým autem nevěděli, co na to říct a tak se nás chtěli zbavit.
Zbavit se nás chtěl i první policajt. První pokutu jsme platili hned za hranicema, Maťo projel zákazem vjezdu přímo před policejní budkou. Stálo nás to půl hodiny ukecávání, 400 rublů, jednu láhev vodky a čtyři plechovky Zubra. Musel jsem použít i argumenty tvrdšího kalibru, například jsem policajtovy tvrdil, že „za 400 rublů kupíš doma dvě děvočky“, popřípadě: „My chudí studenti z Bosny.“ Stejně jako celníci se nás nakonec chtěl zbavit, a tak Maťovi vrátil řidičák.
Petěrburg je špinavé město s krásnými paláci v centru. Turisti si ale více než Zimní palác s carem fotili Julču s Zimním palácem, což se jí samozřejmě velmi líbilo a odvděčila se nám bezproblémovým průjezdem Petěrburskými zácpami.
Do Moskvy je cesta daleká, a tak jsme cestou udělali několik nezbytných oprav, už se cítím jako mechanik. Nejprve jsme diagnostikovali problém (uvolněný chladič) následně jsme zvolili vhodné nástroje (klíč číslo 13) a provedli nápravu (dotáhli šroub) Aby toho nebylo málo, vyměnili jsme jednu pojistku a dotáhli sytič, prostě Pat a Mat v akci.
Teď jsme v Moskvě, bydlíme u Nataši. Nataša je psycholog a žije na kraji města se svým manželem. Docela si rozumíme, hlavně po konzumaci většího množství lihovin. Jsou docela milí, a tak se ani nezlobili za naše pětihodinové zpoždění kvůli zácpě v Moskvě. Je tu klemra jak v Cařihradu a tak zítra zkusíme zimě ujet na sever, na Ural. Prší, ještě že jsme vyměnili tu pojistku, protože jinak by nám nešly stěrače. Šli jsme na procházku kolem Kremlu. Putina ani Medveděva jsme neviděli, přej jsou v první linii v Gruzii.
Haha! Práve sme sa pridali ku kolotociarom. Ale po poriadku. Dnes bol deň plný zvratov. Včera k večeru sme dorazili do Nižného Novgorodu. Názov mi pripomínal Dolný Kubín. O to viac som bol prekvapený, keď som zistil, že toto mesto má 2 miliony obyvateľov. Skutočná perla ale ešte iba prisla…
Asi po dvoch kilometroch jazdy mestom motor odrazu stratil ťah, zakašlal a uložil sa k spánku… Naša úporná snaha po sebe navzdory zákonu akcie a reakcie nezanechala ani ten najmenší efekt. V jazere kauzality sme nerozčerili jediný kruh, až na to, že sme naším hektickým pobehovaním okolo auta pobavili dve mladé Rusky, ktoré nás následne prehovárali k inhalácii ilegálnych psychotropných látok, čo sme, s ohľadom na našu beznádejnú situáciu a z toho prameniacu nastupujúcu depresiu, poľutovaniahodne odmietli…
Miestna mládež nás potom úspešne dotlačila k benzinke, kde sme upadli do bezvedomia. O desiatej ráno na druhý deň nám jeden z mládežníkov klope na okno. Zlatá ruská duša nám pomohla presvedčiť mechanika Voloďu, aby sa nám pozrel na „mašinu“. Po chvilke spoločného chaosenia sme diagnostikovali problém: ako ináč, ruský benzín. Celý karburátor bol zanesený podivným svinstvom, rovnako benzinove cerpadlo a filter. Na skúšku sme vymenili nový karburátor za náhradný starý, ktorý sme vylovili odkialsi z útrob embéčky a skutočne – motor zase vrčí! Podivne však poskakoval, tak sme sa rozhodli starý kaburátor opäť odmontovať, kúpiť technický benzín vycistiť a prefúknúť pôvodný karburátor a namontovať ho späť. To už sme ale s Michalom zase osameli. S radosťou konštatujem, že po tomto výkone Júlinka zase šlape ako hodinky. Od kohosi z mnohých prístojacích, ktorí sa pri nás za celý deň nášho kutenia postupne vystriedali, sme zistili, že nie sme jediný Čechoslováci v meste. Vraj tu na Leninovom prospekte zakotvili český kolotociari…
Na čerstvo vyladenom aute sme sa ich teda vydali navštíviť a čuduj sa svete, už tu na nás boli nachystaní. Pri večeri a káve sme podebatili o špecifikách kolotočiarkského života – niekedy poreferujem. Preparkovali sme auto k maringotkám a zmyli zo seba prach a kolomaz. Vraj tu zajtra majú veľkú slávu – Dni mesta. Tak sme sa rozhodli na deň ostať. Som zvedavý a dosť sa teším. Snáď ma zajtra nechajú obluhovať nejaký kolotoč. Pekne to tym Rusom osladim za ten benzín, chacha!
Práve sa okolo mihol Michal a hukol na mňa, že si ide kúpiť niečo na jedenie a že sa vraj keď tak stretneme „doma“ pri kolotočoch. Heh, toto ma fakt baví.
Cestovatelé a dobrodruzi
Staňte se vůdcem malého plavidla. Získejte oficiální oprávnění s celosvětovou platností
Pokud dlouhodobě prahnete po tom, že se budete prohánět na lodi po vodě, je na čase se pustit do získání oficiálního kapitánského oprávnění. Vůdce malého plavidla je odrazový můstek, přičemž dané oprávnění je určeno pro vnitrozemské vody, ovšem platnost je celosvětová. Postupně pak můžete doplňovat další a další povolení na lodě s neomezeným výkonem i na plachetnice.
Samotný kurz není časově náročný. Celou teorii projdete s lektorem během soboty, kdy prostudujete kompletně celou problematiku vnitrozemské plavby. Velkou výhodou je, že není vyžadován praktický výcvik, prostě se všechno naučíte od začátku. Po absolvování kurzu vám už nic nebude bránit v přihlášení se k teoretické zkoušce, kterou složíte na některé z poboček Plavebního úřadu.
Malé motory s výkonem do 20 kW
V první řadě je nezbytné podotknout, že Vůdce malého plavidla může používat lodě s motorem o výkonu maximálně 20 kW, což je naprosto dostačující třeba pro rybáře. Proženete se i na pramici s malým motorem. V případě, že budete chtít postoupit výše a řídit silnější loď, případně i skútr, je nezbytné získat oprávnění na motory s neomezeným výkonem.
Plavení po vnitrozemních vodách
S průkazem Vůdce malého plavidla vyrazíte na jakoukoliv vnitrozemní vodu po celém světě, takže nemůžete se vydat přímo na moře, ale na řeky, jezera a rybníky vám postačí. Stejně jako u motorového vozidla potřebujete řidičské oprávnění, u lodí zase kapitánský průkaz, jinak byste mohli dostat nemalou pokutu.
Chcete si tedy i vy udělat průkaz Vůdce malého plavidla? Celý kurz stojí 3 000 korun. Staňte se kapitánem. Potom si můžete udělat další kurzy – velké motory, kombinaci MC či kombinaci MCS20. Záleží na tom, jak moc se chcete do problematiky plavení ponořit.
Na auto potřebujete řidičský průkaz, na loď zase kapitánský průkaz. Líbilo by se vám projet se po Vltavě nebo plavit se v Chorvatsku na jachtě? Nic není nemožné. Kapitánský průkaz si lze udělat i v ČR. Platí celosvětově ve vnitrozemských vodách.
Vnitrozemská plavba nevyžaduje kapitánský průkaz pro lodě s motorem o výkonu pod 4 kW a plachetnice s plochou plachty do 12 m2. Jestliže však projdete kurzem a stane se z vás oficiální vůdce malého plavidla, nebudete nijak omezeni, a hlavně se naučíte loď ovládat.
Průkaz vůdce malého plavidla má různá oprávnění
K ovládání lodě potřebujete průkaz VMP, tedy vůdce malého plavidla. Pozor, vydává se v různých kategoriích oprávnění a ideální je udělat si variantu M pro neomezené motory. Tu je možné získat od 18 let a pro její získání musíte vykonat jak teoretickou zkoušku, tak praktické ověření vedení malého plavidla. Pak lze řídit lodě do 20 m délky bez ohledu na výkon motoru – výkonné vodní skútry, sportovní motorové lodě atd.
Jak získat toto oprávnění?
Musíte se zapsat do kapitánského kurzu. Zase tak náročná záležitost to není, teorii odstudujete za jednu sobotu, praktický výcvik trvá zpravidla půl dne, avšak když se nebudete cítit dostatečně jistí, můžete si zajistit více lekcí. Cena kurzu se mírně liší podle toho, kde se ho rozhodnete absolvovat. U profesionálů ze Seawolf vyjde na pět tisíc korun. Stejně jako u řidičského průkazu však jde o doživotní investici. Částku zaplatíte jednou a oprávnění být kapitánem plavidel máte napořád.
Po absolvování teoretické výuky i praktického výcviku se můžete přihlásit na Plavebním úřadu ke splnění zkoušky. Plavební úřad má pobočky v Praze, Přerově a Děčíně, přihlásíte se online, správní poplatek činí 500 Kč. K přihlášce potřebujete doložit potvrzení o absolvování kurzu a také potvrzení od lékaře.
Jestliže vás kapitánský průkaz zajímá, bližší informace a možnost přihlásit se do kurzu najdete přímo na Kapitanskezkousky.cz.
Cestovatelé a dobrodruzi
Diashow turné: Kamčatka – poloostrov sopek
Málo míst na světě přitahuje dobrodruhy a milovníky divočiny tak jako
Kamčatka. Divoký kraj daleko na východě Sibiře – poloostrov sopek, který
je tak odlehlý a izolovaný, jakoby to byl ostrov.
Málo míst na světě přitahuje dobrodruhy a milovníky divočiny tak jako Kamčatka. Divoký kraj daleko na východě Sibiře – poloostrov sopek, který je tak odlehlý a izolovaný, jakoby to byl ostrov.
Kamčatka je země málo obydlená: divokou zelenou tajgou se potulují hnědí medvědi a řeky jsou plné lososů. Kdo však chce Kamčatku poznat zblízka, musí se vyzbrojit velkým odhodláním a připravit se na nečekaná dobrodružství.
Turné po 21 městech ČR, únor až duben. Kompletní seznam měst na http://www.promitani.cz/kamcatka/
Kamčatka navíc patří mezi nejaktivnější vulkanické oblasti světa: Leží tu desítky činných sopek. Jejich špičaté kužely ční impozantně nad krajinu, vypouštějíce sloupce hustého dýmu. „Když jsme po dvoudenní jízdě těžkým terénním náklaďákem zapadli na úpatí sopky Tolbačik do hlubokého řídkého bahna, vypadalo to beznadějně. V podmáčené tajze se na nás okamžitě vrhly miliony komárů a auto se nedařilo vyprostit ani pomocí motorového navijáku. Vždy, když řidič pracně připevnil ocelové lano k některému ze stromů v okolí a zapnul motor, vytrhlo to strom i s kořeny, ale auto se ani nepohnulo. Ještě, že ruský člověk se jen tak nevzdává. Vyvrátili jsme sice čtyři stromy, ale pátý vydržel a my mohli po náročném boji s bažinou pokračovat… Pozdě odpoledne jsme rozbili tábor v oblasti sopečného prachu na svahu vulkánu. Po vyčerpávajícím pěším výstupu jsme pak konečně další den dosáhli okraje vrcholového kráteru a pohlédli do obřího jícnu jedné z nejaktivnějších kamčatských sopek – Ploského Tolbačiku.“, vzpomíná na nejzajímavější okamžiky své cesty Martin Loew.
Kamčatka je magická země. Její sopky jak divotvorné hrnce občas chrlí lávu, popel a dým, ale zároveň pod svou pokličkou dokáží uvařit tak velkolepé scenérie, jaké si vůbec příroda dokáže představit.
„Chci vás tímto pozvat na nejmodernější multimediální show, tvořenou stovkami fotek, hudbou, filmovými záběry, ale především mým živým vyprávěním.“ uzavírá pozvánku cestovatel Martin Loew.
Nejnovější diashow „Kamčatka – poloostrov sopek“ uvádí na svém letošním jarním turné cestovatel a fotograf Martin Loew. Během multimediálních živě komentovaných projekcí vypráví Loew v 21 městech ČR svůj dobrodružný příběh plný krásných fotografií i nevšedních zážitků. Více informací na http://www.promitani.cz/kamcatka/.