Kdysi dávno, v dobách, kdy hluboké lesy byly ještě plné loupeživých rytířů a divoké zvěře, vládl naší zemi císař Karel. A protože panovníků téhož jména bylo více, zván byl Čtvrtým. Jeho jméno si až příliš často spojujeme pouze s Univerzitou, či hradem Karlštejn. A přesto stál podle pověsti u zrodu města, které lze dodnes obdivovat a které na rozdíl od mnoha jiných míst vzkvétá natolik, že by i sám Karel IV. mohl být nadmíru spokojen.

Snad byl tehdy krásný a slunečný den. Jako stvořený pro lov a projížďku v lesích mezi Krušnými horami a Slavkovským lesem. Nic nenasvědčovalo tomu, že by přinesl něco jiného, než radost z ulovené zvěře a večerní hostinu na počest císaře. Život však mnohdy přináší události, které mohou ovlivnit nejen nás samotné, ale rovněž osudy nespočetných generací, které přijdou po nás. A tehdy jeden z takových okamžiků nastal. Lovecký pes císařovy družiny se v honbě za zvěří propadl do jednoho z pramenů s horkou vodou a jeho bolestné vytí přilákalo lovce. Všichni byli nesmírně překvapeni nečekaným objevem a hříčkou přírody, kterou do té doby neznali. Ale císař velmi rychle rozpoznal léčivé účinky pramene na své bolavé noze a tak okamžitě rozkázal místo osídlit a kolem pramene zřídit domy.

Písemné dokumenty udávají, že 14. srpna 1370 Karel IV. udělil tomuto místu svobody a práva, jakých v té době požívalo blízké královské město Loket. O výsadním postavení Karlových Varů jakožto lázní svědčí i početná privilegia, průběžně potvrzovaná panovníky Čech až do roku 1858.

Rozvoj lázní zejména po stavební stránce, byl koncem 16. a začátkem 17. století neblaze ovlivněn dvěma živelnými pohromami. Dne 9. května 1582 byly Karlovy Vary zasaženy velkou povodní a 13. srpna 1604 bylo město pohlceno požárem, při němž ze 102 domů jich 99 shořelo. Ani třicetiletá válka se zdejšímu kraji nevyhnula bez následků. V jejím průběhu bylo město několikrát vystaveno řádění vojsk, požárům, nemoci a hladu. Návštěvnost lázeňských hostů klesala a tím i celková hospodářská prosperita. To vedlo k tomu, že si karlovarští museli hledat vedle lázeňství i jiné zdroje obživy. Tak došlo v 17. století postupně k rozvoji typických karlovarských řemesel – cínařství, puškařství, jehlářství a nožířství. Výraznější oživení lázeňského života nastalo až koncem 17. století přílivem bohatých šlechtických návštěvníků z okruhu saského a později i ruského a polského panovnického dvora. Velkou propagací byly pro Karlovy Vary dva lázeňské pobyty ruského cara Petra Velikého v letech 1711 a 1712.

Téměř do konce 17. století si Karlovy Vary zachovaly svůj sevřený gotický ráz s městskými branami a těsnou zástavbou kolem Vřídla. Na pravém břehu Teplé nad Vřídlem stál pozdně gotický kostel Maří Magdaleny, prvně zmiňovaný roku 1485. Domy zde byly většinou se šindelovými střechami.

Osmnácté století přineslo vřídelnímu městu dlouhá desetiletí rozkvětu a slávy. Roku 1707 potvrdil císař Josef I. Karlovým Varům všechna privilegia, přičemž je výslovně označil za královské svobodné město. V první polovině 18. století se Karlovy Vary těšily přízni Habsburků, zejména císařovny Marie Terezie. Městská rada vydala roku 1719 zvláštní městské zákony, jimiž se do detailů řídil veškerý život lázní. Roku 1711 byly na místě dnešního Mlýnského pramene vystavěny Mlýnské lázně, první veřejný lázeňský dům v Karlových Varech. V roce 1717 měly lázně již svou první skromnou divadelní scénu.

Slibný rozvoj lázní v l. polovině 18. století byl však 23. května 1759 přerušen katastrofálním požárem, který zničil 224 domů. Následky požáru však byly v poměrně krátké době překonány. Následná výstavba města po požáru byla prováděna plánovitě a velkoryse. Namísto původních hrázděných staveb byly budovány kamenné domy s více patry, s bohatými štukovými fasádami a kryté prejzovými střechami. Nebyly již obnoveny původní městské brány, které brzdily rozrůstání města.

Nejvyhledávanějším společenským střediskem šlechty se koncem 18. století stal Český sál, který roku 1775 zakoupil cukrář Johann Georg Pupp a položil tím základ k rozvoji největšího karlovarského restauračního a hotelového provozu Grandhotel Pupp. Společnost scházející se v Karlových Varech v 18. a na počátku 19. století získávala stále více mezinárodní charakter. Vedle aristokracie se k Vřídlu ráda sjížděla i evropská kulturní elita. Návštěvy vynikajících osobností jsou tradičním specifikem Karlových Varů a výrazně poznamenaly kulturní dějiny města.

Poslední třetina 19. století byla pro Karlovy Vary obdobím rozsáhlých stavebních prací a budování moderních lázeňských objektů. Tato výstavba dala městu jeho dnešní architektonickou tvářnost, nesoucí výraznou pečeť historismu a secese. Vznikly tak vlastně v pořadí již čtvrté Karlovy Vary, jejichž krásu obdivujeme dodnes. První, gotické a renesanční město zaniklo požárem roku 1604. Barokní Karlovy Vary poničil požár roku 1759.

První světová válka znamenala tečku za vzestupnou křivkou vývoje vřídelního města, byla koncem tzv. starých dobrých časů spjatých s duchem rakousko-uherské monarchie. Narušila příliv lázeňských hostů a tím vážně ochromila celý život Karlových Varů. Po první světové válce byl sice karlovarský lázeňský život rychle obnoven, město však už zdaleka nedosáhlo předválečné návštěvnosti.

A jak je to s městem Karlových pramenů dnes? Dle mého soudu není v České republice místo, kde by na tak malém prostoru bylo soustředěno takové množství nádherných domů, parků a míst k odpočinku. Je sice pravdou, že číšníci v restauracích budou možná poněkud překvapeni, když s nimi budete komunikovat česky a oni tak alespoň na chvíli budou moci odložit naučené fráze v ruštině. Ale co na tom, nebyly snad Karlovy Vary v celé své historii přeci jen více nadnárodním, než ryze národním územím?

Ve zbytku naší republiky jste mnohde obsluhování rusky mluvícími spoluobčany, zde se naopak obsluhovat nechají. A ačkoliv jsou zde k vidění nápisy v ruštině, nemáte pocit, že by jste překročili hranice směrem na východ. Naopak, Karlovy Vary hovoří mnoha jazyky a věřte mi, že ten nejdůležitější a nejhlasitější, je krása, nádhera a výstavnost.

Nenechte si ujít procházku podél řeky od Alžbětinských lázní směrem ke Grand hotelu Pupp. Míjet budete nejen architektonické skvosty secesních domů, ale rovněž mnohé parky a ani se nenadějete a před vámi se otevře pohled na Mlýnské lázně s kolonádou připomínající Berniniho sloupořadí na náměstí sv. Petra v Římě. Ochutnejte pár doušků z léčivých pramenů a připojte se tak k jeho objeviteli Karlu IV.

Když už si budete myslet, že od Grand hotelu Pupp nelze jít dál, jen pár kroků od něj je lanová dráha na Vyhlídku Diana. Nechte se vyvézt za pouhých 36,– Kč a z krásné rozhledny můžete obdivovat nejen Karlovy Vary samotné, ale zejména rozlehlost lesů všude kolem. A pokud se rozhodnete vrátit se do města pěšky, nabízí se vám nepřeberné množství stezek a cestiček, které vás osvěžujícím lesem dovedou zpět.

Budete-li mít štěstí, narazíte stejně jako já na skutečně úchvatný pravoslavný chrám sv. Petra a Pavla, postaveného v roce 1898, jemuž byl vzorem kostel nedaleko Moskvy. A možná stejně jako já, přijdete ve správný čas a v jeho prostorech bude právě probíhat křest malých dětí za zpěvu pravoslavných chorálů. Krásu architektury tak doplníte o duchovní rozměr a když se pak budete s Karlovými Vary loučit, bude vaše srdce i duše naplněna po okraj.

Pokud tedy budete přemýšlet o vhodném tipu na výlet, zkuste Karlovy Vary. Rozhodně nebudete litovat.