Čelakovského sady leží těsně vedle Národního muzea, mezi ulicemi Vinohradská, Mezibranská a Škrétova v Praze 1 Nové Město. Park je relativně malý, má výměru 1,3 hektaru, leží na svažující se ploše v nadmořských výškách 215 až 226 metrů.
Sady vyprojektoval a začal budovat již v roce 1885 pražský zahradní architekt František Thomayer na místě zbouraných městských hradeb na horním konci Koňského trhu. Rozloha původní zeleně byla později značně omezena stavbou metra a magistrály, která sady lemuje z východní a ze západní strany. Právě díky stavbě metra a magistrály byl park rozdělen na dvě části, jeho původní koncept změněn a z původní kompozice parku se nezachovalo prakticky nic.
Části parku jsou spojeny podchodem a sítě cest zde jsou přizpůsobeny vchodům do metra. Volně umístěné dřeviny reprezentují na 30 druhů. Nejvíce zde najdeme lípy malolisté a jerlíny japonské. Je známo, že dva stromy byly v parku vysazeny známými osobnostmi. Po levé straně muzea v ploše chodníku roste od roku 1990 lípa svobody, kterou zde zasadili Václav Havel a Alexander Dubček. Po pravé straně muzea najdeme také lípu malolistou od hudební skupiny ELÁN a souboru tanců Lúčnica. Lípa byla vysazena na paměť česko – slovenského přátelství.
Po pravé straně muzea najdeme pomník z bílého mramoru dramatické umělkyně Otýlie Sklenářové Malé od sochaře Ladislava Šalouna. Socha byla odhalena roku 1933. Mimo jiné slavná herečka Otýlie Malá učila v dramatické škole Národního divadla později neméně tak slavnou Emmu Destinovou.
Sady jsou pojmenovány po českém vědci, básníkovi a literátovi Františku Ladislavu Čelakovském, který byl znám především díky svým charakteristickým výrazovým prostředkům lidové epiky i lyriky v dílech Ohlas písní ruských a Ohlas písní českých. Politické a společenské otázky řešil prostřednictvím epigramatických cyklů. Navíc si ze školy jistě pamatujete jeho básnickou sbírku Růže stolistá, kterou završil své bohaté dílo.
Podle statistik v roce 2005 projelo pražskou magistrálou pod Národním muzeem okolo Čelakovského sadů kolem 85 000 aut denně. V roce 2006 už kolem 100 000. Toto je maximální zatížení pro okolní zeleň i stavby v okolí a proto začal magistrát jednat a připravil radikální změnu současné podoby horní části Václavského náměstí. Studie počítá s přeložením jednoho ramene magistrály za Národní muzeum a s propojením náměstí s Vinohradskou třídou bulvárem pro pěší. Václavské náměstí by tak znovu dostalo vzhled, do kterého výstavba magistrály nešetrně zasáhla. Mohlo by se tak stát již za několik let. Vznikly návrhy vrátit na Václavské náměstí tramvaje. Ty mají své příznivce stejně jako odpůrce. Tramvaje zde přestaly jezdit v sedmdesátých letech minulého století, projíždějí pouze Jindřišskou ulicí napříč Václavským náměstím. Uvidíme, co nás v budoucnu čeká.
Dominantní stavbou v této části Václavského náměstí je Národní muzeum Na jeho budovu byl 15. 11. 1883 vypsán veřejný konkurs na předběžné skicy pro novou stavbu. Zvítězil Schulzův projekt, který zaujal tím, že obohatil stavební program o ideu ústředního slavnostního Panteonu. Prof. Schulz vypracoval rychle nové definitivní plány upravené po připomínkách muzejních kustódů a vídeňských odborníků. Následně byl jmenován ředitelem stavby, která měla být hotova za čtyři roky. Schulzův honorář za celou práci měl činit 3 % veškerých plánovaných nákladů na stavbu, tedy 53 500 zl. Stavební náklady byly odhadovány (bez architektova honoráře, vnitřní umělecké výzdoby a mobiliáře) na 1 740 000 zlatých. Ve skutečnosti pak dosáhly výše asi 2 miliónů zlatých.
Dne 27. června 1885 bylo místodržitelstvím vydáno povolení ke stavbě. V roce 1888 byla dokončena stavba hlavní kopule, bylo osazováno hlavní schodiště, prováděly se práce štukatérské a malířské a na balustrády byly usazeny sochy. Roku 1888 měla být stavba dobudována, ale zdržela se díky nepříznivému počasí. V témže roce se začalo s přípravou vnitřního zařízení budovy, na něž zemský sněm schválil rozpočet do výše 300 000 zlatých. Dokončovací práce trvaly až do počátku r. 1890. Zahajovací slavnost České akademie, uspořádaná v Panteonu 18. května 1891, se stala současně slavnostním zpřístupněním nové budovy Muzea Království českého. Akademii byla propůjčena část levého přízemního traktu budovy. Počátkem 90. let se upravovalo bezprostřední okolí budovy na veřejný park.
Národní muzeum dnes shromažďuje sbírky hmotných dokladů české i zahraniční provenience týkající se vývoje přírody i historie, zejména v oborech mineralogie, geologie, petrologie, paleontologie, hydrobiologie, mykologie, botanika, entomologie, zoologie, antropologie, prehistorie a protohistorie, středověká archeologie, klasická archeologie, české dějiny, národopis, numismatika včetně mimoevropské, dějiny divadla, dějiny tělesné výchovy a sportu, pravěk a starověk Přední Asie a Afriky, mimoevropská etnografie, asijské kultury, muzikologie a knihověda. V hlavní budově na Václavském náměstí najdete přírodovědecké muzeum se zoologickou expozicí, antropologickou expozicí, mineralogicko – petrologickou expozicí, osteologickou expozici a paleolontologickou expozici.
Děti tady nejraději koukají na vycpaná zvířátka a motýly. Pražané jsou zvyklí ať s dětmi či bez nich tiše procházet sály a vnímat okolní krásu, ze které se tají dech a sálá monumentálnost prostor, které vyvolávají řadu emocí a návratů do historie. Po načerpání informací, zážitků i síly a po procházce patry a mnoha místnostmi impozantní budovy je hezké sednout si na některou z laviček v půlkruhu kolem trávníku v Čelakovského sadech, které celou budovu Národního muzea obklopují.
Před Národním muzeem je dnes přímo do dlažby zasazen pomník – kříž dvěma studentům, kteří zde spáchali své protestní sebevraždy. Pomník Jana Palacha a Jana Zajíce. Když jsem fotila park, kde toho mimochodem v zimě k focení mnoho není, míjela jsem tento zasazený kříž plný právě rozsvícených svíček. Stálo nad ním několik mladých lidí a zapalovali svíčky další. Nejdříve jsem měla cukání je tam vyfotit, jak se sklání ke kříži s hořící svíčkou v ruce, začínalo se stmívat a já si uvědomila, že nechci tuhle chvíli rušit blesknutím fotoaparátu.
