Projekt cestovatelských zápisníků – blogů začali využívat další cestovatelé. Radka Zounková v Cestovinách publikuje nejen zápisky polárnické, fotografické, ale i obrázky čistě textové. Skupinka SBP (Šárka, Bob a Peťa) v blogu Rusko 2007 velmi živě popisuje zážitky z cesty po Kamčatce. Na scéně se už objevil i první medvěd. Tímto vítáme nové blogery a přejeme jim hodně zážitků na cestách!
Tolbacik
Vsude bylo nadherne. Zluta kvitka (evidentne pomatene blatouchy, ktere nevi, ze se nachazi v mistech bez vody a jine vegetace), uzasny vodopad… a pak jsme k veceru pred sebou uvideli krasne udolicko. Ihned jsem si vsimnul asi kilometru vzdaleneho medveda pasouciho se dole na louce… tedy ihned pote, co mi ho asi minutu ukazovala Sarka, ktere ho predtim ukazal BoB… a poridili prvni fotky onoho hunace.
Medved se po chvili odkolebal pomalou chuzi kousek dale. A protoze jsme si rekli, ze co je dobre pro medveda, bude dobre i pro nas, rozbili jsme svuj tabor na teto nadherne loucce v medvedim udoli. Komari zvolili evidentne podobnou strategii. Co je dobre pro medveda a pro turisty… Poprve za celou dobu jsme se vsichni nastrikali sprejem od hlavy az k pate a zalezli do moskytier.
Protoze nejsme zadni amateri, udelali jsme vecer poradna protimedvedi opatreni, varili 50 metru od tabora, veskere jidlo vyndali ze stanu a peclive schovali na mnoho ruznych mist a nakonec pripravili past na medveda z cepinu, vlasce a rolnicek. Kdyby se k ni medved priblizil, rolnicky by zcela jsite zacinkaly a on dostal z nasledneho cinkani infarkt (s trochou stesti drive nez my).
Rano jsem na okamzik vykoukl ze stanu a rychle se schoval pred armadou utocicich komaru. BoB vyzbrojeny moskytierou se dovazne vydal zachranovat odlozene jidlo z jejich dosahu. Kdyz v tom… Buch! Kamen se dovalil.
Nebyl to jen tak ledajaky kamen. Byl to kamen, pod kterym bylo ulozeno nase jidlo. A abych rekl pravdu, tak velky komar se jeste nenarodil, aby odvalil nas zajistovaci kamen.
Nebyl to komar 
Byl to medved. Ne ten, ktereho jsme potkali vcera vcer, ale patrn jeho mladsi bracha. Odvalil sutr, rozdrapnul lezernim pohybem tasku se zasobami, prokousl petlahev s cukrem a zacal se jim ladovat. Nas bojovy pokrik a cinkani zvonecky povazoval patrne pouze za zpestreni gastronomickeho zazitku.
Jenze to se chlapec prepocital. Praaask! Vyletl k obloze a zkoprnelemu medvedovi prvni Signal Ochotnika ze slavne Medvedobijky. Praask! To byl druhy, ktery byl jiz prchajicimu medvedovi v patach, tentokrat z Prskometu. Nastala velka a rozhodujici bitva o jidlo…
Z blogu Rusko 2007, píší: SBP (Šárka, Bob a Peťa)
říjen 2006 – Kde jsou Špicberky?
Na jednom internetovém deníčku z cesty na Špicberky se píše cosi o tom, že když se zmínili paní pokladní v Tescu, že jedou na Špicberky, té prý jen ztuhnul úsměv na tváři a prohlásila něco o tom, že co tam proboha budou dělat, vždyť je tam strašná zima.
Paní pokladní asi byla nadprůměrně vzdělaná, co se týče zeměpisu. Ona totiž evidentně tušila, kde Špicberky jsou. Tuší to docela dost lidí, mnohem víc však o Špicberkách neví vůbec nic a jedna moje kamarádka dokonce opakovaně tvrdí, že jedu na Seychely. Já taky nejsem nijak nadprůměrně zeměpisně vzdělaná a zase netuším, kde jsou Seychely. Pod tímto slovem si představím akorát palmy, písek, želvy, moře a nechutné vedro. To na Špicberkách rozhodně nebude. I když, abychom se za pár let nedivili…
Bylo mi dopomoženo k pěkné mapě, tak ji sem dávám. Špicberky (norsky Svalbard) jsou asi tak 1000 km na sever od Norska (a asi tak 1200 km na jih od severního pólu).
Tak Špicberky jsou to nahoře, na severu, co se jmenuje Svalbard
No a Seychely, ty jsou východně od Afriky, hned nad Madagaskarem. Tak už to taky vím.
Z blogu Cestoviny Radky Zounkové
