Jako správný student se snažím naplňovat odkaz Jana Amose Komenského o cestování jako nedílné součásti vzdělání. Jednak mě to fakticky baví, ale taky jsem zjistil, že když člověk pozná cizí kraje, lidi a zvyklosti, pozná teprve zemi svoji a hlavně sebe.
Protože cestování je dosti nákladná záležitost, cestuji jak jen to jde. Spím pod stanem, jezdím nejlevnějšími dopravními prostředky, stopem nebo chodím pěšky, jídlo tahám z domova a tak. Je to sice větší dobrodružství, ale přeci jenom bych byl rád, kdybych mohl skočit na letadlo a odletět třeba do Peru. Tam si půjčit auto a odjet do hor. To teprve jsou kraje, které pořádně rozšíří obzory.
No zanechme bezvýznamného snění, protože je tu jedna reálná možnost jak si trochu zacestovat. Možnost, která mi nedává spát od té doby co jsem o ní slyšel. Pravda, musel bych pro to něco udělat, hlavně něco (nejspíš několikrát) podstoupit, ale určitě by to stálo za to.
Slyšel jsem totiž, že Miss World získala jednoroční, úplně volnou jízdenku po celém širém světě…
