Studium a stáž v zahraničí

Rádi cestujete, nebojíte se pobytu v cizí zemi a chcete si zlepšit
angličtinu? Rádi byste jazykový kurz úspěšně zakončili jednou
z mezinárodně uznávaných zkoušek nebo si chcete dovolenou u moře
zpestřit pár hodinami s lektorem? Vyzkoušejte jazykové pobyty
v zahraničí.

Bournemouth je město na jihu Anglie čítající 160 000 obyvatel.
Bournemouth je známý jako letní letovisko pro Angličany, především
Londýňany, kteří sem jezdí za slunným počasím, plážemi a
přímořským životem.

Vzdělání je důležitá věc, vysoká škola je potřeba pro nabytí
vědomostí a získání studijních návyků, ale zkušenost se počítá
třikrát tolik. Jsem studentkou ČZU magisterského oboru Economics and
Management a dostala jsem se na stáž do Evropského parlamentu v Bruselu
a vzápětí na stáž přes AIESEC do Indie.

Přinášíme vám rozhovor se stážistou Michalem Libičem, který si
vybral za svou cílovou zemi Indonésii. Učil děti angličtinu, prezentoval
Slovensko a Českou republiku či pomáhal překlenout kulturní rozdíly.
Pojďte se ponořit do vyprávění o šílené dopravě, potápění mezi
žraloky a zemi, kterou není snadné popsat.

Město osídlené a zmíněné v Anglosaské kronice už v 8.
století, dnes kosmopolitní a prestižní centrum vzdělanosti, vědy a
techniky, stejně jako perla architektury a nesmrtelné historie. Vyhlášené
studium na Oxfordské univerzitě láká do Oxfordu stovky studentů
z celého světa. Město je prostoupené duchem studentského života a
jeho bohémskou lehkostí, stejně jako vážnou seriózností ambiciózních
lidí.

Dnešní vyprávění začnu vzpomínkami na první návštěvu Jordánska,
neboť ta druhá s ní tak trošku souvisela. Tenkrát jsme cestovaly
s kamarádkou Martinou. Bylo to v říjnu 2003. I když jsme
neměly dopředu vyřízená víza, přejezd ze Sýrie byl bez problémů.
Bohužel nám ujel autobus z Damašku do Ammánu (Amman, عمان), ale
hned na nádraží, když jsme se poptávaly po dalším autobuse, k nám
přiskočil nějaký chlápek s nabídkou, že zrovna do Ammánu jede a za
500 SYP na osobu nás může do Ammánu dovézt. Jelikož se nám nechtělo
čekat až do večera, nabídku jsme přijaly.

V komentářích v předešlém dílu mě bylo vyčteno, že
nepíšu faktické informace. Nedělám to ze dvou důvodů. Za prvé mě
redakce nežádala napsat seznam jízdních řádů a ceníků, a za druhé
cestování po Sýrii je natolik jednoduché, že i nezkušený cestovatel
se musí zorientovat během pár dní. Ale v případě velké potřeby
číst pouze fakta a čísla, doporučuji zakoupit nějakého knižního
průvodce, který je vším tímto přímo přeplněn.

Cesta z Homsu vede napříč pouští přímo do Palmýry. Cesta byla
příjemná a pěkně utíkala. Najednou se však zvedl vítr a byli jsme
v písečné bouři. Nebylo vidět téměř na krok. Řidič nám také
ukazoval výmoly kolem silnice, které způsobila velká bouře, která se tu
přehnala asi dva týdny před naším příjezdem.

Bylo za námi pár perných dní ve škole, když jeden večer přišel
Básim s výborným nápadem: „Mám kamaráda Basáma z Homsu,
který může mít tento víkend volnou chatu na pobřeží Středozemního
moře na Zlatých pískách, pár kilometrů za Tartůsem.“ Tak jsme
jednohlasem zvolaly, že je to super, a že jedeme.

V arabských zemí je víkend v pátek a sobotu. Takže ve
čtvrtek po škole, jsme utíkaly rovnou domů a začaly balit věci na
víkend.

Do nového domova jsem dorazily až za tmy. Ale nadšení nás nabylo takovou
energií, že jsme se hned daly do úklidu a vynášení harampádí
z pokojů. Pan Nabíl nám ukázal volný pokoj v prvních poschodí,
kam jsme mohly všechno nanést.

Jelikož jsme se na úzkých schodech do prvního patra všechny motaly,
rozhodla jsem se jít prozkoumat cestu na nejbližší zastávku autobusů a
mikrobusů, abych zjistila cestu do školy.