Voda

Rozsedlý foťák, zapomenuý obal na kytaru, ztracený mobil,
„ohlodaná“ vrtule a Řepkův vlastní gól! Ptáte se, co mají tyto pojmy
společného? Odpověď je jednoduchá, jde o jednu velkou hausboudu na
Baťově kanále.

V rozvinutých zemích může cestovatel spoléhat na dodávky balené
vody, které nicméně mohou být špatně skladovány nebo kontaminovány při
výrobě. Riziko u balené vody je podstatně vyšší v rozvojových
státech, kde ani velké nadnárodní společnosti nemusí splňovat
v Evropě běžné hygienické standardy. Jak se na cestách staráte
o vodu vy?

Canyoning se u nás dostal do povědomí veřejnosti až
v polovině devadesátých let kvůli smutné události v Bernských
Alpách (Švýcarsko). Zde byla totiž při provozování canyoningu smetena
přívalovou vlnou skupina klientů vedená profesionálním průvodcem, který
podcenil předpověď počasí. Přívalová vlna, která se po letní bouřce
prohnala kaňonem, si vyžádala život hned několika lidí. Od té doby má
řada lidí dojem, že tento sport je nebezpečný a lidé, kteří ho
provozují, si neváží svého života. Pravda je však jiná…

Ať už cestujeme kvůli povolání, dovolené nebo příjemným zážitkům,
neměli bychom zapomínat na své zdraví. Při cestování totiž vždy
podstupujeme vyšší riziko onemocnění. Nejčastější příčinou akutních
zdravotních komplikací na cestách je podle Světové zdravotnické organizace
(WHO) tzv. cestovatelský průjem, který postihuje přibližně polovinu
cestovatelů.

Kontaminovaná pitná voda je nejčastějším zdrojem infekcí našeho organizmu na cestách. Příčinou problému je skutečnost, že pitná voda s níž přicházíme při cestování do styku, pochází z neznámých zdrojů, které mohou být kontaminovány malými nebezpečnými mikroorganizmy jako jsou bakterie, viry a prvoci.

Tomu, kdo se nechce vzdát koupání ani v zimě, doporučuji
návštěvu termálního koupaliště Podhájská na Slovensku.

„Jirko, právě jsem koukal do kilometráže a je tam peřej
Jánošíkův skok, tam se na laminátkách zabijem! Půjčíme si radši raft,
že jo?“

Vzpomínám jak to s tím Jánošíkem bylo a vysvětluji, že
Jánošík unikl pronásledovatelům skokem PŘES řeku, takže to žádný
vodopád nebude…“

Salza patří k nejkrásnějším řekám v Rakousku. Protéká
hlubokým údolím pod Hochschwabem, což je vápencové pohoří ve Štýrsku.
Na řece se střídají široká údolí, kdy si můžete prohlédnout majestát
okolních kopců, a úzké soutěsky, kde téměř nemáte čas zdvihnout oči
od divoké vody.

Ploučnice vás rozhodně nenadchne peřejemi, sjízdnými jezy a hospůdkami
u vody. Avšak pokud vás už otravují známé řeky s davy vodáků
a láká liduprázdná divočina, zkuste se podívat na sever. Střední tok od
Stráže do České Lípy je sjízdný téměř celoročně, dále k Labi
je potřeba vyšší vodní stav. Oficiální tábořiště není u vody
jediné, avšak hezkých míst na postavení stanů je dostatek. Potraviny a
pitnou vodu je nutné mít s sebou, u řeky nic neseženete.
Nejlepším plavidlem je laminátová či plastová kánoe, případně kajak.
Na raft či pramici zapomeňte, v některých místech by se nevešly na
šířku.

Ojedinělá loďka s rybářem doplňuje představu o hospodaření
na ostrůvcích, podobně jako pohled na větší ostrovy, na kterých se zdá
roste úroda, ojediněle se pase koník a dva, tři muži pracují.