Cykloturistika

Ráno jsem se probudil jako první, vstal jsem. Naši hostitelé se
ptali, co tak brzo vstávám. Snažil jsem se vymluvit na to, že u
nás je už osm hodin, to však nevyšlo, protože u nás v tu doby je
hodin šest. Dostal jsem čaj, chleba, máslo, sušenky a vynadáno, že
málo jím, že nechci mlíko, a že si málo mažu. Když jsem skoro
dosnídal začali vstávat ostatní a taky snídali. Po té co opravdu
bohatýrsky posnídali i oni rozloučili jsme se, slíbili, že až
budem příště v Kalinigradu, že se určitě stavíme.

Konečně jsme zastavili a vyházeli jsme všechny naše věci včetně
kol z vlaku na nástupiště. Po odjezdu vlaku jsme se začali stěhovat
z nástupiště do haly. Když už jsme tam všechno měli, přišel nervní
děda se stolečkem a vyhodil nás o 5 metrů vedle. Pak si rozložil
stoleček…

V roce 1998 jsme založili sdružení
137.NRS Klub bludný kořen.
Bylo to volné sdružení dobrodruhů, kteří vypověděli boj plíživému
zaostávání ducha a těla. S klubem jsme podnikli jsme mnohé povedené i méně
povedené akce, jednou z nich byla i expedice Pobaltí `99, ze
které pochází tyto dosud nepublikované zápisky.

Při cestě jsme navštívili Polsko, Rusko (resp. Kaliningradskou oblast), Litvu, Lotyšsko a Estonsko.

Povzbuzen výrokem Otta von Habbsburg, že Střední Evropa sahá tam, kde jsou ještě žlutě natřená gymnasia a budovy železničních stanic, sbalil jsem fotoaparát, spacák, opravil kolo a vyrazil z Vyšného Nemeckého přes hraniční přechod do Užgorodu. Ukrajinští celníci prudí vydatně a rádi, je zapotřeby veliké trpělivosti.

V posledních dvou letech se ve Východních Čechách objevila spousta nových vyznačených cyklostezek. Jedná se o první vlaštovky, které předcházejí zavedení sítě cyklostezek v celé republice. Zatím je však vyznačení těchto stezek velmi závislé na poloze. V určitých místech se s nimi roztrhl pytel, jinde byste je těžko hledali.

Hned, jak jsem napsal článeček o jaru, nachumelilo. A protože sníh pomalu mizí, je čas napsat něco o zimních radovánkách. Když jsem v sobotu viděl, kolik je sněhu, rozhodl jsem se provětrat své kolo. Sluníčko svítilo a ptáčci nezpívali. Plán cesty byl jasný a několik let už stejný. Okolo lesem, pozvolna na Palici (613 m n. m.) a pak opět lesem, v divokém sjezdu, dolů.

V této spolkové zemi Německa jsem strávil celý rok a mnoho času tam projezdil na kole a tak mě napadlo něco málo o této krásné zemi napsat.

Po představení dvou okresních měst, na jejichž území se Orlické hory nacházejí, si nyní budeme všímat nejrůznějších oblastí vhodných pro turistiku či jen obyčejný krátkodobý výlet. A protože je dnes velmi vyhledávanou, a proto i nebývalým tempem se rozvíjející složkou turistiky i tzv. cykloturistika, začneme dnes nabídkou pro Orlické hory…

Víte, kdo jsou nejmenší lidi na světě?
Silničáři, jak napadne deset centimetrů, už je není vidět.

Každý, kdo používá kolo jako dopravní prostředek, určitě přišel na to, že je mnohem lepší vozit věci esteticky uložené v brašnách, než je táhnout na zádech v batohu. Protože ne všechny brašny jsou stejně kvalitní a vhodné, dovolil jsem si shrnout (nejen) svoje zkušenosti s brašnami do krátkého článku.

připravujeme update