Jeseníky

0
582
Do slezské oblasti je nejpohodlnější únik údolím Bělé, když po pravé straně míjíme Zlatohorskou vrchovinu. Budoucnost této krajiny byla v rozvoji turistiky. Po výměně 95% obyvatel Frývaldovska sem byl uměle nainstalován průmysl - Rudné doly. Zákonitě ve svobodném Česku zkrachoval a lidé musí navázat na odkaz německých Čechů.


Oblast, geograficky nazývána Východními Sudety, zahrnuje v sobě horopisné celky jako Rychlebské hory, Sněžník, Hrubý Jeseník, Hanušovickou vrchovinu, Mohelnickou brázdu, Zlatohorskou vrchovinu, Nízký Jeseník a Sudetské podhůří.

Původní osídlení bylo slovanské, o čem svědčí poloha českých osad v úrodnějších částí Mohelnické brázdy až po Šumperk. Rovněž názvy středně velkých řek Branná, Krupá, Desná atd. dokazují, že na Šumpersku mají prvenství Čechové a Němci převzali názvosloví. Potom nastala známá vnější německá kolonizace pohraničí, v této oblasti od severozápadu (z Kladska) a též od severovýchodu (ze Slezska). Vznikla souvislá síť vesnic zasahující až hluboko do hor. Česká kolonizace probíhala od jihu. Toto společenství lidí – českých Němců a Čechů, sedm století spolu žilo a vytvářelo krajinu Východních Sudet.

V posledním období na konci Rakouska – Uherska a dále pak v meziválečné době se venkovské stavební prostředí vytvářelo více s ohledem na turistiku a ochranu přírody především u atraktivních lokalit. Staví se rozhledny, turistické chodníky, vyhlídky, zájezdní hostince a další drobná architektura. Nabízí se rozptýlené ubytování, mapy, knižní a živí průvodci. Vyrábí se turistické hole, lyže, suvenýry a bylinné likéry. Vyhnání – odsun českých Němců završilo neblahý politický vývoj ze začátku minulého století. A to byla tragédie pro tento kraj. Sedm století žili Češi a čeští Němci v jednom státě, ale 1. republika jim nedala šanci. Zmizeli lidé, krajina byla postižena změnou vztahů lidí k přírodě, k obci, majetku. Zmizela krajina lidské práce, protože jsme neuměli tuto práci zhodnotit.


Dnes se obraz krajiny pozvolna obnovuje. Už samozřejmě nevznikne krajina drobných políček zasahujících až do hor, a také nikdo nevyčistí zarostlé louky a cesty od náletů křovin a stromů. Pozitivní drobné působení vesměs neziskových občanských sdružení je patrno na některých kulturních památkách. A samozřejmě práce těch nových vlastníků, kteří pochopili duši tohoto kraje.

Masiv Mravenečníku byl rozsáhlým územím absolutního ticha a nekonečných lesů. Nevedly tudy turistické značky ani lesní cesty a skoro nikdo sem nechodil. Hluboké hvozdy křižovaly jenom lovecké chodníky, které musel člověk znát, aby nezabloudil… Jaká je však ochrana před současnými megalomanskými návrhy údolních přehrad převzatými beze změny z komunistických let? Tato bezohledná socialistická megalomanie se některým dnešním Čechům líbí. Nenarušuje a „krásně“ zapadá do krajiny…

Chtěl jsem původně napsat článek osobních zážitků z let minulých o putování po Jeseníkách doprovázený současnýma fotkama. Namísto toho jsem nabídl téma, které se mě od mládí drží: „Jaké by to bylo v Jeseníkách, kdyby nebyl narušen přirozený vývoj?“ Žili by zde více lidé, kteří mají citlivý vztah k horám? Byla by zde např. péče o běžkaře a sport v přírodě. A nebo bychom ztratili současnou oázu klidu Rychlebských hor či Masivu Orlíku?

Volné pokračování tohoto textu je v komentářích u jednotlivých fotografií.