Rubrika: Sport a cestování

Náš poslední výlet povede k samotným rakouským hranicím, do proslulého městečka Mikulov. I zde je hodně možností, jak uspokojit vaši touhu po historii: zámek, Kozí hrádek, vrch Svatý kopeček či Židovské muzeum a hřbitov. A opět se i pěkně projedete, dnešní trasa je konečně ta pravá, vinařská, i s informačními cedulemi. Čekají vás krásné výhledy, pořádný kopec nahoru a pořádný kopec dolů.

Je libo kopeček?

Nenechte se zastrašit, že vás tu v každém článku děsím kopci nahoru. Na konci dnešního výletu vás čeká tak bezvadný sjezd, že rázem zapomenete na to, že jste se nahoru museli nějak dostat a že to nebylo zrovna pohodové. Z mého oblíbeného startovního místa Vranovic (ale železnice vede i do Pouzdřan, trasu si tak zkrátíte o 3,2 km) vyrazte naší starou známou cestou až do Dolních Věstonic a podle šipky (cyklostezka číslo 5044) jihozápadním směrem. Až téměř do obce Perná vás nějaké extra vrcholy nečekají. Zprava budete mít krásný výhled na Nové Mlýny a také, pravda, na tah Brno-Vídeň. Před Pernou se k němu těsně přiblížíte. Lákalo by to, sjet dolů a za pár šlápnutí do pedálů být v Mikulově. Letecké mapy napovídají, že tu opravdu vede nějaká paralelní stezka, ale přiznejme si to upřímně: přineslo by nám to potěšení, takhle ostudně si zkrátit cestu? Vždyť je to nuda, pořád rovně, rovinka, litry smogu a za chvilku tam být. Správně, nepřineslo. Otočte se tedy doleva a zamiřte jako správný cyklista po cyklostezce nahoru.

Je libo kopec?

V Perné dojedete na křižovatku. A tady velký pozor: cyklostezka vede rovně, jenže podle vrstevnic na mapě je to opravdu hodně velký kopec kolem zříceniny Sirotčí hrádek. Tuto trasu jsem nevyzkoušela, poprvé i podruhé se naše banda obrátila doprava a sjela mírně se svažující ulicí ke křižovatce, kde okreska zatáčí doprava a na vás čeká zpevněná cestička rovno. Nyní už jedete pořád do kopce. Až do vesnice Bavory a pak ještě a ještě nahoru, přes jeden kratší, ale o to prudší svah, poté stále a pořád nahoru až na vrchol. Jakmile vlevo uvidíte skály, kterým lidé říkají Kočičí skála, budete vědět, že jste to zvládli a nyní vás čeká jenom hodně dlouuuuuuuhý sjezd dolů, až do Mikulova.

Vinice, kam se podíváš, a mikulovská lákadla

Prakticky od Perné až ke Kočičí skále vás budou provázet vinice. Jak jsem v úvodu naťukla, vede tu i naučná stezka s cedulemi. Ta tvoří okruh Dolní Věstonice – Perná – Mikulov – Klentnice (přes tuto ves byste se dostali, kdybyste se rozhodli zdolat ten velký kopec za Pernou) – Pavlov – Dolní Věstonice. Nejvíc cedulí je mezi Horními Věstonicemi a Pernou. Na vrcholu kousek od Kočičí skály vás nebo vaše spolujezdce může jedna taková cedule zaměstnat při vzájemném čekání. Poté už se opět napojíte na silnici a vzhůru dolů. Sjezd vede až na náměstí, kde je dobře vybavené informační centrum. V Mikulově můžete navštívit například zámek s několika expozicemi (včetně té s obřím vinným sudem), zříceninu Kozí hrádek, ze které už zbylo jen torzo věže (je tam ale pěkná vyhlídka) či židovské památky – synagogu a židovský hřbitov (i s průvodcem). Pokud toho ještě nemáte dost, můžete se po svých vyškrábat na vrch Svatý kopeček, kam vede křížová cesta a nahoře je kostelík.

A kudy zpátky?

Vyšlapejte si kopec a na křižovatce, kde jste se při cestě sem napojovali na silnici, a buď odbočte a vraťte se stejnou cestou anebo neodbočujte, ale pokračujte po silnici až do Klentnice a pak buď do Pavlova nebo do Perné a stejnou cestou do Dolních Věstonic. Zkušenější cyklisté můžou popojet z Mikulova ještě kousek na jih a po příhraniční cyklotrase č. 41 pojedou až do Nového Přerova a pak nahoru Do Brodu nad Dyjí a Pasohlávek. Je spousta možností, jak se vrátit, a jedna jistě krásnější než druhá… Přeji při vašich cestách nejen po jižní Moravě spoustu sluníčka a pohody.

*Vranovice – Mikulov – Vranovice (stejnou cestou tam i zpět, přes Bavory, ne přes prudký kopec): 44 km Vranovice – Mikulov – Klentnice – Pavlov (bokem od kopce): 45 km Okruh Vranovice – Mikulov – Nový Přerov – Pasohlávky – Vranovice: 57 km*

Po hrázi a přes výmoly

Pro rozšlapání pedálů a navození té správné cyklo nálady snad neexistuje vhodnější okruh než ten, který vás provede kolem větší části vodní nádrže Nové Mlýny. Výlet je vhodné začít třeba ve Vranovicích na nádraží. Odtud se vydáte po stezce číslo 5043 jihovýchodním směrem do Pouzdřan a poté buď přímo do obce Strachotín anebo kolem Pouzdřanského rybníka až ke břehům Střední nádrže Nových mlýnů. Toto vodní dílo, vybudované v letech 1975–1988, se skládá ze třech nádrží: nejzápadnější Horní nádrži se říká Mušovská, Střední nádrž se jmenuje Věstonická a Dolní dali lidé jméno Novomlýnská. Ve Věstonické nádrži uvidíte na ostrůvku kostelík, jediná památka z obce Mušov, která musela být kvůli Novým Mlýnům zatopena. Cyklostezka vás sama navede na okruh označený „Kolem ATC Merkur“. Čeká vás zhruba dvoukilometrový nezpevněný úsek, který si nejvíc vychutnáte na horském kole, ale moje crossové pěknou řádku let staré kolo tuto cestu zdolávalo skoro každý den a bez problémů. Po vyjetí z lesa ještě řádně rozhrkaní objedete závoru a pustíte se po hrázi okolo Strachotínského rybníka až na hlavní hráz, rozdělující Novomlýnskou od Věstonické nádrže. Na konci můžete buď přímo odbočit doprava anebo sjet pár set metrů do Dolních Věstonic.

Trocha té historie nikoho nezabije

Vyhlášená archeologická lokalita Dolní Věstonice v sobě skrývá hned tři lákadla pro znavené a po historii lačnící cyklisty. Můžete navštívit vyhlášené Archeologické muzeum s místními nálezy keramiky, modelem pravěkého sídliště atd. nebo si vyšlápnout na geologickou atrakci nazvanou Kalendář věků, kde dobře uvidíte jednotlivé usazené půdní horizonty od doby ledové. Tím třetím lákadlem je vynikající točená kofola. Až spláchnete žízeň obyčejnou i tu po historii, vraťte se zpátky na hráz a na rozcestí zabočte doleva, na západ. Nedejte se odradit nepříliš valnou kvalitou asfaltu, myslete na to, že vás tu nebudou děsit svištící auta jako na dokonale upravené hrázi. 3,6 kilometrů se můžete kochat výhledy na Střední nádrž a na ostrůvky rozeseté při pobřeží. Na tomto místě nesmím opomenout dodat, že tato druhá největší nádrž z Nových Mlýnů slouží jako ptačí rezervace, tudíž je zde zakázáno se koupat a plout na loďkách. Asfaltka končí u hlavního silničního tahu na Vídeň, který bohužel budete muset napříč překonat (pozor, je tu velký provoz). Pak už se napojíte na možná méně pohodlnou, zato romantičtější stezku.

Jižní Morava patří k našim nejoblíbenějším cykloturistickým lokalitám. Zdejší krásnou krajinu plnou vinic a výhledů do okolí protíná síť dobře značených cyklostezek, které vedou k atraktivním turistickým cílům (Lednice, Mikulov), na své si přijdou rodiny s dětmi (krátké, rovinaté okruhy), milovníci historie (Sirotčí hrádek, Dívčí hrady, starobylá města, Dolní Věstonice) i zkušení bikeři (nezpevněné cesty okolo Nových Mlýnů atd.). Nesmím samozřejmě opomenout, že skrz Pálavu vede i známá a oblíbená cyklotrasa Brno-Vídeň. V tomto malém seriálu vám představím hned tři trasy, které vedou kolem nádrže Nové Mlýny, do Lednice a do Mikulova. Všechny tyto trasy jsem sama již dvakrát projela a vy se teď prostřednictvím těchto článků můžete na tato místa vrátit společně se mnou.

Ze seriálu Vinicemi křížem krážem

Ani Český, ani Uherský, ani Vyšší… zkrátka Brod nad Dyjí

Šestikilometrovou stezku do obce Brod nad Dyjí si můžete prodloužit a zpestřit objížděním nádrže po cestičkách těsně podél břehu anebo se držet stále rovno. Značku tu skoro nepotkáte, ale není tu kde zabloudit. Brod nad Dyjí je příjemná vesnička s necelou pětistovkou obyvatel, kde vás zelená šipka s nápisem „Pasohlávky“ spolehlivě navede na nejzápadnější hráz celé nádrže. Při jízdě po asfaltové silnici, která, nezapomeňte, slouží jak vám, tak motoristům, se můžete podívat doleva a pokochat se pohledem na široké hrdlo Dyje, které vypadá skoro jako pokračování nádrže. Na konci hráze zabočte doprava, kde vás čeká opět asfalt v nepříliš pohodlném stavu. Stačí však párkrát šlápnout do pedálů a ocitnete se v naší poslední zastávce na břehu Nových Mlýnů – v Pasohlávkách. Zásoby zde můžete doplnit v dobře vybavené Jednotě a pak už nezbývá nic jiného, než se vydat na sever cyklotrasou č. 4 zpět přes Ivaň do Vranovic. Šťastnou cestu!

Celý tento okruh se startem a cílem ve Vranovicích měří zhruba 34 km.

Zámek Lednice a Valtice a k nim přiléhající Lednicko-valtický areál, zapsaný od roku 1996 do světového dědictví UNESCO, patří bezesporu k největším turistickým lákadlům jižní Moravy. Proč nespojit poznávání se sportem? Do Lednice se vine příjemná cyklostezka, větší část sice vede po okresní, ale málo frekventované silnici, několik posledních kilometrů vás však čeká krásná projížďka kolem Dyje a svěže zelenými lesy. Tak vzhůru do sedel.

Nahoru, dolů, nahoru, dolů a pořád dokola

Výlet můžete začít opět ve Vranovicích, odkud se stejnou cestou, jakou jsem vám popisovala v prvním díle seriálu, dostanete do Dolních Věstonic. Protože lednický výlet je malinko delší než okruh kolem Nových Mlýnů, doporučuji z Pouzdřan zabočit přímo do Strachotína a ne to objíždět přes „hard MTB“ stezku kolem břehu. Je to o nějaký ten kilometřík kratší. Tentokrát sjedeme z hráze až do Dolních Věstonic a zabočíme podle šipky (je to cyklotrasa č. 5043) doleva. Větší část cesty vás čekají samé kopečky. Jsou však mírné a každý zdolaný vrch vás odmění krásným sjezdem dolů. Až budete svištět dolů a vítr vám bude ovívat zpocený obličej, nesmíte myslet na to, že pakliže se vydáte stejnou cestou nazpět, přesně tímhle kopečkem budete supět nahoru.

Vrchařská prémie

Po necelých třech kilometrech se ocitnete na rozcestí pod vesnicí Pavlov. Cyklostezka odbočuje doprava, do pořádně velkého krpálu. Když jsem tudy jela poprvé, v dobré víře jsem se svými supícími a nadávajícími kolegyněmi odbočila a vydala se nahoru přesně tam, kam mi žlutá tabulka kázala. Poté, co jsme se vyškrábaly nahoru, čekal nás úžasný sjezd dolů. Celou cestu zpět jsme pak nemyslely skoro na nic jiného, než že nás čeká opět ten strmý kopec. Jenže nekoukaly jsme po značkách, jely pořád rovně a nakonec se ocitly na rozcestí, kde z druhého směru odbočovala cyklostezka. Koukla jsem do mapy a pochopila jsem, že pod Pavlovem vede paralelní, úplně rovinatá silnice. Takže je to je na vás: pokud milujete kopce či se nechcete před spolujezdci zahanbit a zbaběle kopec objet, vydejte se směle nahoru.

Konečně pryč od aut!

Stezka vás bude vést pořád rovně, přes Milovice do Bulhar. Zde se konečně oddělíte od silnice a vjedete na krásnou vyvýšenou cestičku podél Dyje. Potkáte tu hodně rybářů, projedete po mostě a pravděpodobně vjedete na dlouhodobou stavbu. Na rozcestí se pak dejte napravo a čeká vás asi šestikilometrová projížďka krásným lesem. Pokud jste někdy zavítali do Litovelského Pomoraví u Olomouce, tady to vypadá podobě. Krásná asfaltka vede až do samotného města Lednice. Cestou si ještě můžete udělat odbočku na představení sokolnické skupiny. Ve vsi stačí zdolat malý kopeček a už jste u brány zámeckého areálu. Tady platí zákaz jízdy na kole, alespoň je tu cedulka, ale je pravda, že jsme tu hodně lidí na kolech viděli. Své kolo můžete nechat ve stojanech u zámku, i když je jich dlouhá řada, za pěkných dní počítejte, že na vás možná ani nezbude místo. A pak už vzhůru tam, kam vás srdce táhne: do zámku, k Minaretu, na Janův hrad či do skleníku. Anebo jen tak po zahradách, kolem Zámeckého rybníku.

Jižní Morava patří k našim nejoblíbenějším cykloturistickým lokalitám. Zdejší krásnou krajinu plnou vinic a výhledů do okolí protíná síť dobře značených cyklostezek, které vedou k atraktivním turistickým cílům (Lednice, Mikulov), na své si přijdou rodiny s dětmi (krátké, rovinaté okruhy), milovníci historie (Sirotčí hrádek, Dívčí hrady, starobylá města, Dolní Věstonice) i zkušení bikeři (nezpevněné cesty okolo Nových Mlýnů atd.). Nesmím samozřejmě opomenout, že skrz Pálavu vede i známá a oblíbená cyklotrasa Brno-Vídeň. V tomto malém seriálu vám představím hned tři trasy, které vedou kolem nádrže Nové Mlýny, do Lednice a do Mikulova. Všechny tyto trasy jsem sama již dvakrát projela a vy se teď prostřednictvím těchto článků můžete na tato místa vrátit společně se mnou.

Ze seriálu Vinicemi křížem krážem

Skrz akvadukt

Než se vydáte zpátky, mám pro vás ještě jeden tip: při cestě k Minaretu po levém břehu rybníka (od zámku), dorazíte k akvaduktu, který překlenuje cestu ve výšce zhruba pěti metrů. Po svahu se dostanete k jeho okraji a když otevřete nezamčená dvířka, můžete se protáhnout škvírou a v podřepu prolézt celým prostorem akvaduktu. Na konci se dá vylézt ven a pokochat se výhledem. Nevím, zda je to zákonné, avšak nikde žádný zákaz není a dvířka nejsou nijak zajištěná, takže co. A jak zpátky? Buď stejnou cestou (a pokud vám zbudou síly, tak nezapomeňte na vrchařskou prémii v Pavlově) anebo se od Lednice vydejte na sever po cyklostezce označené erbem Lichtenštejnů a pak pokračujte po cyklotrase č. 5066 do Rakvic, Přítluk, Zaječí, Šakvic a pak buď do Hustopečí nebo zpátky do Vranovic.

Z Vranovic je to do Lednice asi 29 km. Pokud se rozhodnete nevracet se stejnou cestou, ale přes Rakvice atd., okruh až zpátky do Vranovic měří 62 km. Jestli svou cestu zakončíte už v Hustopečích, zkrátíte si okruh o cca 7,5 km.

Zatímco se v Praze uvažovalo o možnosti nakupování jízdenek MHD smskou, v Paříži zaváděli Velib-službu, která umožňuje pohyb po městě téměř zdarma a na kole. V Paříži tak vyrostla poměrně hustá síť stanic s jízdními koly, která jsou k dispozici každému. Stačí jen zaplatit směšně nízký poplatek, který činí 1 euro na den, pak si vybrat nepoškozené a funkční kolo a vyrazit.

V listopadu jsem si udělala malé prázdniny a na týden do Paříže vyrazila. Jela jsem tam už asi po páté, a tak jsem se rozhodla poznat toto úžasné velkoměsto z trochu jiného pohledu-ze sedátka silničního kola.

V informačním centru pařížské radnice jsem obdržela mapku s vyznačenými stanicemi systému Velib a rovnou se vydala do akce. V samotném centru Paříže se nachází spousta stanic, a tak jsem si jednu vybrala s tím, že se nejdříve jen tak bezcílně projedu. K mému překvapení stanice nikdo neobsluhoval, vše tedy záleželo na mých chápacích schopnostech a dobré vůli automatu. K tomu, abyste si mohli půjčit kolo, je potřeba vlastnit platební kartu, protože každý účastník systému musí dát k dispozici 150 euro pro případ, že by kolo nevrátil. Dalším omezením je doba, po kterou kolo můžete mít vypůjčené. Je to 30 minut, což mi nejdříve připadalo jako dostatečně dlouhá doba-přece jsem si do Paříže nepřijela vylepšit fyzičku a trávit celé dny „v sedle“.

Dobu 30 minut jsem ihned poté přehodnotila, protože jezdit po pařížských třídách na kole není jako jezdit u nás v Krkonoších. V Paříži je poněkud rušněji, ale překonala jsem strach z toho, že mě nějaké to auto smete, a vyjela. Do kaslíku nad předním kolem jsem si samozřejmě připravila mapu. Projela jsem Champs-Élysées, přejela nad Seinou a zakotvila u Eiffelovky. Když už se blížila půlhodina mého času ke konci, nemohla jsem najít žádnou stanici, kde bych kolo mohla nechat. Trochu jsem znervózněla a pak konečně jednu našla. Radost ale ze mě rychle vyprchala, protože jsem sice našla stanici Velib, ale nebylo tam ani jedno místo, kde bych kolo mohla nechat, všechna byla obsazená. Tenhle problém ještě není vyřešen-ráno se lidé z obydlených oblastí přemísťují do svých prací, takže všechna kola ze stanic v obytných částech Paříže zmizí a ve stanicích u kanceláří naopak nenajdete ani jedno místo volné. Jediné, co vás může zachránit, je automat, který vám dá k dobru 15 minut a zobrazí nejbližší stanice s volnými místy. Druhá možnost je zaplatit pokutu, která je také není nijak vysoká a užít si další půlhodinu.

Jízda na kole po Paříži mi pomohla se v tomto velkém městě pořádně zorientovat, dokonce si pamatuju, kde je jednosměrka a kde ne. Na kole jsem se otrkala, a tak mi jenom přišlo legrační tam jezdit na kole na těch velkých silnicích plných nemírumilovných aut a na semaforu je všechny předjet a pak v klídku pokračovat dál.

Velib se stal hodně oblíbeným nejenom místním obyvatelstvem, ale také turisty. Navíc tento systém šetří životní prostředí a prospívá tělu (a snad i duchu). Pokud tedy budete mít cestu do Paříže, tak neváhejte, ušetříte na jízdném a kolo vám pomůže poznat Paříž takovou, jaká doopravdy je, i když jízda metrem stojí taky za to.

Koncem dubna 2008 byla vydána nová verze počítačového programu Turistické trasy 2.11. V tomto článku se dozvíte, co software Turistické trasy dokáže.

Software Turistické trasy slouží pro návrh a evidenci pěších tras. Aplikace je určna pro operační systém Windows 98 a vyšší. Základem jsou mírně zjednodušené mapy českých lokalit, které obsahují všechny značené pěší stezky. Na mapě je vidět turistické značení, sídla, lesy, vodstvo a další zajímavé objekty. V době psaní tohoto článku pokrývá Českou republiku 41 map. Většina z nich se dá spojit s mapami sousedními, takže nebudete limitováni jen jedním mapovým výřezem.

Libovolné křížení stezek v mapě se přidává do Vaší trasy dvojklikem. V nastavení si zatrhnete, jaké druhy cest a značení chcete v trase použít, případně, zda se mezi zadanými místy má hledat trasa nejkratší nebo s nejméně nastoupanými metry. Turistické trasy zobrazují výškový profil, ze kterého se dozvíte převýšení jednotlivých úseků, značení, druh cesty a délku trasy. Tyto údaje jsou také shrnuty v kilometrech, metrech a procentech ve statistice trasy. Trasu popisuje též itinerář, kde si můžete přečíst názvy průchozích míst, jejich zeměpisnou polohu a nadmořskou výšku, typ cest a jejich značení, údaje o stoupání, klesání a vzdálenostech. K některým místům jsou připojeny též fotografie a podrobné texty.

Vytvořenou trasu je možno uložit, vytisknout, nebo exportovat do jiného formátu. V nabídce jsou grafické formáty JPG a BMP pro export mapy a profilu do obrázku, navigační formáty GPX, PLT a WPT pro export trasy do GPS, formát CSV, pro zpracování trasy např. v MS Excelu a konečně formát HTML pro vytvoření webové stránky s mapou, profilem, itinerářem a statistikou Vaší trasy. Z hotových tras se dá sestavovat deník výletů. Ke každému výletu se dá doplnit datum konání, počasí a poznámka.

Poslední verze přinášejí tyto hlavní změny. Na mapách se objevily objekty „Turistické známky“, což jsou dřevěné vypalované plakety zajímavých míst. Turistické trasy nově podporují geocaching; na mapě je možno zobrazit kešky z jednoho či více souborů LOC nebo GPX. Přibyla funkce pravítko pro měření vzdáleností na mapě vzdušnou čarou. Přibylo několik nových map a mapy stávající byly aktualizovány.

Turistické trasy můžete volně stáhnout z webové stránky www.trasy.net. Neregistrovaného uživatele omezují opisováním desetímístného kódu. Případná registrace přijde na 139,–Kč za program na prohlížení map plus 59,–Kč za každou zakoupenou mapu. Mapy se dají přikupovat. Aktualizace jednotlivých map mohou uživatelé stahovat zdarma ze stránek produktu. Pokud se registrovaný uživatel rozhodne přejít na novější verzi Turistických tras, zaplatí 79,–Kč. Tato cena zahrnuje všechny mapy, které zakoupil v minulosti.

Začíná jaro a spolu s ním cyklistická sezóna. Vzhledem k tomu, že počet cyklistů stále narůstá a s tím dochází k nárůstu publikací zaměřených na cykloturistiku, rád bych představil nabídku cykloprůvodců po Česku i do zahraničí. Především kvůli tomu, že většina cyklistů používá (zejména v Česku) v drtivé většině při svých cestách běžné turistické mapy, příp. specializované cyklomapy, zatímco cykloprůvodce jsou vidět málokdy.

V podstatě jediné dostupné cykloprůvodce Česka vydává nakladatelství Freytag & Berndt. Doposud vyšly tituly: Česká Kanada, Český ráj, Jeseníky, Okolí Prahy – Dolní Berounka, Okolí Prahy – Kladensko, Podřipsko, Okolí Prahy – Kokořínsko, Polabí, Pálava a Podyjí a Šumava. Průvodce obsahují různé množství cyklistických výletů (23–31 podle typu oblasti) a jejich velkým kladem je velikost (25×12 cm) aby se dobře vešly do cyklobrašen. Základem každého průvodce je krátké povídaní o dané oblasti a obsah, kde jsou jednotlivé trasy označeny stupněm obtížnosti (modrá – černá). Samotné trasy jsou pak detailně popsány většinou na 2–3 strany a kromě základních informací (start, cíl, délka, převýšení, obtížnost, značení, možnost občerstvení, charakter trasy) obsahují i podrobnou turistickou mapu dané oblasti s vyznačenou trasou a obrázek výškového profilu trasy. Navíc je u každé trasy vybraná nějaká zajímavost, o které je uvedeno více podrobností v samostatném odstavci.

Článek pro vás napsal Lukáš z obchodu www.LevnePruvod­ce.cz

---

Lukáš založil internetový obchod s průvodci jako odpověď na vysoké ceny cestovatelských průvodců jak v knihkupectvích tak často i na Internetu. Nabízí kompletní sortiment turistických průvodců edic Lonely Planet, Rough Guides, Eyewitness, Ikar, Nelles, Freytag & Berndt, Rother, Merian, cykloprůvodce, vodácké průvodce, široký výběr map, atlasů a GPS.

Nabídka cykloturistických průvodců do zahraničí je velmi pestrá a to zejména díky vydavatelství Esterbauer, které vydává světoznámé průvodce Bikeline. Tyto průvodce Vás zavedou na cyklostezky Česka, Chorvatska, Dánska, Estonska, Francie, Holandska, Irska, Itálie, Lotyšska, Německa, Nového Zélandu, Polska, Rakouska, Slovenska, Španělska, Švýcarska a USA. Cykloprůvodce jsou většinou zaměřeny na jednotlivé cyklostezky (např. podél Dunaje, Innu, alpských jezer apod.) nebo jsou koncipované jako cykloatlasy daného území/státu (Toskánsko, Nový Zéland apod.) nebo města (Vídeň, Hamburg) s detailním popisem jednotlivých cykloturistických tras. Všechny průvodce jsou téměř totožného formátu, stylu a rozsahu jako české vydání výše popsaných průvodců Freytag & Berndt. Kromě klasických cykloprůvodců nabízí vydavatelství i specializované cykloprůvodce pro horská kola pro některé atraktivní oblasti (např. Mallorca). Pravděpodobně jedinou nevýhodou těchto všech průvodců Bikeline je, že až na výjimky (cykloprůvodce USA, Nového Zélandu) jsou všechny v německém jazyce. Na druhou stranu, všechny základní informace jsou sděleny grafickým způsobem a tak se v nich vyznají i ne-německy mluvící.

Druhý ročník CYKLOCESTOVÁNÍ byl zahájen v sobotních dopoledních hodinách netradiční přednáškou Libora Hnyka o tom, jak se na kolech cestovalo před více než 25 lety. Tato velmi zajímavě pojatá projekce dokumentovala několik historických cyklocest a snažila se poukázat na to, jaké nástrahy čekaly na tehdejší dobrodruhy.

Poté se slova ujal již nám známý Honza Galla, který představil netradiční projekt o nonstop jízdě na ležatém kole z Nordkappu až na Gibraltar. Tento týmový sportovní výkon zanechal v sále velmi adrenalinovou atmosféru.

Následovala beseda nové tváře na festivalu, ale pro mnohé známého cyklodobrodruha Josefa Kozáka, který mimo jiné už také na kole objel svět. Nám ale povídal o své cestě na východ. Pepa Kozák zaujal diváky hlavně svým velmi přátelským, upřímným a skromným vyprávěním.

A pak už na scénu přišli jediní necyklističtí hosté Katka a Miloš Motani, kteří spustili svou velkoplošnou audiovizuální diashow z cest po americkém západě. I když se tato projekce rapidně vymykala obsahu festivalu, sklidila obrovský úspěch.

Dále na řadě byl všem známý vypravěč a srandista Honza Vlasák, který ani letos nezklamal a svou projekcí o Indii a zábavným výkladem rozesmál celý sál.

Předposledním programem bylo povídání světově uznávaného jezdce na vysokém kole Josefa Zimovčáka, který nám letos povyprávěl a ukázal film z účasti na slavném závodě Vuelta. Na závěr, jako tradičně, na pódiu předvedl, jak bravurně ovládá techniku jízdy na vysokém kole.

Závěrečnou projekcí sobotní části festivalu bylo promítání Martina Stillera o právě dokončené cykloexpedici napříč Austrálií, při které s partnerkou Renátou Lorišovou našlapali u protinožců více než 9300 kilometrů. Martin se z expedice vrátil pouhé dva dny před festivalem a tak jeho vyprávění bylo maximálně autentické a aktuální a bylo vítaným zakončením prvního festivalového dne.

V neděli zahájili promítání manželé Sztulovi a vyprávěli nám o cykloputování s malým synkem po Švédsku. Za netradiční rodinné cyklocestování sklidili opět velký obdiv.

Dalšími novými tvářemi na festivalu byli pánové Josef Honz a Martin Vejmělka, kteří nám představili velmi kvalitně zpracovaný film o dobývání nejvyššího průsmyku světa na kole. Tato prezentace sklidila asi největší úspěch u většiny diváků. Gratulujeme.

Poté se slova ujal poprvé v historii festivalu cizinec, slovenský cyklocestovatel Jozef Trabalka, který je asi největší osobností na cyklocestovatelské scéně našich sousedů. Jožo jako jediný letos povídal o Africe, konkrétně o málo známém Madagaskaru a tak se bylo na co dívat.

Dalšími a většině diváků známými přednášejícími byli Lucka s Michalem. Letos nevyprávěli o své cestě kolem světa, ale o cykloputování národními parky USA. Diváci tak mohli zavítat do těch nejzajímavějších koutů Ameriky prostřednictvím krásných fotografií.

Úplně posledním programem celého festivalu byla projekce z dobrodružné expedice Jirky Boška a Klárky Hejnové do Gruzie a Arménie. Tito málo známí cyklocestovatelé překvapili úrovní fotografií i samotným vyprávěním všechny posluchače a vysloužili si tak velký potlesk.

Všem promítajícím a besedujícím mnohokrát děkujeme a jsme si plně vědomi, že úspěch festivalu je z velké části právě jejich zásluhou.