Rubrika: Lyžování a lyžařská střediska

Rádi zkoušíte nové neokoukané lyžařské areály, přitom máte rádi jistotu perfektních služeb? Neriskujte a jděte na jistotu – tuhle zimu prozkoušejte bavorský sníh a vyhlášenou německou preciznost.

I hory našich západních sousedů můžou nabídnout spoustu lyžařských radovánek: profesionálních sjezdovek, kde se odehrávají světoví lyžařské závody, ale i příjemných zákoutí, kde se vyřádí celá rodina. Přinášíme prověřené tipy na perfektní lyžování v Alpách na jihu Německa.

Bavorské Alpy

Pod nejvyšším vrcholem Německé spolkové republiky, slavným 2962metrovým Zugspitze, se nachází nejznámější lyžařský areál Bavorských Alp – Ga-Pa. V roce 2011 se zde odehrál světový šampionát v alpském lyžování a středisko má další velké plány. Za několik let chce hostit olympiádu – tedy vlastně opakovat dávnou historii, vždyť zimní olympijské hry se zde už jednou konaly, a to v roce 1936.

V Ga-pě si užijete luxusní lyžování na náhorní plošině přímo pod vrcholkem Zugspitze. Kromě ledovcové části na vás čekají 3 další střediska – Classic Gebeit se 40 kilometry sjezdovek, Wank s 18 km a miniareál Eckbauer Gebiet. Užijete si během lyžování i úchvatné výhledy na zasněžené vrcholky pohoří.

Velkou předností lyžování v Ga-pě je pak jeho základna – město Garmisch-Partenkirchen, které poskytuje širokou paletu ápres ski aktivit a příležitostí další večerní relaxace. Čtyřdenní balíčky lyžařských zájezdů pořídíte třeba už od 2800 Kč.

Allgäu

Toužíte po pořádně dlouhém sjezdu? Právě pro náročné lyžaře je tu nejdelší 7,5kilometrová sjezdovka v Německu v areálu Fellhorn-Kanzelwand, který je nejrozsáhlejším bavorským areálem vůbec.

Unikátem je také možnost lyžování jak na německé, tak na rakouské straně hory. Allgäu je proslulé nejen dobrým jídlem, ale i svou lázeňskou a wellness péčí. Pokud se chcete po lyžování pořádně rozmazlit, je Allgäu to pravé místo.

Berchtesgadener Land

Kolem vrcholu hory Jenner v Berchtesgadener Land se rozkládají velmi rychlé sjezdovky, které si užijí milovníci adrenalinového sjezdu. Na jeho úpatích si zase pohodového lyžování užívají rodiny s dětmi a začátečníci. Berchtesgadener s otevřenou náručí vítá i snowboardisty, a to v areálu Rossfeldu u Oberau.

Berchtesgadeneru je také tak trochu pohádkovým místem, skvělým pro návrat do dětství – půjčte si sáňky, pojďte si zabruslit na jezero, projeďte se na saních tažených koňmi nebo přijďte krmit do lesa zvěř.

Risoul je jedním z nejčastěji navštěvovaných středisek ve Francii. Čeští milovníci hor jej mají v oblibě především díky kvalitním sněhovým podmínkám, ubytování na sjezdovkách a velmi příjemným cenám.

Risoul k vašim službám

Jedno z nejblíže položených francouzských dvojstředisek Risoul/Vars (pouze 90 km za italskými hranicemi), nabízí více než 180 km sjezdových tratí s převahou modré barvy a jistotu sněhu od prosince do dubna. Právě dubnové termíny jsou díky levným skipasům ideálním zakončením zimní sezóny pro mnoho Čechů.

Pokud do tohoto resortu míříte, pak vězte, že vás rozhodně nečeká žádný luxus. Lanovky i ubytovací kapacity, především v Risoulu, patří mezi ty starší. Cena tedy odpovídá nabídce, i když najdou se zde i čytřhvězdičkové hotely.

Samotný Risoul je čistě zimním střediskem, kde žije necelých 500 stálých obyvatel a ve kterém je vše podřízeno turismu. Kromě hotelů, apartmánů, restaurací, barů a obchůdků tu prakticky nic nenajdete, ale co byste také více potřebovali. Velice příjemná je vzdálenost z jakéhokoliv ubytování k veškerým službám. Ať už půjdete pro čerstvé bagety, budete potřebovat poštu, nakoupit nebo lékaře, vše bude ležet do 200 m.

Na co se na svahu těšit?

Zimní středisko Risoul – Vars nabízí skutečně nepřeberné množství sjezdovek, včetně opravdu grandiózních možností pro freeride i freeskiing. Ve spodních částech obou středisek se nacházejí mírné svahy pro děti a začínající lyžaře. Oba resorty disponují i oddělenými dětskými světy s atrakcemi, vleky a instruktory. Horní pasáže jsou o poznání prudší, ale vždy se těm nejstrmějším částem sjezdovek dá vyhnout po příjemných modrých tratích.

Milovníci freeskiingu určitě zamíří spíše do Vars, kde se nachází celá řada snowparků, včetně prostoru pro začátečníky, ženy (ano je tu skutečně výhradně ženský snowpark). Také zd najdete jeden z nejlépe hodnocených a nejdelších big air snow parků v Evropě. To Risoul kromě konvenčních lyžařů a snowboardistů, kteří najdou útočiště vlastně všude, zabaví na dlouhé hodiny spíše freeridery, kteří zde mohou bezpečně brázdit široké planiny, jako stvořené pro jízdu ve volném terénu.

Tip na celodenní výlet z Pte de Razis

Během vašeho týdenního pobytu určitě nezapomeňte absolvovat perfektní, téměř celodenní výlet napříč celou oblastí. Začněte jej u nástupní stanice na osmisedačkovou lanovku Clos du Vallon v Risoulu. Následně sjeďte k další sedačce, Platte de la Nonnte a odtud se vydejte na jeden z nejvyšších vrcholků v oblasti – Pte de Razis. Po výstupu minete restauraci, kolem které odbočíte doleva, do krásného údolí, odkud vedou dvě pomy. Ty vás ale nemusí zajímat, protože vy budete pokračovat po modrém traverzu až k lanovce Tsd Peyrol. Zde si mimochodem můžete vyzkoušet skijeering, tedy jízdu na psím spřežení.

Vyjeďte nahoru a kochejte se výhledem do údolí směrem do Vars. Uvidíte téměř celý zbytek střediska a nad vámi se bude ve výšce 2 750 m tyčit váš cíl – Pic de Chabrieres. Než tam ale dorazíte, uběhne ještě minimálně hodina a půl v případě, že si po cestě nedopřejete žádný relax. Z vrcholku La Mayat, na kterém právě stojíte, se dejte libovolnou cestou do údolí Vars a pojezděte pár jízd na místních jednoduchých svazích.

Následně se dostaňte na sedačku, nacházející se úplně vpravo – Tsd Sibiéres a sjeďte pak doprava na Ts Crevoux. Jde o lanovku, pod kterou se nachází zmiňovaný snowpark. Při jízdě nahoru se tak můžete zabavit pohledem na mladé letce na obřích skocích. A věřte, že je na co koukat. Nezapomeňte však nahoře na Col´de Crevoux vystoupit.

Odtud už je to jenom kousek stařičkou pomou na Pic de Chabrieres, odkud mimo jiné vede sjezdovka, která je určená speciálně pro rychlostní lyžování. Nahoře je nádherná vyhlídká a při jasné obloze je bez problémů vidět i Mont Blanc. Dejte si pauzu a pak opět dopněte svá vázání a užívejte si parádní sjezd do údolí po červené sjezdovce Clos Chardon. Odtud zbývá vyjet už jen jednou lanovkou, abyste se opět ocitli na Pte de Razis, kde už to budete dobře znát. Sjeďte pod restauraci a směřujte doprava, po traverzu se dostanete úplně mimo hluk vleků, kde si můžete užít nerušenou jízdu po spojovací sjezdovce, která vás vyplivne u horní stanice TS Melezete, podél které vede báječná modro-červena sjezdovka až do Risoulu.

Ochutnávka místních specialit

Jelikož středisko již znám jako své boty, mohu vám doporučit hned několik míst, která byste měli navštívit, pokud budete ubytování v Risoulu. Jsou jimi pekárna na hlavni nákupní uličce Les Chalps, najdete ji po levé straně, hned vedle jedné z restauraci. Mají zde výborný francouzský slaný koláč Cuche v šesti příchutích a není ani drahý. Na stejné ulici, hned za rohem je drobná, zato velmi útulná restaurace, stojí vpravo od lékárny, kde mají za dobré peníze raclette. Na pivo můžete do jediného Irish Pubu nebo do legendární Annapurny, kde to žije už od brzkých odpoledních hodin. Annapurnu (nebo diskotéku La Grotte du Yetti) hledejte přímo na svahu. Během dne na oběd zamiřte do restaurace u nástupní stanice lanovky Tsd Peyrefolle a dejte si hamburger nebo lasagne. Pro lehčí, zato příjemnější oběd směřujte do údolí, ze kterého vybíhají pouze dvě lanovky (Ts Razis a Ts Clos Chardons). Je zde restaurace s velkou terasou, servírují tu výborné saláty a víno, které si vychutnáte v naprosto klidné atmosféře.

Snad vás tato doporučení přesvědčí, že Risoul je jedním ze středisek, které stojí za to navštívit a absolvovat cestu do Francie.

Někteří o korutanském středisku Katschberg – Aineck, situovaném v jižní části Rakouska, tvrdí, že je jen pro děti. Jiní na něj ale nedají dopustit. Já patřím k těm, kteří si ho oblíbili pro jeho perfektní sjezdovky a kvalitní doprovodnou infrastrukturu.

Jak se na Katschberg a Aineck dostat

Katschberg a Aineck jsou dva propojené zimní areály, na jejichž svazích vládne Katschi – dobrý duch modré barvy, který je zároveň maskotem celé oblasti. Do tohoto rakouského střediska se pohodlně dostanete z Brna přes Vídeň po dálnici A2 na Baden, Leoben a Judenburg. Cesta díky dálnicím a rychlostním komunikacím utíká rychle a ve svém cíli se ocitnete již za necelých pět hodin čisté jízdy. Z Prahy je cesta o poznání delší. Trvá pět a půl hodiny a vede přes České Budějovice, Linz, Salzburg a Bischofshofen. Věřte ale, že stojí za to tuto stále přijatelnou vzdálenost absolvovat.

Ubytovat se můžete přímo ve středisku. Osobně však doporučuji zvolit strategičtější místo. Díky tomu budete moci během své dovolené navštívit hned několik korutanských pokladů, jako je například Bad Kleinkirchhein nebo Nassfeld. Na stranu druhou ubytování okolo Katschbergu zase vybízí k návštěvě Obertauernu. Pokud si zvolíte jako já první variantu, pak hledejte nocleh okolo jezera Milstätter see, ideálně obec Seeboden.

Lyžování výhradně po zasněžovaných tratích

Oblast disponuje dostatečným množstvím tratí všech obtížností. Nejvíce sjezdovek je červených a pouze dvě, za to pořádné, černé. Ve středisku najdete dokonce dvě tréninkové sjezdovky s umělým zasněžováním, které jsou úplně zadarmo. Na lyžích nebo prkně můžete řádit po více než 70 km 100% zasněžovaných sjezdovek, nacházejících se na úpatí dvou hor – Aineck (2220 m) a Tschaneck (2030 m).

Největším lákadlem pro návštěvníky je bezesporu více než 6 km dlouhá sjezdovka – dálnice, s příznačným jménem „A1“. Svojí délkou se řadí mezi to nejdelší, co můžete v Rakousku potkat. I ona byla, společně s ostatními perfektně udržovanými svahy, důvodem, proč středisko získalo prestižní ocenění v testu lyžařských středisek v sezóně 2012/2013 pořádané portálem skiresort.de.

Katschberg patří hlavně dětem

Nejen webové stránky střediska, ale i všudypřítomné atrakce pro děti dávají vědět, že středisko důkladně myslí na nejmenší návštěvníky. Pro ty je zde připraveno hned několik atrakcí, včetně šesti lyžařských škol a dětského světa (Kinderwelt Katschi), bezpečně odděleného od okolních sjezdovek. Na děti jsou připraveni i v restauracích, kde mají dětská menu za příznivé ceny.

Sáňkování na Katschebrgu

Kromě zmiňované sjezdovky A1 doporučuji půjčit si klasické dřevěné sáňky a užít si odpoledne nebo večer na osvětlené 1,5 km dlouhé sáňkařské dráze. Start a místo, kde se zároveň dají sáně půjčit, najdete u horské chaty „Gamskogelhütte“. Při delším pobytu možná vy nebo spíše vaše děti ocení kluziště v centru střediska Katschberg. To je rovněž večer osvětleno. Veškeré potřebné vybavení seženete ve všech půjčovnách sportovního vybavení.

Mohu-li za sebe doporučit nějakou restauraci, pak to určitě bude dřevěná restaurace Schneeflocker. Najdete v ní útočiště před nepřízní počasí i v případě nutnosti odpočinku. Nachází se na černé sjezdovce Tschaneckpiste, ale nebojte, její větší část můžete objet po modré. Z místních jídel bych vyzdvihnul Kaiserschmarn – trhanec a velmi vydatnou gulášovou polévku.

Zimní středisko Katschber – Aineck hodnotím velmi pozitivně. Ve středisku jsme byli bez doprovodu začátečníků nebo dětí a mohli jsme tak projet kompletně všechny sjezdovky. Domnívám se, že středisko je proto vhodné jak pro zkušené lyžaře, tak pro děti. Během třech lyžařských dnů v oblasti jsem ocenil nejen moderní přepravní zařízení a rovné tratě, ale také dobrou doprovodnou infrastrukturu, včetně příznivých cen.

Val di Fiemme – lyžařská oblast táhnoucí se v délce desítek kilometrů patří mezi nejlépe dostupná italská střediska z naší republiky. Centrem celé oblasti je malebné městečko Cavalese, které obklopuje hned pět areálů. My se zaměříme na tři největší.

Alpe Cermis – zábava na celý den

Část střediska pojmenovaná Alpe Cermis se nachází přímo nad městečkem Cavalese, kde se, mimochodem, vyplatí strávit alespoň jeden večer při procházce a večeří v některé z mnoha místních restaurací a taveren.

Z parkoviště přímo ve městě, u dřevěné kruhové haly s bruslením pro veřejnost, vede do údolí kabinová lanovka. Ano, opravdu nejprve klesá k dalšímu parkovišti a mezistanici, než začne prudce stoupat do výšky rovných 2 000 m. U horní stanice nečekejte žádný výhled, pro něj budete muset vystoupat sedačkovou lanovkou až na vrchol Paion ve výšce 2 250 m. Zde se kromě mapy celé oblasti a vyhlídkových míst nachází vyhlášená restaurace, kde vám i na italské poměry doslova za pár euro udělají více než přijatelnou pizzu. Počítejte však s frontou. Na ni navazuje samostatně stojící kruhový panoramatický bar, ve kterém doporučujeme zakončit celodenní ježdění na lahodném Bombardinu nebo Aperol Spritz. Ten si ale nejprve musíte zasloužit.

Celá oblast je obsluhována čtyřmi lanovkami a převážnou většinu tratí tvoří modré a červené sjezdovky. Na své si tu však přijdou i vyznavači prudkých svahů. Nachází se zde totiž i jedna černá sjezdovka. Ta má úctyhodných 6 km a vede až do údolí. Při cestě zpátky nezoufejte. Máte možnost se jí vyhnout a k autu se dostat po doslova relaxační modré.

Rodiny s dětmi zde nejčastěji směřují na modré tratě pod zmiňovanou restaurací. Zdatnější lyžaři se pak odklání do pravé části střediska, kde se nachází 4 červené sjezdovky. Nebýt toho, že ať se vydáte kamkoliv, všude bude plno lidí, dalo by se hovořit o optimální lokalitě na carving. Bohužel zde platí stejná situace jako například v rakouském Bad Kleinkirchheimu, tedy stále plno.

Ski area Alpe Lusia

O poznání menším střediskem v rámci Val di Fiemme je poměrně vzdálené středisko Ski area Alpe Lusia. Do něj se dostanete po silnici směřující z Cavalese na Bellamonte. Než se však dostanete k vysněnému cíli, doslova protrpíte táhlé stoupání mnoha serpentinami.

Odměnou vám však bude ideální místo na ježdění. Ve středisku se sice nachází pouze 5 sedačkových a 2 kabinové lanovky. Zato však obsluhují skutečně povedené svahy, které dostávají pověstnému přirovnání italských sjezdovek k širokým dálnicím. Přímo od parkoviště směřují do kopce dvě na sebe navazující sedačky. Pod nimi se po obou stranách klikatí velmi mírné modré sjezdovky se snowparkem a atrakcemi pro děti. Jejich mírný sklon je však vhodný i pro pohodové vykrajování carvingových oblouků. Vlevo od těchto svahů se nachází další možnosti. Najdete zde jednu modrou, dvě červené a jednu černou sjezdovku, které se všechny sbíhají u nástupních stanic na dvě sedačky.

Mezi nimi se skrývá kromě jiného i měřený úsek sjezdovky, kde si můžete vyzkoušet, jaké maximální rychlosti se vám podaří dosáhnout. Pokud se zde rozhodnete obědvat, pak zamiřte do největší tamní restaurace s obří sluneční terasou a výhledem do údolí. Najdete ji kousek nad nástupními stanicemi lanovek. Má dvě patra a v oblibě je pro své vynikající pizzy a antipasty za velmi lákavé ceny. Garantujeme vám, že se odtud za pěkného počasí nebudete chtít zvedat. Zvláště pak v případě, když ulovíte místo v některém z měkounkých křesel.

Z tohoto střediska se dá pohodlně dostat až do malebné vesničky Moena. Budete-li ji chtít navštívit, pak počítejte s černou sjezdovkou, které se nevyhnete. Nejde však o žádného bubáka. Je velmi pohodlná. A kdybyste se přece zalekli, není problém dolů sjet kabinovou lanovkou.

Ski Center Latemar

Největší oblast celého Val di Fiemme se jmenuje Ski Center Latemar. I to je důvod, proč sem míří největší množství návštěvníků. A je to znát nejen na kvalitě sněhu, frontách na obědě, ale také na svazích, kde je to občas hlava na hlavě. Konkrétně u dojezdů k nástupním stanicím v údolí to vypadá spíše jako na Václavském náměstí. Nicméně být ve Val di Fiemme a vynechat Latemar a cestu do Obereggenu jednoduše nelze.

Pobyt v Latemaru si můžete zpříjemnit hned několika aktivitami. Napříč střediskem vede značená pěší stezka, která je i v zimě udržovaná, a tak je vítaným zpestřením mnoha milovníků zimy. Dát odpočinout vašim nohám můžete i díky velmi zábavné sáňkařské dráze vedoucí od restaurace Epircher Laner do zmiňovaného Obereggenu. Sáňky si zde samozřejmě můžete půjčit. Trať vede bezpečně oddělená od okolí, podél velmi pěkných červených sjezdových tratí.

V celé oblasti převládají spíše červené sjezdovky, které se různě klikatí po všech okolních kopcích. I zde je místo, které byste rozhodně neměli vynechat. Jedná se o restauraci Baita Passo Feudo, která leží vysoko na úpatí horského masivu Latemar. Dostanete se k ní sedačkovou lanovkou č. 32. A proč sem zavítat? Mají tu totiž vynikající obří pizzu, nad jejíž nízkou cenou zůstává rozum stát. Zároveň tu budete mít překrásný výhled na obě strany údolí.

Kromě samotného lyžování na svazích Val di Fiemme nabízí dobré možnosti i pro freeride a freeskiing. Celé údolí je navíc proslulé i díky svým báječným běžeckým tratím, které patří k těm nejlepším v celé Evropě. O jejich kvalitě do jisté míry určitě svědčí i skutečnost, že se zde v sezóně 2012/2013 konalo mistrovství světa v běžeckém lyžování. Kolik dalších argumentů bude potřeba, abyste se odvážili poznat krásy této „brány Dolomit“?

Jen málo míst v Alpách má tak zvučné jméno, jako ledovec Kitzsteinhorn, přilehlý Kaprun a měs-tečko Zell am See. Jde o jedno z nejatraktiv­nějších středisek nejen v Salcbursku, ale vlastně v celém Rakousku.

Kaprun jako letitá záruka kvality

Na Kaprunu lyžařská sezóna začíná v druhé polovině září a končí v druhé půlce července. Kvalitně si zde však zajezdíte přibližně od listopadu do dubna. Díky dobré poloze je ledovec Kitzsteinhorn, nacházející se v úctyhodné výšce okolo 3 000 m n. m., častým cílem českých turistů. Vzhledem k vysoké oblibě i mezi místními je o víkendech i mimo hlavní sezónu na svazích poměrně plno. V listopadu je však člověk tak natěšený na první obloučky po létě, že nějaké fronty neřeší. Zvláště když praží sluníčko.

Co čekat od střediska světového formátu

Z pohledu samotného ježdění na lyžích nebo snowboardu je Kitzsteinhorn vybaven více než skvostně. 41 kilometrů sjezdových tratí a 18 lanovek a vleků z něj dělá prostor pro velice solidní poježdění. Na své si zde přijdou i vyznavači freeskiingu. Kaprun je totiž vybaven vyhlášeným Glacier Snowparkem ve výšce 2 900 m n. m. Aby toho nebylo málo, v pravé části střediska stojí obří U-rampa a další park pro méně zkušené jezdce.

Oproti jiným ledovcům se na Kitzu rozhodně nemusíte bát o místo v restauracích během oběda. O turisty tu je dobře postaráno nejen v obligátním Alpine Centre, ale i v dalších restauracích.

Víc než jen lyžování

Asi největší výhodou celého areálu je přímo unikátní zázemí. A to jak v samotném resortu, tak i v blízkém okolí. Kromě samotného ježdění se totiž můžete nechat vyvézt do výšky 3 029 m gondo-lovou lanovkou a vychutnat si některou ze specialit v místní restauraci. Pomyslnou třešničkou na dortu bude nádherný pohled do údolí, směrem k Zell am See i na druhou stranu horského masivu. V komplexu Gipfwelt 3000, těsně pod vrcholkem hory Kitzsteinhorn najdete i muzeum, druhou, níže položenou vyhlídku a multimediální místnost s kinem. Nudit se tedy nebudou ani děti.

V údolí se zase můžete těšit na unikátní Tauern Spa, druhý největší a zároveň nejmodernější lázeňský komplex v Rakousku. Najdete jej na cestě mezi Kaprunem a samotným ledovcem. Za 18 – 20 € si můžete po lyžování vychutnat skutečně jedinečný odpočinek, který vás dokonale zregeneruje na další den.

Tajné tipy pravidelných návštěvníků

Až budete dovádět na svazích nebo mimo ně, určitě nezapomeňte navštívit Ice Camp – Ledovou vesničku, kde si můžete dát drink ve sněhovém iglú a popovídat si s přáteli. Nezapomeňte si také vyjet do zmíněné horní restaurace Gipfel Restaurant. Když nebudete mít hlad, kupte si alespoň něco na pití a vystoupejte o několik schodů výš na vyhlídku a jednoduše se kochejte.

Za zmínku určitě stojí i noční život v oblasti. Kdo by se na chvíli nezastavil v Aprés-ski baru hned u dolní stanice lanovky vedoucí z parkoviště v údolí na Kaprun, jako by zde nikdy nebyl. Je legendární. Živo je i v nedalekém Zell am See. Kromě četného množství restaurací a barů přímo v historickém centru městečka se dá dobře pobavit například i v samostatně stojícím dřevěném baru, jen kousíček vzdáleném od nástupní stanice Areitbahn I v městečku Schüttdorf. Najdete jej u hlavní silnice do Zell am See a určitě ho neminete.

Pokud to s ježděním myslíte alespoň trošku vážně, Kitzsteinhorn – Kaprun a městečko Zell am See by určit nemělo chybět ve vašem seznamu navštívených středisek. Vždyť z Prahy i Brna tam jste už za necelých 6 hodin.

Když jsme se v únoru 2013 vydávali na cestu do italské Val Gardeny, cítila jsem mírnou úzkost. Naše skupina byla tvořená mladým párem pokročilých lyžařů, párem očekávajícím dítě a třemi seniory, z nichž dva sice lyžují, ale svým osobitým stylem a spíše poklidnější trasy (korektně řečeno). Přesto jsme chtěli lyžovat všichni spolu a najít nějaký rozumný kompromis. Očekávali jsme tedy mnoho a taky jsme to dostali.

Vyjeli jsme v sobotu brzy ráno, pršelo, sněžilo a na rakouských silnicích nás často zdravilo z informačních tabulí nepěkné slovo „Stau“. Cesta se nám protáhla asi o 3 hodiny oproti plánu a vyčerpaní jsme dojeli do Ortisei, kde jsme měli domluvené ubytování. A zde nastal první problém. Apartmán Walter Senoner se nachází na samém vrcholu městečka, cesta vede pouze úzkou silničkou, velmi příkrou a tehdy plnou rozježděného sněhu. A my neměli řetězy. Po velkém úsilí jsme to zvládli i bez nich, ale pro příště máme ponaučení – opravdu je nutné zkontrolovat, že řetězy v kufru jsou, ne si to jen myslet!

Ubytování bylo pěkné. Prostorný apartmán s plně vybavenou kuchyní, velkou jídelnou a obývacím pokojem. Měl tři ložnice, každá vlastní koupelnu s toaletou a sprchou či vanou. Paní domácí nás přivítala s italskou vřelostí, popila s námi moravské víno a oznámila, že u ní nikdo na přistýlce spát nebude (jednalo se o jednu osobu) a dala nám v rámci ceny ještě jednolůžkový pokoj. Příjemné překvapení pro začátek.

Lehčí trasy v Ortisei

Ráno nás uchvátil výhled z okna na masiv Alpe di Siusi. Bylo slunečno a krásných –3°C pod nulou. První den jsme se rozhodli lyžovat ve středisku Ortisei, které nabízí většinou modré a červené sjezdovky. Skibus jezdící na trase Ortisei-St. Christina- Selva Gardena vycházel 6 euro na osobu na týden. Parkovné u kabin stálo kolem 4 euro na den, vyšlo nás tedy lépe jezdit autem. Cena za jednodenní skipas Dolomiti Superski vycházela na 48euro za osobu. S parkováním u sjezdovek jsme neměli problém, kapacita byla velmi dobrá.

První den se tedy nesl ve znamení lehčích tras, které se ale odpoledne díky množství lidí změnily na terén plný muld a rozježděného sněhu. Také mě překvapil malý počet restaurací a barů na svahu (např. oproti Rakousku). Celkově jsem měla dojem, že většina tras označených červeně svojí náročností neodpovídala. Sjezdovky byly jednoduché, spíše krátké. Za celou dobu pobytu jsme už v Ortisei nelyžovali, přesto, že pro nás středisko bylo nejblíže.

Sjezdovka Světového poháru Saslong ve Val Gardena

Druhý den jsme se rozhodli vyzkoušet středisko v městečku St. Christina, kde se nachází sjezdovka Světového poháru Saslong. Zatímco v Ortisei mi přišly sjezdovky pomalé, nudné a nedynamické, v St. Christině jsme byli nadmíru spokojení. Upravené sjezdovky, méně lyžařů a větší nabídka Aprés-Ski na sjezdovkách. Kvůli rozmanitosti naší skupiny jsme se nakonec rozdělili. Červené sjezdovky dostály svému označení, mnohdy jsem měla dojem, že již jedeme trasu černou. Ale i méně lyžařsky založená část posádky si našla krásnou sjezdovku a vyhodnotila středisko jako velmi dobré. Také kvůli tomu jsme se sem ještě vrátili. Jako poslední sjezd jsme zvolili sjezdovku Saslong, po které jsme se dostali přímo k parkovišti. I přes svoji hrdost se musím přiznat, že místy jsem měla chuť sundat lyže a jít pěšky. Jeli jsme ji až v odpoledních hodinách. Po celé délce se střídaly zledovatělé, vydřené plochy a obrovské muldy. Takže moje doporučení – sjeďte si Saslong hned ráno, kdy je sjezdovka upravená. Odpoledne už to nestojí za nic.

Okruh Sella Ronda a Marmolada

Třetí den se nesel ve znamení klidu. Oblast nabízí nepřeberné množství wellness & spa. My zvolili Mar Dolomit přímo v Ortisei, nabízející krásnou relaxační zónu, 11 saun, venkovní i vnitřní bazén, vířivky a vše, co unavené tělo potřebuje. Jelikož jsme se další den chystali na okruh Sella Ronda, odpočinek byl nutností.

A nastal den čtvrtý, nejnáročnější. Sella Ronda je slavný okruh kolem masivu Gruppo de Sella. Je možné vybrat si ze dvou tratí. Oranžová je dlouhá 42 km, je sportovnější, tvořená většinou červenými sjezdovkami. Zelená trasa měří 39 km, je spíše lehčí, tvořená převážně modrými sjezdovkami. Během cesty překonáte čtyři údolí (Alta Badia, Val Gardena, Val di Fassa, Livinallongo) a 4 sedla (Gardena, Sella, Pordoi a Campolongo). Na stránkách okruhu je doporučení, že jízda by se měla započít nejpozději v 10 hodin. My začali o půl hodiny dříve, stejně jako spousta jiných lyžařů. Začínali jsme v Selva Gardena (německy Wolkenstein). Bohužel celou noc hustě sněžilo, takže krásně upravené sjezdovky byly zasypané asi 30cm vrstvou nového sněhu. Pro mě osobně to bylo nepříjemné, protože jsem vyznavač spíše ježdění po manšestru než v neupraveném sněhu. Mínusem byl i dav lyžařů, ne vždy schopných zastavit či zatočit dle potřeby. Docházelo i k malým srážkám. Asi po hodině jízdy se lyžaři rozprostřeli a začalo se jezdit mnohem příjemněji. Okruh byl opravdu sportovní, přesto i méně zdatná část naší skupiny všechny sjezdovky sjela, i když se objevily slzičky, pády a naštvání. V Arrabě je nutné sundat lyže a projít přes několik silnic. Znovu se tu potkáte s davem lyžařů a první kilometry je nutné jet se skromností, co se místa na sjezdovce týče. Zvýšené množství lyžařů je zde proto, že právě odtud se můžete dostat na ledovec Marmolada. Pokud ale nejste skutečně zdatní lyžaři, nechejte si návštěvu Marmolady na jiný den, okruh Sella Ronda je náročný sám o sobě a pokud se chcete stavit na oběd, gluewein nebo si prostě jen posedět, nemuseli byste okruh stihnout do uzavření lanovek. My po šesti hodinách jízdy a různých zastávkách došli k autu z posledních sil. Ten večer jsme si udělali večeři ze zásob, protože i malý kopec vedoucí z města do apartmánu by pro nás byl nepřekonatelný.

Příjemná atmosfére městečka Ortisei

Pátý den jsme jezdili v Selva Gardena. Zkazilo se počasí, foukal silný vítr a teploty klesly až k –15°C. Po předchozím náročném dni jsme tedy jezdili jen dvě hodiny a moc sjezdovek jsme nepoznali. Přesto ve mně Selva Gardena zanechala dobrý dojem. Poslední den našeho pobytu jsme se ale vrátili do osvědčené St. Christiny a vybili tam ze sebe poslední zbytky energie. Městečko Ortisei jsme opouštěli s tím, že za pár let se sem musíme vrátit. Centrum mělo neskutečně romantickou, až pohádkovou atmosféru. Krásně osvětlené a čisté ulice plné ledových soch, domy pokryté sněhovou peřinou. Výběr restaurací nabízejících italské speciality a pravou pizzu, německé dobroty nebo steaky byl obrovský. V každé z navštívených restaurací jsme si pochutnali, jen ceny se pohybovaly malinko výše než v Rakousku. Ale stálo to za to. V centru byla také bohatá nabídka barů, které jsme ale příliš nevyužili. Sečteno, podtrženo, Val Gardena dostává plný počet bodů a zabírá si své místo v lyžařském srdci.

Pokud si přejte prožít skvělou dovolenou v Alpách, navštivte webové stránky cestovní kanceláře Zimní Alpy a vyberte si z široké nabídky výhodných zájezdů. Naleznete zde i sněhové zpravodajství, webkamery, hodnocení sjezdovek a podrobné informace o střediscích.

Ať už jste zkušení kosmopolitní lyžaři, kteří se rádi prohánějí po zahraničních prvotřídních a hlavně mnohakilometrových sjezdovkách, nebo jste tzv. tuzemský lyžař, který chce konečně vyzkoušet mnohými opěvované velehory, přečtěte si následující tipy na lyžařské destinace se skvělým zázemím a přátelskými obyvateli.

Francouzské Val Cenis

Savojské Alpy a středisko Val Cenis na hranici Itálie a Francie okouzlí milovníky krásné přírody a profesionálního servisu. Středisko se nachází na okraji národního parku Vanoise a místní údolí lemují malebná městečka s kamennými domky a zvonicemi.

Široká možnost cenově přijatelného i luxusního ubytování a variace sáhodlouhých sjezdovek činí z Val Cenis vyhledávanou lokalitu, ale i v plné sezóně se v rozsáhlém areálu skoro nepotkáte s ostatními lyžaři. Nadmořská výška až 2800 m. n. m činí z tohoto idylického místa jistotu, co se týče sněhové nadílky, od prosince do dubna. Val Cenis uspokojí jak náročné tak začínající zimní sportovce.

Rakouský ledovec Kaunertal

Ti Rakušané se ale mají, že? Takové možnosti lyžařského vyžití na ledovcích v jiných zemích jen tak nenajdete. Kdo vyzkoušel jízdu na nadýchaném sněhu a přitom si v tričku opaloval vybledlou kůži, většinou nechce zkoušet už nic jiného. Ovšem i v teplejších měsících nebo při předsezónním lyžování si na ledovec přibalte kvalitní prodyšné outdoorové oblečení. Letos vyrazte na méně známý ledovec Kaunertal, kde znalci oceňují menší „profláklost“ a tudíž minimální fronty.

Kaunertal patří k těm ledovcům s nejvyšší nadmořskou výškou. Je pouhých 600 km od Prahy a proto stojí za to objevit jeho sjezdovky a impozantní výhledy. Ze stanice osmisedačkové kabinové lanovky ve výšce 3160 m. n. m. pohlédnete na švýcarské Alpy i italské Dolomity.

Středisko se stále rozvíjí a momentálně zde naleznete 40 km tratí spíše pro pokročilé sjezdaře. Návštěvníci si vychvalují i spoustu freeridových možností, snowparky a přívětivé prostředí pro rodiny, jejichž ratolesti do sedmi let lyžují zdarma.

Italské Trentino

Oblast Trentina nabízí 13 rozsáhlých lyžařských areálů, pohodlně propojených do větších celků, mezi kterými lze přejíždět, a nemusíte se tedy uvazovat striktně na jedno místo. Při volbě jakéhokoliv střediska nešlápnete vedle. Nadstandartní vyžití zde najdou i běžkaři.

Italské Dolomity jsou rovněž ideálním prostředím k vyzkoušení skialpinismu, který má v této oblasti dlouhou tradici. Dnes už se na běžné lyže nenatahují tulení pásy, ale používá se moderní vybavení – tedy speciální skialpové boty a lyže. Můžete vyrazit se zkušenými horskými vůdci na tematické okruhy např. po pevnostech z 1. světové války nebo po nejznámějších vrcholech.

Příjemným bonusem, který dokoná bezchybný zážitek z lyžování, je místní gastronomie a alternativní aktivity jako túry na sněžnicích, projížďky na saních a psích spřeženích, stejně jako wellness centra a lezecké sněhy pro případ špatného počasí.

Více než 190 km sjezdovek všech obtížností, zaručuje, že si v Obertauernu lyžování určitě užijete. Celou oblast ale netvoří pouze Obertauern. Lyžovat je možné i ve střediscích Katschberg – Aineck, Kde je mimochodem jedna z nejdelších sjezdovek nazývaná stejně jako hlavní rakouská dálnice A1 a dále v resortech Grosseck – Speiereck a Fanningberg. V součtu pak můžete na jeden skipas projet celých 300 km tratí. Vraťme se ale do Obertauernu.

Přes kopec od Radstadu

Velkou výhodou Obertauernu je jeho nadmořská výška a mikroklima, které umožňuje lyžování hned z kraje sezóny v době, kdy jiné resorty na sněhovou pokrývku marně čekají. Středisko se rozprostírá v nadmořské výšce od 1630 metrů do 2313 m v okolí velmi živého, stejnojmenného městečka. Sezóna zde začíná už koncem listopadu a jinak tomu nebylo ani letos.

V okolí se nachází celá řada středisek. Jen namátkou lze zmínit Sportwelt Amadé se slavným Schladmingem, nebo domovským středisek Hermana Maiera, Flachau. Pár kilometrů daleko leží i údolí Gastein, Zell am See s ledovcem Kitzsteinhorn a vyhlášený Saalbach. Samotný Obertauern najdeme na hranících Salcuburska a Korutan, jen přes kopec od nádherného městečka Radstadt.

Umístění Obertaernu přímo vybízí k návštěvám okolí, zvláště když tu jste autem. Proto neleníme a zodpovědně každý den po lyžování vyprazdňujeme nádrž našeho auta při objevování místních atraktivit.

Spanilá jízda okolo Obertaernu

Velkou výhodou Obertauernu je báječné propojení všech sjezdovek do jednoho okruhu, po kterém budete moci obkroužit celé městečko v údolí. Ve vaší spanilé jízdě vám pomůže jedna kabinová lanovka, 19 sedačkových a 6 vleků. Na které sjezdovce začnete svoji pouť, je zcela na vás. Zde totiž platí, že všechny cesty nevedou do Říma, ale od Obertauernu.

Nebydlíme přímo ve středisku, ale v 3,6 km vzdálené obci Mariapfarr, každý den tedy ten kousek dojíždíme, proto můžeme zastavit na jakémkoliv ze sedmi parkovišť. První den nám zvědavost nedá klidu a tak projíždíme zástavbou hotelů a apartmánů až na konec střediska. První lanovka, kterou využíváme, má název Schaidbergbahn. Je poměrně krátká a vedou pod ní modré a černé tratě. My se vydáváme po modré 3b, která nás svede blíže k centru Obertauernu, k nástupní stanici na Plattenkarbahn. Od její horní stanice je nádherný výhled na údolí. Škoda že lanovky nevedou ještě dál. Nad námi do výšky 2411 m hrdě ční trojice vrcholů Plattenspitz, Gamskarlspitz a Gurpitsch Eck, které přímo vybízejí ke skialpinismu. My na svých slalomech rozhodně nic neriskujeme a raději pokračujeme v naší okružní jízdě.

Specialita šéfkuchaře a obří gulášovka u souseda z Polska

Po červené a následně modré sjezdovce se dostáváme pod lanovku Hundskogelbahn. Při cestě nahoru si po levé straně všímáme poměrně velké horské chaty, která evidentně slouží jako restaurace. Po krátké debatě je jasno. Naše cesta povede přímo do ní. Volíme tedy červené sjezdovky 4a a 11a. Za nedlouho už vypínáme vázání u restaurace s názvem Kringsalm.

V jídelním lístku nacházíme jak tradiční, tak místní speciality. Jako první chod si objednáváme gulášovou polévku, která má v menu přízvisko „velká“ a v ceně je i bulka (semmel). Cena je trošku vyšší než je standardem pro rakouské Alpy, ale tak necháváme se překvapit. Za chvíli nám na stole přistane skutečně kýbl s polévkou a my zjišťujeme, že to nebyl zas tak dobrý nápad vzhledem k tomu, že si chceme ještě dát druhý chod.

Jako hlavní jídlo nevíme co zvolit a hlasitě nad výběrem diskutujeme. Najednou se k nám přitočí podsaditý číšník v kroji a lámanou češtinou nám doporučí specialitu kuchyně Jägerpfandl. Je to Polák, který studoval v Česku cestovní ruch a tady už třetí sezónu pracuje. Prohodíme pár slov a doporučené jídlo si objednáváme. Stojí 15 euro a jedná se o vepřové medailonky s houbami, slaninou, omáčkou, domácími knedlíky a brusinkami, servírované na pánvi. Perfektní výběr.

Turistické lyžování až k protějším vrcholům

Po tak obřím obědě nejsme schopni lyžovat na sto procent. Spíše se vozíme, ale i tak si užíváme spoustu zábavy. Postupně sjíždíme až k parkovištím číslo dvě, tři a čtyři. Než se tam ale dostaneme, vyjedeme lanovkou Seekarspitzbahn. Odtud už vede červeno-modrá sjezdovka až k hlavní silnici v údolí.

Jako další nás čeká jediná kabinová lanovka v Obertauernu, Zehnerkarbahn. Ta končí u stejnojmenné restaurace, kousek pod vrcholem Zehnerkarspitze (2381 m). Zpět k nástupní stanici vede spleť červených sjezdovek a do centra Obertauernu pokračuje modrá 1a. Než se tam dostaneme, jsou tři hodiny. My však chceme dokončit, to co jsme si předsevzali ráno. Abychom dosáhli cíle, musíme ještě jednou vystoupat. Tentokrát na vrchol Gamsleitenspitz do výšky 2357 m a sjet po černé, červené a modré trati k našemu autu.

Další informace o Obertauernu

Kromě lyžování si zde samozřejmě můžete vyzkoušet celou řadu doplňkových činností. Namátkou snowkiting, snowbiking, výlety na sněžnicích, tobogganing, bruslení na ledu a další. K dispozici jsou i vnitřní aktivity, za kterými zamiřte do místního sport centra. Denní vstupenka stojí 15 euro a platí na vše. Zahrajte si fotbal, basketbal, tenis, zajděte si do fitness centra, porazte přátele v bowlingu, kulečníku, ping-pongu a dalších hrách. Nudit se určitě nebudete. Obertauern nabízí vyžití pro běžkaře, i pro vyznavače freeskiingu. Na své si přijdou i milovníci volného terénu. Středisko připravilo 16 km freeridů a velkou back-country oblast.

Domnívám se, že Obertauern je právem označován za jedno z nejlepších středisek v Rakousku. Jeho infrastruktura je na vysoké úrovni. Navíc mají dobré zázemí pro rodiny s dětmi. Jeho velkou výhodou je i dobrá dopravní dostupnost a umístění v okolí mnoha turistických zajímavostí.

Mezi městečky Moena a Canazei, nedaleko Sciliarského národního parku, leží oblast Val di Fassa – Sella Ronda, která má v srdcích lyžařů své neopominutelné místo. Díky šetrnosti, se kterou byla lyžařská infrastruktura budována, se zde setkáte s tradicemi, typickou architekturou, regionální kuchyní a dalšími unikáty, které sem po staletí lákají davy turistů. Abychom si ale udělali vlastní názor, rozhodli jsme se vyzkoušet místní svahy a pohostinnost obyvatel na vlastní kůži. Vyrazili jsme na čtyřdenní výlet do Val di Fassa.

Cesta a příjezd do Val di Fassa

Z Brna vyrážíme na pohodovou 8 hodin a 740 km dlouhou trasu ráno, ještě za tmy. Chceme totiž do cíle dorazit okolo druhé / třetí hodiny odpoledne, abychom se stihli v klidu ubytovat a obhlídnout terén. Nejsme typ lyžařů, kteří by v den příjezdu šli na svah, přeci není kam spěchat.

Navigace nás vede nejkratší trasou z Brna na Vídeň, dále po A1 na Linz, Salzburg a do Německa. U Rosenhaimu padáme na jih po E60. Za chvíli opět vjíždíme do Rakouska a po A12 přes Innsbruck a A13 do Itálie. Za hranicemi se napojujeme na A22, která směřuje na jih. Před Bolzanem uhýbáme doleva a za chvíli už stavíme auto před naším apartmánem, v těsné blízkosti městečka Canazei. Na cestě jsme celkem zaplatili poplatky zhruba ve výši 20 euro. Drtivá většina trasy vede po dálnicích, nebo rychlostních komunikacích, takže se jedná o opravdu pohodové cestování.

Střechu nad hlavou nám poskytuje apartmánová rezidence, ve které máme pronajatý apartmán pro 5 osob (jsme pouze 4) s oddělenými ložnicemi, kuchyní a obývákem. Žádný luxus, ale vzhledem k nízké ceně jsme velmi mile překvapeni a maximálně spokojeni. Vzdálenost k lanovkám pár metrů a do centra Canazei asi 1,5 km. Výborná strategická pozice pro dovolenou.

Rákosy z Val di Fassa

Od apartmánů do centra to je skutečně kousek. Než staneme před informační tabulí v centru městečka, míjíme v drtivé většině nejrůznější apartmány. Tradiční architektura je vidět jen zřídka, což je trošku škoda, ale co jiného taky čekat? Městečko Canazei je přikryto řádnou sněhovou pokrývkou, leží ve výšce 1460 m.n.m. a nabízí hostům perfektní zázemí pro objevování celé oblasti.

V centru stojí poměrně obsáhlá tabule, ze které se dočítáme, že název města pochází z latinského „Cannacetum“, což lze přeložit jako drážka v rákosí. Pravděpodobně zde tedy kdysi byly bažiny, které obklopovali místní potok Avisio.

Máme velký hlad, a tak příliš nepřemýšlíme, jak naložit s časem. Poohlížíme se po nějaké menší, restauraci, která není uniformní a nabízí spíše soukromí. Nacházíme La Bolp Restaurante. Z venku vypadá velmi domácky a tak jdeme dál. Jakmile vstoupíme, zůstáváme v němém úžasu. Celý prostor je velmi jednoduše zařízen, jde evidentně o rodinný podnik. Prostorem se vine vůně z kuchyně. Za velmi přijatelnou cenu se mé chuťové pohárky dostaly do sedmého nebe, díky třem druhům knedlíků a jelenímu steaku s brusinkami (Bistecca di cervo noc mirtilli rossi). Něco neuvěřitelného. Trávíme zde zbytek večera popíjením červeného vína a na apartmán přicházíme téměř o půlnoci.

Lyžování ve Val di Fassa

Díky skipasu Dolomity superski si můžeme užívat ježdění na 1220 udržovaných km sjezdovkách, které obsluhuje 460 lyžařských lanovek a vleků. Italové oblast Val di Fassa považují za jednu z nejmodernějších oblastí Dolomit. Rozlehlost celého údolí umožňuje každý den lyžovat někde jinde. Val di Fassa se dělí na 12 jednotlivých oblastí. Nemusíte však kupovat nejdražší a největší skipass, možností je více. My ale chceme projet úplně všechno, včetně vyhlášeného okruhu Sella Ronda.

První den lyžování

Na rozježdění volíme nejbližší sjezdovky přímo na Canazei na úpatí hor Belvedere (2423 m), Passo Pordoi (2239 m) a Sass Pordoi (2950 m). Sjezdovky jsou zde červené a obsluhují je sedačkové a kabinkové lanovky. Svahy jsou poměrně široké a dá se na nich dobře carvovat. Pro odpočinek vybíráme jednu z místních restaurací, kde žaludek uspokojíme obligátními nočky se špenátem a sklenkou vinného střiku. Než nám slehne, rozhodujeme se pro výjezd gondolou na Sass Pordoi. Je krásné slunečné počasí, čeká na nás jedinečný zážitek, pohled ze skalnatého masivu na téměř celou oblast Val di Fassa. Vidíme odtud i další sjezdovky pod Passo Sella (2244 m) a Col Rodella (2485 m). Vypadají pohodově, tak proč je nevyzkoušet ještě dnes. Naše domněnky se za chvíli potvrzují. Kratší červené sjezdovky, které jsou ale ve stínu a mají tedy poměrně tvrdý povrch. Ještě, že jsme v Brně dali lyže do servisu.

Druhý den lyžování

Další den vyrážíme na opačnou stranu. Z oblasti Alba vede kabinka 131 na Clampac (2100 m). Odtud se dá pokračovat přes vrchol Sella Brunech (2428 m) až do městečka Pozza di Fasso. Sjezdovek zde není mnoho, ale jsou velmi pěkné. Parádní je sjezd do údolí po opravdu dlouhé červené tratí vedoucí podél skalního masivu, který je z ní nádherně vidět. V Pozza di Fassa si dáváme oběd a odpočíváme. Je teplo a sníh trošku taje. Uvidíme, jaké to bude odpoledne. Na protější straně jsou další sjezdovky. Vrháme se jim vstříc. Čekají na nás červené, černé i modré sjezdovky. Pravděpodobně díky blízkosti od aglomerací v údolí je zde poměrně plno, a tak se rozhodujeme ještě tentýž den navštívit Passo Costalunga Karerpass, kde je množství krátkých modrých a červených sjezdovek. Na odpočinkové, nikoliv výkonnostní lyžování ideální. Akorát tu je dost vleků a málo lanovek. Když vidím freeridové možnosti všude kolem, včera i dnes, tak mě bolí u srdce, že jsem si sebou vzal pouze svoje slalomky.

Třetí pohodový den

Třetí den si ordinujeme ježdění v oblasti Passo San Pellegrino, kam se přepravujeme skibusem. Přemýšlím, co má název společného se značkou známé italské vody. Ale zjišťujeme, že nic. Po levé straně silnice jsou červené a modré sjezdovky spíše mírnějšího charakteru. Vyžití zde najdou i úplní začátečníci. Na pravé straně Val di Fassa se nachází o poznání prudší svahy, po kterých se dá pokračovat dál, téměř po hřebeni, s výhledem na masiv Grupo de le Pale. Po obědě se vracíme na ubytování. Převlečeme se do pohodlného a vyrážíme směrem ke krytému bazénu. Vstupné stojí 12 euro na tři hodiny. Mimochodem děti do 4 let jsou zdarma. Perfektní relaxace při pohledu na zasněženou krajinu skrze panoramatická okna.

Čtvrtý den, Sella Ronda

Další den nás čeká téměř bájemi opředený okruh Sella Ronda. Jeho začátek i konec leží v Canazei, máme to tedy blízko. Tento okruh je pravděpodobně největším lákadlem v celém Val di Fassa. Jde o výlet na celý den, na kterém obkroužíte masiv Sella. Projet se dá oběma směry. My vyrážíme směrem na Passo Sella Sellajoch. Překonáváme při tom první vrchol, Col Rodella (2485 m). Z něj sjíždíme červenými sjezdovkami a pak dlouhou a táhlou, téměř rovinatou sjezdovkou, která vede až do Selva Wolkenstein. Jsme hodně natěšení a tak hned stoupáme sedačkovými lanovkami vzhůru na Passo Gardena Gröder Joch (2137 m) a padáme za masiv Sella. Čeká nás dlouhý sjezd do Corvary a přesun na Passo Campolongo (1875 m). Odtud následuje série výjezdu lanovkami až na, nám již známý, Belvedere, kde jsme lyžovali první den. Poklidným tempem jsme se stihli s přestávkami vrátit přibližně za 4 hodiny.

Suma sumárum, šlo o parádní dovolenou, která se nesla především ve znamení lyžování. I přes množství atrakcí, které lze v oblasti navštívit, jsme se nechali zlákat pouze báječným aqvaparkem ve městě Canazei. Na cestu domů se vydáváme po lyžování a vůbec se nám odtud nechce.