Příroda a krajina

O návštěvě Afriky a jejích národních parků jsem snila od
dětství, kdy mě zcela pohltily film a knížka Volání divočiny.
I když se to zdálo i mně zprvu neuvěřitelné, nakonec jsem
skutečně odletěla a poznala tak obě tváře kouzelného černého kontinentu
– krásnou přírodu i neskutečnou chudobu. A to vše skrz workcamp
v jihozápadní Keni.

Až na severu Skotska, v oblasti horských velikánů a krajiny
několika se rozléhajících jezer má údajně žít proslulá Nessie. Často
nazývána jako Ness, Lochneská příšera či dokonce Lochneská nestvůra.
Byl by určitě obrovský hřích navštívit Skotsko a nevydat se po stopách
tajuplného stvoření. Nezbývá, než zamířit do oblasti Highlands, kde se
nachází nejen samotné jezero Loch Ness, ale i malebně se
rozprostírající horské masivy a údolí.

Kdyby kdokoliv z Čechů dostal nabídku, že si může vybrat dovolenou
kdekoliv na světě, tak pravděpodobně uslyšíte názvy jako Egypt,
Španělsko, Itálie, Řecko, Spojené arabské emiráty, Seychely a další
oblíbené destinace českých turistů. Nejsem si jistá, zda by tam zazněl
Pákistán.

Rčení „To je ale Havaj!“ nabírá po pobytu na tomto
„pohodářském“ souostroví vše vysvětlující rozměr. Člověk si tady
opravdu může užít božskou pohodičku, pokud ovšem nezatouží vytěžit
z havajského menu co nejvíce. Stejně jako naše šestičlenná
posádka.

Všude okolo nás se nacházela poměrně hustá vegetace často tvořená
obrovskými stromy sahajícími do výšky až 50 m. Tropické stromy jsou
charakteristické mohutným kmenem, který je při bázi zesílen a formován do
všelijakých překladů a listů, umocňujících tak upevnění stromu ve
věčně vlhké půdě.

Finsko není jen bílým místem na mapě, které je známé svými
nekonečnými pralesy s věčně zmrzlou půdou a psími spřeženími
prohánějícími se po zamrzlých pláních na severu v Laponsku, či
tisíci jezery se sauničkami rozprostřenými na jejich pobřežích ve
střední a jižní části země. Ale je i místem, které poskytuje
dostatek volnosti, soukromí a klidu.

A konečně na pevnině! Již kolem 8 hodiny ráno jsme se teple se
oblékli a naskákali do člunů směr Mikkelsen Harbour. Průvodce nás napřed
povozil kolem ledovcových stěn a potom jsme již vystoupili na pevninu mezi
hnízda tučňáků Gentoo. Byla jich tu celá kolonie roztroušena kolem vody a
na kopci.

Z můstku byl opravdu pěkný výhled na divoký oceán a masivní vlny
které bezpečně proráží naše loď. Kromě velkého množství různých
ptáků, z kterých poznávám jen albatrosy, jsme dnes viděli skákat ve
vodě podél lodi i čtyři tučňáky. Objevit by se brzo měli
i velryby.

Po dvou kilometrech cesty nastává problém, který překvapuje
i místní. Celý den pršelo a přes cestu se valí proud vody. Nikdo se
to neodvažuje projet. Občas spadnou na cestu i nějaké kameny. Všichni
čučí na proud vody, my taky. Nevypadá to vůbec bezpečně.

Odlet byl již v březnu, návrat pak počátkem dubna. A musím
říci, že jsem dlouho vyháněl z hlavy myšlenku, že je to zkrátka
ještě moc brzy na návštěvu Kypru. Tuto domněnku také utvrzoval fakt, že
asi týden před odletem jsem u nás ještě odhraboval sníh. Ani pohled
na předpověď počasí na Kypru ve mně nevzbudila příliš optimistické
myšlenky.