Zkušenost Islanďana
Ingvar, můj islandský kamarád žijící v Praze, mi jednou u piva vyprávěl, že Islanďané prostě nepoužívají deštník. Kvůli větru. A tak jediný, koho prý na ulicích Reykjavíku potkáte s deštníkem, je cizinec.
Takže když jsem se v Praze balila na cestu, dlouho jsem váhala, zda vzít či nevzít. Na jedné straně já, která přikládám deštníku stejně důležité místo jako má onen proslulý RUČNÍK ze „Stopařova průvodce“, na druhé straně Ingvar, islandský domorodec s více než dvacetiletou zkušeností. No, nakonec jsem jedno paraple stejně přibalila.
Jak vyzrát na islandský déšť
Druhý den ráno po mém příjezdu na Island jsem se vydala do práce a na deštník ani nepomyslela. Byla tma, teplo a trochu mlha. Den jsem strávila trochu hekticky, jak už to u prvních dnů bývá, a večer, když jsem se chtěla vydat na obhlídku vybraných destinací nabízeného bydlení, zjistila jsem, že venku lije jak z konve. Nicméně rozhodnutí o bydlení jsem nechtěla oddalovat, tak jsem si řekla, že mám kabát s kapucí a že je to jen voda.
Když mě v práci viděli, jak se chystám ven, nejprve nabídli odvoz a po mém odmítnutí, jsem nekompromisně vyfasovala DEŠTNÍK. Od Islanďana. Po té přednášce, co nám udělal Ingvar, jsem se ho venku trochu zdráhala použít, ale nakonec proč neudělat vlastní zkušenost. Navíc se zdálo, že příliš nefouká.
Deštník byl od těch islandských větrů již dost poznamenaný, takže měl většinu z těch kovových paprsků trošku zohýbaných, ale tvar držel. Tedy alespoň do prvního poryvu větru, který přišel vzápětí. V té chvíli mě napadlo, jestli to nebyla malá zlomyslnost nebo spíš nějaký druh zkoušky, kterou tady musí projít každý. Faktem je, že během minuty byl deštník mokrý ze všech stran a ještě mi mrzly ruce, takže jsem ho složila a šla jen v kapuci.
Když jsem se dostala do uzavřenější ulice, zkusila jsem mu dát ještě jednu šanci. Vyzbrojena rukavicemi, zjistila jsem, že deštník lze v Reykjavíku používat za následujících předpokladů: procházíte uzavřenější ulicí, deštník nemáte už tolik jetý, jako byl ten můj, rukověť si stáhnete nakrátko, takže ho máte v podstatě posazený na hlavě, druhou rukou přidržujete okraj a podle zástavby okolí odhadujete, odkud přijde další poryv větru a pokud možno se na něj připravíte.
Po tomto výčtu je jasné, že mnohem efektivnější je projít deštěm bez deštníku, ale o to rychleji. Výsledek bude totožný a vy budete mít navíc suché rukavice, protože budete mít ruce v kapsách.
Další den jsem deštník s díky vrátila a během dne jsem po kanceláři objevila ještě další dva. Tak nevím, kdy je používají, možná v létě na slunce, protože na ulici opravdu Islanďana s deštníkem nepotkáte. Procházejí i v největším slejváku s odkrytou hlavou, v lepším případě v čepici. A to kdokoli – manažer s kufříkem, slečny na podpatcích, děda s nákupem. Nezáleží na věku, stavu ani pohlaví. Tak se snažím aklimatizovat, ale kapuce, to je základ. Zkoušela jsem to celý minulý týden.
Autorkou článku je průvodkyně cestovní kanceláře Mundo, která pořádá poznávací zájezd na Island a také další turistické poznávací zájezdy.
Zkušenost Islanďana
Ingvar, můj islandský kamarád žijící v Praze, mi jednou u piva vyprávěl, že Islanďané prostě nepoužívají deštník. Kvůli větru. A tak jediný, koho prý na ulicích Reykjavíku potkáte s deštníkem, je cizinec.
Takže když jsem se v Praze balila na cestu, dlouho jsem váhala, zda vzít či nevzít. Na jedné straně já, která přikládám deštníku stejně důležité místo jako má onen proslulý RUČNÍK ze „Stopařova průvodce“, na druhé straně Ingvar, islandský domorodec s více než dvacetiletou zkušeností. No, nakonec jsem jedno paraple stejně přibalila.
Jak vyzrát na islandský déšť
Druhý den ráno po mém příjezdu na Island jsem se vydala do práce a na deštník ani nepomyslela. Byla tma, teplo a trochu mlha. Den jsem strávila trochu hekticky, jak už to u prvních dnů bývá, a večer, když jsem se chtěla vydat na obhlídku vybraných destinací nabízeného bydlení, zjistila jsem, že venku lije jak z konve. Nicméně rozhodnutí o bydlení jsem nechtěla oddalovat, tak jsem si řekla, že mám kabát s kapucí a že je to jen voda.
Když mě v práci viděli, jak se chystám ven, nejprve nabídli odvoz a po mém odmítnutí, jsem nekompromisně vyfasovala DEŠTNÍK. Od Islanďana. Po té přednášce, co nám udělal Ingvar, jsem se ho venku trochu zdráhala použít, ale nakonec proč neudělat vlastní zkušenost. Navíc se zdálo, že příliš nefouká.
Deštník byl od těch islandských větrů již dost poznamenaný, takže měl většinu z těch kovových paprsků trošku zohýbaných, ale tvar držel. Tedy alespoň do prvního poryvu větru, který přišel vzápětí. V té chvíli mě napadlo, jestli to nebyla malá zlomyslnost nebo spíš nějaký druh zkoušky, kterou tady musí projít každý. Faktem je, že během minuty byl deštník mokrý ze všech stran a ještě mi mrzly ruce, takže jsem ho složila a šla jen v kapuci.
Když jsem se dostala do uzavřenější ulice, zkusila jsem mu dát ještě jednu šanci. Vyzbrojena rukavicemi, zjistila jsem, že deštník lze v Reykjavíku používat za následujících předpokladů: procházíte uzavřenější ulicí, deštník nemáte už tolik jetý, jako byl ten můj, rukověť si stáhnete nakrátko, takže ho máte v podstatě posazený na hlavě, druhou rukou přidržujete okraj a podle zástavby okolí odhadujete, odkud přijde další poryv větru a pokud možno se na něj připravíte.
Po tomto výčtu je jasné, že mnohem efektivnější je projít deštěm bez deštníku, ale o to rychleji. Výsledek bude totožný a vy budete mít navíc suché rukavice, protože budete mít ruce v kapsách.
Další den jsem deštník s díky vrátila a během dne jsem po kanceláři objevila ještě další dva. Tak nevím, kdy je používají, možná v létě na slunce, protože na ulici opravdu Islanďana s deštníkem nepotkáte. Procházejí i v největším slejváku s odkrytou hlavou, v lepším případě v čepici. A to kdokoli – manažer s kufříkem, slečny na podpatcích, děda s nákupem. Nezáleží na věku, stavu ani pohlaví. Tak se snažím aklimatizovat, ale kapuce, to je základ. Zkoušela jsem to celý minulý týden.
Autorkou článku je průvodkyně cestovní kanceláře Mundo, která pořádá poznávací zájezd na Island a také další turistické poznávací zájezdy.
