Redakce a kontakty
- Cestovatel.cz
- 23 dubna, 2007
Stojíme ve svých žlutých plastikových pláštěnkách u zábradlí
terasy, obklopeni běsnícím vodním živlem. V mysli se mi vybavuje
písnička „Na břehu Niagary“, kterou jsem zpíval jako náctiletý tremp.
Tenkrát, před mnoha lety, jsem snil o tom, že se sem jednou podívám a
představoval jsem si, jak asi vodopády vypadají. Nyní je mám přímo před
očima a do sytosti si vychutnávám pocit, že se můj klukovský sen právě
naplnil.
Prakticky okamžitě po příjezdu uslyšíme brnkání na ukulele, pokud
patříme k movitější cestovce, dočkáme se i květin kolem krku.
Zatímco květiny skutečně jsou místním zvukem, ukulele přinesli honáci
z Portugalska v podobě malé kytary, ze které se brzy vyvinulo
ukulele.
Paříž je jednou z nejkrásnějších evropských metropolí, každý
Pařížský bulvár má v sobě kus francouzské historie. Dějiny, které
hýbaly celou Evropou a politickým děním celého světa, nemohly zanechat
Paříž bez viditelných stop, které nám její slávu, velkolepost,
bohatství a moc monarchie připomínají dodnes.
Klidné centrum bretaňské kultury, sídlo hrnčířů, město starobylých
brázděných domů na soutoku řek Odet a Steir – tak lze v krátkosti
charakterizovat město, které sice většina cestovních kanceláří zařazuje
do programu svých zájezdů, ale na jeho prohlídku vymezuje jen minimum
času.
Přehlídka historických klenotů, jako je Chrám sv. Barbory, Vlašský
dvůr nebo unikátní kaple Kostnice, se nám tu nabízí jako na dlani ve své
velkoleposti. Stačí jen krátká procházka po náměstí, aby na nás vší
silou dýchla bohatá a nevšední historie tohoto města, korunovaná
každoročními oslavami “Královského stříbření“ a široce obsáhlá
v mnoha podobách slohů architektury v rozmezí deseti století.
Jistě nejsem sám, koho příliš neláká konzumovat
„předžvýkané“ zážitky z cest s plným servisem
cestovní kanceláře za zády. A kdo by někdy nezatoužil po tom,
neprohnat se cizí zemí jen coby turista, ale stát se alespoň na nějakou
dobu součástí místní komunity, zakusit každodenní život
z perspektivy domorodce?