Dnes stručně

Jak Milan hlásil v půli prázdnin, v současné době se nachází ve
Skotsku. Nedávno se ozval, žije, chystá se k návratu a následnému
zvelebování cestovatele.

Jak Milan hlásil v půli prázdnin, v současné době se nachází ve Skotsku. Nedávno se ozval, žije, chystá se k návratu a následnému zvelebování cestovatele.

Cyklistická miniškola

Cyklistika nespočívá v tom sednout na kolo a vyrazit. Správně pojatá
cyklistika obsahuje mystiku i techniku, klade nároky jak na fyzickou,
tak psychickou stránku osobnosti. Pro zjednodušení vstupu mezi
Opravdové cyklisty jsem se rozhodl sepsat malý cyklistický výkladový
slovníček.

Každý, kdo někdy seděl na kole déle než deset minut, určitě mi potvrdí, že cyklistika je úžasná věc. Je škoda, že ne všichni tuto krásnou činnost za krásnou považují.

Cyklistika nespočívá v tom sednout na kolo a vyrazit. Správně pojatá cyklistika obsahuje mystiku i techniku, klade nároky jak na fyzickou, tak psychickou stránku osobnosti. Pro zjednodušení vstupu mezi Opravdové cyklisty jsem se rozhodl sepsat malý cyklistický výkladový slovníček.

Začneme s obecnými termíny:

  • Bicykl – vynález, který dovoluje zničit se mnohem rychleji, než při pěším pohybu. Na bicyklu se obvykle sedí obkročmo tak, že se kola dotýkají podložky. Bicykly rozlišujeme na horské a silniční.
  • Horské kolo – vyznačuje se vysokou hmotností a je opravdu bytelné. Nenechte se nachytat tím, že Vám někdo bude tvrdit, že má lehké horské kolo. Opravdový horský cyklista má kolo co nejtěžší, aby po rozjetí mělo vysokou energii. Čím je kolo těžší, tím lepší má průchodnost terénem, dobře rozjeté horské kolo vyvrátí i menší pařez a láme klády.
  • Silniční kolo – vyznačuje se většinou tím, že pro dosažení co nejmenšího odporu vzduchu jsou z něho odmontovány všechny nepotřebné součástky a proto by podle vyhlášky nemělo vyjet na silnici.
  • Silnice – stavba, které umožňuje cyklistům pohybovat se z místa na místo a překážet motoristům. Z neznámého důvodu si motoristé myslí, že silnice tu jsou pro ně, ačkoliv se dá prokázat, že bicykly tu byly dříve než auta.
  • Cesta – zařízení, které umožňuje cyklistům pohybovat se místa na místo a překážet turistům.
  • Cyklistická stezka – bájný přírodní útvar, které umožňuje jízdu cyklistům bez toho, aby někomu překáželi. Zatím ji ještě nikdy nikdo neviděl, ale všichni cyklisté věří, že ji někde potkají. Výzkumy naznačují, že by se mohla vyskytovat v cyklistickém nebi, kde vládne velký Lepiduch.
  • Dopravní značky – okrasné objekty stojící okolo silnic. Slouží především k tomu, aby si o ně cyklista mohl opřít kolo. Patník taky není špatný, ale většinou se vylomí 🙁
  • Slalom – soutěžní disciplína, kterou provozuje více cyklistů jedoucích po cestě, kde chodí dost lidí. Po skončení bodovaného úseku si jednotliví cyklisté spočítají, kolik osob kdo srazili či vyděsili, a podle toho si rozdělí medaile.
  • Kopec – plocha, která má nenulovou derivaci ve směru pohybu. Dělí se na dva druhy: skopce (1.pád skopec) a dokopce.
  • Statistika – odvětví matematiky, které způsobuje, že na světě je více dokopců než skopců.
  • Brašna – vtipně sešité kousky textilu, které narozdíl od Kleinovy láhve mají vnější a vnitřní stranu. Na vnitřní stranu se umisťují zavazadla, z vnější strany se připevňuje bycikl.
  • Přízemní akrobacie – správný cyklista je podobný horákovi. (viz kniha Proč bychom se nepotili) Svoji výstroj neveze pasivně, ale každou chvíli se převléká. Přízemní akrobacie se přezdívá činnosti, při které se mění cyklista mění umístění svých oděvních součástek v prostoru a přitom nesleze z kola.
  • Oprava – činnost, při které si cyklista myslí, že zlepšuje technický stav svého kola. Výsledkem je obvykle přemístění špíny z kola na cyklistu. Je dokázáno, že není možné na jednom kole najednou jezdit a opravovat ho, proto je záhodno se této činnosti vyhnout.

Pokud jste se prokousali předchozími jednoduchými poznatky, napijte se pořádně z cyklistické láhve. Další část jsou technické termíny:

  • Brzda – zařízení kromě výroby různých zajímavých zvuků umožňuje za příznivých povětrnostních podmínek snížit rychlost. Opravdoví cyklisté se však řídí zásadou: „Kdo brzdí, prohrává“
  • Rám – nejdražší součást kola. Byly zde sice snahy rám právě pro tuto nectnost z výroby vyloučit, ale zatím nebyly úspěšné.
  • Řetěz – šikovná věc na zvyšování ztrát energie při přenosu mezi šlapátky a zadním kolem. <!–
  • Sedlo – jedno z míst, kde je člověk v dotyku se svým strojem. Narozdíl od dalších čtyř kontaktních ploch si tohoto v 
  • –>
  • Řidítka – součástka, která byla původně určena k ovládání směru pohybu. Dnes slouží především jako nosič na různé páčky a hejblátka, k zavěšování různých předmětů při přízemní akrobacii.
  • Rukavice – při jízdě po nerovném povrchu (prakticky všechny) se přenáší vibrace z předního kola na řidítka. Rukavice tlumí nárazy. Při letu přes řidítka většina lidí natahuje ruce před sebe, kvalitní rukavice snesou i pád na asfalt. Mohu zodpovědně prohlásit, že totéž se o holé kůži na rukách říci nedá.
  • Helma – oděvní součástka, která způsobuje, že cyklista nepadá na hlavu. Je proto hojně využívána. Lepší helmy mají odrazné barvy a způsobují, že se pod nimi hlava nepotí a nedostane úpal ani úžeh.

Vím, že tento slovníček nenahradí zkušenosti získané naježděním několika tisíců kilometrů. Pokud však někoho přesvědčím, že cyklistika je to pravé a ubude aut v ulicích, budu rád.

Úzkokolejná železnice Třemešná – Osoblaha

V osoblažském výběžku se nachází unikátní technická památka, úzkokolejná
železnice Třemešná ve Slezsku – Osoblaha. Jde o jednu ze tří fungujících
úzkokolejných tratí v České republice a poslední, kterou provozují
České Dráhy.


V osoblažském výběžku se nachází unikátní technická památka, úzkokolejná železnice Třemešná ve Slezsku – Osoblaha. Jde o jednu ze tří fungujících úzkokolejných tratí v České republice a poslední, kterou provozují České Dráhy.

Nejlepší doprava je po železnici do stanice Třemešná ve Slezsku. Když vystoupíte z vlaku v této stanici, stačí obejít nádražní budovu, na druhé straně se nachází roztomilé malé koleje.


Celková délka této železnice je 20km, nachází se na ní 105 oblouků o malém poloměru, nejmenší z nich má poloměr 75m. Trať byla postavena na začátku tohoto století a je velice dobře udržovaná. Vcelku podrobné informace o historii se nacházejí v nádražní budově ve Slezských Rudolticích.

Pokud začnete své putování v Osoblaze, doporučuji ke shlédnutí zříceninu, která stojí kousek za Bohušovem. Cesta je značená od bohušovské pošty. Na zřícenině se dá i přespat, nachází se tam několik stojících kamených oblouků, pod které nezatéká. Další šikovné místo na přespání je čekárna v Horních Povelicích.

Pokud hodláte projít trať po kolejích, předem upozorňuji, že místy je okolí tratě osekané pouze do průjezdného profilu lokomotivy a nemusíte mít před vlakem kam uhnout – nezapomeňte si proto prostudovat jízdní řád – je téměř na každé zastávce či v jízdním řádu.

Na návštěvu do obory

Je léto čas výletů ať školních nebo i t ěch rodinných. A nejezdí se jenom k rybníkům, ale také na hrady a zámky. V dnešní době se stále častěji setkáváme buď přímo v prostorách hradu nebo pod ním se sokolníky…

Je léto čas výletů ať školních nebo i těch rodinných. A nejezdí se jenom k rybníkům, ale také na hrady a zámky. V dnešní době se stále častěji setkáváme buď přímo v prostorách hradu nebo pod ním se sokolníky. Dnes se tomu říká komerční sokolnictví a v rámci uceleného programu se divák dozví nejen o životě dravých ptáků, ale má je možnost zhlédnout zblízka i když některé vzácné druhy u nás sotva zahlédne. Součástí programu jsou pochopitelně i ukázky letu a lovu dravých ptáků.

V oboře známého Žlebského zámku je vybudován areál, který je přímo určen k této činnosti. Je ve velice pěkném místě obory, malý, ale k této činnosti dostačující. Ptáci mají vybudovaná pěkná stanoviště, která umožňují divákům přiblížit se a prohlédnout si dravce celkem zblízka, ale přitom každý pták si může vybrat z několika možných „špalků“ ať již na sluníčku nebo ve stínu či kryt před deštěm.. V areálu je několik velkých voliér, kde jsme viděli výra velkého, kalouse ušatého a jiné druhy sov, které se pro sokolnictví téměř nepoužívají. Místo pro asi 300 diváků je přímo u plochy na létání. Okolo ní je umístěno i několik naučných skříněk a tabulí. Celý areál působí příjemným dojmem a nepřepadl mi zde onen pocit „cirkusu“.

Mimo to je možno dvakrát denně shlédnout bílé jeleny při krmení v oboře, která těsně sousedí s areálem. Provoz je zde celé léto a vstupné na program cca 45 minut je 25 Kč pro dospělého a 20 Kč pro dítě.

Jeruzalém

Jerušalajim – Místo Míru pro Židy, El Kuds – Svatým pro Araby. Třicet šest válek postihlo Místo míru a více než dvanáctkrát bylo Místo míru zbořeno, aby vždy vyvstalo ještě nádhernější a takové je i dnes…

Jerušalajim – Místo Míru pro Židy, El Kuds – Svatým pro Araby. Třicet šest válek postihlo Místo míru a více než dvanáctkrát bylo Místo míru zbořeno, aby vždy vyvstalo ještě nádhernější a takové je i dnes. Město ve kterém král Melchizedek přivítal Abraháma, město Davidovo, dobyté babylónským vládcem Nabuchdnezzerem. Je postaven druhý Templ. Přichází Řekové a helenizace života, po nich Římané pokračují ve výstavbě. Herodes se stává králem židovským. Za římského prokurátora Agrippy I. je postavena Západní zeď (Zeď nářků). Za Tita bylo v 70. roce město rozbořeno a stává se křesťanským. Je dobyto Peršany, po nich Araby a stává se svatým místem islámu, s mešitami El-Aqsa a Omarovou. Město dobyli křižáci, aby zakrátko museli opět město vydat do rukou islámu. Jsou postaveny hradby kolem celého města, které se zachovaly dodnes.

Navzdory všem válkám, zabíjení a vypovídání, Židé se ve všech dobách znovu a znovu do Jeruzaléma vraceli. Žádné příkoří nebylo tak velké a silné, jako vůle vrátit se do Jeruzaléma – Místa Míru.

Můj milý příteli, má cesta do Jeruzaléma nebyla jen cestou za poznáním, cestou po stopách oněch kultur, které vytvořily dějiny této země a zanechaly v ní své stopy. Byla to cesta mého návratu do země mých dávných předků.

Nevím, ze kterého kmene pocházeli, jakými cestami se ubírali, když museli tuto zemi opustit. Zda to byli Aškenazi či Sephardi, zda přišli ze Španěl či z východu. Jaký byl jejich vzestup a pád, kolika pogromy byli postiženi, kolikrát se museli vykoupit, aby přežili, jaká ponížení vytrpěli, aniž by jim mohli uniknout. Nezjistím, zda léta pronásledování byla vyvážena roky klidu. Vím pramálo a tak mi nakonec zbývá jediné vědomí, končící v onom hrozném slově HOLOCAUST.

Můj milý příteli, tyto řádky nejsou ale smutnou zpovědí. Co se stalo nelze pozměnit, mé myšlenky se ubírají vpřed a snažím se nesměle a neuměle je zachytit.

A tak mě přivítal Jeruzalém. Splnilo se mi uvidět Místo Míru. Kdo ví, kolika generacím mých předků, snad stovkám, snad tisícům se přání navštívit tuto zem a Západní zeď (nářků) nesplnilo. Odešli před mnoha sty léty, putovali, někde přijati a opět vyhnáni a nesli sebou nesplněný sen.

Tyto úvahy mne doprovázely při cestě úzkými uličkami starého města sevřeného hradbami. Od Jafské brány a nedaleké citadely krále Davida, arménskou čtvrtí s nespočtem krámků. Do židovské čtvrti ke Zdi nářků. Zdálo se mi, že s sebou nesu poselství všech těch, kterým nebylo dopřáno zde stanout, opřít se čelem a dlaní pravé ruky o balvan zdi, která jediná zůstala ze zničeného třetího Templu. Měl jsem pocit, že jsem došel k jednomu z cílů životní pouti a dotykem s kamenem předal ona poselství těch, kterým nebylo dopřáno.

Zde není kam spěchat, nelze pokračovat, přede mnou stojí zeď z kvádrů, které sem dávno zasadily ruce věrných věřících. Kdo ví, proč i Jahve od nich tolikrát odvrátil svou tvář.

Nestojím a nepřemítám zde sám. Muži přichází a odchází. Ti v černých kaftanech , s plstěnými klobouky a dlouhými, zatočenými pejzy, které jim visí podél uší, prodlévají nejdéle. Nevnímají své okolí, s knihou v ruce se kolébají, někteří tiše, někteří hlasitě předčítají hebrejské texty, snad modlitby, kterým nerozumím. Věří v Jehovu a modlí se, aby přišel Mesiáš a znova ustanovil židovský stát. Ten současný, dle nich, není ten pravý, ten neuznávají, neplatí mu daně a neslouží v armádě. Jejich víra je neotřesitelná, náboženství přesně určuje jejich způsob života i černou barvu oděvu. Pozoruji je o šabatu, stojí v hloučcích a hlasitě prozpěvují společné modlitby.

Milý příteli, je to podivné dojít k cíli cesty, kde nečeká žádné ulehčení. Napsal jsem, že jsem předal poselství, ničeho jsem se ale nezbavil. Pozoruji černě oděné chsisty čtoucí si talmud a cítím nejistotu, která mne stále provází. Kořeny vedoucí k víře zůstávají přeťaty, vím, že jsem u „zdi“ pouhým hostem.

Stojím rukou opřen o „zeď“ a za mými zády je město, ve kterém stále soupeří různá vyznání, nahoře stojí mešita, jejíž zlatá kopule je jednou z dominant města. Jakkoli jsou tyto stavby z kamene, vyzařují myšlenky navzájem nesmiřitelné až k smrti. Stojím u „zdi“, u jednoho cíle mé dlouhé cesty a vím, že má cesta není u konce, že budu nadále tápat a stále se ptát, kde je pravda, je-li vůbec jen jedna pravda.

Můj milý příteli, i tato cesta mi připomněla, že jsem poznal mnohé radosti i smutky. Radosti byly mnohé a bohaté, překrývaly mé zádumčivosti a přece, každý z těch několika málo smutků a pochybností je ostnem, který vždy proráží napovrch. A přece i tyto smutky jsou bohatstvím života.

Tentokrát jsem Tě, milý, mladý příteli odsoudil pouze naslouchat. Děkuji Ti, že jsi byl trpělivý a měl pro starého muže pochopení. Slibuji, že se příště polepším

Dne 8. února 1997

Cesta na Suwalki

Suwalská jezera leží v nejsevernější a zárověň
i nejvýchodnější části Polska. Naše cesta vedla nejprve s ČD
do Waršavy…

Suwalská jezera leží v nejsevernější a zárověň i nejvýchodnější části Polska. Naše cesta vedla nejprve s ČD do Waršavy (cena zpáteční jízdenky, která platí dva měsíce je 1010,– Kč) a pak s PKP do města Suwalki (cena 33 Zlotých). Vybavení naší expedice je skoro standartní, pro šest lidí tři nafukovací lodě značky Pálava a ostatní vybavení na desetidenní pobyt v přírodě. Navíc fotoaparáty a dalekohledy. Město Suwalki leží asi 14 km od městečka Starý Forwark, které je přímo na břehu jezera Wigry, začátku naší cesty. Vlak tam nejezdí a tak použijeme autobus (cena jízdenky 2,60 Zl za člověka a 1 Zl za batoh). vzhedem k tomu, že je konec května nefunguje zdejší kemp neboli Stanice vodních sportů. Spíme přímo na břehu jezera a vychutnáváme krásu opraveného a vkusně osvětleného kláštera Wigry, který je na protějším břehu jezera.

Ráno nafukujeme lodě a vyrážíme za slunného dne na jezero. Po prohlídce kláštera, který navštívil v loňském roce papež, se opět vydáváme na vodu a hledáme v rákosí průjezd do řeky Černá Hanča. Protože se podařilo obstarat i rybářský lístek (jeden týden 22 Zl), brzy zastavujeme a je zde první pokus o obstarání večeře. Černá Hanča protéká rovinatou krajinou, má převážně písčné dno. Její hloubka se pohybuje mezi půl metrem a jedním metrem. Občas se najdou i tůně, které jsou hlubší a přímo ideální na koupání. Snažíme se vyhýbat oněm velkým kempům – střediskům vodních sportů a vyhledáváme místa biwakova. Jedno takové místo je přímo v Národním parku Wigry. Je zde upozornění, že je zde možno pobývat pouze dva dny a maximálně 30 osob. Místo je vybaveno jednoduše – ohniště, dřevěný přístřešek se stolem a lavicemi. Pitná voda chybí a ani zde není upozornění, že by někde poblíž byla. Na podobných tábořištích pak spíme po celou cestu plavby po Černé Hanče. Jednou nás ráno navštívil i výběrčí a platíme (2,50 Zl za osobu), ale dověděli jsme se i plno zajímavých věcí, například, že Polsko v této době sužuje sucho, dva měsíce již nepršelo a následkem toho hrozí a jsou časté lesní požáry. mnoho se nám tím vysvětluje, tabulky se zákazem vstupu do lesa a zorané pásy podél lesů. Pro pitnou vodu chodíme do vesnic, většinou to spojíme i z nákupem potravin, ty jsou v cenových relacích podobných jako u nás a někteří z nás ráději okusí něco nového než vozit jídlo z Čech. Pitná voda, kterou dostáváme se nám moc nelíbí, je zakalená, žlutá. Vznikají dohady zda převářet, či nikoliv, vždyť oni jí také pijí. Volíme individuální přístup.

Po třech dnech plutí po krásných meandrech řeky se dostáváme kousek od hranic s Běloruskem a vplouváme na Augustovský kanál. Je to umělý kanál vybudovaný v letech 1823 – 1836, dlouhý 135 km. Nám se nejvíce líbí zdymadla, které zde nazývají šluzy a jsou plně funkční. Za 2,60 Zl vás provezou o několik metrů nahoru nebo dolů, podle toho jak je to momentálně potřeba. V sobotu a neděli chtějí dvojnásobek. Celá záležitost trvá asi 25 minut a je velice příjemná. Skoro u každého zdymadla je i možnost táboření, čehož využíváme. Celý kanál je lemován dřevěnými kůly, které jsou přerušeny pouze na jezerech. Po krásných meandrech řeky jedeme po naprosto rovných úsecích, kde voda stojí. Uměle vytvořené břehy jsou sice porostlé, ale nedovolují rozhled po krajině. Táboříme na soukromém tábořišti a opět se setkáváme s ochotou místních obyvatel. Augustovský kanál je sice dílo velkolepé a zachovalé, ale pro vodáka ani ornitologa nic moc zajímavé. Jsme rádi když vyjedeme opět na jezero. Počasí nám až do této doby přálo, slunečné, bezvětrné na nebi ani mráček.

Poslední den fouká ostrý vítr, který dělá na jezeře vlny s hřebínky. Do toho začíná i poprchávat a protože podle mapy nejsme daleko od cíle naší cesty Augustowa, přirážíme ke břehu a zjišťujeme jak je to daleko na železniční zastávku. Prší, je zima stavíme stany, balíme lodě. Ráno na vlak do Augustova šlapeme asi 2 km. Nakoupit poslední zásoby na cestu a jedeme do Waršavy a odtud domů. Celkem jsme v Polsku byli 8 příjemných dnů.

Radhošť – Radegast – Pustevny

Radhošť je jeden z nejznámějších beskydských vrcholů (1129 m.n.m.). Nachází
se severovýchodně od Rožnova pod Radhoštěm, kde je také vhodné začít
putování…

Radhošť je jeden z nejznámějších beskydských vrcholů (1129 m.n.m.). Nachází se severovýchodně od Rožnova pod Radhoštěm, kde je také vhodné začít putování.

Z Rožnova vede přímo na Radhošť červená turistická značka. Ve městě projdete parkem, na světelné křižovatce přejít silnici a potom odbočit doprava podél hlavní silnice (nikoliv pokračovat rovně jako jsem to udělal já :-). Značka se od hlavní silnice odpojuje po 500 metrech a dál už vede samostatně. Souběžně s ní vede i červená cyklistická značka, která pravděpodobně vedena po silnici.

O červených turistických značkách se říká, že je to značka pro náročné turisty a pro tuto značku to platí obzvlášť. Značka je členitá jak ve vertikálním, tak v horizontálním směru, navíc jsme na mapě našli drobné odchylky od skutečnosti – i přes tato úskalí však existuje vysoká šance, že na Radhošť dorazíte.

Na vrcholu Radhoště stojí kaplička a socha Cyrila a Metoděje. Ke kapličce se v současné době (červenec 2000) přistavuje přístavek, který se k ní vůbec, ale vůbec nehodí. Radši jsem ji nefotil a nafotil jsem si raději pohled do okolí Radhoště.

Z Radhoště je možné pokračovat dále k soše Radegasta a k Pustevnám, odkud jezdí lanovka dolů k Frenštátu pod Radhoštěm. Nadšenci jako my mohou sejít po značce dolů do Kunčic. Po cestě je několik velice malebných vodopádů.