Rekordní počet filmů v soutěži Okem dobrodruha

Okem dobrodruha je název soutěže filmů s dobrodružnou a
cestovatelskou tématikou, která je součástí blanenského cestovatelského
festivalu Rajbas
Outdoor Kotlík. Jeho osmý ročník se už blíží. Do uzávěrky dorazilo
letos do Blanska celkem 24 snímků.

RYCHLÁ REZERVACE LETU

Okem dobrodruha je název soutěže filmů s dobrodružnou a cestovatelskou tématikou, která je součástí blanenského cestovatelského festivalu Rajbas Outdoor Kotlík. Jeho osmý ročník se už blíží.

Do uzávěrky dorazilo letos do Blanska celkem 24 snímků. Dá se také mluvit o česko- slovenské soutěži, neboť pod osm filmů se podepsali slovenští autoři (D. Brezničan, P. Jež, P. Kmoško a další).


Stáhněte si seznam přihlášených filmů v PDF.

„Zatímco loňští vítězové letos o prvenství neusilují, zaznamenali jsme mnoho nových jmen a řadu mladých autorů (L. Hubert, R. Dvořáček, V. Ksandr a další). Z těch osvědčených nám každoročně filmy zasílá už ostřílený filmař M. V. Procházka a několikrát i všestranný sportovec R. Grošek,“ říká organizátorka soutěže Alena Žákovská. Kromě snímků z vodáckého prostředí (Tanvaldská Kamenice), putování na kolech (Sedem divou Bezarábie) či turistických reportáží (Jambo Mzungu) jsou v soutěži i nové zajímavé sporty jako technické potápění (Tech diving) nebo skákání ze skal do hluboké vody (Deep water soloing). Mezi přihlášenými nechyběly ani filmy plné humoru a nadsázky (Československý filmový týždenník, Jírova trojka I.) a s dobrodružnou tématikou (Donjek, Lopač). Do soutěže se letos přihlásili se svými dílky i blanenští autoři. Letos nově přidané téma „Už nemůžu“ zaujalo však jen dva filmaře.


Před porotou tvořenou skupinou nezávislých filmařů, v jejímž čele stojí Jan Popelka z Blanska, teď stojí nesnadný úkol. Musí shlédnout a zhodnotit čtyřiadvacet filmů různých žánrů a rozhodnout o vítězi. ¨

Soutěžní snímky budou promítány v blanenském kině v pátek 23.listopadu od 16 hodin a dále v sobotu od 13 hodin na vedlejší scéně Dělnického domu. Projekce oceněných filmů spolu s předáním cen je na programu v sobotu na hlavní scéně Dělnického domu od 18 hodin. Jako v loňském roce i letos bude dvanáct vybraných snímků k vidění v Praze na Masarykově nábřeží v přehlídce cestovatelského klubu Karavanseráj, a to 12. prosince od 18 hodin. Další možnost shlédnout úspěšné filmy soutěže Okem dobrodruha budou mít zájemci v lednu Brně v prostorách cestovatelské vinotéky RAJBAS na Gorkého ulici.

RYCHLÁ REZERVACE LETU

Donskí kozáci – závan dávnominulých časov

Na Slovensko sa vracia ruská kultúra. V prvej polovici novembra tohto
roku zavítal do Bratislavy a do Trnavy zbor donských kozákov Boľšoj.
V Bratislave zbor vystupoval v kostole Blumental a v Dome
kultury. V Trnave v židovskej synagóge st. quo na Halenárskej
ulici.

Na Slovensko sa vracia ruská kultúra. V prvej polovici novembra tohto roku zavítal do Bratislavy a do Trnavy zbor donských kozákov Boľšoj. V Bratislave zbor vystupoval v kostole Blumental a v Dome kultury. V Trnave v židovskej synagóge st. quo na Halenárskej ulici.

Synagóga v súčasnosti neslúži náboženským účelom, od 90. rokov minulého storočia sa tu nachádza múzeum židovskej náboženskej kultúry. Konajú sa tu tiež príležitostné koncerty, pretože budova má vynikajúcu akustiku, ako, mimochodom, takmer všetky sakrálne budovy. Hoci 9. novembra tohto roku bolo sychravé a upršané počasie, synagóga bola dávno pred začiatkom vystúpenia zboru donských kozákov Boľšoj zaplnená do posledného miesta, rovnako i galérie, určené kedysi pre židovské ženy na účasť na bohoslužbách. Mnohí návštevníci dokonca stáli a to počas celého koncertu. Bohatá účasť návštevníkov jasne naznačuje, ako sme presýtení výplodov dovezenej západnej odpadovej kultúry a ako sme lační po kultúre svojou podstatou nám blízkej: napríklad aj ruskej alebo českej…


Zbor donských kozákov Bolšoj vystúpil v počte osemnásť hudobníkov pod umeleckým a dirigentským vedením dlhoročného vedúceho, magistra Petju Houdjakova. Jednotlivé piesne uvádzala a vtipno-poučné slovo doplnila magistra Valeria Houdjakovová, mimochodom rodáčka z južnej Moravy. Donskí kozáci začali vystúpenie známou piesňou Mnogaja leta a pokračovali piatimi sakrálnymi spevmi z ruskej ortodoxnej liturgie. V ruskej liturgii sa nepoužívali hudobné nástroje, preto náboženské spevy museli zastúpiť všetky funkcie pri bohoslužbe. Zazneli spevy, okrem spomínaneho Mnogaja leta, Kol slaven náš, S nami Bog, jeden dokonca od Piotra Iljiča Čajkovského. Majestátny zvuk plných prekráasnych spevov sa doslova odrážal od sien synagógy. Potom nasledovalo asi päť spevov umelých, jeden aj od Dmitrija Šostakoviča.

V druhej polovici koncertu sme si vypočuli ruské a ukrajinské ľudové piesne s ľúbostnými námetmi ale aj s témami bežného života, napríklad piesne Metelica, Trojka, Kolokolčík, Volga, Volga, mať rodnaja a iné. Posledne menovaná pieseň bola kedysi venovaná známemu kozáckemu atamanovi Stenkovi Razinovi. Myslím, že srdcia všetkých doslova pohladila známa Kalinka. Ako prídavok nám jedineční donskí kozáci pridali nezabudnuteľnú pieseň Vychodila na bereg Kaťuša…

V prednesených spevoch, ľudové boli sprevádzané harmonikou, sme mohli počuť, precítiť, možno aj vidieť za privretými viečkami život: vlnenie trávy na širokej ruskej stepi, kozákov v tanci či cválajúcich na koni, závany metelice, milované dievča, ktorému bola pieseň určená, bežať po snehu či široké moskovské bulváry s vravou chodcov idúcich za svojím cieľom. Raz znela akási clivota v pozadí, raz žartovné podtóny ale vždy skutočný život s jeho rôznymi stránkami. Keď budete počúvať spevy donských kozákov, opantá vás neodolateľná túžba vybrať sa raz na step k Donu a všetko si ohmatať očami či rukami.

Monumentálnosť vystúpenia zboru je založená na tom, že zbor donských kozákov Bolšoj pozostáva len z operných sólistov s úžasným hlasovým rozpätím: od vysokých falzetov až po hlboké basy (až basso profundo). Sólisti jednotlivé spevy vedú a ostatný zbor vytvára pozadie. Zaujímavé je, že sólista si nespieva len svoj part, ale hneď ako je to možné, prechádza do spevu zboristov. K výborným sólistom, ak toto však možno tvrdiť, pretože všetci boli a sú vynikajúci, patria Nikolaj Marčenko, Grigorij Polščuk, Ľubomír Diakovski.

Zbor donských kozákov Boľšoj nadväzuje na tradíciu kozáckeho spevu. Založil ho v roku 1981 Petja Houdakov. Celý zbor má až 60 členov a vystupuje v rôznych formáciách po celej Európe. Vo vysoko vianočný čas, dňa 22. decembra tohto roku bude vystupovať aj v Brne. Úprimne odporúčam všetkým, ktorí majú vzťah k živej a nevyumelkovanej slovanskej hudbe a kultúre, aby na koncert donských kozákov šli. A najmä odporúčam, aby si v dostatočnom predstihu zaobstarali lístky! Koncert zboru donských kozákov Bolšoj bude totiž jediný v Českej republike do konca tohto roka.

Píšete, fotíte?

Sezóna začala, dálky volají, zážitků přibývá, podělte se
o ně. Máte-li chuť, rádi píšete a fotíte, napište nám.
Cestovatel.cz zveřejňuje články o cestování ve všech formách a
odrůdách. Cestujeme, tedy jsme :-).

Máte zajímavý článek, který nebyl jinde publikován? Nebo je to fotoreportáž? Tip na výlet? Zážitek, cestopis? Napište nám. Rádi jej vydáme.

Časopis čte každý den asi 1500 jiných cestovatelů, podělte se o své zkušenosti, zážitky, inspirujte pěknou fotkou.


Kolik za článek vyplácíme?

Celková suma, kterou jsme se rozhodli za články vyplatit je omezená shora. Nabízíme 300 – 400 Kč za každý kvalitní článek. Nejsou to sumy nijak závratné, ale snad vás neurazí.

Jak takový článek napsat?

Vše je napsáno v pravidlech pro psaní článků zde. V případě nějakých nejasností, či požadavku jiných smluvních podmínek o využití článků, jsme ochotni vyjednávat. Prosíme, důsledně dodržujte zmíněná pravidla psaní článků

Chcete psát jen tak, pro sebe a své známé ze svých cest?

Zkuste naše cestovatelské blogy, tam si můžete psát, nahrávat fotky a zobrazovat zápisky na mapě a další. Vše jednoduše a bez omezení.

Článek, nebo žádost o zřízení blogu, nám pošlete do redakce (at) ces­tovatel.cz do předmětu dejte „článek za peníze“ (můžete však dále posílat i „článek zadarmo“) :-), nebo BLOG

Kam o zimní dovolené? Přece na hory!

Loňská zima sněhem šetřila, a tak lyžaři doufají, že si letos vše
vynahradí. Při dobrých sněhových podmínkách totiž mohou v České
republice využít stovky kilometrů udržovaných běžeckých tratí,
sjezdové svahy různé náročnosti, snowparky či sáňkařské a bobové
dráhy. Na českých a moravských horách se navíc v posledních letech
hodně investuje: zlepšuje se kvalita sjezdovek, v provozu jsou nové
lanovky a rozšiřuje se také nabídka volnočasových aktivit v zimních
střediscích (aprés-ski).

Loňská zima sněhem šetřila, a tak lyžaři doufají, že si letos vše vynahradí. Při dobrých sněhových podmínkách totiž mohou v České republice využít stovky kilometrů udržovaných běžeckých tratí, sjezdové svahy různé náročnosti, snowparky či sáňkařské a bobové dráhy. Na českých a moravských horách se navíc v posledních letech hodně investuje: zlepšuje se kvalita sjezdovek, v provozu jsou nové lanovky a rozšiřuje se také nabídka volnočasových aktivit v zimních střediscích (aprés-ski).

KRKONOŠE

Ideální podmínky pro zkušené lyžaře nabízejí horská střediska v Krkonoších (www.ergis.cz). V nejvyšších českých horách se nacházejí známá horská střediska – Špindlerův Mlýn, Pec pod Sněžkou, Černá hora – Janské Lázně, Harrachov a Rokytnice nad Jizerou. Samozřejmostí zde jsou kvalitní ski servisy, půjčovny lyžařského vybavení či lyžařské školy.

Špindlerův Mlýn

Ski areál ve Špindlerově Mlýně (www.mestospin­dleruvmlyn.cz, www.skiareal.cz) je s 26 km sjezdových tratí, 90 km běžkařských tratí, 11 vleky a 5 lanovkami, širokou nabídkou ubytování i volnočasových aktivit stále považován za jedničku mezi českými středisky. Zakoupený skipas využijete v areálech Svatý Petr, Horní Mísečky, Labská, Hromovka a Medvědín. Hlavní lyžařské areály Svatý Petr a Medvědín spojují linky skibusu. Sjezdové tratě ve Svatém Petru patří díky svému převýšení mezi nejkvalitnější v ČR, což potvrzují i významné sportovní akce, které se zde pravidelně konají. Cvičné svahy v Horních Mísečkách jsou pak ideální pro rodiny s dětmi a začátečníky. V hlavní sezoně (22. 12. 07 – 4. 1.2008, 26. 1. – 14. 3. 2008) přijde 3denní skipas pro dospělého na 2000 Kč (71 eur), pro děti 1350 Kč (48 eur)

Skiregion.cz

Značka SKIREGION.CZ (www.skiregion­.cz) zastřešuje největší lyžařskou oblast v České republice, nacházející se na pomezí západních Krkonoš a Jizerských hor. Lyžařská střediska Harrachov, Rokytnice nad Jizerou, Paseky nad Jizerou, Rejdice a Příchovice společně nabízejí 6 lanových drah, 36 vleků, 40,5 km sjezdovek a 200 km upravovaných běžeckých tratí. Lyžařské středisko Harrachov (www.skiareal­.com, www.harrachov.cz) s řadou sjezdových a běžeckých tratí znají dobře fanoušci skoků na lyžích. Na zdejších skokanských můstcích padlo několik světových rekordů a na závodech světového poháru se tu pravidelně potkává skokanská špička. S historií Harrachova je úzce spjata výroba skla a ve zdejší sklárně s muzeem skla (www.sklarnaha­rrachov.cz) můžete nově vyzkoušet také pivní lázně. V Rokytnici nad Jizerou (www.rokytnice­.com) si díky rozmanitému terénu (n. v. 620–1315 m) výborně zalyžují začátečníci i ti nejzkušenější. V areálu jsou v provozu dvě moderní čtyřsedačkové lanovky a za 3denní skipas dospělý utratí 1680 Kč (60 eur), dítě 1350 Kč (48 eur).

Skiarena Krkonoše

Ski areály Pec pod Sněžkou (www.skipec.com), Černá hora – Janské Lázně (www.cerna-hora.cz) a Velká a Malá Úpa spojily svou nabídku pro lyžaře pod hlavičkou Skiareny Krkonoše. Skiarena zahrnuje 4 lanové dráhy, 29 lyžařských vleků a 27 km sjezdových tratí. Mezi středisky jezdí v zimní sezonu pravidelné linky skibusu. Cena třídenního skipasu v hlavní sezoně (od 25. 12. 07 do 30. 3. 08) je 1670 Kč (60 eur) pro dospělého a 900 Kč (32 eur) pro dítě.

Ski areál Černá Hora (www.cerna-hora.cz) v Janských Lázních se může pochlubit novou 8místnou kabinkovou lanovkou, jedinou svého druhu v ČR. Nároční lyžaři ocení jedny z nejdelších českých sjezdových tratí, rodiče zase cvičné louky pro děti. V Janských Lázních (www.janske-lazne.cz) si sportovci báječně odpočinou při některé z fitness, wellness nebo beauty procedur, které nabízejí zdejší lázeňské domy.

JIZERSKÉ HORY

Dominantou severočeského města Liberec je vrchol Ještěd s unikátní stavbou televizního vysílače. Do sportovního areálu Ještěd (www.snowhill.cz) se dostanete velmi pohodlně – z Liberce sem totiž jezdí tramvaj! O kvalitě zdejších podmínek pro lyžování zase svědčí to, že se zde od 18. 2. do 1. 3. 2009 uskuteční FIS Mistrovství světa v klasickém lyžování (www.liberec2009­.com). Letošní novinkou areálu je samoobslužná restaurace s českými specialitami a rozšířené zasněžování. Z Prahy a dalších měst odvezou zájemce na Ještěd speciální skibusy. Za 2denní skipas zaplatí dospělý 1030 Kč (40 eur), dítě 720 Kč (28 eur). Vítanou možnost relaxace v aquaparku nebo při bowlingu nabízí multifunkční Centrum Babylon (www.babylon-lbc.cz).

Zatímco Tanvaldský Špičák (www.tjbizute­rie.cz) je díky tratím rozdílné obtížnosti vhodný pro všechny lyžaře, jsou střediska Bedřichov a Severák určena především pro rodiny s dětmi. Třídenní skipas v Tanvaldském Špičáku vyjde dospělého na 1350 Kč (48 eur), dítě na 1000 Kč (36 eur).

Jedinečná kombinace zimních sportů a lázeňské relaxace Spojit zimní sporty a relaxaci v lázních můžete v České republice hned na několika místech. V blízkosti Krušných hor najdete nejznámější české lázně Karlovy Vary (www.karlovyva­ry.cz), Mariánské Lázně (www.marienbad­.cz) a Františkovy Lázně (www.franzensbad­.cz).

Největším lyžařským střediskem Krušných hor je Ski areál Klínovec (www.klinovec­.cz), vzdálený přibližně 120 km od Prahy. Všechny trati jsou uměle zasněžovány, takže se lyžuje i při nízké sněhové pokrývce. Nabídku tohoto střediska doplňují 2 lyžařské školy, 2 půjčovny lyžařského vybavení nebo 9 bufetů a restaurací. V Božím Daru (www.bozidar.cz), nejvýše položeném městečku ve střední Evropě, jsou k dispozici sjezdovky lehké až střední obtížnosti.

V lázních Jeseník (www.priessnit­z.cz) vznikl první vodoléčebný ústav na světě a v Jeseníkách se nachází i nejvýše položené lyžařské středisko v ČR – ski areál Praděd – Ovčárna (www.figura.cz). Lyžovat a těšit se z krásné přírody Jeseníků můžete také v ostatních areálech: v Červenohorském sedle (www.skiklub-su.cz) se 4 sjezdovkami nebo v Klepáčově (www.klepacov.cz) a Ramzové (www.bonera.cz). Z Červenohorského sedla se na obě strany Hrubého Jeseníku rozbíhají běžecké tratě. Ta nejvyhledávanější vede jižním úbočím Velkého Klínovce, dále na Švýcárnu a do oblasti Pradědu.

Rodinná dovolená na horách

Téměř nedotčená příroda, menší lyžařská střediska, lehké až středně obtížné sjezdovky – to jsou výborné podmínky pro rodinnou dovolenou. které nabízejí areály na Šumavě, v Orlických horách a Beskydech.

Nejlepší možnosti lyžování na české straně Šumavy (www.sumava.net, www.sumava-info.cz) nabízí středisko Špičák (www.spicak.cz), které udržuje i jednu z nejstrmějších černých sjezdových tratí v ČR. Za třídenní skipas tu dospělý zaplatí 1175 Kč (41 eur), děti pak 790 Kč (28 eur). Snowboardisté mají vyhrazen prostor na Zadově (www.lazadov.cz), běžkaři si pak mohou vybrat některou z více než 150 km běžeckých turistických tras. Po dni stráveném na sjezdovce unavení sportovci ocení relaxaci v aquaworldu Lipno (www.lipno.info) nebo něco dobrého na zub, např. místní specialitu nazvanou povidloně.

Orlické hory (www.orlickeho­ry.cz) zvou do lyžařských středisek Deštné (www.destne.info) a Říčky (www.skiricky­.cz), kde vás lyžování s 3denním skipasem vyjde na 1230 Kč (44 eur). Mezi netradiční sportovní akce se řadí nejtěžší středoevropský etapový závod psích spřežení Šediváčkův long, který se koná v Deštné ve dnech 22. – 26. 1. 2008 (www.czechlon­gtrail.com).

Nejznámějšími středisky v Beskydech jsou Pustevny (www.skialpin.cz) a Bílá (www.skibila.cz), kde loni přibyla moderní čtyřsedačka.

Běžecká velmoc

Česká republika je světovou velmocí v běžeckých dálkových trasách, které jsou často vedeny i po hřebenech hor. Všechny trasy jsou dokonale značeny a pravidelně udržovány. V Krkonoších (www.ergis.cz) je v sezonu k dispozici přes 550 km dobře vyznačených běžeckých cest, mnoho z nich navazuje na Krkonošskou lyžařskou magistrálu.

Oblíbenou běžkařskou destinací jsou Jizerské hory (www.jizerky.cz), jimiž prochází cca 115 km upravovaných běžeckých tratí Jizerské magistrály. Ta 13. 1. 2008 již po jednačtyřicáté přivítá veřejnost i nejlepší sportovce v mezinárodním závodě Jizerská padesátka (www.jiz50.cz).

V Beskydech (www.beskydy.com, www.beskydy-valassko.cz) je pro běžkaře upravováno více než 100 km tras. Mezi nimi např. Lysohorská magistrála, běžecké trasy v okolí Pusteven či traverzové cesty Těšínských Beskyd.

Nové Město na Moravě (www.nmnm.cz) v oblasti Žďárských vrchů proslavil především závod Zlatá lyže. Ten je součástí FIS Tour de Ski (www.tour-de-ski.com) a v Novém Městě se poběží ve dnech 28. 12. a 29. 12. 2007. Zajímavostí je, že se druhá fáze turné – sprint – uskuteční 30. 12. 2007 v Praze. Bude to vůbec poprvé, co se akce tohoto druhu uskuteční přímo v Praze a navíc v bezprostřední blízkosti Pražského hradu.

Snowboarding

Svůj prostor na českých horách mají i snowboardisté. Snowpark ve Svatém Petru s řadou skoků, crossovou tratí a prostorem pro akrobatické lyžování dobře znají čeští a zahraniční závodníci. V snowparku v Horních Mísečkách mohou změřit své síly zkušení borci, ale i začátečníci. Další snowparky najdete také v Peci pod Sněžkou, Harrachově nebo Božím Daru, druhým rokem smějí snowboardisté i na Lysou horu. V Tanvaldském Špičáku v Jizerských horách je snowpark pro začátečníky i pokročilé a kvalitním snowparkem disponují rovněž krušnohorský Klínovec a šumavský Špičák.

Sáňkování, bobování, snowtubing i snow trampolína

Výbornou zábavou pro lyžaře i nelyžaře jsou sáňkařské dráhy. Černou horu a Janské Lázně spojuje 3,5km Zvonková cesta, po níž se jezdilo na sáňkách-rohačcích už před 100 lety (www.janskelaz­ne.cz). U Špindlerovy boudy na Malém Šišáku začíná čtyřkilometrová sáňkařská jízda, která končí na Dívčích Lávkách u Bílého Labe (www.sankarska-draha.cz). Zalíbilo se vám svištění větru v uších při prudkém sjezdu? Zkuste jízdu na bobové dráze ve Špindlerově Mlýně a Harrachově (www.bobovka.cz). Při snowtubingu se spustíte dolů ledovým korytem na speciálních nafukovacích duších a na snow trampolíně se vyřádí především děti (www.activegu­ide.cz). Nudit se určitě nebudete ani při jízdě na sněžném skútru nebo na čtyřkolkách. Za příznivého počasí se nechte vyvézt lanovou dráhou z Pece pod Sněžkou (www.pecpodsnez­kou.cz) až na nejvyšší českou horu Sněžku. Výhled na českou a polskou stranu Krkonoš i hřebenová běžecká túra slibují nezapomenutelné zážitky.

Přehled všech zimních středisek v České republice najdete na webových stránkách www.czecot.com, www.holidayin­fo.cz a www.ceskehory.cz, www.nasehory.cz.

Vydařený kurz fotografování v podzemí

Cestovatel byl jedním z partnerů víkendového fotokurzu
Fotografování v jeskyních, který se uskutečnil tento
víkend v Moravském Krasu. Kurzu se zúčastnilo 33 fotografů,
kteří odjížděli s novými teoretickými a praktickými poznatky
o fotografování v podmínkách přirozeného i umělého
podzemí.

Cestovatel byl jedním z pořadatelů víkendového fotokurzu Fotografování v jeskyních, který se uskutečnil tento víkend v Moravském Krasu. Konkrétně se fotografovaly polopřístupné lokality jeskyní Býčí skála, Výpustek a krypta kostela ve Křtinách. Kurzu se zúčastnilo 33 fotografů, kteří odjížděli s novými teoretickými a praktickými poznatky o fotografování v extrémních podmínkách.


V pátek se účastníci i organizační tým sešel v historickém objektu Švýcárna, který po mnohých peripetiích nyní provozuje hnutí Brontosaurus a buduje zde volnočasové ekologické centrum. Po ubytování proběhl první teoretický blok přednášek. Vlastík Kaňa představil jeskyni Býčí skála a také odhalil zajímavosti ze života netopýrů. Následovala přednáška Martina Golce, který se zabývá nejstarší historií Býčí skály a je také autorem expozice ve vstupních prostorách jeskyně. Následovala filozofická diskuze o archeologii, fotografování a speleologii.

V sobotu začala výuka fotografování v jeskyních přednáškou Marka Audyho, který se fotografováním jeskyní zabývá na profesionální úrovni a má s jeskyněmi mnoho praktických zkušeností. Marek byl zároveň hlavním lektorem praktické části, která následovala po obědě. Během této části si mohli zájemci vyzkoušet různé techniky svícení a odpalování blesků i magnéziových složí.

Sobotní večer byl věnován počítačovému zpracování a tisku fotografií. Nejprve proběhla stručná prezentace programu Zoner Photo Studio 10 spojená s praktickou ukázkou konverze RAWů a přípravou snímků pro tisk. Poté následovaly Markovy praktické ukázky retuší a tisků na Markově velkoformátové tiskárně EPSON stylus Pro 7600 (7 tiskových barev). Souběžně s tím se tisklo i na menší formáty na fototiskárně EPSON Stylus Photo R2400 (8 barev). Nakonec Sláva Šanda, předvedl sbírku jeskynních 3D snímků a zájemcům o tuto technologii prozradil spoustu rad a triků při tvorbě 3D anaglyfů.

Vzhledem k tomu, že o akci projevilo zájem poměrně hodně lidí, na které se z kapacitních důvodů nedostalo, rozhodli jsme se kurz zopakovat na jaře roku 2008.


Během nedělní sněhové nadílky (možná spíš kalamity) fotografové zaplnili nově otevřenou jeskyni Výpustek, ve které je ukryt protiatomový kryt pro 250 lidí, kteří odtud měli velet armádě. Následovalo fotografování jeskynních prostor, ke kterým se člověk nechoval příliš vlídně a kde v současné době probíhá průzkum dosud neobjevených, nebo za války znepřístupněných prostor… Poslední navštívenou fotografickou lokalitou byla krypta křtinského kostela, ve které se nachází kostnice proslavená unikátními nálezy pomalovaných lebek. Jedná se o nejsevernější výskyt zdobených lebek v Evropě. Tyto lebky jsou nyní zapůjčené ke studijním účelům, ale po prozkoumání se vrátí na svá místa.

Celá akce skončila velmi úspěšně i přes nepřízeň počasí. Poděkování patří zejména Čmeldě a Berušce, které se dokázaly postarat o potřebný přísun potravy a všem dalším, kteří se na této akci podíleli. Pro velký zájem jsme se rozhodli kurz zopakovat v průběhu jara 2008.

Pořadateli akce byli Cestovatel, o.s. , TOM Nová země a ZČ Hnutí Brontosaurus Modrý kámen Lektory kurzu byli Marek Audy a Richard Bouda Akce by se neuskutečnila bez podpory jeskyňářů ze ZO ČSS 6–01 Býčí skála a ZO ČSS 6–05 Křtinské údolí. Za podporu rovněž děkujeme Správě jeskyní Moravského krasu a našim partnerům, firmě Zoner software a nakladatelství Zonerpress

Nabídku dalších fotokurzů naleznete na www.fotokurz.cz

Pražské zahrady, zastavení dvacáté druhé – zahrada Santoška a sady Na Skalce

Jako ostatní vyvýšená místa v Praze ve středověku tak
i Paví vrch na Smíchově pokrývaly vinice, u kterých byla roku
1654 vybudována raně barokní usedlost. Později pak v těchto
místech vznikla zahrada Santoška.


Zahrada Santoška

Tuto zahradu najdete na Smíchově, Praha 5, na severním a severovýchodním svahu Pavího vrchu. Má výměru 5,64 ha v nadmořské výšce 200 až 266 metrů. Dolní partie parku jsou svažité, vstup je z ulice U Rantošky branou, kterou zdobí barokní putti. Brána se zde plně dochovala. Dominantou zahrady je pískovcové sousoší bohyně Flóry. Ze stromů zde najdete javory, jasany a jírovce. Park je veřejností využíván jak rekreačně tak jako pěší trasa mezi Malvazinkami a Smíchovem. Jeho součástí je hřiště pro menší děti s velkou herní sestavou, prolézačkami a kolotočem. Hřiště, které se nachází uprostřed zeleně na okraji parku Santoška, je hůře přístupné veřejnou dopravou. Vede k němu velmi příjemná procházka z autobusového nádraží na Knížecí přes park Sady na Skalce a celý park Santoška. Procházku mohu jen doporučit, z východního okraje parku jsou krásné výhledy na Prahu, na smíchovské údolí, Nové Město a Vinohrady.

Jako ostatní vyvýšená místa v Praze ve středověku tak i Paví vrch pokrývaly vinice, u kterých byla roku 1654 vybudována raně barokní usedlost. Tuto dostal darem za právnické služby doktor F. W. Sonntag od knížete Adama Schwarzenberga. Právě on Santošku rozšířil přikoupením dalších přilehlých pozemků. Pikantností z roku 1768 je, že studniční voda z usedlosti byla prodávána jako minerální a léčivá v lékárně U černého orla na Malé Straně. Roku 1813 koupila usedlost rodina Doubků, která přikoupila sousední drobné usedlosti Klavírku, Březinku a Václavku, které stávaly v severní části dnešního parku. Doubkové dali také přestavět budovy v novogotickém stylu a zahradu oddělili od okolí ohradní zdí.

Usedlost přeměněnou na vilu zakoupila roku 1907 smíchovská obec, otevřela ji pro veřejnost. Z obytného domu se stala restaurace a ze zahrady městský park. Ve 30. letech zabrala severní část parku stavba církevního sboru a vodojemu a jižní hranici změnila komunikace Nad Santoškou. Investice byly do parku vloženy už v letech 1933 až 1935. Zásobní zahrada, její část, byla přeměněna na dětské hřiště, byly zbourány správní budovy, restaurace byla přeměněna na učňovský domov a později na mateřskou školku, která je zde dodnes.

Sady na Skalce

Park se nachází kousek pod Santoškou v prostoru ohraničeném ulicemi Na Skalce, Ostrovského, Kováků a Bieblova a i zde najdete hřiště pro menší děti s pískovištěm a houpačkami ve velmi pěkném prostředí parku, skryté pod vzrostlými stromy v blízkosti jezírka. Park Sady na Skalce je vzdálen přibližně 500 m od autobusového nádraží Na Knížecí. Je nedlouho po rekonstrukci. Při rekonstrukci zde bylo vybudováno jezírko, byla opravena cestní síť a opěrná zeď do ulice Kováků a byl doplněn nový mobiliář. Plocha parku je 2,2 ha a leží v nadmořské výšce 206 až 228 metrů. Je přístupný veřejnosti bez omezení pro krátkodobou rekreaci.


Další autorčiny fotky si můžete prohlédnout na stránkách www.ivanafili­pova.ic.cz

Kdysi byla na tomto území usedlost nazývaná Skalka, čp. 183. V 19. století byl nedaleko usedlosti lom. V podzemí parku je první smíchovský vodojem. Vstup do něj je ve svahu z ulice Kováků a je zajímavou technickou památkou. Po roce 1813 získala toto území spolu se Santoškou rodina Doubků. Roku 1889 daroval rytíř Eduard Daubek pozemek obci a park, který tam dříve zbudoval, dále zušlechťoval. Roku 1890 byl park přestavěn podle návrhu Františka Thomayera, roku 1894 byla dokončena rekonstrukce a byl předán veřejnosti. Krátce po dokončení díla dala smíchovská obec postavit litinový altán, který zde stojí dodnes a je na nejvyšším bodu parku. Další rehabilitace parku na přelomu tisíciletí probíhala podle projektu zahradního inženýra Jana Šteflíčka.

Park je umístěn na vyvýšeném ostrohu oproti ulicím, terén kolem jezírka se měkce modeluje, na vrcholu návrší je umístěn pamětní obelisk z roku 1894. V severní části parku najdeme sochu Mladého bojovníka za svobodu od sochařky Konstantinové, z 60. let 20. století. Ze stromů zde dominují lísky turecké, červenolistý buk lesní,mohutný exemplář topolu bílého, ale i sloupovité duby letní.

Výstava Albrecht z Valdštejna a jeho doba

Strmý vzestup, náhlý pád – těmito slovy historikové shrnují
životní osudy Albrechta z Valdštejna (1583–1634), jedné
z klíčových osobností třicetileté války. Nejen jako slavného
vojevůdce, ale i jako ekonoma, stavitele nebo mecenáše ho představí
výstava Albrecht z Valdštejna a jeho doba, která se od 15. listopadu
2007 do 17. února 2008 koná ve Valdštejnské jízdárně
v Praze.

Strmý vzestup, náhlý pád – těmito slovy historikové shrnují životní osudy Albrechta z Valdštejna (1583–1634), jedné z klíčových osobností třicetileté války. Nejen jako slavného vojevůdce, ale i jako ekonoma, stavitele nebo mecenáše ho představí výstava Albrecht z Valdštejna a jeho doba, která se od 15. listopadu 2007 do 17. února 2008 koná ve Valdštejnské jízdárně v Praze. Na výstavě se objeví domácí i zahraniční exponáty, některé z nich budou v České republice k vidění vůbec poprvé. Výstava je prodloužena do 2.3.2008


Výstavou (www.valdstej­n.org) vrcholí řada kulturních akcí a odborných sympozií pod názvem Rok Albrechta z Valdštejna. Do něj se zapojila česká města (Frýdlant, Cheb, Jičín, Praha) a zahraniční velvyslanectví (SRN, Rakousko, Itálie, Švédsko) spojená s životem Valdštejna. Tento významný projekt připravil Senát Parlamentu ČR (www.senat.cz) ve spolupráci s Vojenským historickým ústavem (www.vhu.cz) a Národním muzeem (www.nm.cz).

Expozice bude rozčleněna do čtyř oddílů. V první části (Invita invidia – Závisti navzdory) bude představena osobnost Albrechta z Valdštejna a jeho životní dráha. Druhý díl (Terra felix – Šťastná země) ukáže Valdštejna jako ekonoma, podnikatele, stavitele a mecenáše. Třetí oddíl (Xerxes, veliký Artaxerxes) se bude věnovat jeho vojenské kariéře. Vedle vyobrazení bitev třicetileté války zde budou vystaveny dobové předměty, zprávy z bojiště i nejrůznější zbraně. Poslední díl (Bestia Vixit – Nesmrtelná bestie) poodhalí valdštejnskou legendu, která se začala vytvářet bezprostředně po Albrechtově smrti.

Doprovodné akce

Sdružení Český ráj (www.cesky-raj.info) pozve zájemce na tematické putování Po stopách Albrechta z Valdštejna. To je zavede do měst a na hrady a zámky, které Valdštejn vybudoval nebo v nich působil (Heřmanice, Jičín, Praha, Cheb, Žitava, Zaháň).

V Regionálním muzeu v Jičíně (www.muzeumhry­.cz) se od 7. 10. do 3. 2. 2008 uskuteční výstava Valdická kartouza 1627–1857–2007 – fenomén kláštera.

Program Rajbasu je už připraven

Devátý ročník cestovatelsko-outdoorového festivalu RAJBAS
– OUTDOOR – KOTLÍK se nezadržitelně blíží.
Pořadatelé ho přichystali na dny 23.-25. 11. Festival bude součástí
akce 10 dnů turistiky, outdoooru a cestování v Blansku pod
záštitou starostky města Jaroslavy Králové. Součástí festivalu bude
i soutěžní přehlídka filmů Okem dobrodruha.

BLANSKO. Devátý ročník cestovatelsko-outdoorového festivalu RAJBAS – OUTDOOR – KOTLÍK se nezadržitelně blíží. Pořadatelé ho přichystali na dny 23.-25. listopadu a festival bude součástí akce 10 dnů turistiky, outdoooru a cestování v Blansku pod záštitou starostky města Jaroslavy Králové.

Pátek 23.listopadu bude ve znamení filmů, besed, muziky a noční pragulky do krasu. Klub Ulita připravil noční outdoorovou hru, v blanenském kině začne výstava fotografií Aleny Žákovské a Milana Danka z jejich letošního putování za Pygmeji. Odpoledne bude v kině odstartován tříhodinový maratón nejlepších filmů ze soutěže Okem dobrodruha a dalších cestovatelských dokumentů. V Dělnickém domě vystoupí rockové kapely.

Sobotní program zahájí tradiční limonádový Grena běh do vrchu se zátěží. Po obědě budou před Dělnickým domem připraveny závody pro všechny Slack line – což je rychle se rozvíjející sport. V Dělnickém domě začnou výstavy fotografií, představí se autoři Petr Stříbrcký a Marek Audy. Od 13 hodin pokračují projekce a besedy, které posluchače zavedou na Balkán, k Jeniseji, do Etiopie a dalších zemí. Dozvíte se, kdo byl nejlepší v soutěži Okem dobrodruha a na večerní besedě se představí tři české horolezkyně, pokořitelky himalájských kopců. Den zakončí Cestovatelská tancovačka, a to zdaleka není všechno.

I poslední den festivalu bude patřit filmům a besedám s cestovateli a dobrodruhy. Nebudou chybět ani specializované semináře s názvem Technika na cestách a Horská medicína.

Součástí festivalu bude i soutěžní přehlídka filmů Okem dobrodruha. Do uzávěrky dorazilo letos do Blanska celkem 24 snímků. Dá se také mluvit o česko – slovenské soutěži, neboť pod osm filmů se podepsali slovenští autoři (D. Brezničan, P. Jež, P. Kmoško a další).

„Zatímco loňští vítězové letos o prvenství neusilují, zaznamenali jsme mnoho nových jmen a řadu mladých autorů (L. Hubert, R. Dvořáček, V. Ksandr a další). Z těch osvědčených nám každoročně filmy zasílá už ostřílený filmař M. V. Procházka a několikrát i všestranný sportovec R. Grošek,“ říká organizátorka soutěže Alena Žákovská. Kromě snímků z vodáckého prostředí (Tanvaldská Kamenice), putování na kolech (Sedem divou Bezarábie) či turistických reportáží (Jambo Mzungu) jsou v soutěži i nové zajímavé sporty jako technické potápění (Tech diving) nebo skákání ze skal do hluboké vody (Deep water soloing). Mezi přihlášenými nechyběly ani filmy plné humoru a nadsázky (Československý filmový týždenník, Jírova trojka I.) a s dobrodružnou tématikou (Donjek, Lopač). Do soutěže se letos přihlásili se svými dílky i blanenští autoři. Letos nově přidané téma „Už nemůžu“ zaujalo však jen dva filmaře.

Před porotou tvořenou skupinou nezávislých filmařů, v jejímž čele stojí Jan Popelka z Blanska, teď stojí nesnadný úkol. Musí shlédnout a zhodnotit čtyřiadvacet filmů různých žánrů a rozhodnout o vítězi.

Soutěžní snímky budou promítány v blanenském kině v pátek 23.listopadu od 16 hodin a dále v sobotu od 13 hodin na vedlejší scéně Dělnického domu. Projekce oceněných filmů spolu s předáním cen je na programu v sobotu na hlavní scéně Dělnického domu od 18 hodin. Jako v loňském roce i letos bude dvanáct vybraných snímků k vidění v Praze na Masarykově nábřeží v přehlídce cestovatelského klubu Karavanseráj, a to 12. prosince od 18 hodin. Další možnost shlédnout úspěšné filmy soutěže Okem dobrodruha budou mít zájemci v lednu Brně v prostorách cestovatelské vinotéky RAJBAS na Gorkého ulici.

Fotoreportáž: Červení Himbové

Původně středoafrický kmen Himbů dnes najdeme zejména v severní
Namibii. Himbové jsou proslulí svým unikátním zdobením a barvením těla,
ale také neutuchajícím vztahem ke svým tradicím a neochotou přizpůsobit
se civilizovanému světu. Přes velký tlak zůstávají tito lidé svobodní a
nezávislí.

Původně středoafrický kmen Himbů dnes najdeme zejména v severní Namibii. Himbové jsou proslulí svým unikátním zdobením a barvením těla, ale také neutuchajícím vztahem ke svým tradicím a neochotou přizpůsobit se civilizovanému světu. Přes velký tlak zůstávají tito lidé svobodní a nezávislí.


Oblast okolo namibijského městečka Opuwe je etnicky velmi bohatá. Kromě Himbů zde žijí také Muhakaonové, Hererové a další zajímaví lidé.


Autoři uskutečnili dvouletou cestu po celé Africe. Fotografie a dojmy shrnuli v knize Nahá Afrika. Více na www.nahaafrika.cz

Další snímky s komentářem naleznete v galerii pod článkem.

Český Šternberk – pohádkový svět

Český Šternberk je malebná vesnička lemující půvabný břeh řeky
Sázavy. Cestou od dálnice budete projíždět krásnými listnatými lesy a
budete-li zasněni tak jako já, lehce se vám může přihodit, že za jednou
zatáčkou úplně přehlédnete malé parkoviště. A to by byla škoda,
protože právě od něho vede cesta k jednomu z hradních skvostů
v naší republice, hradu Český Šternberk.


Když se řekne D1, téměř každému se vybaví věčně ucpaná a na dopravní kolize bohatá dálniční spojnice mezi Prahou a Brnem. Pokud jsme někdy nuceni ji použít, naší snahou většinou bývá projet ji co možná nejrychleji. A tak se může velmi snadno stát, že přehlédneme nepříliš nápadné poutače, které nás zhruba po 35 km za Prahou vybízejí k návštěvě hned několika hradů a zámků. A na jeden z nich, bychom se v krátkém vyprávění dnes vypravili.

Český Šternberk je malebná vesnička lemující půvabný břeh řeky Sázavy. Cestou od dálnice budete projíždět krásnými listnatými lesy a budete-li zasněni tak jako já, lehce se vám může přihodit, že za jednou zatáčkou úplně přehlédnete malé parkoviště. A to by byla škoda, protože právě od něho vede cesta k jednomu z hradních skvostů v naší republice, hradu Český Šternberk. Hrad se díky kopci, na kterém stojí tyčí do výše a již po celé věky střeží klid všech, kteří zde nacházeli místo k životu. Ačkoliv je dnes již jiná doba a k ochraně životů hradu potřeba není, přesto jeho historie i současnost stojí za shlédnutí.

Prohlídku interiéru hradu lze absolvovat ve druhém patře. Patro první je totiž od roku 1992 obytné, protože právě v tomto roce získal rod Šternberků panství v restituci zpět. Právě zde dnes žije Zdeněk Šternberk s manželkou. Ač stár úctyhodných 84 let, přesto je nesmírně inspirující procházet hradními prostory s vědomím, že potomek starobylého rodu je opět přítomen. Prohlídka zpřístupněných prostor hradu trvá zhruba hodinu a rozhodně stojí za to. Budete-li muset nějakou tu minutu počkat než na vaši skupinu přijde řada, ničeho nelitujte. Ba právě naopak, využijte darovaný čas a ponořte se do úchvatných pohledů, které se vám z hradeb naskytnou. Něžné sázavské meandry, skalní masivy občas vykukující z hustých lesů nad řekou, nebo romanticky supící posázavský pacifik, který má v podhradí jednu ze svých mnoha zastávek. Věřte mi, že se vaše oko nenasytí do okamžiku, kdy se ozve hlas průvodkyně, až nepříjemně vás odtrhávající od krásy, kterou jste teprve začali vnímat.


První krásnou místnost, kterou při prohlídce spatříte, je Rytířský sál. Je zdoben nejen nádherným nábytkem, ale jsou zde na zdech po obvodu zejména barokní portréty vojevůdců z doby 30. leté války. Erby nad nimi symbolizují vztahy právě s rody Šternberků. Zajímavý je obraz Jiřího z Poděbrad, jehož první manželkou byla Kunhuta ze Šternberka a ačkoliv erb nad jeho hlavou je erbem českých králů, v té době mu zdaleka ještě nepatřil, neboť panovnický trůn zemí Českých ho teprve čekal. K tomuto rozlehlému sálu patří i barokní kaple sv. Šebestiána, ke které se váže zvláštní pověst. Jednoho dne z ní prý vyběhl ohnivý pes a při svém útěku z hradu zanechal na jeho hradbách stopy. Budete-li mít štěstí a dopřejete-li svému srdci dávku vnímavosti, odnesete si nezapomenutelný zážitek z jejich nalezení.

Dalším místností je Žlutý, neboli Pánský salónek. I když se do těchto míst pánové jistě velmi rádi uchylovali a užívali si klidných chvil, přesto ani zde se nedokázali obejít bez možnosti obšťastnit se pohledem na krásné dámy. Jejich fantazie však i přesto patřila ženám vlastního rodu, takže zde můžete spatřit tzv. Dámu v bílém a Dámu v černém. Tou první je Františka ze Šternberka, jejíž manžel v Praze založil Akademii výtvarných umění a spolupodílel se na založení Národního muzea. Ale protože jedna dáma pánům obvykle nestačí, mohli se pokochat krásou i Karolíny ze Šternberka, která je babičkou současného hradního pána. Její obraz je namalován zvláštní malířskou technikou, takže ať už si stoupnete v místnosti do jakéhokoliv místa, vždycky budete mít pocit, že se vám dívá přímo do očí. V případě tak krásné ženy, je to však spíše vítaným zjištěním. Karolína velmi vášnivě sbírala porcelán a stříbrné miniatury. Právě tuto sbírku těsně před svojí smrtí pečlivě uschovala a byla objevena až o 40 let později synem místního správce ve sklepě pod haldou uhlí. Pověstný poklad hradu Šternberk tak pozbyl roucho své tajemnosti a je přístupný všem zájemcům.

Ačkoliv manžel Karolíny ze Šternberka Filip byl také sběratelem a sice dýmek, znám je především jako zanícený malíř amatér. Své umělecké vlohy měl možnost rozvíjet pod vlivem takových učitelů, jako byl například Alfons Mucha. Nejraději maloval vojenské a válečné motivy, ale jeho pozornost byla upřena také na koně. Vždyť po několik sezón byl dokonce hlavním rozhodčím Velké pardubické steapelchase. Jedním z jeho působivých obrazů je zachycení prusko – rakouské bitvy u Hradce Králové u Sadova, které ačkoliv se pro své mládí nemohl zúčastnit, přesto do válečné vřavy svoji postavu umístil. Jako jedinou ji však namaloval bez pokrývky hlavy, takže i když jediná, je nalezení Františka docela oříškem.


Vaší pozornosti jistě neujde, že v prostorách celého hradu je umístěno velké množství mědirytin s motivy z období 30. leté války a tehdejší doby. Tuto sbírku dal dohromady otec dnešního hradního pána Jiří, který jich shromáždil rovných 545 a je tak největší v Evropě. Není bez zajímavosti, že od roku 1949, kdy hrad zabrali komunisté, zde Jiří ze Šternberka pracoval jako kastelán a průvodce. Dobrodružné povahy jistě ocení prohlídku Loveckého salónu, kde kromě mnoha trofejí ulovených na panství Šternberků, je i krokodýlí kůže, kterou právě Jiří získal v roce 1907 na Ceylonu, který navštívil při své cestě kolem světa. Ta byla darem jeho rodičů za úspěšné složení tehdejší zkoušky dospělosti, dnes dobře známé maturity.

Až při své prohlídce budete procházet hradní jídelnou, neopomeňte fakt, že právě v těchto prostorách se natáčela pohádka o krásné Arabele. U kachlových kamen postávali Blekota s Mekotou a v ještě dnes otevřeném okně tehdy sedával černý havran coby Rumburak. Prohlídka hradu Český Šternberk skončí dřív, než byste očekávali. Ne pro svoji krátkost, ale protože budete natolik vtaženi do poutavého vyprávění, že přestanete vnímat čas. Dějiny rodiny Šternberků jso plny nesmírně zajímavých osobností, pohnutých osudů i lásek. Vzešli z nich vzdělanci, umělci, vojenští hrdinové, ale vždycky lidé, kteří svá panství využívali moudře, aby lidé žijící v jejich blízkosti mohli nikoliv přežívat, ale žít. Jejich návrat do prostor domova jim nemůžeme než ze srdce přát.

A snad právě pro to co vše museli putováním nelehkými dějinami prožít, půjdete-li chodbami druhého hradního patra, nezapomeňte, že jen o pár metrů pod vámi prožívá podzim svého života Zdeněk Šternberk s chotí. Návštěvníkům se nerozdávají papuče ani návleky, našlapujte tedy prosím opatrně, klid, který tím vytvoříte, si tito lidé již docela jistě více než zaslouží.