Vodárenské muzeum ve Vrutici

Jeden z výkladů odvozuje název obce Vrutice od staročeského slova
označující vření nebo víření. Tento výklad by odkazoval na silné
prameny, kterými byla tato obec odedávna proslulá. Největší zajímavostí,
kterou ve Vrutici najdete, je vodárenské muzeum Severočeské vodárenské
společnosti. Ve své době byl vodovod zásobující Litoměřice vrutickou
vodou natolik významnou stavbou, že byl se svolením císaře Františka
Josefa I. pojmenován jeho jménem „Franz Josef Wasserleitung“.

RYCHLÁ REZERVACE LETU


Není zcela jisté, jaký je původ názvu obce Vrutice. Podle jednoho z výkladů se jedná o obec lidí „vrtkých“, tedy nestálých a vrtkavých. Jiný výklad odvozuje název od staročeského slova označující vření nebo víření. Tento výklad by odkazoval na silné prameny, kterými byla tato obec odedávna proslulá. Jeden z nich se prý nachází přímo na návsi nedaleko pozdně barokní kapličky sv. Antonína Padoánského z roku 1766.

Tradičně zemědělská obec Vrutice nacházející se nedaleko Litoměřic patří stejně jako celé Polabí mezi nejstarší trvale osídlená místa na našem území. Její existence je doložená od roku 1088 jako majetek Vyšehradské kapituly. Většina staveb, které se na jejím území nachází však pochází z devatenáctého století. Jedná se zejména o statky s empírovými prvky. Jsou postavené povětšinou z v tomto kraji oblíbených opukových kvádříků a u mnohých z nich jsou dochována tradiční vrata se sluncovým motivem. Nejstarší dochovanou obytnou stavbou je pak patrový roubený dům. Zachoval se zde i empírový formanský hostinec pocházející z roku 1869.


Pravděpodobně největší zajímavostí, kterou ve Vrutici najdete, je vodárenské muzeum Severočeské vodárenské společnosti. Jedná se o čerpací stanici, která byla v roce 1902 vybudována jako dominantní stavba vodovodu, který zásoboval Litoměřice z vrutických podzemních zdrojů. V září roku 1898 litoměřické zastupitelstvo pověřilo vybudováním vodovodu Ing. Aloise Niklase. Vlastní stavba pak začala 28. listopadu 1901 a byla včetně čerpací stanice slavnostně uvedena do provozu 3. května 1903. Ve své době byl vodovod natolik významnou stavbou, že byl na žádost města Litoměřice se svolením císaře Františka Josefa I. pojmenován jeho jménem „Franz Josef Wasserleitung“.

Od čerpací stanice se nedochovala kromě dvou fotografií z roku 1903 žádná dokumentace. Zachoval se pouze pravděpodobně první návrh projekční kanceláře Adolf Niklas, který nebyl později realizován. Původní návrh předpokládal pohon čerpadel pomocí dvou poměrně robusních parních kotlů. Navrhovaný parní pohon byl zaměněn za plynový. Soustrojí, jehož dodávka byla zadána 17. června 1902 Škodovým závodům v Plzni, bylo nakonec poháněno motory na technický plyn, který se v objektu čerpací stanice vyráběl z koksu.

V roce 1930 byla pak původní pohonná jednotka nahrazená moderním dieselovým agregátem dodaným firmou Deutz z Kolína nad Rýnem. Tento stroj je dosud součástí expozice a po rekonstrukci je plně funkční. Pravděpodobně v souvislosti se změnou technologie byla provedena i stavební rekonstrukce budovy čerpací stanice, při které přibyl trámový strop, který vytvořil nad částí objektu druhé nadzemní podlaží. Při této rekonstrukci byla vyměněna i okna, zbourány komíny a byly přistavěny vikýře. Při stavebních zásazích, ke kterým došlo v průběhu šedesátých a sedmdesátých let minulého století, byl objekt čerpací stanice značně zdevastován. V polovině sedmdesátých let byla v těsném sousedství postavena nová čerpací stanice a stará byla po vyřazení z provozu příležitostně využívána jen jako sklad a garáž a byla ponechána více méně svému osudu.


Obec Vrutice leží na silnici číslo 261 spojující Litoměřice a Štětí. Dostanete se sem i vlakem po trati 072, nejbližší stanice jsou Polepy. Okolí neoplývá značenými turistickými cestami, po místních silničkách je však nvyznačeno množství cyklotras. Vodárenské muzeum najdete v areálu čerpací stanice vedle mateřské školy. Návštěva je možná zdarma, je však nutno domluvit se alespoň den předem. Kontaktní osobou je pan Rudolf Wlodárek, který vás ochotně provede areálem. Telefon: 416 73 30 57, ČOV Litoměřice Aktuální informace najdete na stránkách Severočeské vodárenské společnosti

Čerpací stanice byla rekonstruována v období od srpna 2002 do dubna 2003 na náklady vlastníka, tedy Severočeské vodárenské společnosti, a. s. a byla přeměněna na muzeum s expozicí věnovanou vodárenství na Litoměřicku. Rekonstrukce stála 5,4 milionu korun. Do parčíku před budovou muzea byla z jiného ísta ve Vrutici přenesena socha svatého Floriána. Vodárenské muzeum těsně sousedící s moderní čerpací stanicí, která stejně jako před sto lety zásobuje část Litoměřic vodou z vrutických pramenů je důstojnou připomínkou řemeslné dovednosti našich předků.

Vodárenské muzeum Vrutice je zapsáno do katalogu památek a akcí, který byl vydán u příležitosti Dnů evropského dědictví (European Heritage Days 2003). Je jen škoda, že dosud vázne propagace turistiky zaměřené na drobné technické památky, kterých je v naší dlouhodobě poměrně hustě osídlené zemi poměrně velké množství.

RYCHLÁ REZERVACE LETU

Cestování letadlem: Objednáváme letenku

Po předcházejících dílech již máme úspěšně vybranou letenku, víme
kdy a za kolik chceme letět. Nyní je ale potřeba letenku rezervovat a proto
si projdeme rezervačním procesem a zároveň si uvedeme časté chyby, které
se při rezervacích stávají.


Po předcházejících dílech již máme úspěšně vybranou letenku, víme kdy a za kolik chceme letět. Nyní je ale potřeba letenku rezervovat a proto si projdeme rezervačním procesem a zároveň si uvedeme časté chyby, které se při rezervacích stávají.

Prvním krokem je vložení jména. Často se stává, že cestující v rychlosti přehodí jméno a příjmení, případně v rezervaci najdeme místo Zbyňka Zlatého „Ybzňka Ylatého“. Je také vhodné dát si pozor na to, aby pan Zbyněk nebyl v rezervaci označen jako „žena“, tedy přiřadit správné pohlaví všem cestujícím.

Většina leteckých společností totiž nedovoluje měnit jméno pasažéra v dokončené rezervaci, výjimkou mohou být lowcostové aerolinie, které to povolují za poplatek. Pokud se stane, že jméno je zkomoleno nebo dokonce úplně nesprávně a letecká společnost neumožní změnu, je nutné provést novou rezervaci a ne vždy je možné najít stejná místa za tu samou cenu. Pokud však letecká společnost na letišti zjistí, že jméno na rezervaci se neshoduje s cestovním dokladem, může odmítnout cestujícího přepravit a to už pro nás může být velice nepříjemné.

Jméno máme správně, co dál? Stačí nám vyplnit kontaktní údaje a už jsme témeř na konci. Nechce-li se vám tyto údaje vkládat a vyplníte je neúplně, zbytečne riskujete. Vaše rezervace po uložení zpracovávají agenti jednotlivých agentur a když nemají správné kontaktní údaje, nemají vám kam poslat nebo zavolat informace o případných změnách, zrušených a posunutých letech. Letecké společnosti takovéto kroky občas dělají a tak by se vám lehce může stát, že příjedete na letiště a vaše letadlo již bude rolovat k runway.

Posledním krokem v rezervaci bývá výběr způsobu platby a doručení.

Opatrnosti není nikdy dost, proto před samotnou platbou je vhodné celou rezervaci ještě jednou zkontrolovat. Tato kontrola je velice jednoduchá. V závislosti podle toho kde ste si rezervaci dělali tak můžete udělat na www.viewtrip.com, nebo www.checkmytrip­.com. Stačí vyplnit příjmení bez diakritiky a rezervační kód – ten Vám sdělí váš vyhledávač. Kvalitní vyhledávače mají tyto kontrolní stránky již implementované.

Po kontrole rezervace už zbývá „pouze“ zaplatit. Obvykle si můžete vybrat mezi platbou platební kartou přes Internet, platbou převodem z účtu a někdy i platbou v hotovosti – pak se budete muset namáhat dojít až na pobočku cestovní agentury, kde zaplatíte na přepážce. Záleží jen na vás, kterou možnost budete preferovat.

Po vystavení platebních údajů dostanete i informaci o době do kdy je rezervace platná. Mnoho lidí tento údaj podceňuje a tak se často stává, že úhrady přicházeji, až když je rezervace zrušena. Letecké společnosti nechtějí držet rezervované nezaplacené místo obvykle delší dobu okolo tří dnů, což bývá i termín splatnosti letenky.

Pokud vše proběhlo v pořádku – rezervace je potvrzena a ve své e-mailové schránce najdete elektronickou letenku. Papírové letnky jsou od 1.června 2008 minulostí a tak si stačí vytisknout tu elektronickou a všechno jsme skvěle zvládli.


Sérii článků přináší vyhledávač letenek Pelikán. Jako jediný zobrazuje kompletní nabídku aktuálních cen letenek se všemi poplatky od víc než 800 leteckých společností a všech dostupných lowcostů zároveň.

Příště můžete čekat informace o tom, co dělat na letišti tak aby váš let proběhl ůplně bez problémů.

Cesty do pouště

Prodloužený víkend nám naservíroval žhavé letní počasí a já to
páteční ráno měla chuť vyrazit někam do přírody. Vjíždíme do
nejstaršího státního parku v Kalifornii a druhého nejstaršího
v celých USA vůbec – Anza Boreggo Desert State Park. Po pár
mílích zastavujeme. Jsme ve výšce 2.000 stop a před námi se
rozprostírá kalifornská poušť v celé své kráse.


Na Den Nezávislosti počasí vybízelo spíše ke koupání v oceánu, ba ještě lépe, zůstat v příjemně klimatizovaných domovech. Prodloužený víkend nám naservíroval žhavé letní počasí a já to páteční ráno měla chuť vyrazit někam do přírody.

Pojedeme do Palm Springs, řekla jsem manželovi a ten jen nevěřícně zakroutil hlavou. Tak do hor, říkám a jdu pro cestovní ledničku. Nezbytný foťák, kameru, sluneční brýle, krém na opalování a vyrážíme. Teploměr ukazuje příjemných 30 stupňů Celsia ve stínu, je 10 hodin ráno.

Z Escondida vjíždíme na East 78 Highway, protínáme St. Pasqual Valley s alejemi pomerančovníku a avokád, jež za několik minut střídají porosty kaktusu. Odbočka vlevo avizuje velikou atrakci Escondida, Vild Animal Park, jež tentokrát míjíme. Držíme se stále naší cesty, převýšení narůstá, cestu lemují opětovné kaktusy střídavě s piniemi. Ve výšce něco málo přes 2.000 stop se před námi otvírá městečko Ramona, neblaze proslulé loňskými ničivými požáry. Ještě dnes vidíme stopy po řádění ohně. Kolem cesty prořídly stromy a objevujeme pásma hor a kopců, dříve bezpečně skrytá.

Projíždíme kolem řady farem a rančů, míjíme pastviny s ušlechtilými koňmi, jenž jsou chloubou této oblasti. Ramona je pyšná na svou historii, patří mezi nejpůvabnější westernová městečka. Naše auto vytrvale stoupá po silnici, pastviny s koňmi střídají ještě svěží louky nijak nepoznamenané žhavými slunečními paprsky.

Vjíždíme do malebného Santa Ysabel Valley, kde také v městečku Santa Ysabel zastavujeme. Tohle místo je pro našince i širší okolí přitažlivé hned dvakrát. Výtečným chlebem a vynikajícími jablečnými koláči. Bohužel, 45 let oslavující Dudley’s Market má dnes zavřeno, naštěstí je tomu naopak v případě Julien Pie Company. Výrobna své produkty dodává nejen do marketů v celé Kalifornii, ale máte také možnost ochutnávky přímo na místě. Čerstvé, lahodné a voňavé. Sliny se sbíhají už při pohledu a vůně se line nejen v krámku, ale v celém prostranství kolem dokola. Ochutnávám jablečný koláč s karamelem a šlehačkou a řeknu vám – mňam.

Po téhle sladké přestávce je čas na protáhnutí, krátkou procházku a pár fotek v okolí. Údolí, jak už jsem předeslala, je velmi hezké, louky a pastviny okupují krávy a nad námi panorama vzdálených hor a kopců. Obloha jen září svou jasnou modrou tváří.

A jedeme dál… Odbočujeme na silnici 79, zpovzdálí se napravo rýsuje Lake Hencha a my se dáváme doprava na silnici S2. Protínáme pásmo hor, jež mění barvu jako duha. Zprvu šedivé, hnědé, dožluta, červené. Obrovské kameny, kdy máte pocit, že se už, už musí utrhnout… Touto scenérií vjíždíme na S22, míjíme větrnou Ranchitu a míříme do Borrego Springs, cíle našeho dnešního putování.

Vjíždíme do nejstaršího státního parku v Kalifornii a druhého nejstaršího v celých USA vůbec – Anza Boreggo Desert State Park. Po pár mílích zastavujeme. Jsme opět ve výšce 2.000 stop a před námi se rozprostírá kalifornská poušť v celé své kráse. Při pohledu dolů, ve světelném, horkém oparu je vidět pár rozmazaných bodů – oáza této pouště, Boreggo Springs. Celé údolí je obklopeno barevnými horami, přímo před námi ční Santa Rosa Mountains. Půda je vyprahlá dohněda a teplota vzduchu je asi 45 stupňů Celsia.

Sedáme znovu do auta a po několika minutách jízdy parkujeme auto v Hellhoe Canyon Area. Je čas se znovu protáhnout a doplnit tekutiny. Odsud vede jedna z turistických cest hlouběji do pouště. Informační cedule upozorňuje na co si dát pozor. V této oblasti se můžeme setkat s kojoty, pouštními lvy, místy se dá narazit na pumu. V parku žije také na 80 druhů ptáků a když nebudete opatrní, můžete šlápnout i na chřestýše. Platí zde stejná pravidla jako všude ve volné přírodě, je třeba si pamatovat, že zvířata vás vidí.


Stoupáme po svých nahoru mezi kameny a kaktusy, hledáme co nejlepší místo na fotografování tohoto pouštního království. Někde tady se natáčely i scény nekonečného seriálu Akta X. Po dvaceti minutách, totálně promočeni, lijeme do i na sebe studenou vodu a pokračujeme v jízdě dolů do údolí. Vítejte v Borrego Springs hlásá tabule a my míříme do centra této oázy. Městečko má jen 3.000 stálých obyvatel. V sezóně – na jaře, pozdní podzim a v zimě, se sem stěhují návštěvníci ze všech koutů Ameriky i Kanady. V tomto období zde žije 10.000 lidí. Státní park, komfortní ubytování, skvělé možnosti sportovního a rekreačního vyžití, příjemné počasí, to vše dělá z tohoto místa velmi lukrativní a zajímavou lokalitu. Toto však ani náhodou neplatí v létě.

V Palm Canyon Resort, což je území hotelů, restaurací a sportovních areálů, potkáváme pár archeologů. Dnes jsou to také jediní živí tvorové, na které po celou dobu našeho působení v této oblasti narážíme. Obklopuje nás tady neuvěřitelné ticho…..skoro jsme zapomněli, jak odlišné od všech míst, která jsme kdy navštívili. Škoda, že dnes nemůžeme koukat na krásnou noční oblohu, zde prý nejjasnější na světě vůbec.

Ještě se jdeme podívat na místo, kde mezi svěžími palmami prosvítají tři malebné bílé kostelíky – jako v pohádce. Je pozdní odpoledne, čas návratu. Za několik hodin celou zemi pohltí obrovské ohňostroje. Je přece Den Nezávislosti.

Pražské zahrady, zastavení šedesáté – Heroldovy sady

Heroldovy sady najdete v Praze 10 ve Vršovicích v prostoru
mezi ulicemi Kodaňská, Holandská a Vršovickým náměstím. Je de facto
rozdělen na parky dva. Jeden je udržovaný s dětským hřištěm a
krásnými prostornými travnatými plochami, uzavíratelný a ohraničený
železným plotem. Druhý je v okolí bývalého zámečku ve stavu
výrazně horším.


Heroldovy sady najdete v Praze 10 ve Vršovicích v prostoru mezi ulicemi Kodaňská, Holandská a Vršovickým náměstím. Má výměru 1,43 hektaru a leží v nadmořských výškách 224 až 235 metrů.

Je de facto rozdělen na parky dva. Jeden je udržovaný s dětským hřištěm a krásnými prostornými travnatými plochami, uzavíratelný a ohraničený železným plotem. Druhý je v okolí bývalého zámečku ve stavu výrazně horším. Dnes je užíván relaxačně a jako pěší komunikační spojnice. Před zámečkem, který je momentálně v rekonstrukci je ale řada bezdomovců a pod zámečkem uzavřený prostor, na kterém se nachází zcela zničená fontána a její okolí je zhusta zarostlé plevelem. Vede k ní dvouramenné schodiště podél něhož jsou lavičky.

Ve 14. století jako na mnoha jiných místech dnešních parků byly vinice a část byla v majetku řádu německých rytířů. Majitelé území se střídali až roku 1842, kdy Jindřich Rangheri (syn italského usedlíka v Praze) koupil místo od barona Jakuba Wimmera. Ten měl velkolepý plán a peníze. K tomu a do vínku od svého otce dostal zálibu v motýlech a entomologii a rozhodl se pro chov bource morušového a plánoval tady založit hedvábnickou manufakturu. Protože měl peněz opravdu dost, přikoupil ještě sousední Špendlikářku a pro chov tohoto vzácného motýla začal stavět pavilon a nechal vysázet po okolí dvě stě vzrostlejších morušovníků. Pozemky spojil a nechal ohradit a dvě propojené dvoupatrové budovy, které zde vyrostly, byly nejvýstavnější z celých Vršovic. Když Jindřich Rangheri po letech zemřel, dědicové usedlost prodali dalším majitelům a ti zase dalším až roku 1877 začala budovy najímat vršovická obec pro dívčí školu a nevyužitou část na letní byty pro Pražany.

V letech 1844 až 5 vznikla první část parku na místě tehdy zpustošené zahrady usedlosti Rangherky. Roku 1885 byly Vršovice povýšeny na městys a v parku se konaly velké slavnosti, na které Vršováci dlouho vzpomínali. Od těch dob se tam tyčí kamenný jehlan. Již v letech 1892 až 3 byl ale nový park ze severní strany částečně zastavěn budovami škol, dívčí i chlapecké. Roku 1899 došlo i k rekonstrukci budovy někdejší Rangherky a k úpravám v jejím okolí. Byly odbourány zdi oddělující prostor od náměstí a na svahu bylo zbudováno dvouramenné schodiště a následně pak celý svah upraven. K této části parku ještě byla připojena Špendlikářka a též upravena. Dnes je tato část prostranství pod původním dvouramenným schodištěm v pořádku, nachází se pod ní rozlehlá sečená louka.


Druhá, mladší část parku vznikla podle městského zahradníka Františka Zítka roku 1905 až 6 a současně byl upraven i park starší. Na severní straně bylo zbudováno i menší hřiště. To všechno se nazývalo jedním jménem Městský sad. O nebývalý rozkvět Vršovic se zasloužil jeho starosta Herold a tak po jeho smrti bylo místo pojmenováno po něm. Před areálem škol v Estonské ulici je dokonce pomník vršovického starosty JUDr. Josefa Herolda. Na památku jeho osoby byla do parku vysazena také lípa. V letošním roce se dožila 100 let a její zdraví není úplně nejlepší. Proto pár metrů od ní byla vysazena lípa nová, kterou zasadil sám pan starosta a maminky z Prahy 10.

Do 1. světové války byly zbourány budovy Špendlikářky. Zajímavostí parku je, že roku 1926 rostla mezi květinami v záhonech i skupina banánovníků, které prý i kvetly. Ze stromů dnes najdeme v parku javor mléč, lípu malolistou, borovici černou, smrk pichlavý, jasan ztepilý, trnovník achát, jerlín japonský.

Praha 10 rozjela akci „Strom za každé nové dítě“, která nabízí možnost rodičům narozených dětí vysadit potomkovi strom. Je nabízena rodičům při vítání občánků. Pokud rodiče nemají o nabídku zájem, není strom za občánka vysazován. V loňském roce bylo vysazeno prvních dvanáct stromů právě v tomto centrálním parku Heroldovy sady. Deset nových stromů za nové občánky bylo vysazeno právě v krásně upravené části parku za oplocením. Jedná se o stromy u nás běžných druhů jako jsou lípy, červenolisté buky a červenolisté javory, buky a líska. Dva stromy jsou v druhé části parku, která na svou revitalizaci v budoucnu po dokončení oprav zámečku teprve čeká.

Část sadů byla průběžně rekonstruována od poloviny 90. let 20. století do července 2001. Během této doby vzniklo dětské hřiště, byla obnovena zeleň a upravená část parku byla oplocena. Bylo zřízeno i parkoviště v Kodaňské ulici. Radnice Prahy 10 na tuto část obnovy vynaložila kolem třinácti milionů korun a probíhala ve 4 etapách.

V rámci obnovy sadů tady pod zámečkem (v neoplocené části sadů) vznikla i dnes zcela poničená stupňovitá fontána, kdysi s krásně upraveným okolím. Byla vytvořena podle návrhu Ing. Pavla Šimka z projekční kanceláře Florart. Realizována byla v letech 1997–1999. To co z ní a z jejího okolí zbylo k dnešnímu dni je smutné. Autora tohoto velmi krásného díla je mi líto. Dnes je vše zničené, počmárané sprejery a zarostlé bujnou vegetací, která nebyla po mnoho let udržována.

Fontánu tvořilo několik kruhových a polokruhových bazénků. Vrcholila válci o nestejném průměru, po nichž stékala voda. Do válců jsou zapuštěny segmenty z hlazeného mramoru. Fontána prý již od svého spuštění trpěla častými poruchami. Snad proto je již několik posledních sezón stále mimo provoz. Navíc byla ze zámečku vykradena celá elektronika. Její rekonstrukce by byla příliš nákladná a bez záruky.

Nyní jsou zpracovány již nové projekty ohledně prostorů v zámku a okolí, které učiní po rekonstrukci z bývalého zámečku malý skvost Vršovic. Po znovu zprovoznění zámečku je v něm plánována veřejná knihovna, obřadní síň, prostory pro Radnici Prahy 10, hotel a restaurace ve druhé části. Místo fontány je plánován bazén a místo je určeno k vybagrování i s fontánou. V porovnání s tím co vydržela např. Medvědí fontána, byl život této doslova jepičí. Zanedlouho z ní zbudou jen fotky pod článkem.

Další autorčiny fotky si můžete prohlédnout na stránkách www.ivanafili­pova.ic.cz

Jak se zvoní v Rovensku pod Troskami

Ke třem zvonům zajištěným dřevěnými tyčemi v poloze srdcem
vzhůru přicházejí čtyři zvoníci. Nastává chvíle ticha a očekávání.
Zvoníci sešlápnou desky připevněné na krcích zvonů, odstraní dřevěné
podpěry a tak jako po staletí se do kraje nese hlas tří unikátních zvonů
ro-ven-sko-ro-ven-sko-ro-ven-sko…


Je neděle, pár minut před polednem. Plošina pod střechou starobylé zvonice se plní diváky očekávajícími nevšední zážitek. Ke třem zvonům zajištěným dřevěnými tyčemi v poloze srdcem vzhůru přicházejí čtyři zvoníci. Nastává chvíle ticha a očekávání. Na nedalekém kostele elektricky poháněná automatika odbije poledne. Když kostelní zvon umlkne, zvoníci sešlápnou desky připevněné na krcích zvonů, odstraní dřevěné podpěry a tak jako po staletí se do kraje nese hlas tří unikátních zvonů ro-ven-sko-ro-ven-sko-ro-ven-sko…

Městečko Rovensko najdete nejméně od roku 1371 pod soutokem říčky Veselky s Václavským potokem zhruba ve třetině spojnice dvou dominant Českého ráje, zříceniny hradu Trosky a vrchu Kozákova. Václavský potok byl kdysi známý jako rýžoviště českých granátů. I přes to, že nepatří k typickým východiskům na vyhlášené a frekventované turistické trasy, stojí za to se zde na chvíli zastavit a projít si nejen město, ale i jeho okolí.

Největším zdejším unikátem jsou rebelantské zvony, které najdete na Týně, v místě původně samostatné vesnice, která velmi brzo splynula s nedalekým rychle se rozrůstajícím Rovenskem. Zde také najdete nejstarší zdejší stavbu, kostel svatého Václava, jehož nejstarší části pocházejí ze 14. století, z doby Karla IV. Je to jedna z nejvýznamnějších gotických architektonických památek severních Čech, a je doplněna neobyčejně hodnotnou středověkou kamenickou výzdobou. Zároveň s kostelem zde byla také postavena první zvonice. Ta však vzala za své při náboženských bouřích za třicetileté války. V roce 1629 ji nechal zapálit jezuita Burnátius při povstání rovenských luteránů proti násilné rekatolizaci. Rovenští tenkrát zahnali na ústup vojsko rejtarů povolané na pomoc a ochranu jezuitům, kteří tu prováděli rekatolizační misie.


Již následujícího roku 1630 byla shořelá zvonice znovu vystavěna a byly pořízeny dva nové zvony, které ulil mistr zvonař Martin Schrötter z Hostinného nad Labem. Třetí, nejmenší zvon byl pořízen v r. 1639. Od té doby rovenské zvony vydržely až dodnes a nepostihly je ani válečné rekvizice. Osmiboká zvonice krytá šindelem je postavená z jedlového dřeva a předpokládá se, že pokud ji nepotká nic zlého, tak vydrží ještě další čtyři století. Prý je to mimo jiné i proto, že díky vibracím způsobeným zvony, zde nemají problém s červotočem. Lůžka, ve kterých se otáčejí čepy, na nichž jsou zvony zavěšeny, jsou dodnes mazána husím nebo kachním sádlem. Je to totiž jediné mazivo, které netuhne a nepoškozuje zavěšení zvonů. Největší zvon Václav v průběhu staletí praskl. Podařilo se jej však opravit. Aby opravené místo nebylo namáhané údery srdce, byl zvon otočen o devadesát stupňů. Když se na něj pozorně zadíváte, rozeznáte na jeho obvodu čtyři místa se stopami po úderech. V přízemí zvonice můžete zahlédnout i morovou rakev s výsuvným dnem.


Ve zvonici v Rovensku jsou zvony Jan Křtitel: výška 100 cm, průměr 110 cm, váha 15 q Václav: výška 118 cm, průměr 129 cm, váha 24 q Jiří: výška 80 cm, průměr 85 cm, váha 6 q Zvony jsou vyladěny v trojzvuk e‘, fis‘, ais‘, zvoní se v neděli a svátky v poledne. Zvonění je přístupné veřejnosti. Podrobnosti včetně aktuálního vstupného a otevírací doby zvonice najdete na stránkách města Rovensko pod Troskami Tam také najdete zvukovou ukázku a videozáznam zvonění. Rovenské zvony můžete slyšet i v Českém rozhlase. V neděli v poledne se na stanici ČRo2-Praha střídají se zvony z chrámu sv. Víta. Poznáte je podle toho, že údery zvonů jdou pravidelně za sebou a nedochází k tomu, že by se potkávaly a rozcházely.

Rovenské zvony byly původně zavěšené obvyklým způsobem, tedy srdcem dolů. Protože místní protestanti i nadále používali zvony k sezvánění k nepokojům, nechala vrchnost odstranit provazy a zvony obrátit srdcem vzhůru. Lidská vynalézavost je ale velká, zvlášť když jde o to, jak obejít nepopulární nařízení. Rovenští zkrátili srdce zvonů (prý asi o 15 centimetrů), zkrátili táhla vedoucí původně k provazům a naučili se rozhoupávat zvony šlapáním na jejich krk. Jiné prameny uvádějí, že zvony obrátili na protest proti násilné katolizaci sami rovenští protestanti, protože obrácený zvon připomíná husitský kalich. Zvony tedy zvoní v obvyklé poloze a jen na konci zvonění musí zvoník rozhoupat zvon o trochu víc a včas ho zajistit dřevěnou vzpěrou, aby bylo vyhověno dávnému nařízení vrchnosti či rebelské tradici. Unikátní způsob zvonění navíc umožňuje řídit rytmus dvou menších zvonů, takže rovenské zvony znějí po celou dobu v pravidelném rytmu.


Neví se přesně, zda se vždy zvonilo na všechny tři zvony současně. Svatý Václav přestal pravidelně zvonit v roce 1942 a celých 48 let se na něj příležitostně zvonilo jen ručním dotloukáním srdcem. Až v roce 1990 se místní parta zvoníků rozhodla uvést jej znovu do pohybu. V současné době je v Rovensku osm zvoníků, kteří umí obrácené zvony rozeznít, při čemž ke zvonění jsou potřeba čtyři, protože k rozeznění Václava je potřeba dvou lidí. V současné době se zvoní v neděli a ve svátky v poledne. Noví zvoníci chodí trénovat večer s nejmenším zvonem. Naučit se zvonit zabere zhruba půl roku denního tréninku.

Z dalších památek najdeme v Rovensku empírovou radnici z roku 1803, řadu roubených staveb, na náměstí mariánský sloup z roku 1845. Zdejší kraj si také oblíbil Svatopluk Čech. Bydlíval v hostinci, který stál v místech dnešního nákupního střediska a jmenuje se po něm i jedna z vyhlídek na nedalekých Boreckých skalách. V městském parku mu byl postaven i pomník.

Do Rovenska pod Troskami se dostanete vlakem po trati 041 nebo autobusem z Jičína či Turnova. Při cestě autem je potřeba odbočit ze silnice č. 35 Jičín Turnov na silnici 282 směrem na Železný Brod. Okolí nabízí poměrně rozsáhlé cykloturistické možnosti, značené pěší turistické trasy nabízejí výhledy na dominanty Českého ráje.

Čeští cestovatelé se vydají na embéčku kolem světa

Sny jsou k tomu, aby se snily. Některé z nich se však zdají tak
naléhavě, vracejí se – opět a stále znovu – až vytěsní
všechno ostatní, až vás zcela ovládnou…

Martin Beťko a Michal Vičar se rozhodli svůj sen splnit. Počátkem
září tohoto roku vyrazí na trasu, během níž projedou 4 světadíly,
dvacet států a urazí na 35.000 kilometrů. To vše za 180 dní,
navíc ve stařičké ŠKODĚ 1000 MB.


Sny jsou k tomu, aby se snily. Některé z nich se však zdají tak naléhavě, vracejí se – opět a stále znovu – až vytěsní všechno ostatní, až vás zcela ovládnou, a vy se uprostřed dne vytrácíte ze židle ve své kanceláři, abyste o zlomek sekundy později stáli na břehu Gangy, tajně se během obědní přestávky procházíte po rýžových polích, a zatímco se vaše rodina dívá na poslední díl Milionáre, vy sledujete východ slunce nad hladinou Pacifiku.

Student žurnalistiky Martin Beťko a průvodce cestovního ruchu Michal Vičar se rozhodli svůj sen splnit. Počátkem září tohoto roku vyrazí na trasu, během níž projedou 4 světadíly, dvacet států a urazí na 35.000 kilometrů. To vše za 180 dní, navíc ve stařičké ŠKODĚ 1000 MB.

Cílem cesty obou dobrodruhů je mimo naplnění svého snu také dokázat, že je možné s vynaložením minimálních nákladů procestovat čtyři kontinenty. S tím koresponduje i výběr vozidla. Místo automobilu za miliony, s náhonem na všechna čtyři kola, s nejmodernější navigací a bytelnou karoserií, se kolem světa vydá legendární stroj české výroby, patřící už dávno mezi veterány. Rokem výroby 1969 navíc o mnoho převyšuje věk svých řidičů. Stroj patřil v době uvedení na trh v roce 1964 mezi světovou elitu a i když teď už sotva splňuje standardy desítky let budované mladšími konkurenty, Martin s Michalem svojí cestou dokážou, že když bylo embéčko schopné projet svět před čtyřiceti lety, dokáže to i dnes.

Projekt Na embéčku kolem světa pomalu finišuje se svými přípravami, chystaná expedice se již přibližuje ke startu. Škoda 1000 MB právě prochází generálkou a příští týden už jde do laku. Martin Pavliš, který v Hradci Králové automobil vylaďuje, vymění takřka všechno, co vyměnit půjde. Použije závodní tlumiče, vyztuží podvozek, změní nasávání vzduchu na vnitřní a dovnitř zavede i elektřinu. Úplně odstraní zadní sedačky, zvedne konstrukci, použije závodní baterii a dynamo vymění za alternátor. Nicméně srdce a mozek vozu – motor a převodovku, ponechá.“ Celkově to tedy znamená, že se zvýší odolnost a bezpečnost vozidla, na druhou stranu ale pojede skutečně vůz, který byl v šedesátých letech technickým skvostem českých silnic.

Příprava tak rozsáhlého projektu se samozřejmě neobejde bez různých komplikací. Ty se týkají především různých víz a povolení. Největším oříškem bude nejspíš Čína, která vyžaduje za povolení k vjezdu vlastním vozem poplatek 4500 dolarů, což je cena pro oba cestovatele nepřijatelná. Uvažují tedy o možnosti vyřešit tento problém využitím přepravy čínskými železnicemi.

Místo, ze kterého budou cestovatelé 1. září vyjíždět, zatím tají, protože důležitější než pompézní odjezd je pro ně šťastný návrat. Těm, kteří se s nimi budou chtít rozloučit a popřát šťastnou cestu však dají prostřednictvím médií a webu vědět.


Základní informace o projektu: Plán trasy expedice: Polsko – Litva – Lotyšsko – Rusko – Kazachstán – Čína – Laos – Thajsko – Malajsie – Indonésie – Austrálie – Ekvádor – Kolumbie – Venezuela – Guyana – Surinam – Portugalsko – Španělsko –Francie – Německo Plánovaný odjezd:1. září 2008  Plánovaný návrat: konec ledna 2009  Aktéři: Martin Beťko nar. 22.1.1982, student Mgr. cyklu Žurnalistika, Bc. Mezinárodní vztahy (FSS MUNI Brno), 4 semestry Všeobecné lékařství (LF MUNI Brno) role: Novinář, zdravotník Cestovatelské zkušenosti: cesta napříč Aljaškou, dále např. Rumunsko, Ukrajina, Srbsko, Kosovo, Albánie, západní Evropa… Michal Vičar nar. 13.5.1985, Bc. Psychologie/So­ciologie (FSS MUNI Brno), průvodce cestovního ruchu role: Fotograf, technické zázemí cestovatelské zkušenosti: 10.000 km napříc USA (trasa Minneapolis/Se­attle/Los Angeles/Las Vegas/Denver/Min­neapolis), dále např. Rumunsko, Ukrajina, Srbsko, Kosovo, Albánie, Turecko, Kurdistán, Laponsko…


ŠKODA 1000 MB osobní automobil s pohonem zadních kol rok výroby: 1969  motor: čtyřdobý, zážehový, kapalinou chlazený, řadový čtyřválec OHV, umístěný podél za zadní nápravou provozní brzda: kapalinová, jednookruhová, bubnová na 4 kola parkovací brzda: mechanická, bubnová na zadní kola podvozek: bezrámová konstrukce prevodovka: čtyřstupňová maximální rychlost: 125 km/h spotřeba paliva: 7 až 8 litrů na 100 km

Další podrobnosti o celém projektu najdete na stránkách Na embéčku kolem světa

Nápad objet autem svět nebo aspoň kontinent není nic nového pod Sluncem. Pokoušeli se o to předchůdci dnešních cestovatelů od doby, kdy automobily dosáhly takové technické úrovně, že byly schopné cestu vydržet. Samozřejmě se mezi nimi objevili i čeští cestovatelé. Za všechny připomeňme třeba cestu kolem světa dvojice Kubias – Procházka, kteří se už v roce 1936 vydali se Škodou Rapid kolem světa, cestu Afrikou, kterou v témže roce podnikli manželé Škulinovi se Škodou Popular nebo cesty F. A. Elstnera s Aerem Minor. Pánové Hanzelka a Zikmund při svých cestách automobily Tatra pak stavěli na solidních základech československé cestovatelské tradice.

Novodobou éru cestování veteránem u nás zahájila v roce 2006 dvojice Petr Goldmann a Petr Vavřík. Se Škodou 130 Rapid absolvovali za 66 dní cestu do Vladivostoku a zpět. Automobil přečkal celou 22.000 kilometrů dlouhou trasu bez závažnejších poruch. O rok později vyrazila do světa expedice Trans National Trabant Tour 2007. Tříčlenná posádka vedená Danem Pribáněm se vydala žlutým zrekonstruovaným trabantem podél dávné Hedvábné stezky na cestu dlouhou více než 15 tisíc kilometrů. Trasa vedla přes Balkán, Turecko, Írán, Turkmenistán, Kazachstán, Rusko a Ukrajinu. Cestu zvládli bez větších komplikací za šest týdnů.

Zpracováno podle tiskových zpráv projektu Na embéčku kolem světa.

Cestování letadlem: Vybíráme letenku

V předcházejícím díle jsme psali o možnostech nákupu
letenky. Jestli zvolit klasickou formu a navštívit některou
z cestovních kanceláří, nebo se vybrat pohodlnější cestou přes
internetový vyhledávač letenek. V případě, že si zvolíte tu druhou
možnost, je dobré znát základní zásady, jak hledat letenku tak, aby byla
co nejlevnější.

V předcházejícím díle jsme psali o možnostech nákupu letenky. Jestli zvolit klasickou formu a navštívit některou z cestovních kanceláří, nebo se vybrat pohodlnější cestou přes internetový vyhledávač letenek. V případě, že si zvolíte tu druhou možnost, je dobré znát základní zásady, jak hledat letenku tak, aby byla co nejlevnější.

První a zásadní bod je rezervovat si letenku s dostatečným předstihem. Letenky na rozdíl od zájezdů se zřídka kdy nabízejí systémem last minute. Obvykle platí, že čím dříve si letenku rezervujete, tím může být levnější. Letecké společnosti nejdřív vyprodávají ta nejlevnější místa a pak cenu postupně zvyšují. Pozor: některé nízkonákladové aerolinie (tzv. low-costy), naopak pravidelně pořádají různé akce na letenky často i pár dní před odletem – v každém případě je proto výhodné vybrat si vyhledávač, který nabídne přehled, jak klasických tak lowcost aerolinií.

Kromě včasné objednávky je důležité umět vybrat si správné dny v týdnu pro přílet i odlet. Většina letenkových tarifů v sobě skrývá podmínku zůstat v dané destinaci minimálně do první neděle od příletu. Stává se tak, že letenka s příletem v pondělí a odletem ve čtvrtek je dražší než víkendová letenka s odletem v neděli, i když volná místa jsou v obou případech stejná. Stejná situace nastane, pokud trávíte v destinaci jenom jeden či dva dny. V takovém případě Vás totiž letecké společnosti považují za obchodního cestujícího a cenu navyšují.

Co nám může při hledání letenky ještě pomoci? Velmi důležitá je flexibilita při dnech odletu a příletu. Čím více můžete s těmito daty pohybovat, tím větší je šance, že najdete levnější letenku. Při hledání levných letenek je proto dobré zvolit flexibilitu 3 nebo 7 dní. Chytrý online vyhledávač pak zobrazí ceny letenek přehledně podle jednotlivých dnů a pokud nejste vázáni na konkrétní termín, můžete si zvolit tu nejlevnější variantu.

Kromě časové flexibility Vám v mnohém pomůže flexibilita v místě odletu, obzvláště při dálkových letech. Letišť v okolí může být mnoho. Když se chystáte na dlouhou cestu, doporučuji porovnat ceny při odletu z Prahy, Vídně, Mnichova, Frankfurtu. Při cestách po Evropě se hodí vědět, ze kterých letišť létají lowcostové aerolinie. Sky Europe létá třeba z Prahy, Bratislavy a Vídně, Ryan Air nabízí skvělé akce z Bratislavy, Brna, ale i Brém, Altenburgu a Berlína. K dalším lowcostům létajícím z letišť poblíž ČR patří EasyJet, Smart Wings, Aer Lingus, BMI Baby a mnoho jiných.


Sérii článků přináší vyhledávač letenek Pelikán. Jako jediný zobrazuje kompletní nabídku aktuálních cen letenek se všemi poplatky od víc než 800 leteckých společností a všech dostupných lowcostů zároveň.

Levné letenky existují vždy, už víme jak je hledat a v dalším díle si objasníme samotný proces online rezervace – tedy na co je potřeba si dát pozor a čeho se vyvarovat, aby na letišti nedošlo k nepříjemným nedorozuměním.

Pražské zahrady, zastavení padesáté deváté – park Přátelství aneb park Na Proseku

Park najdeme v Praze 9 Prosek mezi ulicemi Vysočanská,
Jiřetínská, Jablonecká a Prosecká. Byl založen při výstavbě tehdy nové
obytné čtvrti v 70. letech 20. století na severu Prahy, kdy zde vznikalo
sídliště se stejnojmenným názvem Prosek. Masivní výstavba, která zde
probíhá už řadu let, úplně mění vzhled tohoto sídliště. Současně
s tím probíhá i revitalizace tohoto parku.


Tento park najdeme v Praze 9 Prosek mezi ulicemi Vysočanská, Jiřetínská, Jablonecká a Prosecká na výměře 11 hektarů v nadmořských výškách 288 až 295 metrů.

První písemné zmínky o Proseku jsou již z 10. století, kdy byl v těchto místech založen kostel sv. Václava. Bylo to u staré obchodní cesty mezi Prahou a Boleslaví a dlouho byl právě tento kostel místní dominantou. Název místa Prosek, dříve Prosík, dle etymologie souvisí s tím, že tudy už kdysi dávno vedla „prosekaná“ cesta na sever. Od ledna 1922 je Prosek částí Prahy 9. Pod vedením architekta Růžičky tady od roku 1965 až do roku 1977 probíhala výstavba mohutného sídliště, které bylo první v rámci tzv. Severního města. Původní jádro sídliště tvořilo 10 976 bytových jednotek, později byla zástavba rozšiřována na západ, východ a severovýchod.

Park je také poměrně mladý, realizovaný právě při výstavbě tehdy nové obytné čtvrti v 70. letech 20. století na severu Prahy, kdy zde vznikalo sídliště se stejnojmenným názvem Prosek. Úplně původně tady byla vymezena pro park plocha 23 hektarů. Bylo počítáno, že bude v centru především společenských a kulturních objektů. Roku 1968 byl v architektonic­ko–krajinářské soutěži řešení tohoto místa vybrán jako vítězný projekt, projekt architekta Otakara Kuči.


V polovině 80. let autor zpracoval projektovou dokumentaci na plochu 11 hektarů. Realizace projektu probíhala postupně během let 1976 až 1983. Byl tady vytvořen park v duchu anglických krajinářských parků, jehož hlavním motivem jsou vodní kaskády, fontány, rybníčky, potoky. Soustava vodních ploch a vodotečí měla délku 400 metrů. Poslední roky byl ale vodní systém kvůli špatnému technickému stavu nefunkční a tak bylo rozhodnuto o oživení a znovu zprovoznění.

Nyní probíhá první etapa, která by měla být zakončena letos v létě. Větší část parku by měla být v původním a stejně krásném stavu, v jakém se nacházela při svém založení. Samozřejmě, že další části budou ošetřeny tak, aby odpovídaly dnešním požadavkům doby. Sám architekt Kuča říká, že při navrhování struktury cest si sám bedlivě všímal, kudy vedou vyšlapané cestičky, takové prsty k zastávkám MHD a na tom založil celou koncepci parku. Další koncepcí byla inspirace jednoduchou českou krajinou, proto zde nejsou žádné cizokrajné stromy, ale obyčejné jírovce, lípy a jeřáby. Na renovaci tohoto parku přispějí kromě státního rozpočtu a rozpočtu hl. města Prahy i dotační fondy Evropské unie. Jen rekonstrukce vodoteče je plánována na cca 37 milionů korun.

V parku se nachází dětské hřiště a nedaleko rondelu socha Jiřího Wolkera, básníka touhy, prozaika i dramatika. Muže, který zemřel ve věku svých 24 let na zákeřnou tuberkulózu. V této části Prahy 9 pokračovala výstavba metra. Dvě nové stanice, Střížkov a Prosek, byly otevřeny letos. Také masivní výstavba, která zde probíhá už řadu let, úplně mění vzhled tohoto sídliště. Díky prodloužení trasy C metra až do Letňan vzniká na sídlišti Prosek nejen řada nových jednotlivých budov, ale celých obytných komplexů i nová obchodní a administrativní centra. Proto autor původního projektu, Otakar Kuča, zpracoval návrh revitalizace parku už roku 2005 v části nad tubusem metra. Revitalizaci celé plochy parku zpracovával během roku 2006. Byl to velmi rozumný počin Městské části Praha 9, že zadala znovuobnovení parku jeho tvůrci. A tak se můžeme těšit na nové sítě cest s živičným povrchem namísto asfaltu a mobiliář – nové lavičky i odpadkové koše, ale hlavně na obnovu vodních ploch s kaskádami a vodotrysky a samozřejmě na novou výsadbu keřů a rostlin. Obnovy se dočká i původní rozárium, kde najdeme odpočinkový prostor s lavičkami a záhony růží. Vše umocněno tvarovaným živým plotem.

Před revitalizací samozřejmě musely proběhnout také práce demoliční, odstranění přestárlých stromů i s kořeny apod. Park nebyl uzavřen, protože hlavní cesty parku spojují různé části sídliště, ale jsou zde plochy značené jako staveniště, kam je vstup nežádoucí.


Většina původních vzrostlých stromů zde zůstala a najdeme tady lípy malolisté, velkolisté i stříbrné, duby jak zimní tak letní, i červené, javory mléče, jírovce maďaly, habry obecné a další. Jehličnany jsou zastoupeny borovicí lesní a černou, tisy červenými a modříny opadavými. Vodní toky jsou oživené vrbami, plazivou a sivou. Jedná se o vrby nízké, aby nebránily v různých pohledech a průhledech. Přesto některé z nich narostly místo do výše jednoho metru až do metrů dvou. Prý proto, že si ty původně vysazené vrby braly vlhkost z odpařování z vodní hladiny. Sám autor je prý nejvíce pyšný na rondel, kruhové jezírko s ostrůvkem, na němž jsou vysazené lípy.

Já jsem jako Češka pyšná na autora, který nejen park založil, ale i po mnoha letech upravil tak, že jde s dobou a ladí s novou moderní zástavbou. Nejkrásnější na tom je, že se sám autor, český krajinářský architekt, dožil chvíle, kdy jsou v jeho parku vzrostlé zdravé stromy a bohatý park znovu ožil. A ožije ještě více, až se spustí do vybetonovaných nádrží voda a park se zaplní malými dětmi i dalšími lidmi ze sídliště – začne mít svůj denní rytmus, prostě žít. Mně osobně právě ten park přijde jako jediné místo tady, kde bych mohla na čas spočinout. Otakar Kuča je autorem úprav Františkánské zahrady, okolí stanice metra Malostranská a nejkrásnější zámecké zahrady v Praze Troji. Projektoval i ústřední kolonádu v Mariánských lázních nebo zámeckou zahradu v Kratochvíli, samé krajinářské skvosty. Určitě bude stejným skvostem po jeho úpravách i sám Vyšehrad, na kterém pracuje v současné době. Zajímavostí sídliště Prosek je, že tady v minulosti bydlel současný prezident Václav Klaus.

Dnes se stal Prosek vyhledávaným místem investorů právě díky nově otevřeným stanicím metra. Ceny pozemků se tady z nedávných 1500 Kč za metr čtvereční vyšplhaly až na 8000 Kč. Prosek už nebude pražskou periferií, zvanou ubytovna Prahy. Výstavba na Proseku nemá svým rozsahem v hlavním městě srovnání. Do několika let na sídlišti přibudou tři tisíce bytů, 20 tisíc metrů čtverečních kanceláří a obchodů, ale i tisíce parkovacích míst. V příštím roce bude dokončen projekt Prosek Point čítající tři osmipodlažní budovy, který poskytne pracovní příležitosti 1200 lidem.

Projděte si Prosek a uvidíte Prahu budoucnosti, skutečné velkoměsto. Nevím jak vy, ale já ještě ráda uteču do úzkých malebných uliček staré dobré Prahy, do historického centra, do srdce starých dávných časů pod noční rozsvícené lucerny a nostalgicky zavzpomínám na doby dávno minulé.

Další autorčiny fotky si můžete prohlédnout na stránkách www.ivanafili­pova.ic.cz

Banská Štiavnica – mesto svetového dedičstva

Mesto Banská Štiavnica patrí k najpôvabnejším a historicky
najzaujímavejším slovenským mestám. Mesto má neobyčajné a ťažko
definovateľné čaro a charizmu, ktoré sa vytvorili azda v toku
stáročí a stretom najrozličnejších národností a skupín spoločnosti
v tomto meste minulosti aj dnes. V roku 1993 boli historické
jadro mesta a technické pamiatky v okolí Štiavnice zapísané do zoznamu
svetového kultúrneho a prírodného dedičstva UNESCO.

Mesto Banská Štiavnica patrí k najpôvabnejším a historicky najzaujímavejším slovenským mestám. Mesto má neobyčajné a ťažko definovateľné čaro a charizmu, ktoré sa vytvorili azda v toku stáročí a stretom najrozličnejších národností a skupín spoločnosti v tomto meste minulosti aj dnes. V roku 1993 boli historické jadro mesta a technické pamiatky v okolí Štiavnice zapísané do zoznamu svetového kultúrneho a prírodného dedičstva UNESCO.


Podľa archeologických nálezov sa usudzuje, že Banská Štiavnica bola už v 3. a 2. st. pred n.l. s určitosťou osídlená Keltami. Zlatý vek mesto zažilo v stredoveku, kedy tu ľudia objavili najskôr striebro a potom zlato. Podľa povesti, ktorú si návštevník vypočuje od sprievodkyne na Starom zámku, mesto vzniklo tak, že istý pastier si pri pasení oviec v tejto oblasti kedysi dávno všimol, ako spod skaly vyliezajú ligotavé – postriebrené jašteričky. Snažil sa objaviť príčinu tohto javu a tým položil základ kutaniu a baníctvu v Štiavnici. Možno ide len o povesť, možno sa týmto príbehom dopĺňa výklad starého erbu Štiavnice, kde sú aj spomínané dve jašteričky, isté však je, že z listiny uhorského panovníka Ondreja II. z roku 1217 vyplýva, že v Štiavnici sa už v danom období ťažilo striebro a že kráľ mal z mesta príjem okolo 75 kg tohto kovu za rok. Najstaršou baňou v Štiavnici bola štôlňa Biber, kde sa vyťažilo najviac zlata a striebra na svete. So štôlňou je spojených viacero prvenstiev. V roku 1604 sa v nej prvý raz použili piestové čerpadlá, v roku 1619 prvé čerpadlá poháňané koňmi a v roku 1625 prvý čerpací stroj s kývavým pákovým prevodom. V roku 1627 tu Gašpar Weindl pri razení prekopu Daniel prvýkrát na svete použil čierny trhací prach na rozpojovanie horniny. V roku 1690 sa v hutách banskoštiavnickej oblasti dosiahla najvyššia ťažba, vyťažilo sa 29 tisíc kg striebra a 605 kg zlata. Nie je veľmi známa skutočnosť, ale v spomínanej oblasti sa ťažili a spracovávali aj iné rudy, napríklad ortutnaté, molybdénové, medené, železité a podobne. V súčasnosti je banská ťažba v Štiavnici a okolí už roky zastavená, ale uvažuje sa znova s obnovením ťažby, resp. so spracovávaním už vyťaženého rudného odpadu.

Banská Štiavnica je bohatá na historické pamiatky. K najatraktív­nejším, ktoré by návštevník nemal obísť patrí: Starý zámok, Kammerhof, stará radnica, námestie sv. Trojice a súsošie sv. Trojice, kostol sv. Kataríny, kostol Nanebovzatia Panny Márie, Nový zámok, Banícka akadémia, Kalvária.

Starý zámok


Začiatkom 13.storočia postavili v Štiavnici na vrchu Paradajz trojloďovú románsku baziliku, zasvätenú Panne Márii. V 15.storočí bol kostol Panny Márie aj s priľahlým cintorínom obohnaný múrom. V 40.rokoch 16.stor. kostol prestavali na protitureckú pevnosť. Klenba nad hlavnou loďou bola zbúraná a tak vzniklo nádvorie hradu. Nasledovalo spevnenie obvodových múrov tak, že priestor medzi opernými piliermi bol vyplnený murivom. Kaplnka sv. Michala po ľavej strane pri vstupe do zámku je ďalšou stavbou v komplexe Starého zámku. Táto románska rotundová budova sa skladá z dvoch častí, z nadzemnej a podzemnej. Nadzemná časť sa volá karnárium, kde pochovávali zomrelých. Podzemná časť, zvaná ossarium, slúžila na odkladanie kostí vybraných pri kopaní nových hrobov. Zvyšky fresiek v kaplnke sú zo 14.stor.

V komplexe Starého zámku je bašta nazývaná „Himmelreich“ zo 14.storočia. Používala sa ako väzenie a mučiareň. Turista môže dnes do Himmelreichu vstúpiť. Novinkou oproti stavu spred približne dvoch- troch rokov je, že v priestoroch Starého zámku na 2. poschodí sú v súčasnosti vystavené zvyšky štiavnickej Kalvárie. Tabule, sochy a tri kríže zo scény ukrižovania boli na Starý zámok prenesené, aby sa zvyšky Kalvárie z 18. storočia uchovali pred rozkradnutím. V 90. rokoch 20. storočia prišlo totiž k rozsiahlym krádežiam v spomínanom objekte, ktorý sa nachádza nad mestom. Je potešujúce, že niektoré objekty z banskoštiavnickej Kalvárie sa našli a v súčasnosti majú vo Viedni prebiehať súdne procesy so skupinou zlodejov, ktorí mali v držbe aj objekty zo spomínanej Kalvárie. Základný kameň pre stavbu Kalvárie bol položený v roku 1744 a presne o sedem rokov, t. j. v roku 1751 bola stavba dokončená. Stavba Kalvárie sa začala na podnet jezuitského pátra Františka Pergera. Celý komplex Kalvárie pozostáva z 23 objektov, ktoré predstavujú skutočnú galériu výtvarných diel s liturgickým programom zastavení krížovej cesty.

V rámci prehliadky Starého zámku sa môže turista poprechádzať po ochozoch zámku a vyjsť aj na vežu kostola a vychutnať si výhľad na mesto.

KAMMERHOF

Komorský dvor – Kammerhof je jedným z najväčších stavebných komplexov na území mesta. Vybudovali ho v polovici 16. storočia. Objekt bol viackrát prestavovaný a zväčšovaný, takže na ňom možno pozorovať viacero stavebných slohov. V Kammerhofe bolo sídlo banskej komory a hlavného komorsko-grófskeho úradu, ktorý spravoval bane, huty a mincovne nachádzajúce sa na území dnešného stredného Slovenska.

V Kammerhofe je bohatá zbierka ukážok rúd, ktoré sa ťažili v Štiavnici a okolí, výstava funkčných modelov banských zariadení od najstarších čias do približne 70.-80. rokov 20. storočia, expozície k histórii Banskej akadémie a súčasnosť baníctva na Slovensku.

Banské múzeum v prírode

Je to skanzen, ktorý existuje približne 30 rokov. Je možnosť sfárať do bane, ktorej najstaršie časti pochádzajú zo 17. storočia.. Návštevník dostane plášť, prilbu a banskú lampu pred sfáraním. Prehliadka vnútra bane trvá približne 90 minút, vo vnútri bane sú tiež expozície fotografií, ktoré sa týkajú baníctva, ďalej k histórii dobývania rúd v Štiavnici, expozícia nástrojov a banskej techniky. Vonku v skanzene sa nachádzajú staré banské budovy a zariadenia.

Banská Štiavnica sa stala zdrojom inšpirácie pre viacerých slovenských prozaikov a poetov. Medi inými aj pre významného súčasného slovenského prozaika, Antona Hykischa, inak štiavnického rodáka. V Štiavnici sa odohráva dej jeho trocha staršieho ale veľmi dobrého historického románu Čas majstrov. Spomenutý román je situovaný na začiatok 16. storočia, a má viacero dejových línií. Hykisch sa zameriava na menej známe dejinné udalosti týkajúce sa mesta, totiž banícke povstania baníkov z blízkej Hodruše a tiež na vznik obrazov oltárneho cyklu z kostola sv. Kataríny, ktorý stojí na námestí. Jeden z posledných Hykischových románov, Spomeň si na cára, opisuje románovo-faktografickým spôsobom život bulharského cára Ferdinanda Coburga, ktorý veľkú časť života strávil na Slovensku, v blízkom kaštieli Svätý Anton.

Srdečne pozývam na návštevu čarovnej Banskej Štiavnice!

Cestování letadlem: od výběru letenky po bezpečné přistání

Začínáme sérii článků o tom jak ušetřit při koupi letenky,
jaký je proces při rezervaci letenek, co je výhodou, na co si naopak třeba
dát pozor a nakonec jak se chovat na letišti tak aby byl Váš odlet a
přílet byl bez zbytečných nedorozumění.


Začínáme sérii článků o tom jak ušetřit při koupi letenky, jaký je proces při rezervaci letenek, co je výhodou, na co si naopak třeba dát pozor a nakonec jak se chovat na letišti tak aby byl Váš odlet a přílet byl bez zbytečných nedorozumění.

Již léta jsou pryč časy, kdy bylo cestování letadlem výsadou firem posílajících nejrychlejším způsobem do světa obchodní cestující přinést zpátky pytel peněz. Letenky jsou dlouhodobě dostupné skutečně každému, a i když teď všichni straší s cenou ropy stoupající výš jak dokážou létat různí Airlines, Airways a jim podobní Wings, v podstatě neustále můžeme najít letenky za skvělé ceny kam si jen zamaneme. Letecké společnosti cítí, že bez skvělých akcí a nabídek zapadnou prachem a tak se předbíhají kdo vymyslí lepší mucholapku na cestovatele.

Možností jak koupit letenky je skutečně mnoho. Od návštěvy cestovní kanceláře, přes koupi letenky přímo u letecké společnosti až po rezervace přes internet. Velikou pomocí mohou být právě online vyhledávače letenek.

Jak tyto vyhledávače fungují a proč můžou ve spleti nabídek pomoct?

Online vyhledávače jsou napojeny na globální rezervační systémy (Galileo, Amadeus), kde jednotlivé společnosti své nabídky pravidelně aktualizují. Mají tak okamžitě a online přehled o cenách a spojeních do celého světa. Tyto možnosti porovnávají a kombinují podstatně rychleji, než by to zvládl kdokoliv z nás a tím nám podstatně šetří čas. Získáme tak nabídku letenek bez toho, aby jsme byli nuceni vstát od pracovního stolu nebo se někoho ptát.

Ne každý vyhledávač má však jednoduchý proces rezervace či transparentní systém plateb. Kompletní nabídka běžných i nízkonákladových dopravců taky není dostupná všude.

Mnoho lidí přistupuje k internetovým prodejcům s odstupem a nedůvěrou. Chybějící lidský faktor nemusí každému vyhovovat. V následujících článcích si proto objasníme proces vyhledání a objednávky a přijdeme na to, že se skutečně není čeho obávat.


Sérii článků přináší vyhledávač letenek Pelikán. Jako jediný zobrazuje kompletní nabídku aktuálních cen letenek se všemi poplatky od víc než 800 leteckých společností a všech dostupných lowcostů zároveň.