Západ USA – stát Oregon – je tématem letošního jarního diashow turné cestovatele Martina Loewa. Během multimediálních živě komentovaných projekcí bude Loew ve 24 městech ČR vyprávět svůj poutavý příběh dobrodružné cesty plný úžasných fotografií i nevšedních zážitků.
Všechny termíny celého diashow turné „Západ USA – Oregon“ najdete na internetové stránce www.promitani.cz
„Ať se v Oregonu vydáte kamkoliv, všude objevíte obdivuhodná místa. Já svou cestu začal na severním oregonském pobřeží, kde vlny Tichého oceánu vymodelovaly ostré a strmé útesy trčící z moře i malebné pláže. Odtud je to kousek do velkolepého kaňonu legendární řeky Columbia. Zalesněné svahy říčního údolí tu ukrývají množství vysokých vodopádů. A na dohled se vypíná nejvyšší hora Oregonu – monumentální stratovulkán Mount Hood s mnoha ledovci a unikátní historickou horskou chatou Timberline Lodge. Cestoval jsem Kaskádovým pohořím k jihu, až do fantastické horské divočiny jezer a lesů v oblasti trojice sopek Three Sisters a pak ještě dále, až k nejhlubšímu jezeru USA – Crater Lake. Toto neuvěřitelně modré jezero vyplňuje obrovský vrcholový kráter dávné sopky. Ještě v červnu tu leží mnohametrové závěje sněhu. Na další cestě jsem nevynechal ani oblast suchého oregonského vnitrozemí, kde mě uchvátily kopečky s pestrobarevnými svahy John Day Painted Hills i skalní soutěska v parku Smith Rock.
Troufnu si říct, že Oregon je rájem pro nezávislé cestování. Nabízí krásnou přírodu dostupnou po prvotřídních silnicích i bezpočet upravených a příjemných kempů. A to jsem ještě nezmiňoval, že v Oregonu pěstují výtečné víno a vaří spousty skvělého piva!
Rád bych vás tímto pozval na nejmodernější multimediální show. Pro velký úspěch u loňské diashow o Madagaskaru jsem opět kromě tradičních fotek, autentických zvuků, hudby a živého vyprávění do pořadu použil i krátké video záběry. A v sálech, kde to technika umožňuje, budu opět promítat diashow v širokoúhlém formátu a vysoké kvalitě Full HD rozlišení. Dojem z pestrosti Oregonu je tak skutečně velmi živý. Přijďte se podívat.“
Všechny termíny celého diashow turné „Západ USA – Oregon“ najdete na internetové stránce www.promitani.cz
Studenti fakulty multimediálních komunikací UTB ve Zlíně připravují
druhý ročník kulturního festivalu Culturea, který představí Zlínu
kulturu Indii a Velkou Británii.
Druhý ročník zlínského multikulturního festivalu tentokrát přiblíží Indii a Velkou Británii
Studenti Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně se již naplno pustili do příprav dalšího ročníku festivalu Culturea. Tento festival každoročně představuje široké veřejnosti dva státy. Jeden z nich je českému člověku bližší, ten další naopak voní exotikou. Druhý ročník festivalu se uskuteční 8. a 9. dubna 2014 ve Zlíně a zasvětí návštěvníky do tajů Indie a Velké Británie.
Návštěvníci se díky festivalu Culturea mohou do těchto zemí podívat, aniž by opustili Zlín. Druhý ročník nabídne zajímavé workshopy, neobvyklou sportovní aktivitu nebo třeba pohodové čajové dýchánky. Zkrátka nepřijdou ani fanoušci nezávislé rockové scény a možná přijde i slon…
„K Indii i Velké Británii mám velice pozitivní vztah. Obě země jsou mým cestovatelským snem. Indii mám ráda, protože občas cvičím jógu a celá indická mentalita je mi taktéž hodně blízká. Velkou Británii obdivuji kvůli její multikulturnosti a hektičnosti, kterou bych chtěla sama někdy zažít. Jsem ráda, že můžu prozatím obě země navštívit alespoň prostřednictvím tohoto festivalu,“ říká Olga Jurášková, ředitelka Ústavu marketingových komunikací.
Minulý ročník představil Itálii a Japonsko. V rámci Italského dne byly k vidění živé šachy, které se uskutečnily na zlínském náměstí Míru. Kuchař Riccardo Lucque pak účastníkům festivalu přiblížil italskou kuchyni a velkému zájmu se těšilo také divadelní představení. Japonský den se nesl v duchu sushi, origami a japonské kaligrafie.
Culturea je jedním z projektů Komunikační agentury (KOMAG), což je jedinečný vzdělávací program, který studentům Fakulty multimediálních komunikací umožňuje propojit teorii s praxí. Veškeré aktivity v rámci projektu vykonávají studenti svépomocí. Od počátečního návrhu přes získávání finančních prostředků a propagaci až po samotnou realizaci. Mezi další projekty Komunikační agentury patří například Busfest, Cena Salvator nebo Miss Academia.
Více informací o festivalu naleznete na oficiálních stránkách www.culturea.cz
Lidé jsou lenivější a podrážděnější, protože už se objevují
vánoční kolekce a přesvědčivé reklamní slogany na luxusní dárky. Pro
takové případy vznikl „Tropical Islands“. Největší tropický ostrov
střední Evropy, vzdálený 60 km od Berlína.
Hangár dlouhý 360 m, 210 m široký a 107 m vysoký. Uvnitř by mohla stát socha Svobody, ležet Eifelovka, Brandenburger Tor by se vedle sebe 5× vyřadila.
Útěk do tepla
Podzimní počasí je buď tónově barevné, nebo pochmurné plné depresí. Lidé jsou lenivější a podrážděnější, protože už se objevují vánoční kolekce a přesvědčivé reklamní slogany na luxusní dárky. Pro takové případy vznikl „Tropical Islands“. Největší tropický ostrov střední Evropy, vzdálený 60 km od Berlína.
Víkendová manie versus týdenní veget
Iluzi opuštěného ostrova nemůžete čekat, protože se to tu hemží vypasenými německými tlouštíky, dětmi s iphony a spokojenými seniory. Na berlínské lákadlo si proto v diáři zakroužkujte spíš pracovní týden. Sbalte plavky, opalovací krém, eura, natankujte nádrž a hurá na cestu.
Tropy u Berlína
Vzduch ztěžkl, vlhkost se zvýšila a iluze scifi cestování se vešla do prostoru o rozloze 66 000 m². Nadechněte se zhluboka. Vcházíme do bývalé haly na vzducholodě. Nezbývá než vyndat naducanou peněženku a zaplatit za takový nášup tučnou sumu. Vstupné pro jednoho dospělého se vyhoupne na 34,50 Euro.
Ztráty a nálezy?
1 km dlouhý tropický les s 50 000 stromy má navozovat atmosféru divoké buše. Ovšem tady vám nehrozí, že se ztratíte, nepocítíte kapky prvního monzunu a ani se nemůžete leknout jedovatého hada. Maximálně narazíte na páva, který sem omylem zabloudil z restaurací, kde se přiživuje italskými špagety nebo indickou rýží.
Imitace v čase a prostoru
Navozená atmosféra vás má přenést na vysněný ostrov. Procházíte se po 200 metrů dlouhé písečné pláži, jdete si zaplavat do moře bez vln a před sebou máte obrovský lán azurového plátna. Zakoupíte si mojito, projdete si asijské stavby imitující kambodžský Angkor Wat, Elefanta Tempel nebo věhlasně známý Alcantara Canyon s. Sauna a wellnes jsou k dispozici za „menší“ příplatek. Mýtické prostředí má zklidnit mysl a přebít pesimistický pohled na svou reálnou situaci: rodina, auto, peníze.
Iluzionisté, dobrou noc
Pro tropical scifi nadšence se nabízí možnost přenocování. Outdoorově na lehátkách, ve stanovém campu, apartmánech, lodges se zavěšenou sítí nebo můžete celou noc jezdit na tobogánu z výšky 27m, kdy rychlostí 70 km/h překročíte českou povolenou rychlost ve vesnici.
Cestování časem
Suvenýry v krámcích, tetování na rameni, chytání bronzu, nebo se kopulovitou halou rádoby proletět balónem, připevněném na 22m dlouhém provazu. Pokud potkáte ženu v botaskách a běžeckých kalhotách – nemýlíte se. Dá se tu provozovat i jogging. Umělý ostrov je dobrým lákadlem pro pasivní i aktivní odpočinek v tropech bez leteckého či časového přesunu.
Dýchejte, zhluboka
Tak jsme si proběhli hangár, trošku jsme se opálili, narovnali záda na masáži, protáhli při plavání, odreagovali v sauně a s hlubokým výdechem se vracíme do středoevropského klimatu. Klaustrofobici se přestali obávat a já z autobusového okénka sleduji, jak se zahalený ostrov vzdaluje.
A propó: Velké díky patří Německé turistické centrále, která dokazuje, jak je jednoduché strávit pěkný den i u zahraničních sousedů za humny. „Evo a Karle, díky.
Málokteré místo v Evropě vyvolá tolik asociací jako Řecko. Někdo
si představí panenskou přírodu, jiný nádherné pláže, další místa
spojená s historií a poslední oblasti známé z antické
mytologie.
Málokteré místo v Evropě vyvolá tolik asociací jako Řecko. Někdo si představí panenskou přírodu, jiný nádherné pláže, další místa spojená s historií a poslední oblasti známé z antické mytologie.
Řecko je nepochybně velmi oblíbenou turistickou destinací, kterou vyhledává rok co rok mnoho cestovatelů i turistů. Vždyť kde jinde byste na evropském kontinentu hledali překrásnou přírodu v kombinaci s tak dlouho civilizační tradicí, kterou dnes můžete obdivovat ve formě památek. Jedná se proto o ideální destinaci pro pobytové i poznávací zájezdy. Řecko – prvotřídní místo pro Vaši dovolenou!
Poznávejte Řecko s Greece Tours
Cestovní kancelář Greece Tours Vám nabízí dovolenou v Řecku, a to na mnoha zajímavých místech (viz níže). Jistě Vás neodradí ani ceny jednotlivých zájezdů. Abyste ještě více ušetřili, můžete využít také nabídku Last Minute Řecko, ovšem již nyní na Vás čekají First Minute slevy pro dovolenou v roce 2014. Na co se přitom rovněž můžete spolehnout, je pestrá nabídka ubytování v Řecku v mnoha zajímavých hotelech.
Tipy na oblíbené turistické destinace
Řecko, to není pouze Attika na jihu s centrem Athénami, nebo poloostrov Chalkidiki s překrásnými plážemi na severu země. Lze totiž vyrazit také na celou řada ostrovů. Tak například ostrov Kefalonia Vás dostane překrásnou panenskou přírodou, což platí i pro Lefkadu, na které najdete rovněž jedny z nejkrásnějších pláží. Pokud navíc hledáte místa spjatá s historií, pak by Vám v zorném poli měl zůstat ostrov Kréta, ale také Rhodos či Samos.
Hledáte-li spojení s mytologií, pak je ideální destinací Olympská riviéra ležící pod legendární horou Olymp. A jestli Vás zajímá spíše kulturní vyžití a zábava, můžeme Vám doporučit dovolenou na Korfu, kde mimo jiné naleznete prvotřídní golfové hřiště. Zkrátka a dobře, jestliže chcete konec aktuálního roku nebo příští prázdniny strávit v Řecku, navštivte nás Greece-Tours.cz a dozvíte se všechny podrobnosti.
Řada světových metropolí je ověnčena superlativy. Boloňa s Prahou
jsou proslaveny svými věžemi. Paříž zase „Eiffelovkou“. Druhé
největší město v JAR a hlavní město západního Kapska – Kapské
Město, se jako jediné na planetě pyšní horou plochou jako stůl.
Na celé naší planetě existují nebezpečná a neklidná místa. Těžce lze odhadnout, kolik lidí u nás zná dobře současnou bezpečnostní situaci v Jihoafrické republice. Bylo by sice naivní se domnívat, že tu k násilné trestné činnosti nedochází, ale kde je bezpečno, že? Ať se podíváte na východ či západ zeměkoule, situace je v mnoha zemích o mnoho horší než v JAR. Afriku jsem nenavštívil poprvé a pro mne osobně, patřilo Kapské Město nejen k nejkrásnějším, ale i k nejbezpečnějším oblastem země, kde se můžete každý cítit bezpečně.
Kapské Město
Řada světových metropolí je ověnčena superlativy. Boloňa s Prahou jsou proslaveny svými věžemi. Paříž zase „Eiffelovkou“. Druhé největší město v JAR a hlavní město západního Kapska – Kapské Město, se jako jediné na planetě pyšní horou plochou jako stůl. „Horou, které kdosi uřezal špici“ a snad proto dostala název Table Mountain – Stolová hora. Druhou nejvýznamnější dominantou města, přestože se jedná o skromnější a svým tvarem spíš hrot, je o málo nižší nedaleký protipól Lion Head – Lví skála. Krásu města umocňuje jeho poloha na hornatém Kapském poloostrově i skutečnost, že leží také na rozhraní dvou oceánu, Atlantiku a teplejšího Indického.
Když přijíždíte k městu, už z dálky vidíte tuto zajímavou horu, jak se přes ní valí mlha, jako tsunami, aby po chvíli byla pryč. Zřetelně vidíte kabinky lanovek, jak pendlují nahoru a dolů. Na předměstí nejdou přehlédnout townships, kde dodnes na malém prostoru, je nalepena jedna chatrč, vedle druhé.
V nedůstojném prostředí tu přežívá mnoho lidí a bude to trvat řadu let, než se tato situace změní. Chvíli si tu připadáte, jako v kterémkoli velkoměstě na světě, jenže chvíli. Kolem obrovských mrakodrapů je mnoho míst k odpočinku, plných zeleně i pěších kolonád, které jsou neskutečně čisté a nablýskané, kde neuvidíte pohozené papíry a o nalepených žvýkačkách na chodnících nemluvě. Stihnout navštívit všechna zajímavá místa a lákadla po čas jedné návštěvy Kapského Města je zhola nemožné. Klidnou dovolenou si zde užijí jak milovníci moře, tak aktívní cestovatelé, vyznavači luxusu i klasičtí baťůžkáři. Ubytovacích zařízení je zde pro každou skupinu dostatek. Ti, kteří mají hlouběji do kapsy, ocení síť hostelů typu Backpackers. Není bez zajímavosti, že ve městě nevidíte taxíky, které ve městě volně jezdí a hledají potenciální zájemce o svezení. Taxi zde pochopitelně jezdí, jen přijede až na předem stanovené místo.
Stolová hora
Nepsané pravidlo říká, že kdo nezdolá vrchol hory ve výšce 1087 metrů, nemá odsud odjíždět. Lanovky ve tvaru kulovitého akvária s otáčivou podlahou 360 stupňů zdolají trasu za sedm minut a je se nač dívat. Na vrcholu je „bludiště“ cestiček, na které jsou k dispozici dalekohledy, mapy okolí nejkrásnější pohledy jsou ovšem na pobřeží Atlantiku s centrem města. V dálce je vidět i nechvalný ostrov Roben Island, vězení, které bylo téměř dvacet let „domovem“ Nelsona Mandely. Jako na dlani máte Signální horu, Lví hlavu a opačným směrem i Dvanáct apoštolů. V případě náhlé změny počasí svolává turisty k odjezdu siréna.
Původně staré zapáchající viktoriánské námořní doky se začátkem 90. let minulého století začaly měnit nejen v kulturní a zábavní centrum volného času, ale i v přepychové místo nákupů v Kapském Městě a staly se magnetem na peněženky zahraničních turistů, kteří zde můžou flámovat sedm dní v týdnu do časných ranních hodin. Dominantou nábřeží je osmihranná sytě červená budova „Hodinová věž“, kde sedával hlavní kapitán celého přístavu. Pokud chcete vidět místní doky i město z moře stačí se projet lodí. Devět galerií nabízí Mořské akvárium, zde máte možnost vidět unikátní ekosystém vod, kde se stýkají teplý Indický oceán s chladným Atlantikem.
Barevné Bo-Kapp
Jednoduché staré gregoriánské budovy s nevídanou kombinací barev, od červené, žluté, až po zářivě zelenou, vytváří z Bo-Kaap duhovou čtvrť města, které leží na svazích výšiny Signální hory. Bydlí zde v poklidu hlavně Asiaté a muslimští imigranti, kteří nechali tomuto nejstaršímu místu jedinečnou orientální atmosféru, kde můžete také vidět i první oficiální mešitu Auwal, založenou v roce 1795. Labyrint barevných uliček patří bezesporu k největším lákadlům metropole nejen z fotografického pohledu.
Přímo v centru města se nachází nejstarší budova Jižní Afriky hrad Dobré naděje. Mohutná pětiúhelníková stavba láká především díky svým zahradám i expozicím, jako jsou Vojenské muzeum nebo sbírka sběratele umění Williama Fehra. V hradě také sídlí velení Obranných sil provincie Západní Kapsko. Lákadla v zázemí města
K velmi zajímavým místům ležícím nedaleko města, kam se dá dostat pohodlně z centra vlakem, případně zapůjčeným autem patří pláž Boulder Bay s kolonií volně se pohybujících tučňáků brýlatých. V nedalekém Hout Bay se z přístavu můžete vydat zase za tuleni. Takřka povinným cílem je návštěva Mysu Dobré naděje a o kus dále nejjižnější místo celé Afriky mys Agulhas.
Kapské Město je svým okolím místem, kde můžete pobývat měsíce a stále budete mít co objevovat.
Autor článku, František Mamula, vydal knihu Z Beskyd do exotického ráje.
Na sto dvaceti stránkách píše o Srí Lance, Jávě, Bali, Sulawesi, Komodu, Rince, indonéských sopkách a dracích ze souostroví Komodo.
O knihu si určitě napište, cena je 190 Kč + poštovné. Objednávejte přímo na emailu f.mamula (at) seznam.cz.
Hodinová věž
Nelichotivá podívaná na slumy
Stolovou horu neustále pokrývá mlha
Barevná čtvrť Bo-Kapp
Hrad Dobré naděje
Nákupní a zábavní středisko Waterfront
Barevná čtvrť Bo-Kapp
Zákoutí v Bo-Kapp
Pohled na město z vrcholu Stolové hory
O zábavu ve Waterfrontu je postaráno vždy
Barevná čtvrť Bo-Kapp
Nositelé Nobelovy ceny
Nositelé Nobelovy ceny
Z upraveného centra je vidět impozantní stolová hora
Stanice lanové dráhy na vrcholu hory ve výšce 1087 metrů.
Měsíc Ramadán arabského kalendáře připadl letos na přelom července a
srpna. Pro muslimy tato doba znamená půst, ale také duchovní a duševní
očistu. Horké počasí postní pravidla ještě ztěžuje, na obyvatelích
Bangladéše není ale vyčerpání skoro znát. Po několika prvních
utahaných dnech bez jídla nabrali novou energii a každodenní život
v této jihoasijské zemi se znovu rozběhl.
Měsíc Ramadán arabského kalendáře připadl letos na přelom července a srpna. Pro muslimy tato doba znamená půst, ale také duchovní a duševní očistu. Horké počasí postní pravidla ještě ztěžuje, na obyvatelích Bangladéše není ale vyčerpání skoro znát. Po několika prvních utahaných dnech bez jídla nabrali novou energii a každodenní život v této jihoasijské zemi se znovu rozběhl.
Ramadán při pobytu v Bangladéši zastihl i nás. I když jsme o tomto svátečním měsíci mnoho nevěděly, měly jsme jasno v tom, že se chceme postit stejně jako naši hostitelé. Naše hladovění mělo být vyjádřením úcty, snahou Bangladéšany lépe pochopit, ale hlavně novou zkušeností a také hecem. Mé představy o brzké snídani a celodenním dopingu v podobě přeslazených čajů se rozplynuly, když jsme chvíli před začátkem zjišťovaly, co všechno vlastně půst v měsíci Ramadánu obnáší.
Duchovního růstu během Ramadánu má být dosaženo vlastním utrpením. Každý muslim má během celého měsíce zakoušet život chudých. To neobnáší jen vynechání jídla během dne, jak jsem si původně představovala. Základním pravidlem Ramadánu je zákaz polykat, tedy jíst, pít a dokonce polykat vlastní sliny. I když plivání všude nás už v Bangladéši rozhodně nepřekvapovalo, během Ramadánu se počet plivačů a plivanců ještě rozrostl.
Příchod Ramadánu jsme očekávaly s napětím, protože nikdo přesně nevěděl, na který den připadne. Začátek postního měsíce se určuje podle viditelnosti měsíce. Ramadán začíná v den následující po noci, kdy je po novu měsíc opět viditelný. Začátek oznamuje televizní vysílání i hlášení z tlampačů mešit. Začátek půstu je očekáván s překvapivým nadšením: „Na Ramadán se těším, cítím se na něj připravený a vím, že to zvládnu,“ ujišťoval nás před začátkem jeden z našich přátel.
Náš půst jsme zahájily spolu s ostatními jakousi noční snídaní. První jídlo dne musí být ukončeno před ranní modlitbou ve 4 hodiny ráno. I když je svítání ještě v nedohlednu, vše se řídí saudskoarabským časem, který nařizuje posnídat v tuto dobu. V polospánku jsem se pokoušela nacpat rýží s čočkou, jak nejvíc to šlo. Místní obyvatelé, pro něž je měsíc půstu každoroční rutinou, se smáli mému nepřítomnému výrazu a chvatně jedli, aby nepřekročili daný čas ani o minutu.
Už při ranním probuzení mi bylo jasné, že den bez pití se v bangladéšských podmínkách prostě přežít nedá. Období dešťů je letos obzvlášť horké, a tak denní teploty neklesají pod třicítku. Podle vlastních pravidel se tedy rozhoduju pít podle libosti, jen když vydržím celý den nejíst. První den je krušný pro všechny. Bangladéšani, pro něž běžně není nic problém, mrtvě posedávají a mdle se přiznávají, že se necítí úplně dobře. Pracovní doba pro zaměstnance je během Ramadánu zkrácená. Končit se má ve tři, většina ale odchází chvíli po poledni, aby posledních pár hodin hladu a žízně prospala. Právě tuto taktiku jsem zvolila taky a vzbudila se chvíli před sedmou k večernímu iftaru, prvnímu jídlu po setmění. O iftar se můžete rozdělit s přáteli nebo pozvat k jídlu chudé.
Navštivte Markétin Fairtrade obchůdek tuktuki.cz a dejte svému šatníku nový rozměr. Budete originální a fér.
Venku bylo ještě úplně světlo, řídily jsme se ale podle Saudské Arábie a spolu s hlasatelkou v televizi jsme odpočítávaly poslední vteřiny. Toto jídlo nebylo jen vysvobozením po celém dni, ale také společenskou událostí. Začínaly jsme modlitbou, pokračovaly jsme smaženou sladkostí, banánem a datlemi, na závěr jsme jedly cizrnu. Menu je prakticky stejné každý den a ve všech rodinách. Obchodníci s potravinami, jejichž tržby během dnů Ramadánu razantně klesají, chytře proměňují své stánky s čajem a sušenkami na stánky s iftarovými sladkostmi, sušeným ovocem a nakládanou cizrnou.
Zatímco já jsem se po několika dnech cítila úplně zmožena ranním vstáváním a během dne jsem nevydržela bez litru džusu nebo coly, život v ulicích Bangladéše se rychle vracel do normálu.
Postící se Bangladéšan zvládne celý den řídit rikšu, vařit v rozpálené kuchyni nebo opravovat chodníky. K našemu překvapení jsme zjistily, že většina dětí se začíná postit v deseti letech. Kde berou energii k tomu, aby nás učily hrát fotbal a kriket, nechápu. Po prvním týdnu prozradí postní dobu jen ulice, jež se několikrát denně téměř úplně vyprázdní. I ti, kteří pravidlo pěti modliteb denně, během roku nedodržují, si modlitbu během Ramadánu nenechávají ujít. „Je to jako, když si dáš do banky peníze s vyšším úrokem. Každá modlitba, všechno dobré, co v Ramadánu uděláš, se ti úročí mnohonásobně víc,“ bylo mi vysvětleno.
Náš pseudopůst jsme vydržely týden. Posunutý denní režim a nulová výkonnost mě vedly k přemýšlení nad smyslem toho všeho. „Pro nás je Ramadán duchovním prožitkem, osobní zkušeností. Navíc jsme na něj zvyklí a připravení,“ vysvětloval nám pan Raihan, když se nás snažil od půstu odradit. Kvůli přísunu vody i spousty slazeného pití si ani netroufám říct, že jsem Ramadán držela. Osmý den jsme raději otevřeně poprosila o celodenní dávky jídla. Prohlašovat, že se postím, a dopíjet přitom litrovku coly, byla asi přece jen víc urážka, než vyjádření respektu místní kultuře.
Za podporu na naší cestě děkujeme očkovacímu centru Avenier a firmě Transalpinus, která nás vybavila filtrem Katadyn na přípravu pitné vody.
Na první pohled pouťová výzdoba se při druhém pohledu mění na
poutače mnoha kandidátů. Město Rajshahi jsme zažily v předvolebním
zmatku, ten však nic neubral pomalému a pohodovému tempu. V Bangladéši
v období největších veder to asi ani jinak nejde.
Na první pohled pouťová výzdoba se při druhém pohledu mění na poutače mnoha kandidátů. Město Rajshahi jsme zažily v předvolebním zmatku, ten však nic neubral pomalému a pohodovému tempu. V Bangladéši v období největších veder to asi ani jinak nejde.
Rajshahi je jedním z největších měst Bangladéše ležícím na západě těsně u hranice s Indií. Pokud se od ostatních měst v zemi něčím liší, pak nespočtem studentů navštěvujících několik zdejších vysokých škol. Kdo ale podle popisů v průvodci čeká intelektuální Mekku země, nedočká se. Rajshahi je bangladéšským městem jako každé jiné – nepřehledné, barevné, rušné a v den předvolbami navíc ještě zamořené papírovými lákači.
Rajshani není úplně turistickým rájem
Do Rajshahi jsme vyrazili v pátek. V této muslimské zemi je pátek jediným volným dnem, a to jen pro ty šťastlivce, kteří nepracují v obchůdcích, na trzích nebo jako řidiči. Jedná se o hlavní město stejnojmenného distriktu, takže dostat se sem v jakoukoli dobu autobusem nebo rikšou není problém. Jízdu vlevo po úzkých silnicí ozvláštňují náklaďáky, kozy, buvoli, cyklisti a chodci v protisměru. Ti všichni se sobě vyhýbají s precizností přeborníků v Tetrisu. Vše ale vždycky dobře dopadne, chce to jen trpělivost a pevné nervy.
K vidění v Rajshahi není dohromady nic. Turisty může přilákat snad jen nejstarší muzeum v Bangladéši ukrývající buddhistické a hinduistické sochy a několik maleb. Město Rajshahi nemá důvod se čímkoliv vzrušovat. Život tu plyne v rytmu pouličních stánkařů, odpolední siesty a čaje. Možná proto na mě působil celý ten předvolební humbuk tak násilně. Jako hodně přezdobený vánoční stromeček vypadaly telegrafní sloupy, dráty, domy, stánky, plotky, prostě všechno. Jako by někdo vysypal na město plný pytel konfet. Jako by dotyčný chtěl přece jen vykřesat z místních lidí trochu předvolební hysterie.
Souboj Ananasu se Zámkem
Bangladéšské volby neprobíhají tak úplně podle našich středoevropských představ. Jednotliví kandidáti nemají čísla, ale symboly. Předvolební kampaň je tedy soubojem Ananasu se Zámkem, Pumpou, Brýlemi, Slonem a Papouškem. Ty se derou do podvědomí z už zmíněných plakátů a vlaječek, ale i v podobě polystyrénových a kašírovaných plastik. Jednotný design toho všeho je pro mě prostě nepochopitelný.
Navštivte Markétin Fairtrade obchůdek tuktuki.cz a dejte svému šatníku nový rozměr. Budete originální a fér.
Jeden den v Rajshahi nám úplně stačil. Prošli jsme místní zoologickou, ono nejstarší muzeum, projeli jsme se na lodičce přes řeku a udělali nezbytné, v menším městě nemožné, výběry z bankomatu.
Průběh voleb jsme další den sledovali už jen v televizi. Přestože výsledky voleb ovlivňují celý distrikt, volit mohou pouze obyvatelé čtyř okresních měst. Ostatním nezbývá než radit svým známým a příbuzným, kteří v Rajshahi žijí. Jednotliví kandidáti nemají čísla, ale symboly. Voliči pak pod vybraný symbol na svém volebním lístku otisknou prst. Fronty před školami a nemocnicemi, kde se volby konaly, přenášely televize celý následující den. V Thanapaře, vesnici asi 35 kilometrů od Rajshahi, zajistilo zpravodajství denní dávku emocí namísto každodenních telenovel.
Sčítání výsledků trvalo až do dalšího dne. Vyhrál Ananas. Prý to nic nezmění a prý by nic nezměnil ani jiný kandidát. V Bangladéši, kde dvě hlavní politické strany nestojí proti sobě svými názory, ale osobními spory, se není asi čemu divit.
Za Banglatým Markéta Nešporová
Za podporu na naší cestě děkujeme očkovacímu centru Avenier a společnosti Transalpinus, která nám poskytla osobní filtr Katadyn na přípravu pitné vody.
Siófok leží na východním pobřeží jezera Balaton v Maďarsku. Na
dovolenou se sem jezdilo už za minulého režimu, kdy moc jiných možností
nebylo. V posledních letech se však Balaton a jeho okolí těší
opětovnému nárůstu zájmu turistů. Zaslouží si jej nejen díky nádherné
přírodě, ale také léčivým termálním pramenům a kvalitě – nejen –
lázeňských služeb.
Siófok leží na východním pobřeží jezera Balaton v Maďarsku. Na dovolenou se sem jezdilo už za minulého režimu, kdy moc jiných možností nebylo. V posledních letech se však Balaton a jeho okolí těší opětovnému nárůstu zájmu turistů. Zaslouží si jej nejen díky nádherné přírodě, ale také léčivým termálním pramenům a kvalitě – nejen – lázeňských služeb.
Místní pohostinnost si zamilujete
Siófok představuje rozlohou největší město při Balatonu. Na své si tu přijdou milovníci kulturních akcí, přírody i poklidné lázeňské atmosféry. Město leží v blízkosti vinařské stezky, a tak tu můžete na každém rohu posedět u dobrého vínka. Kvality místní gastronomie jsou známy po celém světě. Maďaři umí připravit nejen skvělý guláš, ale také šunku, kozí sýry nebo sladkosti. Jsou připraveni udělat vše pro vaše pohodlí – včetně služby rozestlání postele. Tu nabízí jeden z nejluxusnějších hotelů – hotel Plaza. Výhodné pobyty v něm si můžete objednat na slevovém portálu Pepa.cz.
Nejhezčí pláže
Město je lemováno 17 km dlouhým pobřežím. Jedním z center je Velká pláž s 600 m dlouhou promenádou a kapacitou 13 000 turistů. Najdete tu veškeré zázemí pro milovníky vodních sportů i večerních diskoték. Nejznámější pláže jsou Zlatý břeh a Stříbrný břeh. Atmosféru obou dokreslují přístavy s kotvícími plachetnicemi a řada obchůdků. S dětmi zkuste pláž Slané jezero se 110 m dlouhým tobogánem. Koupat se v Balatonu je většinou možné již od května.
Wellness a zážitkové lázeňství
Chcete zažít atmosféru pravých římských lázní? Pak musíte navštívit místní aquapark pojmenovaný po císaři Galeriovi. Najdete tu ledopád, zážitkové sprchy, světelné podvodní efekty, obří jacuzzi či finskou saunu. Lázní tu ale pochopitelně najdete mnohem víc – léčebný termální pramen vyvěrající v Nagybérenyu (15 km od Siófoku) je výborný při onemocněních pohybového aparátu nebo při kožních a urologických potížích. Díky slevám na wellness pobyty můžete vyrazit ještě dnes!
Možnosti kulturního vyžití
Pravidelně se tu konají kulturní i sportovní akce. Siofók každoročně v červenci hostí Mezinárodní folklórní festival. Závodí se tu například v triatlonu. Najdete tu širokou možnost aktivního trávení času, parků i muzeí. K návštěvě doporučujeme Středomořské akvárium se 130 000 litry mořské vody. Za výlet určitě stojí také skanzen Szántódpuszta s ukázkou místního vesnického života v 18. a 19. století.
Zájem Čechů o dovolenou u Balatonu nebo v maďarských termálech rok od roku narůstá. Výhodou termálů je možnost jejich celoročního využití. Pokud by vás dovolená v této oblasti lákala, můžete si jí díky slevám na pobyty dopřát až s poloviční slevou.
K našim západním sousedům se na dovolenou příliš turistů
z Česka nevydává. Ačkoliv se nám může zdát, že nás Německo
nemůže ničím překvapit, opak je pravdou. V Německu leží několik
národních parků, které jsou přímo stvořené pro cykloturistiku či
pěší túry.
K našim západním sousedům se na dovolenou příliš turistů z Česka nevydává. Ačkoliv se nám může zdát, že nás Německo nemůže ničím překvapit, opak je pravdou. V Německu leží několik národních parků, které jsou přímo stvořené pro cykloturistiku či pěší túry.
Nejznámějšími turistickými destinacemi je Saské Švýcarsko ležící na severní česko-německé hranici. Tato krajina se vyznačuje pískovcovými skalními útvary, stolovými horami, skalními soutěskami a vzácnou faunou a flórou. Hlavním cílem v Saském Švýcarsku je především nejstarší turistický kamenný most Basteibrücke, jenž byl postaven již v roce 1851. Severozápadně se pak nacházejí Drážďany. Jelikož se tato oblast nachází na hranicích s Českou republikou, není divu, že je českým turistům velmi známá. Stejně tak německá část Šumavy, tzv. Bavorský les (Bayerischer Wald) na jihozápadních česko-německých hranicích.
Mittelrhein – údolí řeky Rýn
Německo však skrývá další přírodní poklad. Řeč je o oblasti Mittelrhein, neboli o údolí řeky Rýn na středním toku. Mittelrhein patří k nejkrásnější části Rýnu. Údolí se táhne od městečka Bingen přes historické město Koblenz až po bývalé hlavní město Západního Německa, Bonn. Řeka Rýn zde tvoří hranici tří spolkových zemí – Hesenska, Severního Porýní-Vestfálska a Porýní-Falc. Romantické údolí, mimo jiné zapsáné na Seznam světového dědictví UNESCO, je lemováno řadou středověkých hradů a zřícenin, střežící ze strmých kopců okolní krajinu. Cestování po údolí je velmi snadné a příjemné – objevování hradů, plavby po Rýnu, ochutnávky vín na místních vinicích či cyklistické projížďky. Hlavní turistická sezona začíná v dubnu a končí v září.
Kde cestu začít a která zajímavá místa stojí za návštěvu? Necelých 400 kilometrů západně od česko-německých hranic leží univerzitní město Heidelberg. Univerzita Ruprechta-Karla byla založena v roce 1368 a jedná se tak o nejstarší univerzitu na území Německa. Historickým centrem (Altstadt) vede ulice Hauptstrasse. Měří přesně jednu míli (1,6 km), což z ní dělá nejdelší pěší zónu v celém Německu. Ulice končí na náměstí Marktplatz, ze kterého dále vede stoupání na symbol města, na zříceninu hradu. Na prohlídku města stačí jedno odpoledne. Vyráží-li skupina dvou a více cestujících, velice se vyplatí pronajmutí soukromého apartmánu. Jednou takovou možností je zarezervování si ubytování na stránkách www.wimdu.cz. Apartmány jsou nabízeny prostřednictvím hostitelů. Ti pronajímají například byty v centru města, ale také rekreační chaty v přírodě. Co se týče ceny, je ubytování velice výhodné. Platí se pouze za apartmán, takže čím více hostů, tím nižší cena vychází na jednoho cestujícího.
Následující den je již určen pro objevování krás údolí řeky Rýn. Pro výlet se velmi vyplatí cestování regionálními vlaky. Deutsche bahn nabízejí skvělé nabídky. Za zmínku stojí především nabídka Schönes Wochenende Ticket a Quer durchs Land Ticket. První ze zmiňovaných nabídek platí během víkendu. Až 5 cestujících může neomezeně cestovat za 42 Euro. Druhá nabídka platí od pondělí do pátku. Lístek stojí 44 Euro a s příplatkem 6 Euro za dodatečného cestujícího může taktéž cestovat až 5 cestujících najednou. Obě dvě nabídky platí pouze pro regionální vlaky. Spoje na delší vzdálenosti a mezinárodní spoje (ICE, IC, EC, City Night Line) nejsou v této nabídce zahrnuty.
Z Heidelbergu, resp. z jiných měst ležící v blízkosti řeky Rýn je nejlepší vydat se ráno směrem na Koblenz. Cesta vlakem podél řeky je skutečným zážitkem. Není zde kopce, na kterém by se netyčila zřícenina středověkého hradu. Prvním, který stojí na cestě za pozornost, je hrad Burg Stahleck ze 12. století, střežící okolní vinice. Nejpozoruhodnějším hradem na cestě je Marksburg. Ten je jediným zachovalým hradem v údolí Mittlerhein. Dále se například z Rýna vynořuje malý skalnatý ostrůvek, na němž stojí hrad Pfalzgrafenstein. Po přibližně dvouhodinové cestě (bez zastávek na výše zmiňovaných hradech) vlak vjíždí do města Koblenz, kde se vlévá řeka Mosel do Rýna. V přibližně tisíc let starém městě se nachází středověké kostely a řada historických budov. Dále pak například gotický most přes řeku Mosel, pevnosti okolo města nebo středověký hrad ze 13. století.
Z Koblenze podél řeky Mosel vede pak cesta lemována vinicemi a krásnou přírodou. Doporučujeme vydat se vlakem do vesnice Moselkern. Z té se pak dá velmi snadno dostat k hradu Eltz, jenž patří k nejúchvatnějším hradům v celém Německu. Samotná cesta k hradu vede údolím kolem řeky Elztal. Cesta je dlouhá pouhých 6 kilometrů, na jejímž konci na turisty čeká majestátní středověký hrad, jenž se vypíná nad okolní krajinou již po více než 850 let.
Země nabízí nádherné výlety po přírodě a historických městech. Navíc cestování v početnější skupině je velmi výhodné. Byla by tedy velká škoda nevyužít této možnosti a nevydat se na pěknou několikadenní cestu do Německa.
Burg Eltz (Dirk Vorderstrasse http://bit.ly/14eEhVv)
Jihoafrická republika je čím dál tím více vyhledávaným místem
turistů z celého světa. A to navzdory tomu, že různá periodika
o této zemi chrlí informace často zkreslené, nahánějící obavu a
strach.
Jihoafrická republika je čím dál tím více vyhledávaným místem turistů z celého světa. A to navzdory tomu, že různá periodika o této zemi chrlí informace často zkreslené, nahánějící obavu a strach. Je pravda, že průzkumy vypracované OSN, před třinácti lety, opravdu lichotivé nebyly a zemi zařadily na přední příčky v trestné činnosti na světě. Od této doby žádné nové statistiky nedohledáte a „nálepku“, kterou zem dostala, jí zůstala po dnes a hned si jí tak neodpárá. Přetrvává, nebo zlepšila se v zemi, kde vládl dlouhá léta apartheid – doba temna, tato bilance?
Nejznámější černošská čtvrť Johannesburgu se nazývá Soweto, a tvoří ji nekonečná směsice chatrčí. Toto město ve městě má dvacet osm okrsků a žije zde více jak dva miliony lidí, převážně černochů, z různých kmenů země. Uvidíte zde rodiny chudé, chudší, i nejchudší, které bydlí v nejnuznějších chatrčích, z nichž řada je bez elektriky nebo kanalizace. Chatrče a zase chatrče, kde jen oko dohlédne, jsou postaveny z toho, co bylo zrovna po ruce.
Soweto bylo založeno v roce 1901, kdy byla zavedena brutální separace lidí. Černí se museli z Johannesburgu vystěhovat, a to i přesto, že bydleli ve svých vlastních domech. Do podvědomí světa vstoupilo Soweto v roce 1976, kdy poklidně protestující studenti dávali najevo nesouhlas se zavedením afrikánštiny (jazyka vládnoucí menšiny) jako vyučovacího jazyka. Policie zastřelila třináctiletého Hectora Petersona a potom ještě dalších dvě stě lidí. Dnes na tomto místě stojí Muzeum apartheidu, které ukazuje, jak složitý život v období apartheidu byl.
Aparheid: Oficiální státní politika v letech 1948 až 1990, která byla založena na rozdělení společnosti dle rasy. Projevovala se oddělením např. dopravních prostředků pro bělošské a takzvané barevné obyvatele. Více na Wikipedii
Nikde na světě nenajdete ulici, kde by žili dva nositelé Nobelovy ceny. Pouze Vilakazi Street se tímto může pyšnit, žili zde – Nelson Mandela a arcibiskup Desmond Tutu. Nedaleko stojí největší kostel Regina Mundi, který v době bojů, byl místem setkání aktivistů a politiků.
Johannesburg leží na velkých ložiscích zlata, většina dolů však už byla uzavřena.
Johannesburg, přezdívaný jako město postavené na zlatě, je po Káhiře a Lagosu třetím největším městem Afriky. Dopočítat se přesného čísla obyvatel se stále nedaří, ale hovoří se o více než třech miliónech obyvatel. Jedno je jisté, Jozi, jak mu místní říkají, dosahuje rozlohy Lucemburska. Jen v centru města žije dva miliony lidí, z nichž je šedesát procent bez práce. Státní podpora prakticky nexistuje, proto se lidé často „živí“ kriminalitou.
„Je mi osmadvacet let“, říká mi náš průvodce Charles a dodává, „tady už žiji šestnáct let a moc dobré to není. Přestože mám práci a od doby apartheidu je situace o něco málo lepší, lidé se stále dělí na chudé, chudší, a nejchudší. K násilným činům v takové mase lidí dochází. A já se ptám, je to jinde ve světě lepší? Stačí nahlédnout do států v Asii, kde jsou atentáty téměř týden co týden a umírá při nich mnoho lidí, nebo na opačnou stranu zeměkoule a pak můžeme porovnávat. Nemyslím si, že jsme horší národ. Rok od roku je násilností méně. Co nás trápí a štve daleko více je, jak se naše země jmenuje. Proč právě Jihoafrická. V Afice je přeci fůra států a každý má svůj název. Žádný z nich se nejmenuje Východoafrický stát, Západní, či Střední Afrika.“
K nejhezčímu místu velkoměsta patří bezesporu část Newtownu, kde jsou vyhlášené restaurace, noční kluby, divadla, muzea. Při projíždění z jedné části do druhé, vás ohromí všudy přítomná zeleň, kvetoucí keře, stromy, fialově kvetoucí jacarandy a hlavně, jak je všude neskutečně čisto.
Pod Jižním křížem jsem procestoval dva tisíce pět set mil. Příště se z Jozi podíváme na sever této „pruhované“ a krásné země, k třetímu největšímu kaňonu na světě a do NP Kruger.