Cestovatelský portál – rady a tipy na cestu
Podrobnější informace: Wikipedie
Ostrov jen o něco málo větší, než bývalé Československo,
s vlnícími se čajovými plantážemi, terasovitými rýžovými poli,
majestátními sopkami, více než šedesáti procenty všeho obyvatelstva
Indonésie, je nazýván úrodná „Zahrada Východu“.
Do Indie jsme se vydali s Benem na objevnou výpravu po jihu a
vzpomínáme na ni s jedinečnou nostalgií. Indií jste šokováni,
zmrazeni v tropickém horku těmi všemi davy a drobnými unikátními
příběhy, které se všude okolo vás odehrávají.
Indonéský ostrov Sulawesi, který protíná rovník, je se svoji
rozmanitostí, krásou a mystickou atmosférou, velmi zajímavý. Při jeho
návštěvě vás stále nutí přemýšlet, jak zvláštní lidé tu žijí,
jaké mají zvyky a tradice.
Cesta z hornaté Torajské oblasti do města Sengkangu, které leží
u jezera Tempe, se nám protáhla až do pozdního odpoledne. Jsou čtyři
hodiny a naše snaha najít říční přístav na řece, která „napájí“
jezero Tempe stále marně hledáme.
Po setmění bloudím, minul jsem uličku vedoucí k hotelu a ztrácím
orientaci, hotelovou navštívenku jsem dnes zapoměl na pokoji a tak se ani
nemůžu svést taxíkem. Hotel nacházím až po dalších třech hodinách
zmateného chození po setmělé Sulejmánii.
Tbilisi je vybaveno zajímavým a pro našince velmi levným systémem
městské hromadné dopravy. Především zde jezdí výborné metro. Vagóny
ruské výroby jsou úplně stejné jako ty, které ještě před pár lety
převažovaly i u nás v Praze, a pamětníky jistě zaujme fakt, že
vstoupit do podzemky lze pouze skrze turnikety, které zdobily kdysi
i naše metro.
Slunce sálá víc a víc a vedro se stává nesnesitelným. Vím, že bude
ještě tepleji, pohybuju se tedy raději ve stínech domů. Potkávám muže
v tradičních šedých či šedozelených kurdských oděvech, nám
připomínající něco mezi montérkami a vojenským overalem, doplněné
arabským šátkem vázaným na vrchu hlavy.
„Tenhle tanec je z Kacheti… a tenhle z Chevsureti…,“ náš
známý, člen mladého divadelního souboru z Tbilisi, nám popisuje
počínání svého kolegy, který se poté, co se zvedl od dlouhého stolu
plného jídla, pustil bez varování do tance. Mužského sólového tance,
jaký se tančí po celém severním Kavkaze.
Arménie je pro mě šustění holubích křídel v opuštěném
studeném klášteru a praskání suchého lavaše uprostřed tržiště plného
smíchu, klapání podpatků a cinkání peněz. Je pro mě stejně něžná
jako doteky lidí v přeplněné horké mashrutce a stejně drsná jako
zacuchaná hříva naloženého osla, který schází po kamenité stezce plné
spadlých švestek.
Ve čtvrtek 12. 5. zakončilo Hnutí Brontosaurus sbírkovou akci
Společně pro školu v Himálajích benefičním
koncertem Lenky Dusilové s hostem Pavlem Liškou. Koncert v krásném
prostředí vygradoval velmi úspěšnou dražbou.