Rubrika: Maroko

Maroko? To je samá poušť, ne? Slyšel jsem dostkrát. Ne. Maroko, to je pestrá a různorodá krajina a pravou písečnou poušť aby tam člověk pohledal. No a přesně to jsme měli v plánu pro následující dny.

Pláže, mohutné hory Atlasu se čtyřtisícovkou Toubkal, zelené oázy, hluboké lesy, skalní města roztodivných tvarů všech odstínů hnědé, pitoreskní města dohromady tvoří bezpochyby ideální cestovatelský mix. Rozhlehlé pouště jsou vyprahlé kamenité pustiny a klasická písečná poušť je jen na několika místech v omezené rozloze. A to jsme museli vidět.

Merzouga

Duny v Maroku jsou hlavní turistická atrakce a klíčový zdroj peněz, takže nebyl problém se dostat do malé osady Merzouga, kde je jen několik hotelů a velbloudů osedlaných pro turisty. Kamenitá pustina tam plynule přechází až do několik desítek metrů vysokých dun. Ubytováváme se a jdeme na první průzkum. Písečné duny jsou přesně jak jsme si představovali – žluté, sypké, horké a za chvíli jsme je měli i v trenýrkách.

Výlet na velbloudech

Jako si v Las Vegas zajdete do kasína, v Maroku se musíte projet na velbloudech. Není poušť jako poušť. Všichni víme, že je to turisťárna, a možná nám je těch velbloudů i trochu líto, když je vidíme zaparkovaný se svázanýma nohama, ale ve finále tak člověk okusí aspoň trochu té berberské romantiky. Jdeme dva a průvodce. Mluví anglicky a pořád a pořád vykládá. Dozvídáme se spoustu věcí ze života v pustině. Možná doufá, že si pro jeho neustálé drmolení nevšimneme, že trasu o trochu zkracuje.

Opusťte poušť, prší!?!

Poslední večer se začíná dít něco divného. Je zataženo, chladněji než doposud. Jdeme spát. Ráno nás budí bubnování na střechu. Chvíli trvá, než přinutíme mozek připustit, že prší. Jdeme ven. Venku leje jako z konve a majitel hostelu radí, že jestli chceme dnes odjet, že máme jet co nejdřív, poněvaž v pozdějších hodinách hrozí povodeň.

Chvíli si pohráváme s myšlenkou, že uvíznout na poušti kvůli povodním může být docela sranda, ale pak vítězí opatrnost a další dodávkou jedeme pryč. Na cestě už jsou hluboké kaluže. Máváme zmoklým velbloudům a těšíme se někam do sucha.

Pokud toužíte po exotice, v Maroku ji dostanete se vším všudy. Stačí navštívit známá města, jako jsou Fés, Ait Benhaddou nebo Marrakéš. Odedávna Maroko táhne islámskou kulturou, ale i nezaměnitelnou arabskou atmosférou, kterou zmíněná místa rozhodně mohou nabídnout.

Fés – centrum marockých dějin

Pouť za ryzím Marokem začínáme v jednom z největších středověkých měst na světě. Fés nese také titul nejstaršího královského města v celém Maroku. Dlouhou dobu bylo toto město lidmi považované za centrum muslimské víry, tok dějin se tedy vždy přesouval sem, o čemž vypovídá i Fes al-Bali (staré město).

Kromě staré části Fésu tu poznáte i nové město, které již působí spíše turistickým dojmem. Většina návštěvníků se shoduje na tom, že nový Fés připomíná městečka jižní Francie. Setkáte se tu s noblesními kavárnami, elegantními restauracemi i širokými ulicemi jako kontrast ke starobylé části Fésu a vlastně k celému Maroku.

Ait Benhaddou – třešnička pro filmaře

Někdo Ait Benhaddou nazývá pouštním městem, někdo marockou vesničkou a jiní znají hlavně tu filmařskou část. A jaká by to byla dovolená v Maroku, kdybychom nenavštívili slavné město, kde se natáčel Gladiátor nebo z poslední doby třeba Princ z Persie (2010)? Režiséři moc dobře vědí, proč si Ait Benhaddou vybírají. Jde totiž o nejzachovalejší marocké místo, kde se nacházejí opravdu famózní historické kulisy včetně perfektního výhledu na kamennou poušť.

Marrakéš – červená perla jihu

Cestou po zajímavých místech Maroka se zastavíme ještě v Marrakéši. Městu se tu přezdívá „Červená perla jihu“, protože má červeně zbarvené hradby a půdu, což ale není ta nejzajímavější informace. Turisté cestují na last minute do Marakkéše, aby nasáli jedinečnou atmosféru a podívanou na známém náměstí Jemaa el-Fina. Seženete tu téměř cokoliv, ale hlavně se tady potkáte se zaklínači hadů, břišními tanečnicemi nebo kejklíři jako kdybyste se vydali do dob minulých. Kromě rušného náměstí ještě můžete prozkoumat osm století starý a 77 metrů vysoký minaret Kutubia. Nudit se v Marrakéši určitě nebudete.

Více se o dovolené v Maroku dozvíte na http://www.blue-style.cz/maroko/.

Třetí největší mešita na světě. Dvě stě metrů dlouhá, sto metrů široká s dvě stě metrů vysokým minaretem – údajně se do tohoto gigantu vejde chrám Sv.Petra v Římě. Kdo se pyšní touto stavbou? Nejspíš všichni muslimové, ale vlastnické právo na ní mají Maročané, respektive Marocké království. Je to velká mešita Hasana II.

Velká mešita Hasana II. zdobí pobřeží marockého města Casablanca, jež je hlavním městem regionu Velká Casablanca a zároveň je hospodářským a kulturním střediskem Maroka. I přes své kulturní a hospodářské postavení v království, neměla Casablanca žádnou historickou památku. Právě proto si ji konstituční monarcha Hasan II.(vláda 1961 – 1999), syn krále Muhammada V., vybral k výstavbě svého „památníku“. Bohužel vybudování takto obrovské stavby nebyl zrovna šťastným nápadem.

Stavba mešity byla započata roku 1980, podle plánu francouzského architekta Michela Pinseaua. Stavěla se celých třináct let a v roce 1993 vyrostla do nejvyšší stavby Marockého království, kdy byla slavnostně otevřena a zpřístupněna veřejnosti.

Zdálo by se, že tuto přerostlou mešitu by neměl být problém najít. Svou velikostí je přeci nepřehlédnutelná a leží přímo na břehu Atlantiku. Ovšem díky neproniknutelné mlze, vzniklé vysokým výparem z oceánu, vyskytující se na pobřeží celkem často, je spíše k nenalezení. Ale když má člověk štěstí a mlha se rozfouká či rozplyne, ukáže se mu tento skvost v celé své kráse a velikosti. Je těžké popsat dojem z velikosti mešity. Je tak velká, že se prostě do vašeho zorného pole nevleze, natož pak do hledáčku fotoaparátu. Při snaze zdokumentovat minaret musíte být hodně, honě daleko a ležet při tom téměř na zemi. Tak asi tak…

Co vás zaujme kromě samotných zdí mešity, je obrovské nádvoří určené pro 80 000 věřících, kteří neměli to štěstí a nevešli se mezi 25 000 vyvolených, jež se mohou modlit uvnitř mešity. Celková kapacita mešity je tedy něco přes 100 000 lidí. Dále jsou oči tahány tradičním zdobením islámskými ornamenty, tu vylepšené velmi drahým materiálem.

Toto jsou věci, které lze obdivovat z venku a zadarmo. Zde je nutné podotknout, že mešita Hasana II. je v Maroku jako jediná zpřístupněná nemuslimům. Pro nevyznavače islámu jsou zde za 120 MAD, 60 MAD pro studenty (marocký dirham, 1 MAD = 2,67 Kč) hodinové prohlídky mešity a jejího zákulisí s průvodcem. Ten s Vámi projde hlavní sál (i jako nemuslimové se musíte vyzout a nepohybovat se po prostorách s holými pažemi, rameny a nohami, ženy si musí ještě zahalit hlavu), místnost pro očistu (muslimové si před tím, než vstoupí do mešity omyjí nohy, ruce a obličej, vše má svá pravidla), a lázně. Na prohlídce můžete obdivovat neuvěřitelné prostory mešity, šikovnost řemeslníků a dovíte se zajímavosti, že mešita má otvírací střechu, místnost určena pro očistu že je omítnuta jakousi speciální velmi drahou směsí nepodléhající vlhku, že lázně z mramoru, benátského skla a zlata nebyly nikdy použity a že na vrcholu minaretu je zařízení vysílající při slavnostních příležitostech laserový paprsek, jež je namířen k Mekce a je viditelný do vzdálenosti třiceti kilometrů.

Zmiňovala jsem se o tom, že postavit tento chrám nebyl zrovna šťastný nápad. Mešita do dnešní doby spolkla jednu miliardu dolarů, což značně převyšuje rozpočet země. A mešita ještě nepřestala peníze polykat. Její krásná romantická poloha na břehu oceánu není zrovna vhodná. Moře začalo podemílat ochoz, na kterém mešita stojí a nyní tam probíhají zpevňovací a protierozní práce. Kde vzal Hasan II. finance na postavení svého snu? No… všichni Maročané dobrovolně – nedobrovolně odváděli část ze svého výdělku na stavbu mešity. A ještě k tomu při její realizaci dobrovolně a zadarmo pomáhali. Ptáte se jak to? Je to poznat i z řeči průvodce – Maročané jsou na svou mešitu velice pyšní a hrdí a moc ji chtěli.

Ano. Maroko se mešitou Hasana II. zvýraznilo ve světě. Do Casablanci je lákáno více turistů, věřících i nevěřících. Je málo zemí, které se mohou světu pochlubit podobným architektonickým skvostem. Ale stálo to za to? Kde by teď možná Marocké království bylo, kdyby čas, lidi a hlavně finanční prostředky investovalo jinam, než do vladařského vrtochu…?