Až ke kořenům všeho zla…

Rozšířeným jevem dnešní doby je obecné stěžování se. Stěžování
se na politiky, kteří lžou a kradou, na nedostatek práce a špatné
pracovní podmínky, na nízkou mzdu, na špatné vztahy mezi lidmi, na krizi a
na mnoho jiných věcí. Avšak každý z nás vidí příčiny tohoto
všeho v něčem jiném.

Někdo v pravicové politice a její představitelích, jiný zase
v politice levicové a její příznivcích. Někdo v politice USA a
států Evropské unie a jiný vidí zase úhlavního nepřítele všeho pokroku
v Rusku. Nadává se na poslance a úředníky, na primátory, na
policisty, na banky, na finanční skupiny, přičemž každý z nich nese
nepochybně určitý díl viny na tom, že se nemáme tak dobře, jak bychom
chtěli.

Lidé jasně cítí a dennodenně prožívají, že takovým způsobem,
jakým to funguje dnes to není úplně v pořádku, ovšem ve vnímání
příčin tohoto stavu se jejich názory rozcházejí. A právě
z toho důvodu, že se stále nenašla ta pravá a jediná skutečná
příčina se poměry stále čím dál více zhoršují. A zhoršují se
nejen u nás, ale i z našeho pohledu v blahobytném a dobře
fungujícím západě, přičemž světu hrozí i navzdory všem
dosavadním opatřením nová finanční krize.

Něco tu musí být špatné! Musí zde být nějaká skrytá, neznámá
příčina, která dohnala svět do krize a která dále způsobuje neustálé
zhoršování poměrů.

Co je tou příčinou? Kde pramení všechno toto zlo?

Žel, skutečná pravda bude pro mnohé nepřijatelnou. Nebudou totiž
ochotni akceptovat pravého viníka. Skutečného viníka, kterým nejsou ani
politici, ani finanční skupiny, ani banky, ale je jím kupodivu prostý,
obyčejný člověk. Je jím každý z nás! Každý jednoduchý a
obyčejný člověk, který je živitelem, podporovatelem a udržovatelem
dnešního systému, založeného na osobním egoismu. Založeného na
preferování prospěchu vlastního já, a to třeba i na úkor jiných,
pokud to člověku může přinést osobní výhody a osobní prospěch.

Ano, většina lidí chce především dobro a všemožné výhody hlavně
pro sebe samých. To je jádrem jejich životního snažení. Je jím dosažení
osobního prospěchu, který je pro nás rozhodující a to i tehdy, pokud
tím nějak poškodíme někoho jiného a způsobíme mu ztrátu. Náš osobní
zájem je pro nás prvořadý a pokud při jeho dosahování podvedeme jiného,
​​mnohokrát to považujeme za vlastní šikovnost.

Přiznejme si, že život průměrného, ​​obyčejného člověka je
vrchovatě naplněn osobním egoismem. Egoismem, který je vlastní téměř
všem lidem. No a ti, co jsou v této oblasti najdůvtipnějšími a
nejšikovnějšími, ti se dokázali vyšvihnout na ty nejvyšší místa. Na
nejvyšších místech společnosti, států a celého světa jsou mistři
našich vlastních chyb! Jsou mistři lidského egoismu, kteří dokázali
uplatňování tohoto systému rozvinout až téměř k dokonalosti.
A v souladu s tímto principem se neustále snaží i nadále
dosahovat především svůj osobní prospěch, a to za jakoukoliv cenu.
I za cenu toho, že podvádějí, lžou a ožebračují lidí, či dokonce
celé národy. A to vše má tendenci stále více se stupňovat. Proto
jsou bohatí stále bohatšími a chudí stále chudšími.

A celý tento systém může fungovat jen proto, že běžní,
obyčejní lidé jsou jeho podporovateli. Neboť vnitřně uznávají přesně
ten jistý princip. Princip osobního egoismu v dosahování přednostního
práva osobního prospěchu i na úkor jiných, pokud na to přijde.
Přiznejme si, že většina lidí koná přesně takto i když
samozřejmě v malém a v rámci svých omezených možností. Ti
nahoře, kteří nám vládnou konají totéž, jenže ve velkém. Oni
v tom byli prostě „nejlepší“ a proto se dostali až nahoru.
Nemohli by se však nahoře udržet a setrvat tam, pokud bychom je my tady dole
nepodporovaly. Pokud bychom je nepodporovali uznáváním stejných
„hodnot“.

Funkčnost současného systému drží při životě vnitřní souhlas a
vnitřní souznění většiny populace. Toto souznění spočívá
v uznávání principu osobního egoismu, spojeného s přípustností
dosahování prospěchu i na úkor jiných.

Většina lidí tedy vnitřně schvaluje systém, ve kterém žijeme. A
„mistři“ toho, co všichni schvalujeme nám vládnou a jejich
vláda způsobuje, že životní poměry se stávají stále horšími.

Lidé však mají co si zaslouží! Ve svém životě totiž prožívají
důsledky právě té „hodnoty“, kterou sami uznávají.
A mistři této hodnoty jim vládnou, zatímco oni je uznáváním této
hodnoty podporují.

Lidé v každodenním životě tedy prožívají pouze důsledky svého
vlastního egoismu. To, co jsou nuceni prožívat pro ně vytvořil egoismus,
který uznávají. Prožívají to, co pro ně vytvořili mistři jejich
vlastního hodnotového systému.

Pokud si toto všechno uvědomíme pochopíme, že je v tom
spravedlnost, která vyráží dech. Spravedlnost, na základě které lidé
trpí důsledkem nesprávných hodnot, které uznávají a podporují.
A trpí proto aby pochopili, že tyto hodnoty nejsou správně. Že právě
nesprávnost hodnot, kterým věří a které uznávají jim způsobuje všechno
utrpení a bídu. Utrpení, strádání a bídu, kterých se mohou zbavit pouze
tehdy, pokud od „hodnot“, které je způsobují ustoupí a začnou
uznávat hodnoty úplně jiné. Zcela opačné!

Pokud tedy je to v našem případě osobní egoismus, který ničí
člověka a lidstvo, egoismus, který dovoluje dosahovat osobních výhod a
prospěchu i na úkor jiných, tak opakem této pseudo hodnoty je
osvícená zásada dbát při každém úsilí o svůj osobní prospěch
v naprosto stejné míře i prospěchu jiných. Nečinit prostě nic,
co by přineslo výhody mně samotnému, ale poškodilo by jiného. Člověk se
musí naučit hledět při všem svém jednání na zájmy jiných ve stejné
míře, jako na své vlastní. Toto je princip, který musí přijmout za svůj
každý člověk, který chce, aby byl jeho vlastní život už konečně
hezčím a harmoničtějším. Toto je princip, jehož dodržováním
přestaneme podporovat princip nesprávný a tím ho přestaneme vyživovat a
podporovat. A obluda egoismu, dosud podporovaná miliardami lidí tím
začne postupně ztrácet na síle a vitalitě. Začne slábnout a její hlavní
představitelé začnou ztrácet půdu pod nohama. A tím začnou slábnout
i projevy zla, kterým démon egoismu lidí utlačuje.

Jedině tímto způsobem je možné zastavit zlo a úpadek, které se ve
světě stále více šíří. Svět musí už jednou prostě pochopit, že
nikdo nesmí kráčet k vlastnímu štěstí po hřbetech jiných. To je
zvrácený princip, kterému uvěřil tento svět a který tomuto světu
přináší krize, nepokoje a bídu.

Ne, člověk nesmí kráčet za svými životními cíli na úkor jiných,
ale naopak, má druhých podporovat. Má brát na ně a na jejich zájmy stejný
ohled a jako na sebe a své vlastní zájmy.

V těchto jednoduchých skutečnostech je skrytá podstata! Podstata
všeho současného zla, ale aj podstata možného budoucího dobra.
Jednotlivci, obyčejní a prostí lidé rozhodují o tom, kam kráčí
tento svět a v jakých hmotných podmínkách budou muset žít. Pokud
budou i nadále žít svým malým a osobním egoismem, budou podporovat
egoistický systém, jehož mistři nám budou vládnout a ničit nás.

Pokud však přestanou živit tuto hydru a začnou být sami lidštějšími
k jiným, začnou přihlížet na jejich zájmy stejně, jako na své
vlastní, pak se na vrchol společnosti budou moci dostat mistři jejich
vlastních ctností přesně tak, jak se nyní dostávají na vrchol mistři
jejich vlastních chyb.

Pak však už lidé nebudou mít důvod nadávat na ty tam nahoře, ale
naopak, budou si je ctít a vážit. Všechno toto je totiž zákonitý a velkou
všemoudrosti univerza řízený děj, na jehož základě se lidstvu, lidem a
jednotlivcům dostává důsledné spravedlnosti. Důsledné spravedlnosti,
spočívající v tom, že se jim vždy dostane přesně toho, co si
zaslouží.

Staňme se tedy dobrými a nesobeckými a přijde k nám dobro proto,
že si ho zasloužíme. Nebo zůstaňme nadále věrni svému osobnímu egoismu
a budeme sklízet zlo, bídu, utrpení a krize, protože přesně tohle si
zasloužíme.

http://kusvetlu­.blog.cz/ v spolupráci
s M.Š.