ZOO Dusit v Bangkoku

0
362
Při pohledu do výběhu se člověku mimoděk dere na mysl Noemova archa, v tomto případě pod jakýmsi slunečníkem (nebo deštníkem?). Když tak člověk kouká na to, jak si tu spokojeně hodují ze společného korýtka různá zvířátka, říká si proč to nejde i mezi lidmi?!

Je to jako malý zázrak, jako malý ostrůvek živé přírody uprostřed sice životem kypícího, ale zároveň přelidněného a smogem zahlceného Bangkoku. Projdeme–li se ulicemi, které ve dne, v noci žijí horečnatým životem a snad jen k ránu trochu zvolní ve svém hektickém tempu, pochopíme, proč ta touha zdejších obyvatel po kousku zeleně, kousku přírody.


Zoologická zahrada Dusit byla původně součástí královských zahrad, od kterých je dělila pouze dnešní ulice Ramy V. Patřila k ní i druhově pestrá a rozsáhlá botanická zahrada, ale když byla v roce 1938 ZOO zpřístupněna veřejnosti, plně se zaměřila na chov zvířat. Když se z ní v roce 1954 stala opravdu plnohodnotnou zoologickou zahradou, zaměřovala se již výhradně na chov zvířat. Na poměrně nevelké rozloze 47 akrů vznikly expozice, ve kterých návštěvníci shlédnou na 1000 ptáků, 300 savců a 300 plazů. V celé své historii se tato instituce těšila výrazné podpoře thajského krále, díky jehož intervenci byla přijata do mezinárodní asociace zoologických zahrad. Zahrada není však oblíbena pouze panovníkem, ale výrazné popularitě se těší i u thajského obyvatelstva. Vždyť během jednoho jediného roku sem přišlo na 2,5 miliónu návštěvníků. Srovnáme-li rozlohu třeba pražské ZOO s rozlohou té bangkocké, je nám jasné, že v době státních svátků a podobných příležitostí, tu musí být pěkně těsno!

Asi nejlepší je zavítat do zdejší ZOO hned po osmé hodině ranní, kdy se její prostory otevírají návštěvníkům. Ještě trochu ospalí varani skvrnití na Vás zamžourají ze zdejšího jezírka, ve kterém se pohodlně převalují. Dovolit si to mohou. Jsou v Thajsku, kde teplota vzduchu i vody setrvává na velmi příjemných teplotách prakticky po celý rok. Chtěl bych je vidět třeba v Praze za zimních mrazíků. To by byl jiný cvrkot! Dalšího povaleče načapáme hned v zápětí. Hroch se povaluje ve svém bazénu a my se jen dohadujeme, jakou teplotu jeho lázeň může dosahovat. Asi dost vysokou. Třeba tu už bude odpoledne plavat pár metráků hrošího ovárku! Opice nemají nic lepšího na práci, než si vybírat „blechy“ z kožichu a orangutaní madam se přebírá ve snídani a hezky pomalu přemítá nad tím, co si dát k snědku. Sakra, proč mi pořád dere na mysl naše poslanecká sněmovna, senátoři,…?!


Čekali jsme, že s přibývajícím časem trochu vzroste aktivita zdejších „sportsmenů“, ale byla to jen bláhová naděje. Medvědi baribalové se povalovali na zádech a přemýšleli nad tím, zda by jim vedení zahrady nemohlo pořídit třeba „holuby, které by jim sami lítali do tlamy“. Krajty, anakondy, kobry, leguáni a další „cháska“ z pavilonu plazů a obojživelníků taky ještě pospávala, a tak jsme se tu cítili skoro jako doma. Poslanecká sněmovna po obědě – asi tak!

Gaviálové a krokodýlové mrtvolně strnulí s pootevřenými tlamami to taky zrovna „nerozproudili“, a tak hvězdou dne byl nakonec umělý pterodactylus na neméně umělé skále, který měl alespoň roztažená křídla a evidentně se chystal vzlétnout. Odvážný umělecký záměr v této jinak „bujaré“ atmosféře!


Ale teď zase chvilku vážně. Dusit zoo je jednou ze zoologických zahrad, která se musí pokoušet na malém prostoru nabídnout návštěvníkům co nejpestřejší podívanou. Nemá kolem sebe prostor, do kterého by mohla expandovat. Nemůže rozšiřovat výběhy, přistavovat expozice. Přesto tu však nabízí poměrně pestrou, i když většinou na faunu asijského kontinentu zaměřenou, exkurzi do živočišné říše a pokouší se v rámci skrovných možností nabídnout návštěvníkům to, co má správná ZOO nabízet. Zábavu, relaxaci, ale také poučení a setkání s přírodou v její ryzí podobě.

Je to jako malý zázrak, jako malý ostrůvek živé přírody uprostřed sice životem kypícího, ale zároveň přelidněného a smogem zahlceného Bangkoku. Projdeme–li se ulicemi, které ve dne, v noci žijí horečnatým životem a snad jen k ránu trochu zvolní ve svém hektickém tempu, pochopíme, proč ta touha zdejších obyvatel po kousku zeleně, kousku přírody.


Zoologická zahrada Dusit byla původně součástí královských zahrad, od kterých je dělila pouze dnešní ulice Ramy V. Patřila k ní i druhově pestrá a rozsáhlá botanická zahrada, ale když byla v roce 1938 ZOO zpřístupněna veřejnosti, plně se zaměřila na chov zvířat. Když se z ní v roce 1954 stala opravdu plnohodnotnou zoologickou zahradou, zaměřovala se již výhradně na chov zvířat. Na poměrně nevelké rozloze 47 akrů vznikly expozice, ve kterých návštěvníci shlédnou na 1000 ptáků, 300 savců a 300 plazů. V celé své historii se tato instituce těšila výrazné podpoře thajského krále, díky jehož intervenci byla přijata do mezinárodní asociace zoologických zahrad. Zahrada není však oblíbena pouze panovníkem, ale výrazné popularitě se těší i u thajského obyvatelstva. Vždyť během jednoho jediného roku sem přišlo na 2,5 miliónu návštěvníků. Srovnáme-li rozlohu třeba pražské ZOO s rozlohou té bangkocké, je nám jasné, že v době státních svátků a podobných příležitostí, tu musí být pěkně těsno!

Asi nejlepší je zavítat do zdejší ZOO hned po osmé hodině ranní, kdy se její prostory otevírají návštěvníkům. Ještě trochu ospalí varani skvrnití na Vás zamžourají ze zdejšího jezírka, ve kterém se pohodlně převalují. Dovolit si to mohou. Jsou v Thajsku, kde teplota vzduchu i vody setrvává na velmi příjemných teplotách prakticky po celý rok. Chtěl bych je vidět třeba v Praze za zimních mrazíků. To by byl jiný cvrkot! Dalšího povaleče načapáme hned v zápětí. Hroch se povaluje ve svém bazénu a my se jen dohadujeme, jakou teplotu jeho lázeň může dosahovat. Asi dost vysokou. Třeba tu už bude odpoledne plavat pár metráků hrošího ovárku! Opice nemají nic lepšího na práci, než si vybírat „blechy“ z kožichu a orangutaní madam se přebírá ve snídani a hezky pomalu přemítá nad tím, co si dát k snědku. Sakra, proč mi pořád dere na mysl naše poslanecká sněmovna, senátoři,…?!


Čekali jsme, že s přibývajícím časem trochu vzroste aktivita zdejších „sportsmenů“, ale byla to jen bláhová naděje. Medvědi baribalové se povalovali na zádech a přemýšleli nad tím, zda by jim vedení zahrady nemohlo pořídit třeba „holuby, které by jim sami lítali do tlamy“. Krajty, anakondy, kobry, leguáni a další „cháska“ z pavilonu plazů a obojživelníků taky ještě pospávala, a tak jsme se tu cítili skoro jako doma. Poslanecká sněmovna po obědě – asi tak!

Gaviálové a krokodýlové mrtvolně strnulí s pootevřenými tlamami to taky zrovna „nerozproudili“, a tak hvězdou dne byl nakonec umělý pterodactylus na neméně umělé skále, který měl alespoň roztažená křídla a evidentně se chystal vzlétnout. Odvážný umělecký záměr v této jinak „bujaré“ atmosféře!


Ale teď zase chvilku vážně. Dusit zoo je jednou ze zoologických zahrad, která se musí pokoušet na malém prostoru nabídnout návštěvníkům co nejpestřejší podívanou. Nemá kolem sebe prostor, do kterého by mohla expandovat. Nemůže rozšiřovat výběhy, přistavovat expozice. Přesto tu však nabízí poměrně pestrou, i když většinou na faunu asijského kontinentu zaměřenou, exkurzi do živočišné říše a pokouší se v rámci skrovných možností nabídnout návštěvníkům to, co má správná ZOO nabízet. Zábavu, relaxaci, ale také poučení a setkání s přírodou v její ryzí podobě.