„Nemám nyní žádné peníze. V těchto těžkých časech musíme šetřit. Prusové způsobili velké škody i na našem majetku. Bude trvat roky, než se zotaví. Téměř polovinu koní musíme prodat a žít skromně,“ napsal František Josef I. své manželce Alžbětě v roce 1866, jen pár týdnů po prohrané bitvě u Sadové.

Venkovský palác Gödöllő

Vojáky zraněné v bojích na Chlumu a dočasně ubytované v jízdárně zámku Gödöllő se tehdy císařovna chystala navštívit. Zároveň ale v dobách prusko-rakouské války hledala v Maďarsku útočiště pro své děti Rudolfa a Giselu. Pronajatou vilu v Budě považovala za příliš malou a na budínském hradě se jí v létě nelíbilo kvůli velkému horku. Toužila po paláci na venkově a Gödöllő jí padlo do oka. Císař ale palác kvůli špatné finanční situaci způsobené válkou kupovat nechtěl. Nakonec se však Alžběta dočkala. Přání jí splnila uherská vláda. František Josef I. byl totiž na základě korunovační přísahy z roku 1867 povinen trávit určitý čas v Uhersku. Vláda pro tyto příležitosti dala královskému páru k dispozici budínský hrad jako politický úřad a jako „dar lidu“ chtěla věnovat rezidenci na venkově, kde by mohli odpočívat. Volba padla na zámek v Gödöllő, městě asi 30 km severovýchodně od Budapešti, kam se dnes lze dostat z maďarské metropole autobusem nebo příměstským vlakem zhruba za 45 minut.

Jeden z nejkrásnějších maďarských zámků dal v první polovině 18. stol. postavit hrabě Antal Grassalkovich I., který se mohl pochlubit jednou z nejúžasnějších kariér své doby. Z pouhého advokáta se stal jedním z nejvlivnějších uherských magnátů a nejvyšším státním pokladníkem. Nashromáždil obrovský rodinný majetek a vybudoval několik paláců. Elegantní Gödöllő, postavené podle návrhu Andráse Mayerhoffera, patří ke skvostům barokní architektury. Navštěvovala ho i císařovna Marie Terezie, která měla pro svého důvěrníka Grassalkoviche slabost.

Antal Grassalkovich II. dal v 80. letech 18. stol. přistavět k nejjižnějšímu zámeckému křídlu divadlo, jež bylo první kamennou scénou s kulisami na území Maďarska. Hrálo se v něm ale jen tehdy, když pobývalo na zámku panstvo, což bylo jen několik týdnů v roce, protože většinu času trávil Grassalkovich ve Vídni. Rozlehlý zámek s více než stovkou pokojů doplňovaly kostel, oranžérie a lázně, na druhé straně stáje s jízdárnou. Po roce 1841, kdy Grassalkovichové vymřeli, noví majitelé na zámku téměř nepobývali, a tak chátral. V roce 1867 ho koupil uherský stát a po opravách vedených známým stavitelem Miklósem Yblem věnoval Františku Josefovi a Alžbětě jako korunovační dar.

Gödöllő v rukách císařovny Sissi

Na zámku trávili několik měsíců v roce, hlavně na jaře a na podzim. Císař zábavě a odpočinku příliš neholdoval. Dnešním slovníkem typický workoholik se silným smyslem pro povinnost pracoval od časného rána do pozdní noci s krátkými přestávkami na procházku nebo jídlo. Rád se ale zúčastňoval honů, hlavně na vysokou. Komnaty a schodiště v Gödöllő zdobily jeho trofeje. Zámek si oblíbila hlavně Alžběta, která sem utíkala před nenáviděnými dvorními povinnostmi. Každodenní život tu byl mnohem příjemnější než ve Vídni. Císařovna si mohla nikým nerušena číst, učit se jazyky, psát nebo se podle libosti procházet. Místní lidé ji milovali, zámecký personál byl ochoten udělat pro ni první poslední. Císařovna se naučila výborně maďarsky, milovala koně i uherskou aristokracii a byla považována za jednu z nejlepších jezdkyň v Uhrách i nejkrásnější dámu v zemi. Když „Sissi“ zatoužila po společnosti, uspořádala velkolepé koňské dostihy, chrtí závody nebo hon. Často ji navštěvoval zejména hrabě Gyula Andrássy. Sissi se stýkala i s místními cikány, obdivovala jejich tance, hudbu i vrozenou svobodu. Několikrát je na zámku hostila. František Josef I. to nerad viděl, všechny výstřelky ale musel tolerovat. Naposledy byla Sissi v Gödöllő v říjnu 1897. Po její smrti přijížděl císař na zámek již mnohem méně, naposledy v roce 1911. Rozpadem Rakouska-Uherska pak vstoupilo Gödöllő do nové, ve srovnání s idylickými časy královny Sissi velmi bouřlivé éry.

Využití paláce ve 20. století

Nejprve se zde usadilo vedení jepičí Maďarské sovětské republiky, v roce 1920 se pak stal zámek sídlem zemského správce, admirála Miklóse Horthyho. Často sem přijížděl odpočívat i lovit, a tak se zde znovu objevovali zahraniční hosté a aristokraté. Za Horthyho byl v zahradě vybudován protiletecký kryt, propojený se zámkem podzemní chodbou. Během druhé světové války zámek neutrpěl žádné škody, až ho na podzim 1944 téměř kompletně vyloupili němečtí vojáci. Po válce je vystřídali sovětští osvoboditelé Maďarska, kteří tu zřídili polní nemocnici a v hospodářských budovách měli od roku 1950 kasárna. Obytné prostory sloužily jako domov důchodců.

Chátrání zámku skončilo až v polovině 80. let, kdy stát začal s rekonstrukcí, jež mu postupně vrací jeho někdejší lesk a noblesu. Návštěvníkům jsou zpřístupněny renovované sály středního křídla, slavnostní sál zdobený zlatobílým štukováním a část královských obytných prostor. Obrazy, zbraně, nábytek a řada obrazů představují prvních sto let zámecké historie a život Grassalkovichovy rodiny. Připomíná se i častá přítomnost císařovny Alžběty. Její pokoj byl zrenovován v původní fialové barvě, kterou měla ráda.

Časy, v nichž žila Sissi, oživuje také Jezdecký park v Domonyvölgy, jen pár kilometrů od Gödöllő. Vybudovali ho bratři Vilmos a Zoltán Lázárovi, kteří se věnují vozatajskému sportu a získali víc než tucet titulů z mistrovství světa. Několikrát denně se tu konají atraktivní vystoupení čikošů, někdejších honáků dobytka v maďarské pustě. Předvádějí své mistrné jízdy na koňských hřbetech vestoje, práskání bičem a další kousky. Na koni se také ukáže císařovna Sissi. Návštěvníci se mohou svézt na voze taženém koňmi, ale také si zkusit ovládat koně zapřažené do kočáru mezi překážkami tak, jak to dělají bratři Lázárovi na vozatajských soutěžích. Děti si mohou prohlédnout malou zoo s maďarskými domácími zvířaty.

Ti, kteří si prohlídku zámku z dětských let pamatují jako pochod ve filcových papučích skrz nekonečné sály pod dohledem průvodce, jehož výklad ve třetí komnatě pomalu přestáváte vnímat, budou na zámku v Letovicích překvapeni. Průvodkyně podá výklad na nádvoří před vstupem do zámku a dál už jdete bludištěm zámeckých komnat sami. Narozdíl od jiných zámků se zde můžete zdržet jak dlouho chcete a pokud nic nezničíte, můžete si po libosti vyzkoušet některý z nesčetných zámeckých klavírů, listovat v knihách ze zámeckých knihoven, či si do sytosti užít výhledu z balkónu v nejvyšším patře.

Že se vám to nezdá? Že tušíte nějaké ale? Máte pravdu.

{{reklama()}}

Zámek na kopci nad městečkem svítí do kraje čerstvě opravenou fasádou. V parku, který ho obklopuje, je vzorně posekaná tráva. Plot zámeckého parku by si zasloužil vyměnit. Budovy koníren a jízdáren naléhavě volají po rekonstrukci. Stav, který je více či méně běžný i na ostatních památkách. Překvapení vás čeká uvnitř.

Prohlídka začíná ve vinném sklepě jako stvořeném pro podzimní posezení s větší partou přátel. Hned v sousedním sklepení se nachází středověká mučírna s hladomornou, odkud se ozývá děsivé kvílení a skřeky. V morbidních aranžích se tu setkávají figuríny katů i vyslýchaných, vycpanina vypelichaného dravce s mučícími nástroji, starou lucernou a plechovým nočníkem. Z koutů koukají již poněkud nazelenalé zazděné ženštiny. Atmosféra jako z béčkového hororu. Kdo chce, může tu strávit noc.

Stručně z historie zámku Letovice

První zmínky o tvrzi v Letovicích pocházejí z roku 1250 až 1274. Písemně je zdejší hrad zaznamenán v roce 1360. Na počátku 15. století hrad zničili husité. V druhé polovině 15. století byl hrad obnoven. Ve druhé polovině 16. století byly provedeny úpravy interiéru a opevnění. Za třicetileté války, roku 1643 hrad dobyli Švédové. Na konci 17. století bylo jádro hradu přestavěno na raně barokní zámek. V roce 1724 zámek i okolní městečko vyhořely. Úpravy pokračovaly i po požáru. V roce 1820 získal zámek současný vzhled díky empírovým a pseudogotickým úpravám. Současně byly dostavěny konírny a jízdárny. V letech 1881 – 1885 byl okolo zámku vybudován anglický park. Po roce 1945 byl zámek převeden do majetku MěNV Letovice. Po roce 1989 byl v restituci jako naprosto zdevastovaný vrácen hraběti Kálnokymu. Od roku 2004 začalo město společně s majitelem investovat do statického zajištění a sanace sklepení a jízdáren. Rovněž proběhla úprava zámeckého parku. V roce 2004 byl zámek prodán Bohumilu Vavříčkovi, který pokračuje v jeho rekonstrukci.

Interiéry zámku ostře kontrastují s perfektně opravenou fasádou. Bludištěm vás vedou šipky střídavě natištěné na papíře a místy natvrdo načmárané barvou přímo na zdi. Prakticky po celou dobu prohlídky se pohybujete po staveništi mezi panoptikálně naaranžovanou zaprášenou starožitnou veteší. V malebných obrazech se tu setkává nekonečné množství starých klavírů, vypelichaných vycpanin, školních nástěnných obrazů. V zámecké obrazárně najdete portréty prezidentů a stěny obložené diplomy dávno zapomenutých brigád socialistické práce. Schodiště zdobí starý Mercedes. Nikoli auto, ale psací stroj stejné značky, který tu ještě s několika dalšími nahrazuje sochy. Staré křeslo láká k posezení za šicím strojem, nad marxistickým spiskem kouká ze zdi svazek drátů… Zkrátka atmosféra jak ze šíleného snu. Živě jsem si dokázal představit, že by se tu natáčel nějaký pěkný zombie horror ve stylu Choking hazard. Na konci prohlídky se najednou přenesete do jiného světa. Projdete několika čerstvě opravenými místnostmi a sejdete točitým schodištěm do naparáděné restaurace, která byla vybudována v bývalé konírně.

Cílem prohlídky je ukázat, jak postupuje rekonstrukce zámku, který se před úplnou zkázou podařilo zachránit málem v hodině dvanácté. Po roce 1945, kdy byl zabaven pánům z Kálnoky, sloužil zámek všem možným účelům. Postupně zde byly kanceláře, úřednické byty a dokonce sklady státního statku či armády. O zámek se celá léta nikdo nestaral, takže postupně chátral, až se nakonec v některých místnostech propadly stropy.

Původní majitel Alexander Kálnoky, jemuž byl zámek vrácen v restituci, si s objektem nevěděl rady. Náklady na opravu odhadovali odborníci na 1,5 miliardy korun. V roce 2005 jej prodal starožitníkovi Bohumilu Vavříčkovi. Ten zvládl nejnutnější opravu památky za 30 milionů. V roce 2008 jej pak zpřístupnil veřejnosti. V roce 2008 zámek také získal ocenění jako nejlépe opravená památka v Jihomoravském kraji.

V současné době zámek nabízí kromě netradičních prohlídek možnost pronájmu některých prostor, přespání v hladomorně a uspořádání svatebního obřadu včetně pronájmu novomanželského apartmá. Kromě toho tu najdete starožitnictví a každou první neděli v měsíci se zde konají burzy starožitností.

Výtěžek chce majitel postupně investovat do opravy zámku, takže postupně bude ubývat nesporně originálních expozic a v budoucnosti pravděpodobně budou veřejnosti přístupné pouze některé prostory. Kromě zámku by měly být opravené i další objekty. V bývalé letní a zimní jízdárně by mělo vzniknout muzeum zemědělské techniky, jehož zárodky se zde nacházejí prozatím ve stavu dosti podobném, jako většina zámeckých interiérů.

Ti, kteří si prohlídku zámku z dětských let pamatují jako pochod ve filcových papučích skrz nekonečné sály pod dohledem průvodce, jehož výklad ve třetí komnatě pomalu přestáváte vnímat, budou na zámku v Letovicích překvapeni. Průvodkyně podá výklad na nádvoří před vstupem do zámku a dál už jdete bludištěm zámeckých komnat sami. Narozdíl od jiných zámků se zde můžete zdržet jak dlouho chcete a pokud nic nezničíte, můžete si po libosti vyzkoušet některý z nesčetných zámeckých klavírů, listovat v knihách ze zámeckých knihoven, či si do sytosti užít výhledu z balkónu v nejvyšším patře.

Že se vám to nezdá? Že tušíte nějaké ale? Máte pravdu.

{{reklama()}}

Zámek na kopci nad městečkem svítí do kraje čerstvě opravenou fasádou. V parku, který ho obklopuje, je vzorně posekaná tráva. Plot zámeckého parku by si zasloužil vyměnit. Budovy koníren a jízdáren naléhavě volají po rekonstrukci. Stav, který je více či méně běžný i na ostatních památkách. Překvapení vás čeká uvnitř.

Prohlídka začíná ve vinném sklepě jako stvořeném pro podzimní posezení s větší partou přátel. Hned v sousedním sklepení se nachází středověká mučírna s hladomornou, odkud se ozývá děsivé kvílení a skřeky. V morbidních aranžích se tu setkávají figuríny katů i vyslýchaných, vycpanina vypelichaného dravce s mučícími nástroji, starou lucernou a plechovým nočníkem. Z koutů koukají již poněkud nazelenalé zazděné ženštiny. Atmosféra jako z béčkového hororu. Kdo chce, může tu strávit noc.

Stručně z historie zámku Letovice

První zmínky o tvrzi v Letovicích pocházejí z roku 1250 až 1274. Písemně je zdejší hrad zaznamenán v roce 1360. Na počátku 15. století hrad zničili husité. V druhé polovině 15. století byl hrad obnoven. Ve druhé polovině 16. století byly provedeny úpravy interiéru a opevnění. Za třicetileté války, roku 1643 hrad dobyli Švédové. Na konci 17. století bylo jádro hradu přestavěno na raně barokní zámek. V roce 1724 zámek i okolní městečko vyhořely. Úpravy pokračovaly i po požáru. V roce 1820 získal zámek současný vzhled díky empírovým a pseudogotickým úpravám. Současně byly dostavěny konírny a jízdárny. V letech 1881 – 1885 byl okolo zámku vybudován anglický park. Po roce 1945 byl zámek převeden do majetku MěNV Letovice. Po roce 1989 byl v restituci jako naprosto zdevastovaný vrácen hraběti Kálnokymu. Od roku 2004 začalo město společně s majitelem investovat do statického zajištění a sanace sklepení a jízdáren. Rovněž proběhla úprava zámeckého parku. V roce 2004 byl zámek prodán Bohumilu Vavříčkovi, který pokračuje v jeho rekonstrukci.

Interiéry zámku ostře kontrastují s perfektně opravenou fasádou. Bludištěm vás vedou šipky střídavě natištěné na papíře a místy natvrdo načmárané barvou přímo na zdi. Prakticky po celou dobu prohlídky se pohybujete po staveništi mezi panoptikálně naaranžovanou zaprášenou starožitnou veteší. V malebných obrazech se tu setkává nekonečné množství starých klavírů, vypelichaných vycpanin, školních nástěnných obrazů. V zámecké obrazárně najdete portréty prezidentů a stěny obložené diplomy dávno zapomenutých brigád socialistické práce. Schodiště zdobí starý Mercedes. Nikoli auto, ale psací stroj stejné značky, který tu ještě s několika dalšími nahrazuje sochy. Staré křeslo láká k posezení za šicím strojem, nad marxistickým spiskem kouká ze zdi svazek drátů… Zkrátka atmosféra jak ze šíleného snu. Živě jsem si dokázal představit, že by se tu natáčel nějaký pěkný zombie horror ve stylu Choking hazard. Na konci prohlídky se najednou přenesete do jiného světa. Projdete několika čerstvě opravenými místnostmi a sejdete točitým schodištěm do naparáděné restaurace, která byla vybudována v bývalé konírně.

Cílem prohlídky je ukázat, jak postupuje rekonstrukce zámku, který se před úplnou zkázou podařilo zachránit málem v hodině dvanácté. Po roce 1945, kdy byl zabaven pánům z Kálnoky, sloužil zámek všem možným účelům. Postupně zde byly kanceláře, úřednické byty a dokonce sklady státního statku či armády. O zámek se celá léta nikdo nestaral, takže postupně chátral, až se nakonec v některých místnostech propadly stropy.

Původní majitel Alexander Kálnoky, jemuž byl zámek vrácen v restituci, si s objektem nevěděl rady. Náklady na opravu odhadovali odborníci na 1,5 miliardy korun. V roce 2005 jej prodal starožitníkovi Bohumilu Vavříčkovi. Ten zvládl nejnutnější opravu památky za 30 milionů. V roce 2008 jej pak zpřístupnil veřejnosti. V roce 2008 zámek také získal ocenění jako nejlépe opravená památka v Jihomoravském kraji.

V současné době zámek nabízí kromě netradičních prohlídek možnost pronájmu některých prostor, přespání v hladomorně a uspořádání svatebního obřadu včetně pronájmu novomanželského apartmá. Kromě toho tu najdete starožitnictví a každou první neděli v měsíci se zde konají burzy starožitností.

Výtěžek chce majitel postupně investovat do opravy zámku, takže postupně bude ubývat nesporně originálních expozic a v budoucnosti pravděpodobně budou veřejnosti přístupné pouze některé prostory. Kromě zámku by měly být opravené i další objekty. V bývalé letní a zimní jízdárně by mělo vzniknout muzeum zemědělské techniky, jehož zárodky se zde nacházejí prozatím ve stavu dosti podobném, jako většina zámeckých interiérů.

K létu patří cestování. Už jste například objevili krásu Podyjí a kochali jste se nádherou barokních komnat zámku ve Vranově nad Dyjí? Naplánujte si sem jednu z prázdninových cest a můžete se seznámit i s neřestmi a zálibami aristokratů 18. a 19. století. Zdejší kočárovna totiž láká k nahlédnutí do pánského salonu.

Prostřednictvím sezonní výstavy na zámku Vranov nad Dyjí můžete nahlédnout do tajů, zálib a koníčků šlechty. Fiktivní pánský pokoj skýtá netušená tajemství, jež často zahrnují i odvážnou erotickou literaturu a malby, nad nimiž se člověk zardívá.

Tajné skrýše

Na povrchu se může pánský salon jevit jako místo každodenního života, kde neřesti a hazard nemají místo. Běžné věci jako kalamář, těžítko, pečetidlo či zápisníky v nikom nevzbudí sebemenší zdání, že se zde můžou nacházet i předměty v příkrém rozporu s dobrými mravy. Po bližším ohledání však objevíte pečlivě skryté lascivní výjevy a knihy zabývající se erotickou tematikou! Málokdo tuší, že dózička na tabák má zdvojené víčko. Jen jejich majitel věděl, co se uvnitř skrývá za neslušnou malbu.

Je vidět, že vysoce postavení pánové minulých staletí byli vynalézaví. Nestydaté obrázky ukrývali dokonce i do vnitřních pouzder hodinek.

Karban i šachy

A co patřilo k oblíbeným neřestem? Mnoho času strávili aristokraté hraním hazardních her, mezi něž náležely kostky, vrhcáby a karty. Tyto hry nezřídka přispěly i ke krachu celých rodin. Výjimku mezi hrami představovaly šachy, které sloužily k procvičování logického myšlení a strategie. S hazardem se pojilo i nestřídmé popíjení alkoholických nápojů, především domácího či dováženého vína a pálenek. Oblíbené bylo také pokuřování a šňupání tabáku.

Touha po hudebním vzdělání

Protože ke vzdělání mladých aristokratů patřilo krom jiného i studium hudby a zpěvu, mnozí z nich velmi dobře hráli na nějaký hudební nástroj a někteří se stali i skladateli. Bez nadsázky tak jde říci, že žádné společenské setkání 18. a 19. století se neobešlo bez poslechu hudby.

Knihovny i obrazové kolekce

K životu šlechty však patřila i touha po vzdělání, nutnost reprezentace a také rostoucí kontakty s aristokratickými dvory v jižní a západní Evropě. To vše přispívalo k rozvoji mecenášství, sběratelských aktivit šlechticů a růstu kulturní úrovně u nás. Připomínkou této doby jsou rozsáhlé knihovny, početné obrazové kolekce i různorodé sbírky, mezi nimiž jsou například soubory antických památek, starověkých a renesančních mincí a medailí, přírodnin i kuriozit. V době manýrismu se sběratelství postupně vyhraňovalo a mnozí příslušníci šlechty se v průběhu 18. a 19. století stali respektovanými znalci a mecenáši.

Výstavu „Pánský salon na šlechtických sídlech“ můžete navštívit až do 30. září 2010. V červenci a srpnu probíhají prohlídky s výjimkou pondělí denně, vždy od 9,30 do 17 hodin. V září lze výstavu zhlédnout pouze o víkendech od 9,30 hodin do 16 hodin. Pro zájemce jsou připraveny také komentované prohlídky – ve čtvrtek 15. července 2010 a v pátek 20. srpna 2010, vždy od 17 hodin. Na tyto speciální prohlídky je nutno se registrovat.

Pro více informací: www.zamekvranov­.cz

K létu patří cestování. Už jste například objevili krásu Podyjí a kochali jste se nádherou barokních komnat zámku ve Vranově nad Dyjí? Naplánujte si sem jednu z prázdninových cest a můžete se seznámit i s neřestmi a zálibami aristokratů 18. a 19. století. Zdejší kočárovna totiž láká k nahlédnutí do pánského salonu.

Prostřednictvím sezonní výstavy na zámku Vranov nad Dyjí můžete nahlédnout do tajů, zálib a koníčků šlechty. Fiktivní pánský pokoj skýtá netušená tajemství, jež často zahrnují i odvážnou erotickou literaturu a malby, nad nimiž se člověk zardívá.

Tajné skrýše

Na povrchu se může pánský salon jevit jako místo každodenního života, kde neřesti a hazard nemají místo. Běžné věci jako kalamář, těžítko, pečetidlo či zápisníky v nikom nevzbudí sebemenší zdání, že se zde můžou nacházet i předměty v příkrém rozporu s dobrými mravy. Po bližším ohledání však objevíte pečlivě skryté lascivní výjevy a knihy zabývající se erotickou tematikou! Málokdo tuší, že dózička na tabák má zdvojené víčko. Jen jejich majitel věděl, co se uvnitř skrývá za neslušnou malbu.

Je vidět, že vysoce postavení pánové minulých staletí byli vynalézaví. Nestydaté obrázky ukrývali dokonce i do vnitřních pouzder hodinek.

Karban i šachy

A co patřilo k oblíbeným neřestem? Mnoho času strávili aristokraté hraním hazardních her, mezi něž náležely kostky, vrhcáby a karty. Tyto hry nezřídka přispěly i ke krachu celých rodin. Výjimku mezi hrami představovaly šachy, které sloužily k procvičování logického myšlení a strategie. S hazardem se pojilo i nestřídmé popíjení alkoholických nápojů, především domácího či dováženého vína a pálenek. Oblíbené bylo také pokuřování a šňupání tabáku.

Touha po hudebním vzdělání

Protože ke vzdělání mladých aristokratů patřilo krom jiného i studium hudby a zpěvu, mnozí z nich velmi dobře hráli na nějaký hudební nástroj a někteří se stali i skladateli. Bez nadsázky tak jde říci, že žádné společenské setkání 18. a 19. století se neobešlo bez poslechu hudby.

Knihovny i obrazové kolekce

K životu šlechty však patřila i touha po vzdělání, nutnost reprezentace a také rostoucí kontakty s aristokratickými dvory v jižní a západní Evropě. To vše přispívalo k rozvoji mecenášství, sběratelských aktivit šlechticů a růstu kulturní úrovně u nás. Připomínkou této doby jsou rozsáhlé knihovny, početné obrazové kolekce i různorodé sbírky, mezi nimiž jsou například soubory antických památek, starověkých a renesančních mincí a medailí, přírodnin i kuriozit. V době manýrismu se sběratelství postupně vyhraňovalo a mnozí příslušníci šlechty se v průběhu 18. a 19. století stali respektovanými znalci a mecenáši.

Výstavu „Pánský salon na šlechtických sídlech“ můžete navštívit až do 30. září 2010. V červenci a srpnu probíhají prohlídky s výjimkou pondělí denně, vždy od 9,30 do 17 hodin. V září lze výstavu zhlédnout pouze o víkendech od 9,30 hodin do 16 hodin. Pro zájemce jsou připraveny také komentované prohlídky – ve čtvrtek 15. července 2010 a v pátek 20. srpna 2010, vždy od 17 hodin. Na tyto speciální prohlídky je nutno se registrovat.

Pro více informací: www.zamekvranov­.cz