Když jsem jako malý kluk hltal Mayovky a zakázané rodokapsy, netušil jsem, že jednou budu žít v místech, kde se osídlování amerického západu odehrávalo. Všechno. co jsem o indiánech věděl, pocházelo z pár amerických filmů a té trošky literatury, která byla tenkrát dostupná. Za mého pobytu ve státu New York, kde jsem měl poprvé možnost vidět „pravého“ indiána, jsem se začal o kulturu původních obyvatel USA zajímat hlouběji. Když jsem se pak přestěhoval do Arizony, můj zájem o indiánský život a kulturu se ještě prohloubil a trvá dodnes.
Historie kmene Yavapai je zajímavá především tím, že Lidé od Červené hory, jak se jim také říká, nikdy nepřestali bojovat za svá práva a jejich boj trvá prakticky dodnes.
Střední Arizona byla v době osídlování západu domovem dvou kmenů, bojovných Apačů a mírumilovných Yavapai. Po té, co se Apačům povedlo vypálit několik osídleneckých farem a přepadnout několik kolon táhnoucích na západ, nastal na indiány hon. Podle hesla, mrtvej indián – dobrej indián, nedělala americká kavalerie a osídlenci rozdíl mezi kmeny a tak byl kmen Yavapai systematicky vyvražďován a jeho příslušníci byli prodáváni do otroctví. V roce 1875 pak byl zbytek kmene nahnán do rezervace San Carlos. Až po úporném vyjednávání s vládou byla v roce 1903 kmeni, který kdysi obýval 10.000.000 akrů, vyhrazena v Sonorské poušti rezervace o velikosti 24.000 akrů. Oblast leží asi 50 km severně od města Phoenix. Konečně roku 1917 vláda podepsala dohodu, která zaručovala plné vlastnictví půdy indiánům. Boj a vyjednávání však neustaly. Rezervací protéká řeka Verde a podle zákona vlastnictví půdy nezaručuje právo na řeky. Vyjednávání o právo na vodu trvalo od roku 1923 až do roku 1927, kdy konečně byla podepsaná smlouva.
Přestože v roce 1924 bylo indiánům garantováno právo na americké občanství, nesměli podle arizonských zákonů volit. Opět to byli indiáni kmene Yavapai, kteří pozvedli svůj hlas proti bezpráví. Vítězství dosáhli v roce 1948, kdy jim nejvyšší soud Arizony přiznal právo volit ve všech volbách.
V šedesátých letech se město Phoenix začalo rozrůstat a senát schválil výstavbu přehrady na Verde river, která měla zaplavit větší část rezervace s tím, že indiánům bylo nabídnuto odškodné. Indiáni jsou tradičně velmi silně spojeni s půdou (země je vnímána jako jejich matka) a proto návrh odmítli. K velké nelibosti americké vlády se většina obyvatel Arizony tehdy postavila za právo indiánů rozhodnout o svém osudu. Po letech pochodů do Washingtonu, stávek a vlnách odporu, byl projekt konečně v roce 1981 zrušen. Yavapaové si každý rok připomínají vítězství velkou, několik dnů trvající slavností, jejíž součástí je Pow-wow, indiánské rodeo, různé soutěže a turnaje. Tak vznikla další tradice nazývaná Orme Dam Victory Days
Protože zákon o rezervacích zaručuje určitá práva a míru samosprávy, rozhodli se příslušníci kmene Yavapai otevřít malou halu pro bingo s tím, že později postaví kasino. V USA, s výjimkou Nevady a měst Atlantic City a New Jersey, jsou hazardní hry zakázány. Dovedete si tedy představit reakci federální vlády. Přes výhrůžky a sankce bylo začátkem roku 1992 kasino otevřeno i bez požehnání federálních i státních úřadů. Zbývalo jen očekávat reakci. Ta se dostavila v podobě dvou set agentů FBI, kteří 12. května 1992 obklíčili kasino a do připravených nákladních aut začali nakládat hrací automaty. To bylo příčinou obrovské vlny odporu v podobě zablokovaných silnic. Když místní rozhlasová stanice odvysílala ve zprávách, co se v rezervaci děje, občané města Phoenix se připojili a zablokovali všechny silnice a dálnice, aby FBI zabránili odvézt zabavené automaty. Po třech týdnech blokády vláda nakonec přistoupila k podpisu smlouvy umožňující fungování kasina. Indiánské kasino je v provozu dodnes a z jeho výtěžku byla postavena škola, nemocnice, benzínová stanice a hřiště.
Rád se do indiánské rezervace každý rok vracím, zvláště na Orme Dam Victory Days, kam se síždějí zástupci mnoha kmenů z USA a Mexika. účast na této slavnosti vřele doporučuji každému návštěvníkovi jihozápadu USA.
