Po prvních dvou dílech seriálu GPS víme dost na to, abychom přestali chodit kolem horké kaše (vždyť právě o to s GPS jde, zkrátit si tu cestu, nechodit pořád dokola) a šli rovnou k praktickému použití turistických „ruček“ (kdykoliv se v textu objeví výraz „ručka“ nejde o ruční brzdu, ale o přístroj GPS, jako stvořený pro držení v ruce, „jako“ stvořený pro turistu hopsajícího v dosahu družic GPS). Teorie jsme si užili dost v minulých dílech a dnes si na praktickém příkladu ukážeme, co s takovou ručkou ruku v ruce získáme, o co přijdeme.
K názorné ukázce výletu s GPS jsem vybral stroj Garmin eTrex Vista C, a to protože je svým způsobem jedinečný – jiný nemám. Cvičným prostorem nám stejně jako armádě bude brdský velikán Tok, konkrétně zdolání jeho vrcholu přímo ze základního tábora Obecnice (jo jo, s GPS jdou divy, dá se na to zvyknout). Modelový výlet byl usazen do myslím si poměrně běžné tématické i organizační struktury: neznámé prostředí, půldenní až jednodenní výstup na kopec, stejnou cestou zpět, bez mapy, jen my, naše GPS (bez mapového podkladu) a krásná obloha ukrývající alespoň 3 šperky moderního navigačního a komunikačního souhvězdí. Cílem povídání bude názorně ukázat, že GPS nám neposkytuje jen dvě krkolomná, technická čísla zeměpisných souřadnic, ale i údaje, které pohybující se člověk bez znalosti pojmu zeměpisná souřadnice používá po staletí. Půjde nám tedy více méně o rozdíl mezi následujícími obrazovkami přístroje GPS.
Příprava výletu
Cíl cesty, důvod k ní, jak vysvětlit vzlykající mapě, že dnes s námi nemůže a podobné dílčí starosti považuji za uzavřené a pustil bych se rovnou do přípravy trasy ve smyslu datového zázemí. Jak již bylo řečeno, půjdeme bez papírové mapy či mapy uložené v přístroji GPS a v neznámém prostředí. Navrhuji tedy vymezit počáteční a koncový bod trasy a několik kontrolních bodů mezi nimi – tzv. waypointy. Traťové body budou nahrány do ručky a nahradí nám funkci mapy – náš pohyb budeme usměrňovat podle změny aktuální pozice vůči těmto, geograficky vymezeným bodům. Jedním z uživatelsky přívětivých způsobů získání souřadnic waypointů je jejich odečtení z lokalizovaných map (obrázek mapy, jehož rohům jsou přiřazeny zeměpisné souřadnice a lze tak snadno zjistit zeměpisnou šířku a délku libovolného bodu mapy), a to třeba v programu OziExplorer na osobním počítači. Vše je zřejmé z následujícího obrázku:
Waypoint – traťový bod – názvem a souřadnicemi přesně vymezený bod. Může být doplněn poznámkou (např. datum vytvoření), symbolem či nadmořskou výškou. Waypointy lze získávat odečtením souřadnic z mapy (fyzické, či její virtuální podoby v počítači) nebo uložením souřadnic místa v terénu přístrojem GPS. Příklad seznamu waypointů se jménem (Name), zeměpisnou šířkou (Latitude), zeměpisnou délkou (Longitude), nadmořskou výškou (Alt) a popisem (Description).
Výchozím bodem bude odbočka vlevo z asfaltové silnice mezi obcí Obecnice a vodní nádrží stejného jména. Vytvoříme tedy waypoint ROZ1 (pojmenování volím zkrácením výrazu rozcestí 1 a pokud se vám jméno nelíbí ani jako zkratka pro Rozumem Obhájený Začátek 1, zvolte si co chcete). Dalším nezbytným bodem navigace je cíl – vrchol Toku a i pro něj vytvoříme waypoint – TOK (pojmenování volím plným zněním skutečného jména kopce a pokud se vám nelíbí ani jako zkratka pro Troufalý Odhad Konce, zvolte si co chcete, ale už vážně nevím o co vám jde). Zdá se, že máme vše co potřebujeme – na ROZ1 se cesta oddělí od silnice a my po ní půjdeme až na TOK. Mapa ovšem šedivými čárami naznačuje, že cest (4.jpg) je v Brdech dost. A protože mapu s sebou mít nebudeme, bylo by v zájmu úspěchu akce v daném časovém limitu vhodné předejít nesprávnému odbočení. Ano, správně, to (teoreticky) docílíme vytvořením dalších traťových bodů – ROZ2, ROZ3 a ROZ4. Zvolena jsou rozcestí mezi body ROZ1 a TOK, přes která bychom měli projít a v jejich popisu je uvedeno, zda se na nich vydat vlevo nebo vpravo. Dále je přidán jeden bod zájmu – hájovna (podle mapového symbolu) Octárna, přes který výlet povede.
Upřímně řečeno, ani mně bod zájmu vůbec nezajímá, ale vytvořený bod OCTARN by se mohl hodit v případě, že padne hustá mlha, ztratíme cestu pod nohama a bude hrozit chůze v přímých směrech mezi traťovými body, tedy na trase ROZ1-ROZ2 značné zpomalení chůze vlivem standardní hustoty vody nádrže Obecnice.
Po přehrání bodů do GPS a zanechání mapy doma nám tedy v terénu zbude jen souřadnicemi vymezená informace ROZ1-OCTARN-ROZ2-ROZ3-ROZ4-TOK. Propojením waypointů do řetězce vzniká jeden ze základních způsobů navigace GPS – route (trasa). Přehráním waypointů i route do GPS bych datovou přípravu výletu ukončil, baterky jsem nám nabil, můžeme vyrazit.
Route je definice trasy pomocí sekvence traťových bodů (bodů zájmů, bodů předcházejících výraznější směrové změně apod). Záznam route může vypadat třeba takto: jméno traťového bodu – Wp Name, vzdálenost od předchozího traťového bodu – Leg Distance, kumulovaná vzdálenost – Acc. Distance, skutečný kurz – True Bearing, magnetický kurz – Magnetic Bearing (obrázek vpravo).
V navigaci je uživatel naváděn kursem a zbývající vzdáleností od jednoho waypointu k druhému v daném pořadí. Znázornění route mezi body ROZ1 a TOK na displeji přístroje GPS (obrázek vlevo).
Zahájení cesty
Je něco kolem 10. ranní. Jdeme z Obecnice po silnici k vodní nádrži. Displej přístroje GPS vypadá takto (obr. vpravo). Abychom v tom povídání neminuli stěžejní odbočku, obdařil jsem bod ROZ1 varovným signálem s poloměrem 50 metrů. To znamená, že jakmile se dostaneme na vzdálenost 50 metrů od bodem vymezeného rozcestí, zobrazí se na displeji přístroje varovná zpráva a aby toho nebylo málo, ručka ještě zazvoní. BRRRCRRRRRRRRRBRRRRRR!!! No vidíte, tak tak jsem to stačil doříct a už je to tady.
Jsme na místě, ROZ1. A hned nás GPS žene na další waypoint – OCTARN (obr. vlevo). Rada jak se tam dostat, může mít několik podob. Obrazovka kompasu nám například ukazuje směr a jméno následujícího waypointu a z volitelných datových polí se dozvíme, že jsme v nadmořské výšce 559 metrů a od cíle (myšleno cesty, nikoliv příštího waypointu) nás dělí 4,75 kilometrů (jedná se o součet přímých vzdáleností mezi waypointy, takže údaj nepřesný, nikoliv však nezbytně).
Dalším možným způsobem navigace může být grafické znázornění cesty před námi (navolená datová pole nám k tomu prozradí naší aktuální rychlost, čas dosažení cíle při dodržení dosavadní průměrné rychlosti, vzdálenost do cíle a uraženou vzdálenost:
Úkol je tedy jednoduchý, víme kterým směrem a jak daleko následující traťový bod je a my se budeme snažit držet se takové cesty, která se od úsečky ROZ1-OCTARN vzdaluje nejméně. Počkat, počkat, co to támhle je, no ano, je to on. Přímo před námi, koho to nevidíme, kopec Tok. No kdo by to čekal.Zde trošičku odbočíme. Tedy odbočíme zatím jen tématicky, a hned nato, nedočkavci, samozřejmě i z ROZ1 směrem na OCTARN. Šance vidět cíl cesty před jeho dosažením, může mít například z hlediska motivace a odhadu času dosažení určité výhody i nevýhody. Z hlediska navigace převažují výhody.
Vžijme se teď do situace, že nemáme v GPS uloženy žádné waypointy pro dnešní výstup, přesto by jsme ale chtěli z vrcholu Toku dopřát pohledu oku. Ono se řekne, vrchol vidíme, proč nejít rovnou k němu. Jenže mezi Tokem a naší aktuální pozicí leží hektary hustého brdského lesa, který dokáže schovat ledacos. Přesto i zde může přístroj GPS pomoci. Použili bychom funkci „Zadej směr a jdi“. Z našeho stanoviště zamíříme ručku k cíli(je vybavena nakreslenou muškou) a směr stiskem tlačítka uzamkneme (obr. vlevo):
V tomto režimu se nám střední část střelky oddělí a v její kolmici vedené středem se zobrazí linka teček. Ať půjdeme, kam půjdeme, střelka bude neustále rovnoběžná s uzamknutým směrem a její střední část vychylováním doprava či doleva vyjádří odchýlení na kolmici od myšlené čáry: pozice uzamknutí směru – cíl. Posune-li se střední část střelky o jednu tečku doprava víme, že ona myšlená čára je od nás napravo, a to v kolmé vzdálenosti 0.25 kilometru (viz. měřítko v blízkosti pravého horního rohu kulaté kompasové růžice – připustíme-li, že i kruh může mít roh). Pokud tedy ztratíme Tok v brdských lesích z dohledu, kompas bude stále ukazovat směr na Tok z bodu odkud jsme ho viděli a zaměřili a v případě vychýlení z tohoto přímého přesunu i onu stranovou odchylku.
My ale využijeme plánovaného způsobu navigace – route a po cestě nás tudíž čekají další 4 traťové body, včetně bodu zájmu OCTARN, u kterého už skoro jsme. Jak vidíte z mapové obrazovky přístroje, vedle teoretické route (růžové linky spojující waypointy – vzdálenostně nejkratší trasa) za sebou kreslíme modrý ocásek. Ten znázorňuje skutečně absolvovanou cestu – tzv. tracklog. O jeho využití bude řeč později. U Octárny budeme co nevidět, vždyť je to k ní jen 114 metrů a měli bychom tam být v 10:09 (obr. vlevo). A tak se také stalo. V zájmu dosažení Toku v dopoledním skoku se zájmem kvapně míjíme bod zájmu Octárna a už klopíme na waypoint ROZ2.
Tracklog – záznam prošlé trasy. Přístroj GPS zaznamenává s časovou periodou prošlé pozice, které propojením vytvářejí obraz absolvovaného přesunu. Výňatek z tracklogu skládajícího se z informací o prošlých bodech (zeměpisná šířka -Latitude, zeměpisná délka – Longitude, nadmořská výška – Alt, datum – Date, čas – Time, vzdálenost mezi body – Dist, rychlost mezi body – KPH, úhlový směr mezi body – Hdg).
PRŮJEZD A PRŮCHOD ZAKÁZÁN! POZOR STŘELBA! Aha, tak závory s touto cedulí jsme si na mapě nevšimli. Zdá se tedy, že ty ohlušující rány před námi asi před deseti minutami nebyly údery ve čtyřech dlaních správce mravenišť pevně sevřené palice do obřích gongů, které decibely do čerstvého dubnového vzduchu volají: vstávat holoto, je jaro, do práce, budovat!!! a vibracemi shazují po zimě zkřehlé, vyschlé, stromy již odmítnuté jehličky, jakoby stvořené k inzerované činnosti, ale běžná rutina cvičení 123. dělostřeleckého oddílu 13. dělostřelecké brigády základny v Jincích. Tak to je nadělení! Mezitím co zbytek výpravy propadá panice si uložíme bránu jako waypoint z názvem ZAKAZ (to, že se jedná o zkratku Zatracená Armáda Kazí Aktivitu Zákazem nebudu snad ani zmiňovat) (gps7.bmp):
Co bude dál? Závoru s výstrahou Vstup a zemři bychom zcela ignorovat neměli, ale GPS se nám v ruce ještě ani neohřála a už máme obracet zpět? Naše situace vypadá beznadějně, posuďte sami (gps8.bmp): Grafické znázornění je už jen pro silnější povahy, jsme naváděni teprve na ROZ2, kdesi před námi tajemstvím opředené další dva waypointy i cílový bod a my tu stojíme a lžeme sami sobě – šipkou aktuální pozice zakrýváme zlověstnou lebku traťového bodu ZAKAZ, lebku symbolizující smrt našim snům, zkřížené kosti vysmívající se našim zkříženým plánům (gps9.bmp):
Zastaví nás zákaz vstupu? Najdeme jinou cestu? Ochrání přístroj GPS v náprsní kapse naše srdce před ráží 120 mm raketometu vz. 70 se čtyřicetihlavňovou reaktivní zbraní s maximálním dostřelem až 20 kilometrů? Neválčíme přeci jenom s obřími mravenčími gongy? Máme smůlu? Proč jsme na vrcholu nenašli mrtvou žirafu? Proč ležela necelý kilometr pod ním? Dozvíte se v dalším dílu.
Ať jste kde jste, znejte své souřadnice…
