Wieliczku najdete v Polsku zhruba 10 km na jihovýchod od centra Krakova. Stejně jako dalších skoro 800 000 návštěvníků ročně se i naše rodina vydala poznat něco v celém světě zcela ojedinělého. Návštěva tohoto dolu má bezesporu jednu velkou výhodu pro cestovatele a turisty. Teplota v něm je po celý rok konstantní a pohybuje se okolo +14 stupňů Celsia.
Již nahoře u pokladen se dozvíte, že Vám bude přidělen průvodce a počet turistů v jedné skupině nesmí přesáhnout 35 lidí. Pokud máte zájem o prohlídku solivaru nebo chcete projít geologickou trasou tady pak máte možnost pouze v 10 lidech. My jsme se rozhodli pro obojí. Když už tak už, vezmeme to kompletně celé. Základní trasa solným dolem vede přes 20 komor. Všechny komory jsou propojené chodbami, takže projdete zhruba 2 km v podzemí a tato prohlídka trvá přesně dvě hodiny. Dvakrát Vás nechají zastavit v sálech, kde je možno prohlédnout nebo nakoupit polodrahokamy a různé šperky z nich. Je tam také rozličné množství jantarových šperků a pochopitelně spousta pohlednic a jiných upomínkových předmětů.
Polsky jakž takž rozumíme a tak se dozvídáme, že tyto doly a podzemní prostory vznikaly více než 700 let a to postupnou těžbou soli. Celou dobu vlastně chodíme komplexem vytěžených šachet a takřka neuvěřitelné je, že se jedná o 9 pater, která se nacházejí v 64 – 327 metrech hloubky. Sotva lze uvěřit, že celý komplex vykutaného podzemí se skládá z více než tří set kilometrů chodeb a asi tří tisíc komor v celkovém objemu kolem sedmi a půl milionu kubíků. Cestou jsou nejen spousty schodů, ale mezi patry se jezdí i výtahem.
Na mě osobně prohlídka těchto míst udělala nesmírný dojem, připadala jsem si maličká a bezmocná jako červík a představovala jsem si ty stovky dělníků, kteří v potu tváře hloubili tyhle prostory po celý svůj život a přitom jim rostly svaly jako z ocele. Ne náhodou mi vytanuly na mysli Bezručovy básně, protože otrocky dřít v solném dole nebo uhelném dole, jedno jest. Možná jim v jejich nelehkém údělu pomáhala myšlenka, sůl nad zlato. Unikátní dílo, které vzešlo z jejich rukou ale bere návštěvníkům dech a ne náhodou je Wieliczský solný důl vzácnou památkou materiální kultury, jehož světová hodnota byla v roce 1978 potvrzena zápisem do světového seznamu kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Statut památkové zóny má komplex vytěžených šachet, které se nacházejí v centrální části solného dolu. Tato zóna zahrnuje patra 1–5. Tato oblast je unikátní hlavně tím, že ji tvoří vytěžené šachty zobrazující evoluci způsobů těžby soli v jednotlivých historických obdobích. Průvodce dopodrobna o jednotlivých způsobech těžby soli hovoří a pro Čechy není těžké jejich slovům porozumět. Pochytila jsem alespoň to nejdůležitější. Sůl se ve Wieliczce těžila nepřetržitě od poloviny 13. století až do roku 1996. Původně se sůl získávala vařením solanky ze solných pramenů vyskytujících se na povrchu země. Když se zásoby vyčerpaly, solanku naši předkové hledali hlouběji pod zemí. Začaly se kopat studny, až se narazilo na skalní blok kamenné soli. Jak bloky postupovaly, zvětšovaly se i vytěžené komory. Hluboko pod zemí tak vzniknul unikátní svět i společenství.
Komory jsou plné krásných uměleckých prací vytesaných z bloků soli. Najdete zde sochy králů, bojovníků i zbrojnošů, nespočetné množství trpaslíků. Hlavně ale sochy svatých a patronů. Svojí monumentálností Vám vyrazí dech rozlehlý sál, kaple svaté Kingy, jehož dominantou je oltář, kříž s Ježíšem a po stěnách obrazy a plastiky i reliéfy. Je zde k vidění i Poslední večeře podle obrazu Leonarda da Vinciho. Ze stropu visí 3 velké a 2 menší lustry, vše naprosto dokonale řemeslně provedeno a krystaly soli použité na lustrech jsou na první dojem velmi podobné křišťálu… Solné doly jsou za světový unikát prohlášeny naprosto oprávněně. Právě podzemní sály jsou dnes často i místem pořádání různých kulturních i sportovních akcí. Jiné ze sálů jsou využívány jako lázně nebo léčebny, je zde zdravotnické rehabilitační středisko, kam si nejen díky celoročně konstantní teplotě a unikátnímu klimatu přijíždějí lidé z celého světa léčit nemoci horních cest dýchacích, zvláště astmatu. Musím říci, že se zde dýchá opravdu výborně a čistě a člověk ani nemá pocit, že ušel podzemními prostory právě 2 nebo 3 km, podle zvolené trasy. Tento důl shlédlo v minulosti mnoho panovníků i jiných významných světových osobností v celém průběhu let, jmenujme alespoň cara Mikuláše I., císaře Františka Josefa I., Mikuláše Koperníka nebo Johanna Wolfganga Goetheho.
