Dřív než začnu cokoliv psát o prozívání Velikonočních svátků v Mexiku, je potřeba si uvědomit, že Mexico, stejně jako většina „latino“ národů je extrémně katolická země. Náboženství tu často hraničí s fanatismem a ještě časteji brání v rozvoji jinak moderní společnosti. Nehodlám se pouštět na tenký led a polemizovat nad vírou a její užitečnosti, pouze chci poukázat, že v zemi, kde se podle posledního provedeného sčítání hlásí celých 88 procent obyvatel ke katolickému náboženství, by bylo naprosto nesmyslné očekávat, že Velikonoční svátky budou mít něco společného s vítáním jara jako je tomu v ČR (přestože v roce 2005 proběhlo v Mexiku rozsáhlé sčítání obyvatel, našla jsem na portálu INEGI – statistický úřad – tabulku věnovanou tématu pouze do roku 2000).
První rozdíl můžeme zaznamenat již v tom, že několik týdnů před začátkem Velikonoc, které se v Mexiku nazývají Semana Santa nebo-li Svatý týden, je ve čtvrtích s menším počtem cizinců nebo v menších městech a vesnicích, v pátek nemožné koupit maso. Masny a taquerías mají zavřeno, protože se předpokládá, že řádný katolík drží půst nazývající se Cuaresma (vigilie). Jedná se o půst, jenž má samozřejmě katolický původ. Každopádně kapitalistické myšlení je většinou ještě silnější než náboženské zvyky a tak se nevěřicí a po masu toužící obyvatel Mexika může v tyto pátky vydat do nadnárodních supermarketů nebo jednoduše do restaurací ve velkých městech.
Druhý rozdíl je v rozdělení svátků. Respektive ve dnech volna, protože vlastně i v ČR jsou krásné původně pohanské Svátky jara rozděleny na Popeleční středu, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílou sobotu. V Mexiku, ostatně jako i v dalších katolických zemích se ve skutečnosti začíná slavit právě na Popeleční středu (Miércoles de ceniza). Volno uznané zákonem připadá na následující čtvrtek a pátek. Velikonoční pondělí, které my slavíme s pomlázkou v ruce, už Mexičani prožívají na svých pracovištích. To znamená, že letos připadají Velikonoční svátky v Mexiku na 20. – 23. března, kdežto v ČR je svátkem pondělí 24. března.
Troufám si tvrdit, že vzhledem k sjednocenému pohledu Mexičanů na náboženství, se Semana Santa slaví, až na maličké odchylky, po celých Spojených státech mexických velmi podobně. Každopádně nejznámější a největší oslavy, které Vám doporučí každý katolík, probíhají v hlavním městě Mexiku v jinak poměrně nehostinné městské části Iztapalapa.
Velikonoční oslavy v Iztapalapě lákají návštěvníky domácí i zahraniční od roku 1843. Letos tedy slaví 165. výročí. Během těchto oslav se 8 ze čtvrtí městské části Iztapalapa promění v obrovské divadelní jeviště pod širým nebem na němž se postupně odehrávají obrazy z Ježíšova života, utrpení, smrti a vzkříšení. Představení má bezpočet herců, kteří jsou buď pečlivě vybraní (v případě hlavních rolí) mezi obyvateli zúčastněných čtvrtí a nebo role dědí v rodinách. V obou případech je participace na tomto divadelním představení a jeho přípravě vůbec obrovskou ctí.
Mezi každoročně přehrávanými obrazy z Ježíšova života můžete shlédnout například jak vybraný herec táhne tři kilometry kříž vážící 75 kilogramů až k vrcholu Cerro de la Estrella, kde se odehraje ukřižování a také předkolumbovský rituál Nového ohně. Právě tyto paradoxy jako je míšení přísné katolické víry s předkolumbovskými rituály, dělá z těchto oslav barevné a okouzlující představení. Je také velmi zajímavé pozorovat tváře herců s typicky mexickými rysy (které jsou samozřejmě velmi vzdálené tvářím, jenž si představíme jako ty z bible), jak přestrojeni za Ježíše, Marii a ostatní zapáleně citují verše určené jejich biblickým postavám. Krom hlavního procesí existují ještě další, ve kterých zúčastnění doprovází Ježíšovo utrpení svým vlastním. Můžete vidět osoby táhnoucí vlastní kříže, osoby jenž jdou bosy nebo po kolenou a tím se snaží smýt své vlastní hříchy. V některých případech dochází dokonce na propichování kůže a bičování. Jistě, jde o zajímavost, ale jinak zamyšlení nad smyslem těchto „obětí“ nechám raději na někom jiném…
Jinak už jen dodatek, pro ty co se chystají v budoucnu Mexiko v době Velikonoc navštívit. První rada je mít rezervaci v hotelu. Mexičané mají na rozdíl od Evropanů velmi málo dní dovolené a tak využívají k cestám do turistických destinací a k návštěvám příbuzných právě všechna státem uznaná volna. To znamená, že ceny zájezdů, letenky a ubytování v tomto období šplhají až na dvoj nebo dokonce trojnásobek obvyklé ceny. Nehledě na to, že se vám opravdu může stát, že nenaleznete ani ubytování a ani dopravní prostředek. Přeci jen má Mexiko podle posledního sčítání více než 103.000.000 obyvatel a ti, když se jen z části začnou přemisťovat, přestává veškerá legrace…
Rada druhá je pro cestovatele, kteří touží po neopakovatelném zážitku, kterým je návštěva hlavního města Mexika beze stresu, bez dopravní zácpy a bez poloviny jeho obyvatel v ulicích. Je opravdu neuvěřitelné jak se nepřetržitě bublající město změní a je rázem téměř oázou klidu. Jen pro příklad v době mimo Velikonoce mi trvala cesta do práce 40 – 60 minut místní MHD. O Velikonočních svátcích jsem úplně stejnou vzdálenost ujela za 15 minut. To jen pro představu. Na druhou stranu je nutno počítat s tím, že mnoho menších obchodů, restaurací a především bank a státních institucí může být po dobu státem uznaného volna zavřeno a tak v případě jakéhokoliv problému se situace mírně komplikuje. Ale já sama bych pohled na neuvěřitelně krásně opravené historické centrum a jeho koloniální kouzlo, které si v těchto dnech můžete vychutnat aniž byste byli unášeni davem někam kam vůbec nechcete, klidně vyměnila za trošku rizika.
No a řada třetí, pokud naopak toužíte po lidském teple velmi z blízka není nic jednoduššího než se vydat do Iztapalapy a shlédnout celé vystoupení. Jen upozorňuju, že je opravdu potřeba dávat si pozor. Dav je obrovský a stát se může cokoliv. Každoročně se někteří z návštěvníků nevyhnou zranění, omdléváni a také drobné kriminalitě. Na druhou stranu si určitě odnesou pro Evropana neopakovatelný zážitek, obzvlášť pokud jsou katolického vyznání.
