Se svými 119 500 obyvateli je Reykjavík nejrušnější město Islandu. Dočtete se, co stojí za to vidět, jak je Reykjavík drahý, ale popíšu vám i to, jací Islanďané jsou, neboť jsem v jedné rodině strávila celý týden a nasbírala spoustu zkušeností.
První dojmy
První věc mě zarazila hned na začátku, když jsem se svou dvacetiletou hostitelkou Bárou Finnsdötir ubírala autem směrem k jejímu domovu na předměstí Reykjavíku. Městská doprava je tam tak řídká, že v jednom autobuse sedí v průměru jen dva lidé, všichni totiž jezdí auty. Cesta od hlavního autobusového nádraží nám trvala cca 10 minut, takže je vidět, že Reykjavík projedete coby dup. Byl srpen. Teplota se pohybovala kolem 9 stupňů, ale vítr foukající od oceánu způsoboval dojem, že bylo mnohem chladněji. V jejím řadovém domku jsem dostala vlastní pokoj s koupelnou. Pak jsme si sedli k opečenému toastu se slaným máslem – nejčastějším jídlem a povídali si o všem, co nás napadlo. A Bára mi ukázala křišťálový servis z Prahy, co její otec kdysi dovezl z dovolené.
Muzea a kultura
Během jednoho týdne jsme prošli snad všechny muzea, co se na islandu nacházejí. Národní muzeum, kde je vystaveno plno vykopávek po Vikinzích, Arbaer muzeum neboli skanzen, který se snaží připomenout dobovou architekturu, způsob středověkého života a tradiční domácí zvířata, muzeum Einara Jónssona, jednoho z nejslavnějších sochařů, nejstarší a nejmenší dům, nacházející se v centru. Saga muzeum, ve kterém se vypráví legendy o prvních obyvatelích Islandu a prohlédnout si tam můžete jejich voskové podobizny. Muzeum Sigurjóna Óláfssona, dalšího sochaře a umělce a nakonec Námořní muzeum, které vás zavede i do vnitřku lodi. Mimo to jsme navštívili i tamní botanickou zahradu a zoologickou zahradu, kde si za v přepočtu stokorunu můžete prohlédnout domácí zvířata. Na Islandu se staví i druhá opera, která ale kvůli krizi nemůže být dostavěna.
Zajímavost v tvorbě jmen
Islandská příjmení se tvoří stále starým způsobem. Vždy se použije otcovo křestní jméno a k němu se přidá koncovka son pro chlapce a nebo döttir pro holčičku. Zjistíme tedy, že Bářin otec se jmenuje Finn. Její bratr se jmenuje Hjálmar. Bratrovo jméno tedy bude Hjálmar Finnsson. Není to ale příjmení na jaké jsme zvyklí. Nikdy se nesmí použít samostatně bez křestního jména.
Náš projekt
V pondělí 24. 8. byl první školní den. Na středních a základních školách výuka začíná deset minut po osmé hodině. S Bárou jsem se vydala na její vyšší odbornou školu zaměřenou na estetickou výchovu. Tam nás přivítala skupina učitelek a už jsme se vrhli na tvorbu animací a zvukových doplňků, které měly být součástí našeho projektu – e-learningové učebnice anglického jazyka, za jejíž tvorbou jsme na Island vlastně jeli. Vybavená škola moc dobře nebyla a vůbec i její úroveň mi nepřipadala dostačující. Snad to tak ale není i s ostatními vysokými školami.
Tradiční jídlo, pití a islandské pivo
Nejobvyklejším jídlem na Islandu je jehněčí a to na všelijaké způsoby. V každém obchodě ho koupíte uzené. To ale chutná hodně po kouři. Více než jsme zvyklí u nás. Zato jehněčí steaky jsou delikátní. Měli jsme je grilované s opečenými brambory v alobalu, s rukolou, u příležitosti Bářiných jednadvacátých narozenin, kdy se k nám domů sjela celá její rodina. Dříve se z jehněčího využívalo všechno. Krev se pila a sušila, z jater se dělal puding, hlavy se opekly a největší pochoutkou byly beraní varlata.
Jako předkrm se podávaly langusty, což je taky jedna ze specialit. Dezert byla zmrzlina, přes to, jak bylo chladno. Zmrzlinu můžete koupit v obrovském papírovém kornoutu, k tomu si ještě můžete zakousnout lékořicové bonbony a horkou tekutou čokoládu. Lahůdka!
Hodně vyhledávané jsou také solené sušené ryby, které se nechávají odstát zhruba na 3 měsíce. Ale pozor na ten zápach! Pečivo je jinak žitné, pečlivě si přečtěte obal, ať nekoupíte sladký chléb místo obyčejného. K pití se podává často obyčejná voda, která je zadarmo k dispozici v každé kavárně a restauraci. Jinak jsou Islanďané velkými milovníky piva. Půllitr stojí v přepočtu 150 Kč, jejich pivo značky Viking mi ale příliš nechutnalo. Bylo hodně hořké a jakoby rozředěné. Dalším oblíbeným pitím je kořalka Brenivín přezdívaná „černá smrt“. Má kmínový nádech. A vodka Opal, která je, věřte tomu nebo ne, slaná! Od stejné značky jsou i lékořicové bonbony, také slané!
Islandský design a móda
Na Islandu stojí za povšimnutí móda. Známá je například outdoorová značka 66 º North face, která působí už od začátku minulého století, a pak hlavně obrovské množství designérských obchodů. Nakoupit můžete všelijaké módní výstřelky z ovčí vlny. Oblíbená je značka Varma. Ručně vyráběné šperky z lávy a obsidiánů. Keramika, doplňky do interiéru a plno dalšího. Islanďana od turisty rozeznáte na první pohled. Jsou to módní znalci. Dbají na svou postavu a na to, aby vypadali pěkně.
Noční život
Islanďané se rádi baví. V pátek večer je doslova risk jít do města do nějakého klubu. Je tam tak narváno, a to přesto, že klubů je na každém rohu několik. My jsme takhle vyrazili. Myslela jsem, že se každým okamžikem ztratím. Pořád mě někdo oslovoval, neboť v outdoorovém oblečení jsem vypadala jako cizinka na první pohled. Musím říct, že Islanďané si neberou žádné servítky. Jsou energičtí a nespoutaní. Tančí divoce. Noční život pro ně začíná až po půlnoci a končí v ranních hodinách. V jednom rockovém klubu jsme zahlédli Björk. Když jsme si ji chtěli vyfotit, začala se bránit.
Jací doopravdy jsou?
Můžou se vám zdát chladní, drsní, ne moc otevření, vlažní a neoblomní, ale když jim dáte čas, poznáte, že jsou vstřícní, citliví, poetičtí, loajální. Všemu se rádi naučí. Umějí perfektně anglicky. Rychle se přizpůsobí a rozvíjejí své schopnosti na co nejvyšší úroveň. I když se před vámi neukážou přesně v té pozici, jací jsou v přítomnosti svých přátel a blízkých, také před vámi nic nezatají. Klidně se s nimi dá přátelit.
Poslední den
Nastal pro mě poslední den v Bářině rodině. Ráno mě vzbudila, k snídani jsme si daly zas jeden toast. Vždycky se divila, když mi to nestačilo a brala jsem si druhý. Odpoledne jsme vyrazily na kolech podél oceánu, kde se nějací opilí odvážlivci koupali v ledové vodě. Jely jsme se podívat na hřbitov a později jsme šly sbírat borůvky. Tam jsem poprvé spatřila něco jako nízký smrkový les. Vrátily jsme se a Bára mi borůvky přenechala jako dárek. K večeři její strýc uvařil výbornou rybu a ještě dlouho do noci jsme si povídali. Pak jsem šla naposledy spát do své letadlové postele s vědomím, že je konec a že zítra touhle dobou už budu v Berlíně. Usínala jsem s vděčnými vzpomínkami a přemítala o všem krásném, co jsem zažila.
Se svými 119 500 obyvateli je Reykjavík nejrušnější město Islandu. Dočtete se, co stojí za to vidět, jak je Reykjavík drahý, ale popíšu vám i to, jací Islanďané jsou, neboť jsem v jedné rodině strávila celý týden a nasbírala spoustu zkušeností.
První dojmy
První věc mě zarazila hned na začátku, když jsem se svou dvacetiletou hostitelkou Bárou Finnsdötir ubírala autem směrem k jejímu domovu na předměstí Reykjavíku. Městská doprava je tam tak řídká, že v jednom autobuse sedí v průměru jen dva lidé, všichni totiž jezdí auty. Cesta od hlavního autobusového nádraží nám trvala cca 10 minut, takže je vidět, že Reykjavík projedete coby dup. Byl srpen. Teplota se pohybovala kolem 9 stupňů, ale vítr foukající od oceánu způsoboval dojem, že bylo mnohem chladněji. V jejím řadovém domku jsem dostala vlastní pokoj s koupelnou. Pak jsme si sedli k opečenému toastu se slaným máslem – nejčastějším jídlem a povídali si o všem, co nás napadlo. A Bára mi ukázala křišťálový servis z Prahy, co její otec kdysi dovezl z dovolené.
Muzea a kultura
Během jednoho týdne jsme prošli snad všechny muzea, co se na islandu nacházejí. Národní muzeum, kde je vystaveno plno vykopávek po Vikinzích, Arbaer muzeum neboli skanzen, který se snaží připomenout dobovou architekturu, způsob středověkého života a tradiční domácí zvířata, muzeum Einara Jónssona, jednoho z nejslavnějších sochařů, nejstarší a nejmenší dům, nacházející se v centru. Saga muzeum, ve kterém se vypráví legendy o prvních obyvatelích Islandu a prohlédnout si tam můžete jejich voskové podobizny. Muzeum Sigurjóna Óláfssona, dalšího sochaře a umělce a nakonec Námořní muzeum, které vás zavede i do vnitřku lodi. Mimo to jsme navštívili i tamní botanickou zahradu a zoologickou zahradu, kde si za v přepočtu stokorunu můžete prohlédnout domácí zvířata. Na Islandu se staví i druhá opera, která ale kvůli krizi nemůže být dostavěna.
Zajímavost v tvorbě jmen
Islandská příjmení se tvoří stále starým způsobem. Vždy se použije otcovo křestní jméno a k němu se přidá koncovka son pro chlapce a nebo döttir pro holčičku. Zjistíme tedy, že Bářin otec se jmenuje Finn. Její bratr se jmenuje Hjálmar. Bratrovo jméno tedy bude Hjálmar Finnsson. Není to ale příjmení na jaké jsme zvyklí. Nikdy se nesmí použít samostatně bez křestního jména.
Náš projekt
V pondělí 24. 8. byl první školní den. Na středních a základních školách výuka začíná deset minut po osmé hodině. S Bárou jsem se vydala na její vyšší odbornou školu zaměřenou na estetickou výchovu. Tam nás přivítala skupina učitelek a už jsme se vrhli na tvorbu animací a zvukových doplňků, které měly být součástí našeho projektu – e-learningové učebnice anglického jazyka, za jejíž tvorbou jsme na Island vlastně jeli. Vybavená škola moc dobře nebyla a vůbec i její úroveň mi nepřipadala dostačující. Snad to tak ale není i s ostatními vysokými školami.
Tradiční jídlo, pití a islandské pivo
Nejobvyklejším jídlem na Islandu je jehněčí a to na všelijaké způsoby. V každém obchodě ho koupíte uzené. To ale chutná hodně po kouři. Více než jsme zvyklí u nás. Zato jehněčí steaky jsou delikátní. Měli jsme je grilované s opečenými brambory v alobalu, s rukolou, u příležitosti Bářiných jednadvacátých narozenin, kdy se k nám domů sjela celá její rodina. Dříve se z jehněčího využívalo všechno. Krev se pila a sušila, z jater se dělal puding, hlavy se opekly a největší pochoutkou byly beraní varlata.
Jako předkrm se podávaly langusty, což je taky jedna ze specialit. Dezert byla zmrzlina, přes to, jak bylo chladno. Zmrzlinu můžete koupit v obrovském papírovém kornoutu, k tomu si ještě můžete zakousnout lékořicové bonbony a horkou tekutou čokoládu. Lahůdka!
Hodně vyhledávané jsou také solené sušené ryby, které se nechávají odstát zhruba na 3 měsíce. Ale pozor na ten zápach! Pečivo je jinak žitné, pečlivě si přečtěte obal, ať nekoupíte sladký chléb místo obyčejného. K pití se podává často obyčejná voda, která je zadarmo k dispozici v každé kavárně a restauraci. Jinak jsou Islanďané velkými milovníky piva. Půllitr stojí v přepočtu 150 Kč, jejich pivo značky Viking mi ale příliš nechutnalo. Bylo hodně hořké a jakoby rozředěné. Dalším oblíbeným pitím je kořalka Brenivín přezdívaná „černá smrt“. Má kmínový nádech. A vodka Opal, která je, věřte tomu nebo ne, slaná! Od stejné značky jsou i lékořicové bonbony, také slané!
Islandský design a móda
Na Islandu stojí za povšimnutí móda. Známá je například outdoorová značka 66 º North face, která působí už od začátku minulého století, a pak hlavně obrovské množství designérských obchodů. Nakoupit můžete všelijaké módní výstřelky z ovčí vlny. Oblíbená je značka Varma. Ručně vyráběné šperky z lávy a obsidiánů. Keramika, doplňky do interiéru a plno dalšího. Islanďana od turisty rozeznáte na první pohled. Jsou to módní znalci. Dbají na svou postavu a na to, aby vypadali pěkně.
Noční život
Islanďané se rádi baví. V pátek večer je doslova risk jít do města do nějakého klubu. Je tam tak narváno, a to přesto, že klubů je na každém rohu několik. My jsme takhle vyrazili. Myslela jsem, že se každým okamžikem ztratím. Pořád mě někdo oslovoval, neboť v outdoorovém oblečení jsem vypadala jako cizinka na první pohled. Musím říct, že Islanďané si neberou žádné servítky. Jsou energičtí a nespoutaní. Tančí divoce. Noční život pro ně začíná až po půlnoci a končí v ranních hodinách. V jednom rockovém klubu jsme zahlédli Björk. Když jsme si ji chtěli vyfotit, začala se bránit.
Jací doopravdy jsou?
Můžou se vám zdát chladní, drsní, ne moc otevření, vlažní a neoblomní, ale když jim dáte čas, poznáte, že jsou vstřícní, citliví, poetičtí, loajální. Všemu se rádi naučí. Umějí perfektně anglicky. Rychle se přizpůsobí a rozvíjejí své schopnosti na co nejvyšší úroveň. I když se před vámi neukážou přesně v té pozici, jací jsou v přítomnosti svých přátel a blízkých, také před vámi nic nezatají. Klidně se s nimi dá přátelit.
Poslední den
Nastal pro mě poslední den v Bářině rodině. Ráno mě vzbudila, k snídani jsme si daly zas jeden toast. Vždycky se divila, když mi to nestačilo a brala jsem si druhý. Odpoledne jsme vyrazily na kolech podél oceánu, kde se nějací opilí odvážlivci koupali v ledové vodě. Jely jsme se podívat na hřbitov a později jsme šly sbírat borůvky. Tam jsem poprvé spatřila něco jako nízký smrkový les. Vrátily jsme se a Bára mi borůvky přenechala jako dárek. K večeři její strýc uvařil výbornou rybu a ještě dlouho do noci jsme si povídali. Pak jsem šla naposledy spát do své letadlové postele s vědomím, že je konec a že zítra touhle dobou už budu v Berlíně. Usínala jsem s vděčnými vzpomínkami a přemítala o všem krásném, co jsem zažila.
