Bylo ráno, krátce po sedmé hodině ranní, když se boeing 777, letící z Abú Dhabí do Bangkoku, pomalu chystal k přistání na mezinárodním letišti Suvarnabhumi. Před námi byly téměř tři týdny pobytu v zemi, která nás už dlouho lákala svými památkami, přírodou, atmosférou,… Že jsme byli zvědavi a těšili jsme se, jistě netřeba dodávat.

Ať si kdo chce, co chce, říká, jednou z nejdůležitějších věcí, o kterou se člověk při své návštěvě jakékoliv země dříve či později zajímá, je místní kuchyně. Jíst se musí všude a seznamování s místními kulinářskými specialitami je stejně důležité, jako návštěva buddhistických pagod, zdobných paláců, či upravených zahrad a parků.

Před naším odletem jsme ze získaných materiálů získali na dojmu, že stravování v Thajsku je možné pouze v hotelových restauracích. Ale již během prvních dnů se naše mínění rapidně změnilo. Samozřejmě, že při pobytu v tak exotické destinaci, jakou Thajsko bezesporu je, není nikdy opatrnosti dost. Každý den ráno i večer jsme bojovali proti případným žaludečním problémům kalíškem originální moravské slivovice a na čištění zubů raději používali balenou vodu, než tu z vodovodního kohoutku.

Restaurace nebo stánky?

Zároveň však musíme podotknout, že po prvotní nedůvěře, jsme během několika dnů propadli „kouzlu“ pouličních stánkařů, zvláště pak v Bangkoku. V centru města, v okolí proslulé a baťůžkáři hojně navštěvované Khaosan Road, jsme se s jejich vozíky setkávali hodně často. A nutno říci, že po ranních hotelových snídaních ve stylu Americano – smažené vejce, 2 plátky sendvičového chleba, plátek smažené slaniny, máslo, džem a hrnek kávy – to byla docela vítaná změna.

Smažená nebo pečená kuřecí křídla a stehna, špízy z vepřového a kuřecího masa, menší druhy ryb, jakási napodobenina evropských párků, kuličky z mletého masa, smažené rýžové i vaječné nudle, doplněné nejrůznějšími typy omáček a ochucovadel, naplňovaly každého večera svou vůní zdejší uličky. Počáteční obavy z toho, zda bude takto připravované maso dostatečně propečené, se ukázaly jako liché nejen v hlavním městě. Paradoxně právě pohled na okolní restaurace v nás vzbuzoval menší důvěru v kvalitu podávaného jídla, než pojízdné obchůdky pouličních prodavačů, kteří jídlo připravovali přímo před našima očima. A leckdy to byl hotový koncert jejich naučených, tisíckrát opakovaných pohybů.

Obzvláště za parných večerů poskytovali někteří prodavači vítané občerstvení v podobě nakrájených a velmi dobře vychlazených melounů, ananasů, banánů… Služba zákazníkovi je v Thajsku samozřejmostí, a tak nám nejen nabídli kvalitní a chutné ovoce, ale ještě je před námi nakrájeli, vložili do igelitového sáčku a přidali jednoduché napichovátko, které zákazníka uchránilo od lepkavé šťávy. Řeknete maličkost, ale potěší.

Strávit 3 týdny v Thajsku a přitom využívat pouze služby pouličních stánků se prostě nedá. My jsme nějak neměli důvěru v restaurace v Bangkoku a sedět u stolku v proudu procházejících davů návštěvníků se nám také nechtělo, a tak teprve po příjezdu na ostrov Koh Chang, se vše změnilo. Možnost posezení v jednoduše zařízených restauracích, leckdy situovaných přímo na plážích tohoto nádherného ostrova, zcela změnilo náš přístup ke způsobu stravování. Tady ještě nezačala hlavní turistická sezóna, restaurace byly poloprázdné, a tak člověk tu měl možnost, ponořit se v klidu do kouzel thajské kuchyně.

Ingredience thajské kuchyně

Je hned několik věcí, bez kterých thajská kuchyně není thajskou kuchyní. Žádný zdejší kuchař se neobejde bez maenglaku, phrik khii nua, různých druhů gaengu, khingu, kra-thiamu, hom-leku. Prostě ve zdejší kuchyni nesmí chybět bazalka, chilli, kari, zázvor, česnek, šalotka, ale ani citronel, koriandr, máta, badyán, kurkuma, oříšky nebo arašídy.

Jsme v Asii, a tudíž nepřekvapí, že základem zdejších jídel je rýže – khao. Za tu nejkvalitnější je považována jasmínová rýže, která však Evropanům může připadat příliš aromatická. Na opačném konci pomyslného žebříčku je pak rýže černá, o které některé zdroje tvrdí, že se dává pouze vězňům nebo domácímu zvířectvu. O významu tohoto pokrmu svědčí i to, že výraz „jíst rýži“ je v thajštině zároveň i označením pro snídani, oběd, či večeři.

Z čeho si můžeme vybrat?

Součástí zdejšího stolování je polévka, bez níž se žádné pořádné posezení neobejde. Za nejoblíbenější je všeobecně považována Tom jan kung. Připravuje se z krevet a naleznete v ní příchuť šalotky, citronelu, koriandrových listů, limetkové šťávy, a samozřejmě chilli a rybí omáčky. Posledně zmiňované ingredience si zaslouží malou poznámku. Protože thajská kuchyně nezná sůl, je toto ochucovadlo vyráběné z ančoviček (nepřejte si vědět jakým technologickým postupem), používáno jako její náhražka. Rýžová polévka Tom Yam je tak populární, že se prodává snad u každého stánku. Najdete v ní krevety, zeleninu, houby, rybí omáčku, zázvor, cibuli, rýži i citrónovou trávu, což jí dodává kyselé, ale zároveň pikantní chuti. Milovníci mořských živočichů a plodů si určitě pochutnají na garnátové polévce. A mezi oblíbené patří i kaengkhut – jemná polévka s masem a zeleninou, rýžová polévka kořeněná octem a chilli nebo pikantní kokosová polévka.

V thajském jídelníčku jsou hojně zastoupeny sladkovodní i mořské ryby, krevety, garnáti, humři, krabi, chobotnice, ústřice a ve spojení s rýží nebo nudlemi je velmi oblíbené i vepřové nebo drůbeží maso. Často se tu tak setkáme s fermentovanými nudlemi s pikantní omáčkou. Oblíbené je Pad Thai – smažené nudle s vejcem, oříšky a limetkovou šťávou. V nabídce restaurací nemohou chybět nejrůznější variace smažené rýže a vepřového, nebo drůbežího masa, eventuelně „darů moře“. Zajímavé je i zelené kari s kuřecím masem nebo podobná varianta s oříšky kešu a rýží. Na jídelních lístcích se často objevuje i Láb-kaj – kuřecí maso s rýží a mátovými lístky.

Chuťově zajímavé vepřové na kari s baklažánem sem doputovalo až z Indie, zatímco rýžová polévka s vepřovými žebírky, vejcem, česnekem, opraženým česnekem a koriandrem pochází z Číny.

Co na stole nesmí chybět

Thajská kuchyně, to jsou také omáčky a dochucovadla. V malých mističkách se servíruje třeba sójová omáčka, pasta z červeného pepře, rybí omáčka s chilli, ostrá červenooranžová omáčka, omáčka s citrónovou šťávou, nebo studená chilli omáčka.

Thajci milují saláty a je jedno zda pálivé, sladkokyselé nebo slané. Stejně dobře si pochutnají na salátech z ryb, masa, zeleniny, krevet, nebo na ostrém salátu z nedozrálých papájí nebo z mořských plodů. K dochucení se používá opět limetková šťáva, sójová i rybí omáčka nebo kokosové mléko.

Na zdejší stůl patří pomeranče, papáje, banány, mango, kokos, ananas či limetka, ořechy a arašídy, ale také pro nás exotické ovoce – karamboly, liči, mangostan, mučenka nebo pitahaya, což je ovoce s bílou dužninou. Velmi oblíbený je skvěle chutnající, ale neskutečně páchnoucí durian. Své důležité místo tu má samozřejmě zelenina, zastoupená hlávkovým salátem, okurkou, dýní, paprikou, cibulí, česnekem, ředkví, kapustou, celerem, zelím, fazolemi, kukuřici, hrachem, špenátem, rajčaty, baklažánem a lilkem nebo pro nás exotickým tarem – zeleninou žluté nebo fialové barvy. Listy taru se připravují stejně jako špenát. A nakonec nezapomeňme i velmi oblíbené žampióny.

V dezertech zdejší kuchyně příliš velký výběr nenabízí, a tak zmiňme za všechny alespoň kanom – který obsahuje kokosové mléko a moučku, želatinu, palmový cukr, voňavé esence a žloutky.

Thajská kuchyně nabízí bohatou paletu chutí a ve své snaze najít rovnováhu mezi pálivou, slanou, kyselou a sladkou chutí dokáže nabídnout řadu velmi zajímavých jídel. Psací papír ani fotografie nedokáže přiblížit tu bohatost chutí a můžeme Vám doporučit jen jediné. Ochutnat některé jídlo z bohaté nabídky této exotické kuchyně. Na závěr snad jen jednu radu. Při jeho objednávání raději několikrát upozorněte obsluhující personál na to, že si přejete jídlo připravit v opravdu nepálivé podobě. Při jejich přípravě se totiž thajští kuchaři řídí jednou zásadou – co není dostatečně pálivé, není dobré. Což nám Evropanům, leckdy při konzumaci vyžene na čele pot a na delší dobu znecitliví chuťové buňky. Přesto dobrou chuť!

Bylo ráno, krátce po sedmé hodině ranní, když se boeing 777, letící z Abú Dhabí do Bangkoku, pomalu chystal k přistání na mezinárodním letišti Suvarnabhumi. Před námi byly téměř tři týdny pobytu v zemi, která nás už dlouho lákala svými památkami, přírodou, atmosférou,… Že jsme byli zvědavi a těšili jsme se, jistě netřeba dodávat.

Ať si kdo chce, co chce, říká, jednou z nejdůležitějších věcí, o kterou se člověk při své návštěvě jakékoliv země dříve či později zajímá, je místní kuchyně. Jíst se musí všude a seznamování s místními kulinářskými specialitami je stejně důležité, jako návštěva buddhistických pagod, zdobných paláců, či upravených zahrad a parků.

Před naším odletem jsme ze získaných materiálů získali na dojmu, že stravování v Thajsku je možné pouze v hotelových restauracích. Ale již během prvních dnů se naše mínění rapidně změnilo. Samozřejmě, že při pobytu v tak exotické destinaci, jakou Thajsko bezesporu je, není nikdy opatrnosti dost. Každý den ráno i večer jsme bojovali proti případným žaludečním problémům kalíškem originální moravské slivovice a na čištění zubů raději používali balenou vodu, než tu z vodovodního kohoutku.

Restaurace nebo stánky?

Zároveň však musíme podotknout, že po prvotní nedůvěře, jsme během několika dnů propadli „kouzlu“ pouličních stánkařů, zvláště pak v Bangkoku. V centru města, v okolí proslulé a baťůžkáři hojně navštěvované Khaosan Road, jsme se s jejich vozíky setkávali hodně často. A nutno říci, že po ranních hotelových snídaních ve stylu Americano – smažené vejce, 2 plátky sendvičového chleba, plátek smažené slaniny, máslo, džem a hrnek kávy – to byla docela vítaná změna.

Smažená nebo pečená kuřecí křídla a stehna, špízy z vepřového a kuřecího masa, menší druhy ryb, jakási napodobenina evropských párků, kuličky z mletého masa, smažené rýžové i vaječné nudle, doplněné nejrůznějšími typy omáček a ochucovadel, naplňovaly každého večera svou vůní zdejší uličky. Počáteční obavy z toho, zda bude takto připravované maso dostatečně propečené, se ukázaly jako liché nejen v hlavním městě. Paradoxně právě pohled na okolní restaurace v nás vzbuzoval menší důvěru v kvalitu podávaného jídla, než pojízdné obchůdky pouličních prodavačů, kteří jídlo připravovali přímo před našima očima. A leckdy to byl hotový koncert jejich naučených, tisíckrát opakovaných pohybů.

Obzvláště za parných večerů poskytovali někteří prodavači vítané občerstvení v podobě nakrájených a velmi dobře vychlazených melounů, ananasů, banánů… Služba zákazníkovi je v Thajsku samozřejmostí, a tak nám nejen nabídli kvalitní a chutné ovoce, ale ještě je před námi nakrájeli, vložili do igelitového sáčku a přidali jednoduché napichovátko, které zákazníka uchránilo od lepkavé šťávy. Řeknete maličkost, ale potěší.

Strávit 3 týdny v Thajsku a přitom využívat pouze služby pouličních stánků se prostě nedá. My jsme nějak neměli důvěru v restaurace v Bangkoku a sedět u stolku v proudu procházejících davů návštěvníků se nám také nechtělo, a tak teprve po příjezdu na ostrov Koh Chang, se vše změnilo. Možnost posezení v jednoduše zařízených restauracích, leckdy situovaných přímo na plážích tohoto nádherného ostrova, zcela změnilo náš přístup ke způsobu stravování. Tady ještě nezačala hlavní turistická sezóna, restaurace byly poloprázdné, a tak člověk tu měl možnost, ponořit se v klidu do kouzel thajské kuchyně.

Ingredience thajské kuchyně

Je hned několik věcí, bez kterých thajská kuchyně není thajskou kuchyní. Žádný zdejší kuchař se neobejde bez maenglaku, phrik khii nua, různých druhů gaengu, khingu, kra-thiamu, hom-leku. Prostě ve zdejší kuchyni nesmí chybět bazalka, chilli, kari, zázvor, česnek, šalotka, ale ani citronel, koriandr, máta, badyán, kurkuma, oříšky nebo arašídy.

Jsme v Asii, a tudíž nepřekvapí, že základem zdejších jídel je rýže – khao. Za tu nejkvalitnější je považována jasmínová rýže, která však Evropanům může připadat příliš aromatická. Na opačném konci pomyslného žebříčku je pak rýže černá, o které některé zdroje tvrdí, že se dává pouze vězňům nebo domácímu zvířectvu. O významu tohoto pokrmu svědčí i to, že výraz „jíst rýži“ je v thajštině zároveň i označením pro snídani, oběd, či večeři.

Z čeho si můžeme vybrat?

Součástí zdejšího stolování je polévka, bez níž se žádné pořádné posezení neobejde. Za nejoblíbenější je všeobecně považována Tom jan kung. Připravuje se z krevet a naleznete v ní příchuť šalotky, citronelu, koriandrových listů, limetkové šťávy, a samozřejmě chilli a rybí omáčky. Posledně zmiňované ingredience si zaslouží malou poznámku. Protože thajská kuchyně nezná sůl, je toto ochucovadlo vyráběné z ančoviček (nepřejte si vědět jakým technologickým postupem), používáno jako její náhražka. Rýžová polévka Tom Yam je tak populární, že se prodává snad u každého stánku. Najdete v ní krevety, zeleninu, houby, rybí omáčku, zázvor, cibuli, rýži i citrónovou trávu, což jí dodává kyselé, ale zároveň pikantní chuti. Milovníci mořských živočichů a plodů si určitě pochutnají na garnátové polévce. A mezi oblíbené patří i kaengkhut – jemná polévka s masem a zeleninou, rýžová polévka kořeněná octem a chilli nebo pikantní kokosová polévka.

V thajském jídelníčku jsou hojně zastoupeny sladkovodní i mořské ryby, krevety, garnáti, humři, krabi, chobotnice, ústřice a ve spojení s rýží nebo nudlemi je velmi oblíbené i vepřové nebo drůbeží maso. Často se tu tak setkáme s fermentovanými nudlemi s pikantní omáčkou. Oblíbené je Pad Thai – smažené nudle s vejcem, oříšky a limetkovou šťávou. V nabídce restaurací nemohou chybět nejrůznější variace smažené rýže a vepřového, nebo drůbežího masa, eventuelně „darů moře“. Zajímavé je i zelené kari s kuřecím masem nebo podobná varianta s oříšky kešu a rýží. Na jídelních lístcích se často objevuje i Láb-kaj – kuřecí maso s rýží a mátovými lístky.

Chuťově zajímavé vepřové na kari s baklažánem sem doputovalo až z Indie, zatímco rýžová polévka s vepřovými žebírky, vejcem, česnekem, opraženým česnekem a koriandrem pochází z Číny.

Co na stole nesmí chybět

Thajská kuchyně, to jsou také omáčky a dochucovadla. V malých mističkách se servíruje třeba sójová omáčka, pasta z červeného pepře, rybí omáčka s chilli, ostrá červenooranžová omáčka, omáčka s citrónovou šťávou, nebo studená chilli omáčka.

Thajci milují saláty a je jedno zda pálivé, sladkokyselé nebo slané. Stejně dobře si pochutnají na salátech z ryb, masa, zeleniny, krevet, nebo na ostrém salátu z nedozrálých papájí nebo z mořských plodů. K dochucení se používá opět limetková šťáva, sójová i rybí omáčka nebo kokosové mléko.

Na zdejší stůl patří pomeranče, papáje, banány, mango, kokos, ananas či limetka, ořechy a arašídy, ale také pro nás exotické ovoce – karamboly, liči, mangostan, mučenka nebo pitahaya, což je ovoce s bílou dužninou. Velmi oblíbený je skvěle chutnající, ale neskutečně páchnoucí durian. Své důležité místo tu má samozřejmě zelenina, zastoupená hlávkovým salátem, okurkou, dýní, paprikou, cibulí, česnekem, ředkví, kapustou, celerem, zelím, fazolemi, kukuřici, hrachem, špenátem, rajčaty, baklažánem a lilkem nebo pro nás exotickým tarem – zeleninou žluté nebo fialové barvy. Listy taru se připravují stejně jako špenát. A nakonec nezapomeňme i velmi oblíbené žampióny.

V dezertech zdejší kuchyně příliš velký výběr nenabízí, a tak zmiňme za všechny alespoň kanom – který obsahuje kokosové mléko a moučku, želatinu, palmový cukr, voňavé esence a žloutky.

Thajská kuchyně nabízí bohatou paletu chutí a ve své snaze najít rovnováhu mezi pálivou, slanou, kyselou a sladkou chutí dokáže nabídnout řadu velmi zajímavých jídel. Psací papír ani fotografie nedokáže přiblížit tu bohatost chutí a můžeme Vám doporučit jen jediné. Ochutnat některé jídlo z bohaté nabídky této exotické kuchyně. Na závěr snad jen jednu radu. Při jeho objednávání raději několikrát upozorněte obsluhující personál na to, že si přejete jídlo připravit v opravdu nepálivé podobě. Při jejich přípravě se totiž thajští kuchaři řídí jednou zásadou – co není dostatečně pálivé, není dobré. Což nám Evropanům, leckdy při konzumaci vyžene na čele pot a na delší dobu znecitliví chuťové buňky. Přesto dobrou chuť!